Již 10 let se mnou žije paní Bulimie
Ahojky všem! Jsem obyčejná holka, je mi 25 a už od svých 15cti let si ničím život bulimíí. Jak to začalo? Na gymplu, doma…Otec mě od malička nenáviděl, naši se v té době rozváděli, oba mě mlátili,mamka pila, nikdo si mě nevšímal, jen můj pes. Z ledničky mizeli obrovské množství jídla a nikdo si toho nevšíml. Prosila jsem Boha o pomoc a ona přišla. Jednou mě mamka nachytala jak zvracím. Nadala mi do debilu, prý nejsem normální, takže me v tom, co jsem si myslela ještě utvrdila. Po rozvodu přišlo stěhovani do města na druhé straně republiky. Ztratila jsem všechny kamarády, byla jsem sama. Mamka měla přítele, sestra žila s babičkou. Tak bylo jen Já a jídlo. Dokázala jsem sníst dva polárkové dorty a dva litry pudinku, pecen chleba. To nebyl problem.Vůbec nechci vidět, jak moje tělo zevnitř vypadá…. Potom mě mamčin přítel taky nachytal jak zvracím a vzal mě k psychiatrovi. Ta mi pomohla, ale jen na chvili. Potom to začalo na novo. Našla jsem si přítele, ten mi pomáhal, zvracela jsem už jen tak 2x do měsíce. Po rozchodu zase a zase. Normálně jsem uplně veselá holka, co miluje život, ale vždy, když propadnu bulimii, chce se mi umřít a nenávidím se a nikoho nechci vidět. Kvůli jídlu a zvracení dokážu udělat hrozné věci, být nepříjemná na své blízké, nejít ven s přáteli a raději sedět doma na zadku a cpát se neuvěčitelným způsobem, zvracet, jíst, zvracet,…neustále dokola. Dokázala jsem na pár měsícu přestat, můj život se změnil, byla jsem štastná. Pak stačilo , že mi někdo řekl, že jsem přibrala nebo se přítel otočil za hubenou. Byla jsem na šílených dietách, chodila cvičit několikrát denně. Obvykle jsem vážívala na svých 170cm 62kg, pak jsem se dala na dietu, zhubla na 55kg, ale to jsem opravdu skoro nic nejedla, potom jsem byla v Americe a tam jsem přibrala i při denodenním zvracení spojeným s alkoholem na 72kg které mám doted. Bylo to hrozné, kolikrát jsem se tak opila, že jsem si ani nepamatovala, že jsem vyčistila ledničku a pak všechno vyzvracela. Až ráno jsem se probudila totálně opuchlá, bez energie, s bolestí hlavy a totálním odporem k životu a sobě sama…ale musela jsem jit do prace a smát se na hosty. Nyni jsem už doma v CR a snazim se zacin normalni zivot, ale bulimie me porad ovlada. I ted tu sedim u pocitace v praci, boli me hlava, spatne se mi dycha a mam opuchly krk i oblicej. Je mi 25 let. Nejlepsi leta. Vím, že je to všechno moje chyba, nemám vůli. Ale nevzdávám to. Nikdy!!! Jsem sama, moc bych si přála kluka. Nechci se litovat. Jen bych si o tom ráda s někým popovídala…. Děkuju Vám všem, kdo si to přečtete a třeba i zareagujete. Musela jsem to ze sebe dostat! Holky, já moc dobře vím, jak se cítíte, je to hrozný co děláme, jak se ničíme…. Kéž bych nikdy nezačala, kéž bysme NIKDY NEZAČALI!!! Prosím nevzdávejte to a bojujte! Myslím na Vás!!! 🙂
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.
Ahoj, mám pocit, že jsi to psala za mě….Taky tu sedím u počítače a bolí mě hlava. Dneska zase začínám nový život bez bulimie a říkám si, přece není možné se z ní nevyléčit. Vždycky jsem to brala tak, že jakmile budu chtít přestat, přestanu. Přece jsem vždycky dokázala vše, co jsem si umanul, stačí jen opravdu chtít. Je to 10 let a já už hodně krát „opravdu chtěla“….Tak mi teď pořád zní v hlavě fráze z poslední knihy, kterou jsem četla: „Ne, já nejsem ztracená. Já jsem totiž úplně v prdeli.“
Ahoj holky, potřebuji pomoct a moc ráda bych si s Vámi psala, třeba by nám vzájemná motivace a kontrola pomohla. Bojím se zde napsat svůj e-mail a jakýkoliv kontakt, aby na to náhodou někdo z mých známých nepřišel. Tuhle stránku budu pravidelně kontrolovat a doufat, že si mého vzkazu všimnete a zareagujete. O mé nemoci ví jen přítel, ale ten je celé dny v práci a moc toho nezmůže. Jsem dost osamělá. Mimochodem, taky mi připadá, že jsi ten článek psala za mě!
