konec B???

ahoj, holky moje milý, na tyhle stránky jsem narazila náhodou a musím říct, že mě na jednu stranu potěšily a na druhou šokovaly, netušila jsem, že je nás tak moc! v době, kdy jsem trpěla bulimií, jsem si myslela, že jsem jediná na světě, že tomu nikdo nerozumí.. a tak.. začala jsem v patnácti a táhlo se to celejch sedm let. ani teď nemůžu říct, že je to za mnou, teda, už nezvracím nějakej ten měsíc, nicméně v hlavě to pořád je a můj vztah k jídlu není až tak moc normální, sem tam se přejím a celkově jím asi větší porce, než bych měla, ale snažím se přijmout se taková, jaká jsem, ačkoli mám teď pár kilo navíc (resp. na výšku 170 nemám 55, ale pěknejch 62kilo, se kterejma jsem celkem spokojená). co mě štve, jsou zatím hodně často se opakující propady nálad, lezu tím na nervy sama sobě i okolí, ale snažím se… chtěla jsem vám všem jen popřát hodně štěstí v boji s tímhle svinstvem, asi to v sobě budeme mít zakódovaný už napořád, ale nemusí nás to zničit. zkazila jsem si tím zdraví (zuby, nehty, vlasy, metabolismus) a ztratila moc lidí, lhala jsem, pokoušela se zabít, svýma depresema trápila sebe i ostatní, přišla jsem o skvělýho kluka, kterej je teď s krásnou, veselou a zdravou slečnou, kterou já už jsem skoro taky:-)) jsem ráda, že mí přátelé a mamka o B věděli, ačkoli jsem to přiznala až po X letech, takže teď nemusím nic tajit a někdy mám pro ty svý depky vysvětlení a něco jako omluvu. zkazila jsem si život,hlavně tu nejkrásnější a nejbezstarostnější část, byla jsem nádherná baba, po který chlapi koukali, ale pořád jsem se utápěla sama v sobě a svejch neexistujících mindrácích a útoky na ledničku.. a tak.. ale mám to teď ve svejch rukou… a vy všechny taky, tak tfuj, tfuj, tfuj, zvládneme to, život je přece tak krásnej a tak krátkej na to, abysme si ho ničily ppp!! hodně síly!! PS: bez té čokolády nevydržím ani den:) ale už si ji nevyčítám!!