Dnes naposled:-))

Ahojky, dnes bych sem ráda napsala naposled (doufám):-) Skončila jsem s přejídáním, hladověním, projímadlama a prostě vším, co se točí okolo jídla. Udělala jsem za tím vším tlustou čáru a začala znova. Znova jsem se učila jíst. Ze začátku to šlo těžce, ale dnes už je mi mnohem lépe. A i proto jsem se rozhodla, že dnes napíšu už naposled. Rozloučím se s váma. Už mě to nebavilo a poslední dobou mi to dost ničilo i život. Nebavilo mě neustálé hlídání váhy, že jsem buď nejedla nebo se doslova přežírala. Na váhu jsem si stoupala snad 5x denně. Sekla jsem s tím vším. Život je radost, zdraví, štěstí a lásky nejbližších lidí a tohle vám žádná bulimie ani anorexie nedá. To že se každé ráno probudím ve své posteli a vedle sebe spatřím manžela, venku své dva milované psy, to je život. Že můžu dýchat, že se můžu smát, že si můžu dát nějakou sladkou dobrůtku bez výčitek o tom je skutečný život. Ne o dietách, hladovění ani o zvracení. Za ty dva roky mi to vůbec nic nedalo, ba právě naopak. Dnes už to vím, ale musela jsem na to přijít sama. V tomhle vám nikdo nepomůže. Pokud si chcete dál samy ničit život, v nejhorším případě zemřít, tak pokračujte, ale pokud se chcete smát, chodit do školy, do práce, milovat se se svým partnerem, chodit na procházky, jet na dovolenou a pořádně si ji užít, chodit do kina, do divadla, cvičit, číst si, jíst, pít a hlavně dýchat, tak musím sami chtít skončit s tou obludou, která vám tohle všechno jen bere. Je dlouhá cesta. Ale každá cesta má konec. Někdo půjde rychle, jiný pomaleji, ale každá z nás jednou na ten konec dojdeme a záleží jen na nás, zda to bude v našich 80-ti letech nebo ve 30-ti letech. Jestli vám na sobě alespoň trochu záleží, tak to zkuste. Neříkám, že hned zítra budete moci říct, jsem vyléčená, ale aspoň začnete, tak jako já. Já chci žít plnohodnotný život, radovat se z každé maličkosti. Ale abych tohle všechno pochopila, musela jsem si spoustu věcí uvědomit. Bulimie i anorexie jsou psychické nemoci. Je to všechno o myšlení. Musíte změnit své myšlení, jinak se z tohoto kolotoče nikdy nedostanete. Pokud si budete pořád sami sobě říkat, že jste tlusté a ošklivé, tak se nikdy neuzdravíte. Ale pokud se alespoň pokusíte změnit své myšlení a občas si řeknete,jsem krásná a štíhlá, tak se uzdravíte brzo. Pokud budete mít 65kg a budete se neustále smát, tak vás lidé budou mít daleko radši než s 45kg a depresema. Záleží jen na vás co si vyberete. Je to jen NA VÁS!!!!! V tomhle vám nikdo nepomůže. Moc vám držím palečky, aby se vám podařilo z toho bludného kolotoče dostat, tak jako mě. A ještě jedna věc. Všechny, co sem píšeme (až na občasné vyjímky můžu) jsme ženy a jednou z nás budou (při Boží vůli) matky. Třeba si to teď ještě neumíte představit, pokud jste mladé, ale jednou určitě budete chtít mít děti. Myslete na to už teď, protože za pár let může být díky bulimii nebo anorexii pozdě. A pak si budete do konce života vyčítat, že kvůli touze být hubená jste v sobě zahubily možnost být maminkou. A to je ten nejkrásnější dar, který vám může být dán. Holky, myslete na to dopředu, pak vás to bude velice mrzet. Moje kamarádka mi napsala moto, kterého se držím: „Zázrak života pochopíme jen tehdy, když dovolíme, aby se stalo nečekané.“ Mějte se moc krásně, držím vám palce. OTEVŘETE OČI A KOUKNĚTE SE KOLEM SEBE. Uvidíte spoustu věcí a věciček. TO JE TOTIŽ ŽIVOT:-)))))) Vaše Renata cts55@tiscali.cz