Ani nevím jak se to mohlo stát…

Bylo mi 13 a vypadala jsem jak správná ženská: boky, prsa všechno jak má být a ještě k tomu krásný dlouhý hustý vlasy, hezký obličej, vysokánská postava(178cm) a váha 65kg. Nikdy jsem od nikoho z rodiny neslyšela že jsem tlustá ani kamarádi nic takového neřikali a o kluky jsem tuplem neměla nouzi prostě jsem se líbila. Ve 14 jsem, ale začala hodně číst časáky typu cosmogirl atd., kde na jedné sránce byli vychrtlé holčiny předvádějící modely o kterých se vetšině z nás ani nesní. A najednou jsem zatoužila být jako ony. To znamená hubená, hubenější, nejhubenější.A tak jsem začala brouzdat po netu a hledat všemožné články o hubnutí, cvičící programy a jiné podporné prostředky k hubnutí. Zanedlouhojsem svou váhu shodila na 59kg což mě hrozně nakoplo dopředu. Mamka řikala jak mi to strašně sluší, ale at už prosím tě přestanu s tím hubnutím, že to už stačí. No ale já jsem poznala kouzlo projímadla a už jsem se vezla. Naštěstí si mamka uvědomila co se děje a okamžitě zakročila. Se slovy že si nenechá zničit dceru nějakým potrhlým kultem krásy. Začala mě denně krmit a seděla nademnou dokud jsem to nesnědla a hodinu po jídle mě nespouštěla z očí. Taky nosila všemožné články a knížky o holkách které tomu propadly. Ze začátku jsem si nechtěla připustit že něco takového bych mohla mít i já ale postupem času mi došlo, že ani já se nijak od těch holek neliším. Tak se stelo že jsem sama od sebe projímadla vyhodila a denně se na sebe koukala do zrcadla dokud jsem sama sebe nepřevědčila že jsem krásná taková jaká jsem. Začala jsem jíst, ale jestli si myslíte že ted přijde nějaký štastný konec, tak vás asi zklamu. Sice sem do toho nespadla tak naplno jako porvý, ale pořád je ve mě ten červíček pochybností s kterým musím bojovat deno deně a čas od času ten boj prostě prohrajin a … Ale já za to fakt nemůži to ten uvnitř mě ne já !