Jsem z toho venku. Snad?

Zdravím vás. Nejprve jsem ráda, že tyto stránky existují a že vím, že je nás takových víc. <p> Takže jak to začalo u mě? Vlastně ani pořádně nevím. Pamatuji si ale pár postřehů. Byla jsem vždycky štíhlé dítě. Ale pohyb mi moc neříkal. Neměla jsem ráda vybíjenou, která se neustále hrála ve družině, kam jsem musela chodit. Takže jsem si spíš kreslila. Začala „chipsová“ doba. A já jsem začala často konzumovat tyto nezdravé pochoutky – chipsy, čokolády,… Ale byla jsem pořád štíhlá!!! Asi ve 4. třídě jsem jela autem s mojí kamarádkou (která byla asi o hlavu menší než já). Pamatuji si ten pohled jako dnes. Seděly jsme na zadní sedačce a já jsem si poprvé všimla mých rozpláclých, širokých stehen a začala je porovnávat se stehny mojí kamarádky, které byly štíhlejší. Možná to byl prvotní impuls. Ale to jsem ještě hubnout nezačala. Hubnutí začalo asi až v 6. tříde. Ani nevím proč. Začala jsem vyhazovat svačiny, nechodila jsem na obědy, potom jsem přišla domů a jedla jsem jenom jogurty s rohlíky a čokoládu. Ale hlavně ty rohlíky a jogurty. Tahle doba trvala vážně velice dlouho. A nejhorší na tom je, že si toho nikdo doma vevšiml (a to nikdy)! Začala jsem se stranit i kolektivu ve třídě, protože se mi posmívali, jak jsem hubená…Asi se ptáte, jak jsem to dělala o víkendech, kdy jsme jedli celá rodina pohgromadě? To jsem vždycky přehazovala brambory na jiný talíř (aby si toho nikdo nevšiml), maso jsem odmítala (mamka mi začala sama dávat miniaturní porcičky). <p> Potom přišel gympl. To už jsem sice nejedla rohlíky (protože byly moc kalorické a nezdravé), vypustila jsem všechno pečivo a jedla jsem 1x denně a to večer. Potom to došlo tak daleko, že jsem pořád pila kávu a večer jsem (když už teda mám něco jíst, tak ať mi to chutná) snědla pytlík bonbonů (aby to dýl vydrželo). Moje postava nehubla a spolužáci byli zvyklí, že jsem odjakživa hubená (178cm/49-50kg) a že jsem modelka. Ale měla jsem hrozně povadlý zadek, na bříšku jsem měla špíček…. Nevím, co mě to najednou popadlo, ale řekla jsem si, že musím aspoň trochu přibrat. Možná to bylo tím, že jsem si připadala mezi ostatníma holkama úplně hrozně – hrozně šeredná, že jsem si říkala, co tam dělám. Prostě najednou jsem si připadala strašně hubená. Jsou to asi 2 měsíce, co jím opravdu pravidelně (každé 2 hodiny)a myslím si, že i zdravě (snídaně:miska vloček s mlékem+nějaké ovoce, svačina:ovoce, oběd:ryba+nějaká příloha (nesnesu smažená jídla – z toho mám pořád fobii a asi se jí už nezbavím), svačina:tvaroh+ něco sladkého (čokoláda), svačina2:musli tyčinka, večeře: sýr+ tmavý chléb+ zelenina+rybičky večer ještě asi čtvrt litru mléka). Postava se mi krásně vytvarovala, špíček z břicha zmizel – bříško samý sval, zadeček kulatý, mezi nohama už nemám ten hroznej fuk, lýtka vytvarovaná. Moje dnešní váha je 54kg. Holky, já jsem se strašně bála, že už nikdy nemůžu jíst normálně (že bych byla samej špek), ale to vůbec není pravda!!! Přibrala jsem pouze svaly a odstranila tuk. Holky – anorektičky – nebojte se jídla!! Zkuste to jako já. možná nejím ideálně, ale myslím, že jsem z nejhoršího venku, když dokážu jíst sama takto pravidelně. Dokonce se hlídám a když mám třeba půl kila méně, tak si dám ještě nějaké jídlo, abych vše vyrovnala. Asi jsem nebyla nikdy zas taková úplně zapřisáhlá anorektička a nidky jsem vlastně ani nijak nehubla – jenom jsem nechtěla přibírat, když jsem byla ve vývinu. Ale vím, že to je blbost a že krásné tělo nezávisí na kilogramech!