Jen pár kilo dolů

Ahoj,zdravim všechny.Ráda bych se s vámi podělila o můj životní příběh,který se točí okolo anaroxie.Jmenuju se Lucka a bude mi 21 let. Začnu vyprávět od začátku.Na základce sem byla docela normální,ani moc hubená,ale ani nijak moc silná.Na to,že sem jedla docela dost,nevyhýbala sem se ani tučnému ani sladnému,sem měla docela dobrou postavu.Kluci o mě měli celkem zájem,líbila sem se.Postavu sem nijak neřešila,sport mi k srdci také nepřirostl.Sice je pravda,že s holkama sme furt courali po vesnici,kde sme bydleli a sem tam si zašli na aerobic,ale to byli takové chvilkové manýry.Pohybu sem se spíš vyhýbala.Pak ale přišel zlom.Nastoupila sem na střední,našla si stálého přítele a začala brát antikoncepci.Jedla asi i víc,ve škole brambůrky,sušenky,obědy,po dýze,kdy sem přišla ráno,sem si dala třeba párek.Kila šla nahoru a já sem během půl roku přibrana na 65kg (výška 172cm) a stále to šlo nahoru.Tak sem si řekla dost.Trochu sem si začala hlídat jídlo,ale chtěla sem to řešit spíš sportem,tak sem začala chodit cvičit (to už sem bydlela ve městě,takže sem měla více možností,než na vesnici).Ale váha se nehýbala.Tak sem začala omezovat jídlo a na cvičení sem se vykašlala.A hle,váha šla dolů.Postupně sem nahrazovala pečivo takovým tim polistirénem,jedla sem ovoce,nízkotučné jogurty,musli apod.Ale je pravdou,že ve škole sem stále chodila na obědy,kdy sem jedla maso,ale je to a třeba jen pár soust,ale maso sem měla.O víkendu sem si zase dávala jen přílohy,jako rýže,brambory atd.ale zase jen trochu.Váha šla zázračně dolů.Např. když sem vážila 55kg,koupila sem si kalhoty,který mi byli akorát.Za týden už mi byli volný a za dva týdny sem je stáhla bez rozepnutí,takže už sem je nosit nemohla.Váha mi stále klesala,až sem najednou vážila 48kg.To už se rodiče začali dost bát.Zlom přišel jednoho dne,když sem se vrátila od doktorky a šla s mámou na nákup.Byla sem hrozně slabá,šli na mě mdloby,jakoby sem začínala vidět rozmazaně.Doma sem se složila(vážila sem 45kg).Rodiče se hned ujali iniciativi,uložili mě do postele a začali mě krmit.Nemohla sem v sobě jídlo udržel.Když sem se třeba najedla a usnula sem na pár hodin,po probuzení sem se zvedla a tak se mi zvedl žaludek,že sem se šla vyzvracet.Do toho sem špatně viděla.Za pár dní se situace zlepšíla,pomalu sem začínala jíst.Zrak se také zlepšil,ale místo toho mi ochrnula půlka tváře.Jak sem získávala živiny,tak i to se po pár dnech zlepšilo.Prostě díky rodičům sem se z toho dostala.Když sem začala přibýrat,začla sem chodit na cvičení(aerobic,posilování).Jedla sem normálně,takže váha byla o.k.Nejvíc sem měla asi 53kg.Sport se mi stal koníčkem,někdo by možná řekl že posedlostí.Úspěšně sem odmaturovala a nastoupila do práce jako operátorka.Jelikož sem celý den seděla,přizpůsobila sem tomu i jídlo.Pak sem tuhle práci opustila a na tři měsíce sem pracovala jako servírka.Celý den na nohou,na jídlo nebyl čas.Váha šla dolů.Nejhorši je,že se mi to líbilo,viděla sem,že když chci,tak můžu kdykoliv zhubnout.Po těch třech měsících sem opět změnila práci,zase v kanceláři.Takže se omezila jídlo,lehký obědy,lehký večeře,každodenní cvičení.Váha opět klesala a to na 48kg.Rodiče samožřejmě poznali,že se něco děje a udělali tomu přítrž.Dali mi podmínku,že buď přiberu,nebo půjdu z domu.Takže momentálně svádim svůj už druhý boj s váhou.Chci přibrat,ale nějak to nejde.Možná je to tím,že i přez tu stálou hrozbu se nemůžu přinutit jíst to,co dřív a nejsem si jistá,jestli se zdravou výživou a sportem můžu přibrat,ale i tak se o to pokoušim.Tak mi držte palce,ať se to povede.