Chtěla bych vám jen říct…

.. že ani u mě to není tak,jako u klasických anorektiček, i když tělesné následky jsou asi tak stejné. Bude to jen stručně,potřebuju to napsat,abych to před sebou měla černé na bílém. Má původní váha: 53kg/171.5 cm<p> Štíhlá,všemi obletovaná „kočka“, ,tanečnice,nejlepší v souboru,za kterou se každý otočil. Zbyly z ní jen ty obrovské hnědé oči, plné smutku..<p> Dneska 40kg, po nástupu na kolej. Jinak jsem měla průměrně přes prázdniny tak 42-44 kg. Ptáte se proč? Nevím,nevím. Mám úplně stejný problém jako Holly a jiné dívky. Nepřekonatelná láska k jídlu.Od malička jsem se cpala bez následků,ani později jsem neměla problémy s váhou, protože jsem hodně cvičila. Ale před rokem jsem přestala stíhat přes den obědy( tréninky od 15:30-21:00, mezi tím se cpát nelze..<p> Takže to bylo,že když jsem tréninky neměla,vynahrazovala jsem si to OBROVSKÝM žraním. Bohužel- váha začšala klesat( sama od sebe),protože jsem se i stresovala ze školy. Jenže když už jsem si toho všimla i já,bylo pozdě. Nahoru to nešlo(ani jedením ) a já si na to začala zvykat. Pdozději už mi přišlo divné,že bych vypadala jako dřív a žravost se začala střídat s hladověním. Nezvracím,jen občas projímadlo (přírodní) ale snažím se z toho dostat už od dubna a přijde mi,že se to opakuje stále dokola. Nevím co mám dělat- chci přibrat,ale zároveň se bojím,že to bude divné… Na své přežírání se kolikrát úplně těším(většinou vím,kdy to přijde- když jsem sama na koleji–) Tak to je vše. Smutné,ale ne ojedinělé,záleží všechno jen na nás,na vůli( a taky na lásce k rodičům- vidím,jak trpí,a to je to,co si nikd neodpustím!!!)