Kam až může dojít ppp…

Ležím na sněhobílé posteli a všude nade mnou blikají deítky různých světýlek a každou chvílí se ozývá hukot nějakého přístroje.Interní oddělení – JIP. Lvou ruku, na níž mám přidělanou dlouhou kanylu vedoucí k infuzi s nezbytnými minerály. Nezbytnými, chci-li přežít. Projede mnou vlna chladu a nakonec se rozklepu naplno. Zase ta protivná zimnice. Chvíli na to ale nebezpečně zrudnu a mým tělem se rozlévá pocit šíleného horka. To jen paní horečka vystřídala tu ještě méně příjemnou všudypřítomnou zimnici. Chci trochu poodkrýt tenkou deku přehozenou přes mé podvýživené tělo, ale ouha – moje ruce mi úplně odmítly poslušnost. Proč jimi nemohu vůbec pohnout? Zkusím tedy sílu dolních končetin, abych ze sebe alespoň pokrývku odkopala. Ale co se to děje?! Proč nemohu tu nohu ani skrčit? A druhou? Taky ne!!!! Navíc je mi opět na zvracení. Dnes už zvracím podruhé ty protivné žaludeční šťávy. Jak bych taky mohla něco jiného, když od včerejška trápím své tělo přísnou hladovkou a tomu pití jsem taky moc nedala. Mé zhuntované tělo si řeklo DOST! A to jsem ještě do včerejška denně běhala a žila jen z toho, že jsem si sem tam něco malého, nejlépe jen kousek ovoce nebo sýra strčila do pusy. Anorexie jak vyšitá. Teď seohlásil totální minerálový rozvrat a stačilo málo a já místo péče lékařů mohla ležet o dvě oddělení dál. Na patologii… Kdyby tyto řádky pomohly alespoň jedné z vás, které si denně huntujete tělo až do úplného vyčerpání, udělalo by mi to nesmírnou radost. Protože tto mnou popisované stavy se mohou stát velmi brzy skutečností, která vás také může potkat. Takže hlavu vzhůru a bojovat!