Pomoc! Uz 4 roky… Prosim pomozme si….
Ahoj K., mám hroznou radost, že taky někdo shání kamarádku na psaní nebo jakýkoli kontakt – a ještě navíc jsi psala jen před měsícem, tudíž je šance odpovědi stále docela vysoká. Moc ráda bych si našla kamarádku, která rozumí a pochopí, co takový boj s dlouhodobou PPP zahrnuje. Věřím, že společně půjdou všechny ty nové a slibné začátky o dost líp. Založím novou emailovou schránku, aby se ani jedna nemusela bát prozrazení identity. Prosím napiš Ty K., nebo kdokoli jiný, kdo chce své letité problémy řešit spolu s další osobou, protože sám zatím není schopen. Email je: friends.with.issues@seznam.cz . Mám velikou naději, že se někdo ozve, L.
* pardon, A. 🙂
Ahoj. Dnes jsem objevila tuhle stránku a založila nový e-mail. Napiš na Sofiee16@post.cz
Ahoj, ještě je zpráva aktuální?
Vždy jsem si říkala jestli jenom já tohle prožívám. Když jsem si to,ale četla ,měla jsem husí kůži. Trpím bulimií od 13 let a za 2 měsíce mi bude 16. Strašně to letí a nechápu ,proč to furt dělám.Naopak jsem ztloustla 10kg.Byla jsem i anorektička ,ale z toho jsem se dostala. Potřebuji pomoc,tohle je pro mě až moc těžký boj
Chci se svami poradit holky, taky se lecim z bulimie ale nevim co mám delat protože mám otekly krk i obličej a na psychice mi to neprida když vidím jak vyoadam.Když stím prestanu splaskne mi někdy?nebo budu otekla do konce života?
Ahoj Kačko, otoky určitě časem splasknou. Vím to z vlastní zkušenosti…ale chce to vydržet opravdu dlouho. Mé slinné žlázy se do normálu vrátily (i po mnohaletém zvracení úplně každého jídla). A mám najednou úplně jiný obličej 🙂
Bože, to je tak stejný.. Já se teď vrátila z pracovní cesty ze zahraničí, kde jsem nikoho neznala a byla jsem tam sama. Absolutně každej den deprese a přejídání. Modlila jsem se, ať už jsem doma, že tady to bude dobrý. Je to ještě horší, jsem ve zkouškovym, takže tuna volna, škola mě přestala zajímat a já jen přemejšlim, co si dám zejtra, pro co si dojdu do menzy a co si uvařim. I když vidim jak mi je pak neuvěřitelně zle, jak mě bolí v krku, tak odhodlání mě vydrží stejně jen dopoledne. Myslim, že najít si kluka by pomohlo, ale u nás na záchodě ho asi nepotkám. Ztloustnout nemůžu, tak co budeme dělat?
K přestání s tim mě víc táhne to, že se bojim, že nevyzvracím všechno a nějaký kalorie mě tam zbydou 😮 nemyslíte si to?
je mi 38 a trpim bulimii od 15, občas přestávky, těhotenství, stastnejsi zivotni obdobi, jinak jsem zoufala, stále myslim jen na jidlo, uz zacinam zvazovat variantu, ze si sezenu kokain, abych nemela stale hlad..
Sarka – viděsila mě, i když vyděšená dávno jsem, bulimii, kterou mám cca 9 let a ji mi 39 🙁
Každý den si slibuji, že je to naposledy a kde jsem? Úplně v prdeli. Jsem normálně šťasný zdravý člověk, jsem vdaná a mám dvě krásný holky, sportuju, miluji běh…běhám i závody, tohle je to co mě naplňuje, mám přátele a práci, kterou mám ráda….ale ukrutný strach z tloušťky. Když jsem začala zvracet, byla jsem těhotná s mojí mladší dcerou a tak jsem to přikládala podvědomě k těhotenství, těhotenská nevolnost…ale dnes je to už 9 let….a dnes je mi z toho vážně na nic, mám už dva dny opuchlý obličej a to mě úplně vykolejilo, normálně se to stávalo, ale za pár hodin to bylo pryč a teď se mě to drží dva dny ….nechci byýt škaredá ještě k tomu všemu….Rozhodla jsem se přejít na detox na pár dní a pak se pokusím začít znovu, bez ní ….musím prostě, pro to všechno výše co jsem napsala. My všichni ji musíme přemoct a pokud to nezabere, vyhledám pomoc, sama to asi nezvládnu 🙁
Ahoj Jes,po dlouhé době jsem se vrátila na tyto stránky s nadějí,že tu třeba najdu něco…někoho,,,,
Jmenuji se Petra,je mi 35 let,mám dvě krásné a zdravé dcerky,Anežka 7 let a Eminka 4,5 roku.S bulimií se potýkám cca 12 let…Mám za sebou 17ti denní pobyt v léčebně…jenom…Normální doba léčení je 8 týdnů…Já měla tenkrát před svatbou…A léčebna byla podmínkou…Bez toho nebude svatba…
Ale o tom třeba jindy….Pracuji ve fabrice,práci nenávidím,protože mě to nebaví.Navíc dělám krátký-dlouhý týden,dvanáctky,takže se pohybuji většinou jen z práce domů a naopak…Jsem hrozně moc unavená a nic nestíhám…Ráda bych našla někoho,kdo má stejný problém a bude si chtít třeba občas napsat a podpořit se navzájem…tady je můj e-mail: andelka@tiscali.cz
Budeš-li chtít,napiš,budu ráda,když se dozvím víc…Držím pěsti v boji s Velkou paní Bulimii a těším se na zprávu…..Petra
Ahoj Šárko,
jsme na tom podobně . Jen ja to mam od 19, teď mi je 32. Jedno těhotenství, krásná zdravá holčička, úžasný manžel, milující rodiče. Proste všechno v pohodě.
