BOJ – den treti

Ahoj, <p> doufam, ze se mnou bojuje ted vice lidi. Ja mam stastny den, nebot bojuju uspesne. Takze vydrzela jsem ctvrtek jist podle planu, podobny byl dnesek – akorat mam trosku hlad, ale neni se cemu divit,protoze muj zaludek je po tech preziracich dnech ted pekne roztahnuty. Posledni jidlo jsem mela v sest a za chvilku jdu spat s krasnym pocitem, ze jsem to uz druhy den zvladla. <p> Holky, musime to zvladnout. Snazim se byt co nejmene doma, ikdyz jsem mohla mit dneska volno, radsi jsem sla s rodinkou nakupovat, jen abych nebyla sama doma. Uvidim jak zvladnu zitrek. Bude taky hodne narocny. Nejhorsi je, ze vecer jdu pracovat do jine rodiny a tam je vzdycky hrozne moc jidla a zmrzlin a vsech „hroznych“ pochoutek a ja se tam vzdycky prejedla. Teda jednou jsem to vydrzela. Musim to zvladnout. MUSIME TO ZVLADNOUT. <p> Snazim se ted premlouvat k tomu, ze neni hrozne, kdyz snim neco „nezdraveho“. Napriklad bile pecivo, jogurt s vetsim obsahem tuku, … Vzdycky kdyz jsem neco takoveho treba jenom okusila, okamzite jsem mela vycitky a pak se prejedla. Dneska jsem teda mela s rodinou sandwich s kurecim masem a troskou majonezy v bile housce. Celou dobu co jsem jedla, jsem si rikala, ze to nevadi, ze je to v poradku, ze nad tim nesmim premyslet. Je to hodne tezke, ale musim si to vbit do hlavy. Musime se naucit, ze nemuzeme existovat jen na salatech a nizkotucnych jogurtech a syrech apod. <p> Mam ted tolik optimismu, a tak hrozne rada bych chtela, aby jsme se z toho vsechny dostaly a mohly si dat vecer normalni veceri a mit ten pocit, ze jsme najezene, ale ne prezrane. Proste byt nasycene jako kdyz jsme byly mladsi a „zdrave“. Chtela bych, abychom si vsechny mohly dat treba zmrzlinu bez vycitek nebo umely snist jen kousek cokolady a zbytek odlozit na jiny den. (Ja vzdycky jak snedla kousek, tak mela hned vycitky a pak to jelo, cela cokolada i dve a k tomu navic dalsi kvanty jidla). <p> Musime bojovat, nesmime to vzdat. Holky ZVLADNEME TO, prece nemuzume porad jen brecet a nicit se. Kdyz si predstavim svoji naladu po prejidani tak mam pocit, ze je to nekdo uplne jiny nez ja. Vzdycky jsem byla vesela, oblibena v kolektivu a kdyz se prejim, tak jsem jak silena. Kolikrat premyslim i o sebevrazde. Copak z toho nejde ven? Urcite ano. Uvnitr kazde z nas jsou 2 osoby. Jedna se chce vylecit a je vesela a jedna nas tyra, nici a pomalu zabiji. Musime vyhrat. <p> Tak dobrou noc, zvladneme to. At uz anorekticky nebo bulimicky, tohle je ten nas nejtvrdsi boj v zivote a my ho musime zvladnout. <p> Hodne stesti a zkuste byt mezi lidma, hodne pryc z domu, nebyt samy, abychom se nemohly schovavat. Zkusme jist bez vycitek, uvnitr nas musi vyhrat ta „zdrava“ osubka, ta vesela, ne ta vrazedkyne. <p> Pa pa, drzte se.