deprese, uzkosti, sebevrazda…jidlo?

Ahoj, zacnu nekde, kde moje problemi s jidlem jeste zdaleka nebyly a snad by me nikdy nenapadlo ze budou. Kdyz jsem byla mala, asi kolem 10 ti let, byla vzdycky mala hloupa sikanovana ktera i doma neslysela nic jineho nez ze se musim lip ucit. Muj problem byl v tom ze jsme se nemohla soustredit – porad jsme se klepala strachy s ostatnich lidi. Prvni sebevrazedne myslenky byli asi v 11-ti letech, od cehoz mi „pomohla“ vira v Boha, i kdyz na i na to nakonec nanevrela, jako na vsechny predstavi co kdy byli v me hlave… kdyz mi bylo 15 zacala jsem trpet depresi. Ale nic moc jsme s tim nedelala, nemyslela jsme zej sme nemocna – jen neschopna. Jenze problemi zacali byt silnejsi nez ja, zacala jsem mit uzkostne zachvaty a nakonec halucinace. Diky jedne sve uzasne profesorce jsme ale dokazala najit pomoc v krizovem centru, kde me sice odmitli s tim ze mi nepomuzou ze potrebuju psychiatra (nic vic pro me neudelali!) ale nakonec jsme nasla psychiatricku ktera me ovsem poslala do lecebny. Po peti mesicich jsme na tom byla lip, sla jsme domu ale tam se mezitim odehral rozvod a ja s mamou jsme se stehovali do noveho bytu. K tomu jsme sla do nove tridy kvuli opakovani rocniku kvuli lecebne… tehdy asi zacali moje „diety“ protoze jsem v lecebne pribrala vic nez 10 kylo a stle jsme pribirala protoze jsem deprese zajidala. Jedla jsme min a min, ale uz ani ne proto ze bych chtela zhbnout ale protoze se mi to zdalo zbytecne kdyz zachvilku umru – planovala jsme sebevrazdu. Dostal jsem se do lecebny jeste nez jsme neco stacila udelat, ale nakonec jsem se podrezala (v lecebne 🙁 ) ale i tak me pustili domu. Meli me za manipulatera jako cely zivot…jaj sme kricela o pomoc. Kazdopadne v lecebne jsme zacala jist natolik ze si toho krome 10 kylech dolu nikdo skoro nevsiml a nikdo to moc neresil. Od te doby se porad snazim shodit ale marne, mam obdobi kdy nejim skoro vubec a obdobi kdy se prejidam a zvracim. Zacinam se v tom topit. Ale mam strach pozadat o pomoc (ke sve terapeutce jsem sama prestala chdit a bojim se ji znovu zavolat) a ani nechci – protoze jednou jsme to uz udelala a ja nechci znovu do lecebny… jen ted potrebuju hodne sili na t vratit se do skoli protoze strach z lidi, ten mi zustal…k tomu se jen nabaluje stud za to jak vipadam a nejsem schopna zhodit vic jak na par dnu nez se zacnu zase prejidat…