HPO

Ahoj holky, můj příběh bude asi trochu netradiční, ale snad vám ledacos osvětlí. Od 12 let mám bulimii a přežírala jsem se , před 2 roky jsem zhubla na normální váhu, díky sportu a změně životního stylu. Je mi 22 let, mám 60 kg/173cm, jsem spokojená. V lednu jsem poprvé navštívila psychiatra, tato doktorka mi velice pomohla, dala mi antidepresiva a já přestala zvracet??!!! Za což jsem velice vděčná. Zjistilo se ale něco mnohem horšího, než je bulimie, ta byla jen jedním z příznaků mojí nemoci. Mám hraniční poruchu osobnosti, dříve nazývanou sociopatie, či psychopatie. S touto nemocí je spojeno nezvladatelné chovaní, dosti odlišné myšlení a prožívání. Dělá mi to veliké problémy ve společnosti. Vyhlídky mám takové, že budu muset brát léky do konce života, abych mohla alespoň trošku fungovat jako normální člověk. No, možná to sem ani nepatří, ale chtěla jsem vám jen říct , že ppp může být i příznakem něčeho daleko horšího. Popsala bych vám to jako pustou krajinu s pahýly stromů, všude temnota a stále hořící ohně. Tohle mám uvnitř. Je pro mě peklo, každý den se probouzet a fungovat. Léky mě sice korigujou, ale myšlení se mi nemění, většinu věcí ani nemohu říct psychiatrovi, protože by mě ihned poslal na léčení. Nejhorší pro mě je, jak se musím neustále přetvařovat, že jsem „normální“, to mě dost ubíjí. Kdybych říkala, co si doopravdy myslím, tak by mě zavřeli do Bohnic a už by mně od tamtud nepustili. Díky, že jsem se vám mohla takhle vypsat. Držím vám pěstě na tý vaší cestě. Jestli někdo chcete, tak mi napište na mail, můžem i zajít na kafe, jsem z Prahy. Mějte se hezky Bára