Jak to tedy vlastně je???

Chtěla jsem šok, psala jsem, že bych chtěla aby mi zemřel někdo blízký. Abych nejedla, ztratila chuť k jídlu… Stalo se. A ani nikdo umírat nemusel. Tedy vlastně ne viditelně. Ve skutečnosti jsem umřela já, část ve mě. Nevím která část to byla, nevím ani proč… Možná je těch šoků na mě teď nějak moc. Byly tu vždycky, ale teprve teď je vnímám, jako bych předtím byla slepá a teď jsem otevřela oči… Proč mi (můj) kluk neodepsal na dopis? Třeba mu nedošel? Neměl čas? Stydí se? Bla bla bla… Jenom ho ospravedlňuju, to vše jsou jenom přání. Otevřít oč! Baf! A je tu odpověď? Proč neodepsal? A proč by měl?! Nic pro něj nejsem, taková tlustá tuctová holka, vždy´T takovejch může mít kolik chce… Táta mě nemá rád… Že by se rozhodl právě teď? Ne!!! A to je to nejhorší, už dřív jsem slýchala že by chtěl hubenou tenistku. A to tlustý prasátko co se mu narodilo? To že je jeho dcera? Jo, bohužel. Jeho dcera, co tak nikdy nebral. A jak ji bral? Jako přítěž! Myslí si, že jsem bez citu! To že zavřu dveře svýho pokoje a brečim už neslyej, nemůžou… Zapnu nahlas hudbu, žádný slaďáky, pěkně ROCK. Co si potom myslej? „Ani ji to nemrzí!“ Hloupost! Brečim každej den, ať už kvůli televizi, písničce, starým vzpomínkám. Dokonce i teď se mi chce brečet! Proč? protože jsem blbá a tlustá kevšemu! Že prej maj kluci rádi silnější holky! Pch… a co z toho? Nic! Protože tlustá sice jsem, ale ne holka, kráva!!! Nikdo mě nemá rád, nezasloužim si to! Tak proč tady vzdychám? Kdybych byla co k čemu, vzchopim se a někoho si najdu, ale takhle? Nic! protože ten koho chci neodepisuje… Neobviňujme ho, nemůže za to, tu tlustou prostě nehce! Tak a co si myslíte vy? Chudák holka? Má těžkej život? Ne! Nic takovýho, tahle holka má co chce (kromě sedacího pytle a trička za 1000korun), ona je nevděčná. Nebo to neni tak? Opravdu mi chybí jen ten pytel a triko? A co láska? Aˇˇt už rodičovská, nebo klučičí? Ano, dokonale se rozhodlo, nebude ani jedna z nich! Každýho odrazí nejen vzhledem, ale taky tím co dělá. Když se nikdo nedívá, skloní se nad záchodovou mísou! Ble! Ale už je konec, končim! Nejim, pak nebudu muset zvracet! Jo, chytrý rozhodnutí, že nejim?! Ale nevim jestli mam silnou vůli, snad jo, snad vydržim! Třeba zhubnu, vlastně proto to dělám! Že jsem nemocná, že mam bulimii, tedy že to asi všichni řikaj! Zmatenej dopis, co říkáte? Zmatená holka však nic jinýho nedokáže nepsat! Nenávidim se, to je tak poseldní k čemu se zmůže… Lucka, ta co všechno vzdala…