Deprese, deprese, deprese

Ahojte vsichni! Na tyto stranky chodim uz asi rok a pribehy ctu pokud mozno pravidelne, kdyz mam cas a ted jsem se rozhodla podelit se o svuj pribeh. Jsem ted totiz celkem na dne, treba mi pomuzete. Momentalne uz asi pul roku ppp netrpim, ale stale balancji nad propasti, coz asi vsichni znate..:-)Sebemensi neuspech a deperse a jste v tom znovu. Pro me je ppp zpusb, jakym ja resim svoje problemy.. Bude mi presne za 14 dni 21 let a s ppp jsem zacala ve 14. Nechci na nikoho svalovat vinu ze svou nemoc, ale myslim, ze mamka tomu dost pomohla, protoze kdyz mi bylo tak 12 a byla jsem trosku oplacana, dost me hlidala a stavela porad na vahu. Ze zacatku mi to bylo jedno, ale pak zacala puberta a ja si najednou rekla dost!! Zhubla jsem tehdy z 54kg asi na 44kg. zacala jsem s tim v devitce a na gymplu v prvaku to bylo nejhorsi. Priznaky jsem mela si jako kyzda z vas – byla mi zima, byla jsem nervozni, menstruace byla ta tam – doted mam problemy.Musim rict, ze lidi kolem me se chovali uzasne, ale to ja tehdy nechapala. Snazili se mi pomoci, ale ja jim neverila, myslela jsem, ze mi chcou ublizit a chovala se hrozne..kdyz se to od tridni dozvedela mamka, byla z toho hrozne nestastna. nedalo mi nastesti moc prace ji presvedcit, ze to neni pravda. Pak me dlouho hlidala a tvrdila, ze jestli se nevzpamatuju, odvede me do blazince. I kdyz jsem tehdy n¨byla rada, ze me tam neodvedla hned, vedela jsem , ze se nezachovala jako matka spravne. My jsme se vzdycky bavily o vsem, ale tohle bylo vzdycky tabu. Mama si nechtela priznat, ze se ji neco nepovedlo a ze jeji deti nejdou idealni.. Pak jsem se rozhodla sama s tim skoncovat a zacala jsem tajne chodit k psychiatricce, kam jsem chodila rok a pul. Pak to bylo na chvili fajn, ale ve ctvrtaku jsem to toho na chvili zase spadla.. Porad se to stridalo – nejezeni, zvraceni..Pak to jako zazrakem preslo, ale pokazde, kdyz mam trochu stres a deprese, mam chut zacit znovu. Je to asi podvedomy dobry pocit ze sebeniceni. Porad si rikam, jak je to mozne, ze nekdo z nas do toho spadne a nekdo ne?jak to, ze existuji stastni a tlusti a nikdy je nenapadne zacit s hubnutim? Nemela jsem nikdy moc duvodu nemit sebevedomi a mit deprese, ktere se ted porad stupnuji. TAK SAKRA PROC??????????? Delam medicinu, ktera me bavi, mam hromadu pratel a skvelou rodinu.. Nekdy si rikam, ze se zbytecne rouham a brzy se mi to vymsti, ale aby byl jeste cas. Proc nemuzu byt spokojena, s tim, co mam. A ze toho neni malo.Ale ja si to takhle reknu a za chvili… Minuly mesic jsem se odhodlala zajit k psychiatricce, kterou mi poradila moje kamaradka a rikala,ze tam pujde se mnou. Urcite tam zajdu, chci byt konecne stastna. Protoze myslet kazdy den ve chvilce volna na sebevrazdu asi neni moc normalni..Minule jsem to rekla svym znamym. Vim, ze je to asi ranilo, ale uz se nebudu porad pretvarovat a tvarit se, jak jsem spokojena. PROC TAKY??Clovek neni povinen byt porad happy. Ale bylo by to skvele, kdyby byl.. Holky, moc vsem drzim palce, jsem rada, ze jsem se trosku vypovidala, ze mi nekdo mozna porozumel. Kdyby jste mi chtel nekdo napsat nebo si popovidat, muzete mi napsat na 101737@mail.muni.cz