Bojuju…..ale trpím

Ani nevím, jak to všechno začalo….nikdy jsem tlustá nebyla, ale protože jsem po rodičích celkem vysoká, vždy a všude jsem trčela a proti ostatním jsem si připadala divně. Vždycky jsem mohla sníst co mě napadlo i v kteroukoli noční hodinu, ale potom se to po operaci slepáku nějak zlomilo. Půl roku jsem nemohla téměř nic namáhavého dělat a o prázdninách jsem nastoupila do lázní. tam jsem samozřejmě přibrala, ale nijak zvlášť. Prostě jsem se vyvíjela na 15 let normálně. POtom jsem nastoupila do prváku a byla jsem na intru. Kdo tam bydlí tak to zná…večerní pokec se sousedkama s pytlíkem brambůrek, ale hlavně velké město se spoustami Fast foodů. Přibrala jsem asi 5 kg, ale pořád jsem měla váhu v normě. Začalo to asi v lednu. Prostě mi ruplo v bedně a přestala jsem jíst. Chtěla jsem zhubnout jen pár kil, ale pak se mi to nějak zalíbilo a nešlo to zastavit. Začalo si toho všímat i okolí a rodina a to mě povzbuzovalo ještě víc. Za čtyři měsíce jsem zhubla asi 10kg.Doma jsem jíst musela, protože jsem byla pod dohledem, ale i tak jsem měla porce poloviční než dříve. Na intru jsem však nejedla téměř vůbec.Snídala jsem velmi málo, ne obědjsem si ojednávala jen zeleninové saláty, ale z nich jsem většinou snědla tak sousto nebo dvě. Večeře na intru je až o pul šesté, což je pro mě pozdě, tak jsem ji samozřejmě nejedla. Začali mi padat vlasy, zhoršila se mi pleť, tvořili se mi samovolně modřiny a ze začátku jsem měla i příšerné křeče v žaludku. Neměla jsem sílu vůbec vyjít schody do prvního patra a o energií na tělocvik ani nemluvím. Uzavřela jsem se do sebe a přestala komunikovat s rodinou a na kamarády jsem byla neuvěřitelně protivná.Prsa se mi téměř zmizela a všechno oblečení mi bylo velké. Dokonce mi byly volné i kalhoty co jsem nosila ve 13 letech. Ještě jsem zapoměla říct, že slovo menstruace pro mě je už opravdu cizí. Nevím proč to píšu všechno v minulém čase, když to vlastně všechno ještě prožívám….. V pátek jsem byla s rodiči u psychiatra a to byla asi moje nejtěžší hodina! Prostě jsem to nezvládla a brečela atd. Vůbec jsem si ale nepřipustila, že se jedná o MA. Nyní jsem doma a zatím bojuju, ale za pár dnů pojedu na intr a mám strach že to nezvládnu.Potřebuju vedel sebe někoho, kdo bude jíst více jak já, abych neměla výčitky-i když je mám, ale přece jen….Čtu knihu, katrá mi byla doporučena (Mentální anorexie, František D. Krch) a tak doufám že to zvládnu. Moje BMI je 16,5 a do dvou týdnů musím přbrat, nebo budu muset ukončit školu. U nás ve vesnici a lidi z mého okolí to už asi tuší, a proto je hodně těžké vyjít na ulici, když víte, že kdokoliv kdo vás potká se bude vyptávat. Miluju veškerý pohyb a jsem hodně vitální, teď mám ale všechno zakázáno….i kolečkové brusle, které zbožňuju…. Vím, že jsou i daleko horší případy, ale chtěla jsem se s vámi poděli o ten svůj příběh. Těším se na komentáře…..a držte mi pěstě………..