Chci ven

Čus. …Tímto zdravím všechny na pépépé infu… A prasprostě vyzývám ty z vás, které přepadla náhlá, osvobozující touha s tím něco udělat(je celkem jedno, s čím), aby se mi ozvaly mailem a společně se z toho konečně pokusíme vyhrabat. Už pokolikáté… Chci se uzdravit. Je mi už jedno, jestli přiberu (resp. není, ale chci být zdravá jako dřív a všechno ostatní nejspíš přijde s tím).. Nechci sotva kdy vylézt mezi lidi, nechci se shovávat před zrcadlem, za vlastní nemocí. Není dobře jíst nezdravě, ale určitě není dobře nejíst téměř vůbec a když ano, pak nezdravě a vše pokud možno dostat ven z těla… To už raději jíst jenom nezdravě a normální „cestou „.. Na hlavě pár různě barevných chlupů, pod kdysi hezky tvarovanou tváří povislý podbradek, jako značka narušeného metabolismu; Stojí to za to? Všechno je pryč, sny a plány, rozum. Ve věku, kdy by se člověk měl radovat, za to, že žije, že je zdravý. Nemělo by to snad platit i pro nás? Proč ne… Pročítala jsem tyhle stránky: když mi bylo 15 -nechápala jsem. Teď vlastně chápu úplně všechno a co jsem si z toho odnesla..? To, co bylo zřejmé už na začátku. Že na “ tom “ nezáleží. Dřív, jo, byla jsem šťastná…. Tak já to zopakuju: Dřív jsem byla šťastná. Copak to nestačí?? *** mazlicek@e-mail.cz