co je skutečnost??

Je to něco přes tři roky, kdy jsem si přála být hubená, na nic jiného jsem nemyslela a žila jsem jen pro to jedno jediné – pro krásnou štíhlou postavu. Ani nevím, jak to všechno začalo. Připadá mi to jako včera a zároveň je to celým mým životem. Když si představím, že za celé měsíce, roky jsem se pořádně nenajedla a nebo, když jsem jedla, tak jsem se strašně stáhla do sebe, měla jsem výčitky, brečela, křičela jsem, nechtěla jsem nikoho vidět, nechtěla jsem nic dělat. Bylo mi všechno jedno. Jako kdyby mi chtělo to jídlo ublížit a já jsem nevěděla, jak tomu mám zabránit. Nemám ráda ten hrozný pocit, když se najím, jako kdybych selhala, něco udělala špatně. V tuhle chvíli bych si přála, aby mě někdo objal, vzal do náručí a řekl, že to bude dobrý, že se nemusím bát. Ale to se nikdy nestalo, místo náruče jsem se dočkala jenom toho, že přišly výčitky a bezmoc, bezmoc – to je to nejhorší, co může člověk zažít. Ale ona je se mnou pořád, nechce odejít a říká mi – zase si to nedokázala, zklamala jsi, jsi slabá, nic nedokážeš. A já jenom doufám, že je to zlý sen a někdy se z něho probudím. Ale zatím je ten sen pořád ve mně. Když se dívám na lidi, kteří něco jí, tak já nevim……. nemám to ráda, někdy se mi z toho dělá špatně… Skoro nikdy nejím před ostatními, nevím proč, ale prostě to nejde, jako kdybych neměla vůbec hlad. Někdy mi připadá, že ani nežiju, chodím a zdá se mi, že nemám nohy, dívám se všude kolem, ale moje oči nic nevidí, potkávám lidi, ale oni mě ne. Jenom cítím ten hrozný chlad, on je všude. Je pořád se mnou…… Co je skutečnost a co je jenom sen?? Možná, že bych ještě psala dál, ale teď už by to byla jenom slova, věty bez konce, která nemají ani začátek..