Ale každý den se ohybam nad zachodovou misou a k večeři si místo jídla dam sklenku vina. Uz jsem úplně bez energie…
Ahoj L.,
je to jako bys psala o mě. Na chlup stejný scénář.
Každý večer si slibuji, že od příštího dne přestanu. Ale prohraju hned u snídaně. Říkám si, jak dlouho tohle může moje tělo vydržet.
Sive nemam bulimii ale holky věřím vam vy ji překonate držím palecky
Mně s tím dost pomohl brácha a kamarádi… Zkoušela jsem to taky.. ze zacatku si říkate, že je to super, že si mužete dát cokoliv a nepriberete.. A kdykoliv budete chtit tak s tím skončite.. Jenze pak je to dost tezke.. najednou jako by se to stalo vasi soucasti a nejde s tim prestat.. pak kdyz neco nevyzvracite tak jako byste meli vinu.. Nejdriv jsem to rekla sve kamaradce, segre a pak se to dozvedela i mamka a muj bracha.. Mamka na me byla dost nastvana.. a bracha si z toho delal srandu. Potom si semnou vazne promluvil, rekl ze jsem blba a at toho necham, ze se tim nici zuby i zaludek a kluci me nebudou chtit, kdyz se to dozvi.. Tohle me dost nakoplo..Vím že je to težke a každy ma nejaky duvod proč s tím zacal.. Ale věřím, že každý se z toho může dostat, když bude mít pevnou vůli. Vim jaky to je i mně rikali, že jsem tlusta, mela jsem deprese jelikoz se rodice hadali a nezvladala jsem skolu.. taky jsem se chtela libit klukum, protoze si rikate kdyz budete hubeni tak si vas vas “vysneny“ kluk vsimne.. Ale holky.. nikdo neni perfekti a verim vam ze se z toho dostanete:)
Ahoj holky, je mi 28 let a od 12 let zvracim. Takze silenych 16 let. Posledni dobou je to horsi. V praci nezvracim, ale vratim se domu a vyzeru celou lednici, vypiji litr a pul piti a pul litru ledove kavy. Na posezeni behem 20 min priberu 3 kg a pak jdu zvracet. To se opakuje treba 3x denne, nejde mi to ovladnout. Uz me vse boli a strasne nechci. Jinak jsem sebevedoma, racionalne a zdrave uvazujici zenska, mama dvou uzasnych holčiček, ale tohle me nici. Za 2 mesice nam 5 kg nahore, chci zhubnout, ale uz nechci zvracet. Uz ani nehubnu. Pokazde je to naposledy, vsak to asi znate. Potrebuju partaka, nekoho kdo v tom pojede se mnou, anonymne samozrejme. Musim prestat, kvuli sobe, kvuli dětem, nikdy bych si neodpustila, kdyby skoncily stejne. Muj emal bytzdrava@gmail.com
Ahoj holky, je mi 47 let, mám tři děti a 30 let jsem bojovala střídavě anorexií a bulimií. Absolvovala jsem několik psychiatrických návštěv, bez úspěchu, a tak jsem se rozhodla do problému vložit a začala ho intenzivně studovat. V současnosti píši diplomovou práci na téma PPP a tak jsem hledala jakékoliv pomocné weby s tímto obsahem. Byla jsem v šoku, jak málo pomoci se v naší republice v oblasti PPP dostává právě dospělým ženám, které jsou vlastně alfou omegou pro kvalitní vývoj celé společnosti, zejména s přihlédnutím na výchovu dětí, které by měli převzít jakési pomyslné žezlo a být budoucí oporou nejen svých dětí, ale i právě té celé společnosti.
Jak ale vypadá skutečnost?
