Dneska začínám nový život!!

Ahoj holky, už dva roky jsem nemocná, nikdo neví, že jsem nemocná,jen já vím, že jsem…Trpím přejídáním,kdykoli mužu nasoukám do sebe všechno,co najdu.Není mi žádné oblečení,všechno na sebe rvu, nemůžu dopnout. Vždycky si řeknu, tak a dneska končím, ale nejde to, poruším a znovu se přejím. Je to jak kolotoč. Hodně lidí mi říká,že jsem hezká, já vím, jo, jsem asi, ale byla bych hezčí, kdybych vydržela nejíst,jsem na sebe naštvaná,vidím,že holky ve škole májí radfost, že vypadám tak, jak vypadám, protože jim nekonkuruju,štve mě to, ale nedokážu s tím nic udělat. Jídlo mi zabírá spoustu času,kvůli němu se neučim, už ani moc necvičím, je to strašný, nikomu to nepřeju. Sleduju lidi na ulici a bojím se,že mi někdo řekne,že jsem tlustá, že jsem přibrala. Nebudu vám dopodrobna popisovat svoje trápení, je toho mnohem víc, kdo ppp někdy trpěl ví,jaké to je,je to hrůza, myslíte na to, když usínáte, když ráno vstáváte,je to jako stín, všude vás to pronásleduje. Vím, že třeba anorexie je daleko horší než přejídání, protože jde o život, ale věřte, že když znáte obojí, je přejídání daleko horší. Ale teď k tomu nejdůležitějšímu.Proč jsem svůj příběh nazvala tak, jak jsem nazvala? Protože dneska chci konečně začít znovu žít, chci to dokázat, nepřejíst se, pořád nemyslet na jídlo, na to, co udělám, až se mě někdo zeptá, proč jsem tak tlustá. Jídlo je dobrý, ale chutná jen chvilku, stojí mi to za to??NESTOJÍ!!Kolikrát už jsem tohle zkoušela, ale nikdy to nedopadlo, nevydržela jsem.. Chtěla bych vás holky poprosit, abyste mi držely palce, snad to konečně dokážu a budu zase ta usměvavá holka, která pomáhá druhým a nestydí se chodit ven, bavit se a povídat si o čemkoli. Pokud někdo máte stejný problém,ozvěte se, budu ráda,moc ráda si pokecám s někým, kdo má podobný problém.třeba můj příběh nakopne někoho, kdo se to samé, co já, chystá udělat už dávno.. Určitě se vám ozvu, protože potom už mi nezbývá nic jiného než psycholog a jestli to nedokážu tentokrát, tak se z toho sama už nevyhrabu.!