Podváha a jídelníček

Podváha spojená s celkovou podvýživou je jedním ze základních příznaků mentální anorexie (existuje typ mentální anorexie bez podváhy a naopak podváha může souviset i s jiným závažným onemocněním). K odhadu tělesné hmotnosti můžeme použít orientační BMI, které nám odpoví, zda je naše hmotnost v normě a tedy optimální (více zde).

S dlouhodobou podváhou souvisí řada tělesných i duševních následků, řada z nich mohou přímo ohrozit život (více zde). Bylo prokázáno, že udržováním nízké hmotnosti pod hranicí podváhy výrazně ovlivňuje zkreslené vnímání vlastního těla (poruchu tělesného schématu), zvyšuje tak úzkost z přibírání a prohlubuje výrazně anorektické potíže.

Zvýšení tělesné hmotnosti je pro nemocné velmi obtížné, přináší totiž řadu úzkosti, výčitek a pocitů selhání. Ale je nutné! Jídlo je důležitým lékem proti mentální anorexii.

1. Dostatečný denní příjem

Je třeba si opakovat, že chci-li se vyléčit, musím přibrat a chci-li přibrat, musím toho sníst více než dosud. Orientační hodnota denního energetického příjmu při léčbě mentální anorexie je asi 3500 kCal. Znamená to jíst šestkrát denně – hlavní jídla, svačiny, druhá večeře. Také je nutné omezit aktivní pohyb (sport, cvičení) na minimum. Pak lze dosáhnout přírůstku hmotnosti mezi 0,5 až 1 kg za týden.

Zvýšení příjmu stravy může být postupné, nemělo by však trvat déle než týden. Pocity plnosti, nechuť do jídla, úzkosti před jídlem a výčitky po něm jsou zpočátku normální a je nutné je překonat – výrazně může pomoci odborník a podpora rodiny či partnera.

Škodlivé je přesné počítání kalorií, většinou to zvyšuje úzkost a potřebu kontroly příjmu potravy. Nevhodné je zařazení nízkotučných a nízkokalorických výrobků, které jen zaplňují žaludek a nemají dostatečnou energetickou a výživnou hodnotu. Naprosto nevhodné je cvičit po jídle a vyhovět tak výčitkám. Vypěstuje se tím špatný návyk a zpomalí (tedy i prodlouží) se tak doba potřebná k dosažení optimální váhy.

2. Pravidelná strava

Ze zkušeností víme, že je vhodné po dobu, než se stane stravování normální součástí každého dne, vytvořit si časový plán, v kolik hodin budu snídat, svačit, atd. Pomůže to jednak zmírnit úzkost před jídlem, odpadá totiž velmi nepříjemné rozhodování jestli jíst hned, nebo to odložit a často pak vynechat. Také to může výrazně pomoci při komunikaci s ostatními (rodinou, partnerem) ohledně stravy a jejich podpory. Tomuto plánu je třeba svůj den přizpůsobit, počítat s ním, na druhou stranu při jeho utváření je třeba být realistický a zohlednit pracovní či školní rytmus, domácí zvyky atd.
nemocné, kteří už mají svůj časový plán a naplánovaný jídelníček nenutíme jíst cokoliv navíc, už takhle s tím mají spoustu práce, chtěli bychom toho po nich v této chvíli příliš.

3. Postupné rozšiřování výběru jídla
Jídelníček lidí, trpících mentální anorexii bývá často velmi chudý a stereotypní. Cílem je postupně jídelníček rozšiřovat, aby byl pestřejší a vyváženější. Je velmi dobré vypsat jídla či jednotlivé potraviny, které jsou pro nemocného zakázané – kterých se bojí a vyhýbá, pak je seřadit podle obtížnosti. Pak vybereme jídla, která je vhodné do jídelníčku vrátit a postupujeme od těch méně obtížných.
není nutné začít jíst jídlo, které člověk nejedl nikdy. Každý má nárok na volbu nějakého jídla, které prostě nejí, jde ovšem o výjimku v jídelníčku.

4. Maso v jídelníčku?
Maso dodává tělu řadu důležitých látek, některé z nich nelze jinak adekvátně získat, navíc je energeticky vydatné. Proto zařazení do jídelníčku určitě doporučujeme, nemusí však být každý den (alespoň však pětkrát do týdne). Je vhodné střídat druh masa (ryby, drůbež, hovězí, vepřové a další) i úpravu. Pokud člověk s mentální anorexií maso nejí (odmítá ho z různých důvodů), zajímáme se o to, kdy maso přestal jíst. Pokud je to v době začátku onemocnění, vnímáme toto rozhodnutí spíše jako způsob omezování se v jídle a snahu kontrolovat tak tělesnou hmotnost. Pokud má nejedení masa tradici v rodině nemocného nebo jde o rozhodnutí, které časově dlouhodobě předchází nástup anorexie, respektujeme to.
Vynechání masa z jídelníčku znamená navýšení porcí hlavních jídel (oběd, večeře) tak, aby bylo jídlo dostatečně vydatné.