Děkuju a zároveň Tě proklínám!!

Dala jsi mi pocit, že dokážu víc než si sama myslím, nastražila jsi pasti v mé blízkosti a já je překonávala. V začátcích velmi těžce, ale jakoby znenadání jsem ?dokázala? víc a víc. Víc překážek a více zdolávání. Ukázala jsi mi, že všechno zvládnu jedině tehdy, nebudu-li se zabývat nikým jiným, jen sebou. Vidím to stejně tak jasně, jakoby to bylo včera, jak jsem vysíleně usínala, jak jsem moc chtěla být krásná, nejlepší a obětovat tomu všechno. Všechno co bylo důležité v čase, když ty jsi tu nebyla. Nevadí, byla jsem nejlepší, nejmenší velikosti oblečení, nejvíce závistivých pohledů (byly závistivé nebo lítostivé? ), nejvíce vypité vody za den, nejvíce zničených lidí kolem mě?..Nechala jsi mě poznat, kdo je opravdový kamarád, nejraději bych to nevěděla! Vzala jsi mi chuť k jídlu, odehnala jsi ode mě ty nejbližší. Kde je moje touha vrhnout se do všeho nového, ráno připravit výbornou snídani a vychutnat si jí, kde je moje vnitřní síla teď??? Kam se ztratilo to kouzlo, které každý obdivoval. Takhle to má být? Takhle jsi to chtěla? K čemu jsou ty rána, při kterých ze mě vysáváš veškerou energii, proč jsi mě naučila lhát? Tak jako mě samotné jsi chystala překážky, chystá je snad někdo Tobě? Jsem já pro Tebe překážkou, kterou jsi úspěšně zdolala? A co uděláš teď když je mi zle, když mám ty kila zpátky a nejdou dolů!! Necháš mě v tom pěkně vykoupat, abych pak byla šťastná až se vrátíš!! Nenávidím Tě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!