Kousek od propasti

Sáhla jsem si až na dno svých sil. Je mi dvacet. Šest let jsem se sebepoškozovala, v šestnácti jsem za dva měsíce rapidně zhubla asi o osm kg. Hrozně se mi to líbilo a ani jsem nechápala jak jsem to dokázala. Pevnou vůli jsem postrádala, jen, když jsem doopravdy chtěla, podařilo se mi nemožný. Jenže jak začal školní rok, já začala jíst, přejídat se, a nabrala jsem to všechno zase zpátky. Myslela jsem si že nemůže být nic horšího. Chtěla jsem mít zase 53 kg. Ale jak? Hubnout jsem už dál nemohla, sebeovládání nefungovalo. Pak jsem jednou přišla ze školy a bylo mi strašně zle, tak mě napadlo že když se vyzvracím, bude mi líp. Bylo. Ze začátku. Jasně, byl to pro mě skvělej způsob. Už jsem to zkoušela před lety několikrát a nikdy mi to nešlo. Ale teď jsem na to byla dokonce hrdá. Druhej den už jsem věděla přesně co dělám. Začala jsem se přejídat, nehorázně. Zvracela i 10x za den. Jen doma. Mamka to věděla ale nevěděla jak na mě. Začal jsem i pít, jasně že sam v pokoji. Vyčítala jsem si to, řezala jem se čím dál tím víc. Asi 50 jizev. Ty co nejsou tak vidět nepočítám. Chtěla jsem to změnit, tak jsem chodila na psychiatrii.,psychoterapii, a najednou jsem přestala. Ani nevím jak. Dva měsíce to bylo dobrý. A já slyšela samou chválu od doktorek, že je to heroický výkon. Chtěla jsem jít do léčebny, ale přišlo mi že jsem se v jijich očích tak změnila, že by mě do nemocnice nepustili. Začla jsem proto znovu. V nemocnici jsem za sedm týdnů zhubla 6 kg. Odstěhovala jsem se na privát, s kamarádkou z nemocnice. ta odjela na protialkoholní a já byla celej den sama. Začla jsem mít typický záchvaty žravosti. Jizev pořád víc. Navíc jsem začala brát hypnogen na spaní. Brala jsem ho i přes den, pak už 4..5. Byla jsem jak zdrogovaná, nevěděla jsem co dělám, měla jsem okna. Na ruku jsem si vyřezala ,,NE“. Už ne, dost, konec… Byl to marnej boj.Prohranej. Šla jsem na krizový centrum. Odstěhovala se zase domů. Z hypnogenů se dostala. Zvracení vymyzelo, řezání taky. Je to asi tři měsíce co jsem bez toho. Ale stalo se to, že jsem zas začala hubnout, hubnu pořád. Mám 51 kg, a chci hubnout ještě,…bohužel. Můj život se změnil ale na jak dlouho? Jdu z extrému do extrému. Cítím se dobře, jsem relativně šťastná, ale je mi jasný že z B se stalo A. Snad to ustojím. Do té doby se budu snažit to zvládat, pokud to půjde… Jestli mi chce někdo napsat komentář nebo se sejít na chatu budu ráda. Držte se.