Jednou nahoře,jednou dole

Ahojky!!No kde začít…je to docela podobné příběhům,kterých je tu spousta…ale myslím,že by Vám všem mohl pomoci… Bývala jsem malá a chytrá.Ve 12 letech jsem měla 160 centimetrů a 64 kilogramů…Docela dost velká hrůza.Spolužáci si ze mě dělali legraci a já se útápěla v slzičkách..byla jsem smutná a nikdo mi nerozuměl.Rodina mi říkala,že bych měla shodit,pouze mému taťkovi jsem se líbila.A tak začal můj boj. Během 2 let jsem zhubla také díky fotbalu a aerobicu(který stále dělám) a nyní o prázdninách jsem měla 45kg/166cm….Byla jsem šťastná,kluci mě sice nechtěli,ale byla jsem spokojená..sama sobě jsem se líbila,jenže pak přišel nový školní rok a s tím mnoho problémů. Můj lékař mi dal ultimatum..buď přiberu na 50kg nebo půjdu do nějakého zařízení.A já začala přibírat!Dnes před Vánocemi mám 49 kg/166cm a nwm jestli je to dobře nebo špatně…Když jsem měla 45 kg byla jsem šťastnější..byla jsem křehká,bílá a podle sebe půvabná a krásná…Ale co znamená být krásná??? Pro někoho to je vyhublá dívka,pro někoho baculka a pro někoho klidně i ošklivka…..nejsme všichni stejní a za to jsem vděčná..a když teď rekapituluji,protože Vánoce prostě miluju docházím k závěru. Stálo tohle všechno za to???Kluci mě stále nechcou a utápěla jsem se v depresích a boji proti jídlu…Vánoce si zatím užívám,jím normáln ě cukroví a moje váha počítám půjde nahoru,ale třeba se mi bude dařit lépe…třeba budu krásná a třeba potkám svého prince…. Promiňte jestli Vám tento příběh příjde ubohý,ale tohle je můj život..A já jsem teprve na začátku!!Musím si toho ještě hodně uvědomit,ale nač si kazit život??Jsem mladá..i když né moc hezká dívka…Nechci skončit na kapačkách na umělé výživě+,nebo umřít.TO NECHCI!! prosím jestli mi chcete něco napsat budu velice ráda!!Děkuji Linda-14 let