Místo toho, aby se za včasu dostalo pomoci nemocným dospělým (ano, bulimie či anorexie je nemoc!) a oni by tak mohli být kvalitní oporou, vzorem, psychologem, psychiatrem i speciálním pedagogem pro své potomky, vytváříme nová a nová, finančně nákladná centra pro problémové děti.
A ruku na srdce, já osobně, když si promítnu, co vše mně a potažmo mé rodině PPP za ta léta vzala…, co bych dala za to, aby se to dalo vrátit zpět a odžít nanovo bez PPP….
Jinými slovy, myslím si, že se my jako matky musíme dát do pořádku, aby i naše děti, manželství, partnerství a vůbec celý život mohl proběhnou radostně a v pohodě!
Nevím z jakých koutů republiky jste, ale ráda bych Vám (bezplatně!) pomohla, ať již formou sdílených osobních příběhů a možnosti nastolení vhodné terapie, nebo uspořádáním společného setkání v Pardubicích, či jinde, eventuálně jen třeba drobnou společnou anonymní terapií ve formě kratičkých každodenních mailů, kde bychom si napsali jen ,,ANO“ = dnes jsem vydržela bez zvracení a snědle jsem to a to, nebo prostě ,,NE“ nevydržela, ale svět se nebortí, protože selhání jsou naprosto přirozená. Vše je v našich hlavách a společně se vše řeší lépe! Přeji Vám hodně a moc štěstí bez ohledu na to jestli se mi ozvete nebo ne. Vězte, že jsem moc ráda jen za to, že jsem Vás potkala alespoň ve virtuálním světě! Lenka
Ahoj, ráda bych se vylecila. Muzes mi sem na sebe prosim napsat nejaky kontakt? Děkuji K.
Ahoj,
krásně jsi popsala společný problém nás všech! Já bojuju již 26 let (od svých 13), období klidu střídají období trápení! Mám šťastný život, zdravé děti, dobrou práci a hodnýho chlapa!! A přesto s námi žije někdo třetí:-( Budu moc ráda za písemnou podporu:-) V.
Čtu se zatajenym dechem, je mi hrozně, čtu jeden příběh za druhým a u tohoto Tvého jsem se zastavila. Všechny tady prozivame to stejné. Jen časově to mám blízko k tobě. Par let a budu taky u čísla 30. Do nedávná jsem mohla říct, ze mám 3 zdravé děti. Dnes to říct nemůžu. Prostřední (dcerka) začala trpět mentální anorexií a mu život je ve větších troskách, než byl do teď. Kolikrát jsem měla život na rozdávání, nejvíc v době těhotenství, teď teprve jsem dostala opravdový strach. Co bude dal. Jak všechno zvládnu…? Jen aby se dcerka vylecila🙏. Nevim, jak dal
Ahoj, jmenuji se Tereza.
Mám 2 děti a bulimií trpím od 14 let. Je mi 38 let. Mám teď velmi časté deprese a výkyvy nálad, což mě vadí na tom, asi nejvíce.
Už si nevím rady, jak z toho ven. Budu moc ráda, za každou radu, jak alespoň trochu zmírnit deprese. Nikam nechodím, nikdo to neví, jen manžel mě jednou za čas načape. Nejvíce jsem špatná z těch výkyvů nálad, mám druhé dítě, skoro 3 roky a evidentně na výchovu nemám nervy, často křičím. Asi reaguji více podrazdene, než je zdrávo, nevím, co mám dělat, ale asi je to z bulimie. To mě trápí Asi nejvíce….
ahoj ,velmi ti drzim palce, aby si svoj boj zvladla, plne ta chapem, ja som bojovovala a viac nez pol zivota bojujejem s depresiou a MA..a je to tazke fakt, dakedy sa mi ani neche zit, ale potom sa snzaim najst utechu vo viere v Boha, v modlitbe, v hudbe a v opore blizkych ludi, ktori to sice nikdy presne nepochopia, ale niekedy dokazu pomoct…tak sa prosim drz,prajem ti, aby si bola stastna
Ahoj,je mi 44 let a téměř 20 let trpím bulimií. Myslím, že asi znám důvody proč se to u mě spouští,…. ALE :-(. Často přemýšlím o smrti abych se toho utrpení zbavila. Ale mám rodinu a vím, že aspoň manžel mě má rád. Chyběla bych mu. Nedokážu to. Strašně se za svou nemoc stydím, tajím to a proto ani nikam k psychiatrovi nejdu abych někde v čekárně nepotkala někoho známého. Asi se toho nikdy nezbavím, zkoušela jsem to mnohokrát a zatím to nedokážu ovládnout. Je to kolotoč a strašně mi to ničí život. Je to boj který bych chtěla vyhrát. Možná jednou…
Začněte s tím bojovat zavčas, než vám to zničí život.