Co znamená být normální

Říkáme, že věci nebo lidé jsou normální a většinou nás ani nenapadne, že toto slovo má více významů. Intuitivně je obvykle užíváme správně, ale mohou nastat i komické situace s jejich záměnou. Pojďme se seznámit s třemi významy slova „normální“.<p> <b>Normální může být to, co převládá (statistická norma).</b> Tak například většina dětí v naší zemi chodí v určitém věku do školy, má kde bydlet, má alespoň jednoho z rodičů. Toto je (naštěstí) u nás norma. Nebo normální je nemít angínu. Zádrhel přijde, když bychom seděli v čekárně u doktora a chtěli hledat normu o zdraví tímto způsobem – tam je totiž normální mít angínu (nebo něco jiného). Vidíme že tento pohled má své meze, které když překročíme – obvykle jsme-li v nějaké zvláštní situaci nebo skupině lidí, pak se ze statistické normy stává nesmysl.<br> <br> <b>Druhou možností je brát jako normální to, na čem se shodne nějaká kultura či skupina nebo co zdědí po předcích (normativní norma).</b> A tak normální je chodit venku oblečený, nekrást (tím si někdy už nejsem zcela jistý, ale kulturní norma to stále je, kdo jí překročí, riskuje vězení). Dnes už je také normální mít na věci svůj názor – a tady se dostáváme k potížím s touto normou. Za socializmu v této zemi bylo normální jít za svůj názor do basy. Bylo to opravdu normální?? V některých koutech světa je ještě dnes společenskou normou sníst nepřítele. Hranice této normy jsou dané místem a časem, co platí dnes, nemusí tak být už zítra.<br> <br> Poslední pohled na to, co je normální. Je to prosté – <b>normální je to, co funguje (funkční norma).</b> Jde skutečně o pragmatický přístup, který nepotřebuje ani většinu, ani kulturní zvyklosti. Podle tohoto hlediska by angína v čekárně lékaře normální nebyla, horší už by to bylo s nesvobodou slova za minulého režimu – funkční to tehdy bylo, ale pouze pro úzkou skupinu, která tak držela moc pevně v rukách. Normální je, když jsme zdraví, když funguje to, co jsme si koupili v obchodě atd. Omezení této normy lze vyjádřit výrokem, že účel světí prostředky. Kdosi mi nedávno řekl, že pokud dnes člověk potřebuje něco zařídit, je normální uplácet. Bohužel mu to věřím, asi to příliš často funguje, ale jako normu to neberu.<br> <br> Je zřejmé, že různé pohledy na to, co je normální, se často nedoplňují, ba přímo jdou proti sobě. Každá norma má své místo, kde dobře funguje a může nám být ku prospěchu. Když hodnotíme, jestli je někdo normální, můžeme se teď zamyslet nad tím, kterou normu vlastně máme na mysli. Vymyká se ten člověk většině? Dělá něco, co se neslučuje s našimi kulturními zvyklostmi či zákony? Nebo jeho myšlení, prožívání či chování mu brání dobře fungovat ve světě? A je ten svět normální?<br>