cesta z pekla

Dříve by mě ani nenapadlo na takové stránky přispívat.Měřím 180cm a měla jsem kolen 60kg a jedla celkem zdravě a střídmě.Pak přišla krize s partnerem. Byla jsme si jistá,že mě opustí. vše se nakonec urovnalo,ale já už objevila zázrak bulimie. Myslela jsem, že já přece žádný problém nemám a opravdu jsem si naivně myslela, že to mám pod kontrolou, že když budu chtít, tak v pohodě přestanu. Jak strašně jsem se zmýlila! Cítila jsem se tak prázdná a vnitřně osamělá a ty hory jídla mi navozovaly pocit takové slasti a uklidnění.Po letech se ten pocit vytratil, jen jsem pořád musela jíst a jíst a zvaracet.Zvracela jsem i 5krát denně a byla to kolikarát jedinná činnost kterou jsem se celý den zabývala a tím pádem neplnila povinnosti,které jsem potřebpovala perfektně zvládat a o to nastávali větší výčitky svědomí.(partner byl celé dny v práci,ale stejně začal mít podezření- samozřejmě jsem zapírala). Po 2letech s touto našeptávající bestií v hlavě jsem upadala do deprese a začala věřit, že na tomhto světě jsem stejně jenom na návštěvě, že nebudu žít dlouho a nejsem tak důležitá jako ostatní lidé, že si to nezasloužím.Žila jsem v neustálém strachu,že mě načapá partner se kterým žiju a opustí mě, nebo maminka a bude ze mě zklamaná.Všem jsem připadala tak perfektní a já to samozřejmě podporovala. Studuju se skoro samými jedničkami, pracuju jako modelka, starám se o domácnost, spala jsem kolikrát jen pár hodin denně, jen abych to všechno stihla. Jednoho dne ráno jsem to už nemohla vydržet a zavolala mamce a partnerovi do práce,že potřebuji pomoc. Oba se zachovali úplně úžasně a co nejdřív přijeli. Já jsem ještě dva dny v kuse brečela, jak to všechno ze mě spadlo. Nikdo se v podstatě nedivil, že nejsem v pořádku. Vyrůstala jsem v rodině s otcem,který nás jak psychycky, tak fyzicky terorizoval. Já jsem navíc byla hodně vzdorná, takže jsem dostávala víc než ostatní a ve 14 mě táta začal sexuálně obtěžovat. Potom se naši rozvedli.V 16letech jsem odešla z domu s klukem a žila 2roky, ze kterého se vyklubal stejný násilník jako táta. Sebevědomí jsem měla na nule a tak se ze mě stala perfekcionistka- všem jsem chtěla dokázat(nevím proč, ale hlavně tátovi a bývalému partnerovi-stejně jsem se od nich žádného ocenění nedočkala) že k něčemu jsem. Bohužel se léčím jen u praktické lékařky, která mi předepsala antidepresiva a řekla mi at si koupím knížku s tímto tématem, že psycholog je zbytečný. Stejně si nějakého najdu, už proto že už od dětství trpím noc co noc na příšerné noční můry. Někdy i celé hodiny v noci zírám do stropu vyděšená k smrti,zběsile mi buší mi strdce, klepu se a bojím usnout, nebo pohnout. Ráno jsem uplně vyčerpaná.Také určité vzpomínky na sexuální aktivity mého otce vůči mě, jsou pro mě velmi bolestivé a snažím se jim vyhýbat. To bych také chtěla překonat. Těd žiji 5let s báječným přítelem, který zbožnuje i mé chyby a nedostatky. Prostě mě má rád celou a strašně mi pomáhá. Je mi 23 a plánujeme rodinu, tak mi držte place.Také mám nejlepší mamku pod sluncem. Já jsem vždycky byla hodně praštěná a jiná než ostatní. Brala jem to jako vadu, že nesplývám s davem. Těd vím, že jsem JEDINEČNÁ BYTOST- ORIGINÁL a to je moje plus, být sama senou a jestli se někomu nezdám at se se mnou nebaví.A tak se snažím vidět i své TĚLO JE TAKÉ JEDINEČNÉ- DOKONALOST JE NUDNÁ. Kdybych vypadala dokonale,tak by to vlastně bylo tuctové. Tvar mé postavy se vlastně hodí k mé osobnosti a bez něj bych to nebyla já. ´ Těd jím 2 měsíce normálně a moje váha klesla na 57kg a tam se ustálila. V menším množství si dám klidně k obědu svíčkovou, nebo tlačenku. na večer jím už jen zeleninu, ovoce a opravdu bohatě snídám a svačím, hlavně nesmím dostat hlad. Nervóznější jsem jen když mám jít do práce, nebot se živý svým vzhledem, ale to musím také zvládnout. Jestli s tím někdo chcete začít, PROSÍM VÁS NEDĚLEJTE TO! věřte mi tisíc krát je horší s tím zkončit.Já mám před sebou jěště hodně dlouhou a těžkou cestu. JE TO CESTA Z PEKLA! Pokud si někdo myslí,že ho budou mít lidé rádi jen když bude vypadat dokonale=štíhle a bude ve všem perfektní- je to blbost! Mám odjakživa míry modelky, vypadám podle všech dokonale jako Bárbí- já se tak nikdy ale vůbec neviděla a nebyla jsem štastná a spokojená sama se sebou, a ani oblíbenější.Teprve ted se snažím SAMA SEBE PŘIJMOUT a teprve ted vnímám, jak je krásné, když svítí slunce, hraje hudba, svítí svíčka, vane svěží vzduch a JE KRÁSNĚ NA SVĚTĚ!