Bala jsem se ric o pomoc

Ahojky lidicky,uz jsem Vam jednou svuj pribeh psala pod heslem Ený…ted se pomerne dosti zmenil a tak se s Vami chci podelit i podruhe.V predeslem pribehu jsem se svyma dvema kamaradkama vse zvladal…pak,ale bylo vse jinak,rekla jsem jim,ze jim do me nic neni a at se o me nestaraji.Zhubla jsem asi na 50 kg,ale snazila jsem se hubnout dal.protoze jak uz to tak byva pripadala jsem si hodne tlusta.Pak jsem.ale zacala kolabova a zvracet po kazdem jidle,me to bylo jedno,ale prisla za mnou spoluzacka a rekla mi,ze si musime vazne promluvit,pote takto chodili porad dalsi a dalsi,pak uz nejen spoluzacky,ale i profesori a profesorky,dokonce i cizi lidi…rikali mi ze jsem hubena,unavena skratka nemocna.Nejlepsi kamaradka me videla i v nejhorsi situaci.Tak se nastvala a zasla za profesorkou,ktera je psycholozka a vedela,ze ji mam za jednu z nejlepsich profesorek…za zacatku jsem byla hodne nastvana a delala jsem vsechno proto,abych se vyhybala vsem lidem.Jen tak mimochodem profesorce nic neprozradila jen to,ze se ji ,,nelibim“ , po dlouhem presvedcovani jsem za ni prisla sama.Ted s ni spolupracuji a jsem vdecna nejen vsem kamaradkam,ktere mi pomohly,ale take hlavne profesorce,ktera me dostala z nejhorsiho.I kdyz sama vsechno nevi.I kdyz jsem udelala spousty chyb,tak se ze vseho chci vratit zase zpatky do normalu.A vite z ceho mam nejvetsi strach?Z prazdnin,nebudu mit kolem sebe,toho nejlepsiho clovicka.A tim je jednoznacne PROFESORKA.Mejte se hezky a neblbnete,tak,jako ja.A vy co uz jste v tom,najdite clovicka,kteremu duverujete,nemusi to byt vubec psycholog… TIMTO VAM MOC DEKUJI PANI PROFESORKO