Co se zase děje?

Ahojky všichni, včera jsem dospěla k úžasnému objevu. Byla sobota a můj drahý mě napsal z cest (je to kamioňák), že se na víkend domů nevrátí a přijede až v úterý. Celý týden jsem jedla spořádaně, žádný záchvaty, prostě pohodička. Jenže včera po té osudné SMS jsem se nemohla dočkat, až naši odjedou na nákup, abych měla dům jen pro sebe. Tak chlapečku, kdybys tu byl, tak se nepřežeru, ale že jsi nepřijel, tak ti ukážu, zač je toho loket. Vyndala jsem z mražáku dvoulitrovku zmrzliny – jedna porce, druhá, třetí….najednou je půlka kyblíčku pryč. A teď honem něco slaného – celý pytlík buráků. A zase něco sldkého, ať to není fádní – dvoje kaštany v čokoládě, a zase slaný – párky v listovém těstě……Tak to pokračuje asi hodinu a celý den až do večera v nějakých dvouhodinových intervalech. Hrůza, děs. Všechno jsem zkazila. Copak jsem už takovej magor? Copak je jídlo taková droga, že jí nejde odolat? Večer si dávám cigáro a přemýšlím o tom, co jsem dneska zase provedla a je mi ze sebe špatně. Myslím, že jsem špatně adaptovaná na vyrovnávání se s horšími informacemi, než které očekávám. Jak něco není podle toho, jak jsem si to nalinkovala, hned mám záchvat žravosti (naštěstí nezvracím). Jenže pak jsem si uvědomila, že mi taky třeba mohla volat přítelova maminka, že se mu něco stalo, vybourali se nebo tak. V tom případě by to bylo horší. Těch prá dní bez něj přežiju, stejně mám ve středu zkoušku a musím se učit, ale kdyby se mu něco stalo, asi to nepřežiju (samozřejmě, že nejspíš ano, protože bych musela žít dál). Asi si prostě každou špatnou zprávu budu muset obrátit do pozitivnější roviny, abych jí ustála a nezačala se přežírat. To je moje poučení z včerejší situace. Promiňte, že jsem s tím otravovala, jen jsem to musela ze sebe dostat.