Archive for category: Můj příběh

Zdravím všechny, kteří klikli na můj příběh. Cítím se naprosto hrozně. Všem jen lžu, přetvařuji se, předstírám… Nemám komu říci co mě trápí s obavami, že mě odsoudí, zavrhne, udělá, co nechci. Vše začalo od mých patnácti let. Tehdy jsem se přihlásila do fotomodeligu. Požadavek – zhubni.. Nejedla jsem, zhubla jsem. Po pár letech jsem se na to vykašlala a přibrala. Na střední škole jsem se po pár peripetiích seznámila s bulimií. Bohužel je v mé přítomnosti dodnes. Jednou na mé zvracení přišla maminka. Odstartovala se léčba. Po pár měsících se zdálo, že jsem z nejhoršího venku. přibrala jsem ze 49 kg (při výšce 168 cm) na 54 kg, měla přítele, byla jsem šťastná. Přišli zásnuby, přijetí na vysokou školu. Nechci se o tom rozepisovat, ale ze zásnub sešlo, rozešli jsme se. Soustředila jsem se na školu a začala přibírat. Všimlo si toho i mé okolí a v dobré víře poukazovalo na to, jak jsem přibrala, jak se zakulacuji, jaké už mám „papulky“… Po dlouhé době jsem se ráno zvážila. Váha? 61 kg. Zděsila jsem se. Nyní mám nového přítele. Je moc fajn, záleží mi na něm a mám ho moc ráda. Občas podotkne něco na mou postavu. Vím, že je to z legrace, ale já to nedokážu rozchodit. Znovu v tom lítám, Zhubla jsem za 10 dní 4 kg, hladovím, což přirozeně nemohu vydržet, přejím se, zvracím. Matka je šťastná a chválí mě, jak jsem se s mým problémem poprala, kamarádka, která o tom věděla mi chválí,jak jsem přibrala. Vím kam se ženu, jaký odporný bludný kruh se kolem mě uzavírá, ale nedokážu si pomoci. Nejhorší na tom je, že racionálně všechno o bulimii vím, vím jaké jsou důsledky, prostě všechno…, ale podvědomě mi to tak nyní vyhovuje a jsem nyní zaměstnána touhou zhubnout. Večer, když hladovím si představuji, co všechno si koupím a sním, až všichni z domu ráno odejdou… Každému jen lžu a ukrývám sáčky se zvratky, když už nemám odvahu zvracet na záchádě/koupelně, aby mě nikdo neslyšel. Stydím se za sebe a chce se mi křičet na celé kolo. Chtěla bych se od toho všeho odprostit, ale NEJDE to!! Vím, na koho se obrátit, kdo by mi mohl pomoci, ale já ani nechci… Jsem zmatená, smutná, utrápená. Vyjdu ven a směju se na celé okolí, snažím se být jako vždy příjemná a usměvavá… Pokud by mi někdo chtěl napsat na mail, tak: michaelanav@seznam.cz

Ahojky lidičky, pomůžete mi někdo? Je mi 17, měřím 166 a vážím 70 kg. Dřív jsem mívala 58 jenže jsem pak začala přibírat /po práškách/. Teď se snažím zhubnout /už přes 2 roky/ ale nejde to… Během týdne skoro nic nejím, jenže když přijedu z intru dom, tak se hned nacpu, z čehož se mi udělá špatně a zvracím 🙁 Jak mám zhubnout a přitom se nepřežírat? Fakt nevím, co mám dělat 🙁 Dříve jsem to řešila sebepoškozováním, ale to k ničemu nevedlo a po čase jsem toho nechala, ale lhala bych kbybych tvrdila, že nemám chuť to udělat znova…. písněte mi někdo… PavliskaR@centrum.cz

Je to tak, moje tělo je koule. Podle toho jak jsem se dočetla, tak i přejídání je jednou z ppp a tím já právě trpím. Nesnáším se, nesnáším svoje tělo. Je odporný. FUJ Můj příběh??!!Chcete ho slyšet?? O.K. Po zákládní školu, jsem nic neřešila, jedla jsem úplne normalne…vecer klidne chipsy, cokaladu, pres den jsem toho taky pekne sporadala, no proste jsem to neresila az do te doby, nez jsem nastoupila na stredni skolu. Moji kamaradkou se stala holka, ktera zacala hubnout a pretrpela si anorexii. Chtela jsem byt jako ona. HUBENA!! Koupit si, co bych chtela, jist to same. Rozhodla jsem se tedy. DIETA!! Nashromazdila jsem si info o dietach, tabulku energetickych hodnot a sestavila si jidelnicek. Po 2tydnech vaha sla dolu. Mam 180cm dostala jsem se na vahu okolo 63kg. Byla jsem nadsena, sedeli mi moje stary dziny. Tak jsem si ho upravila jeste. Snizila jsem kalorie. Potom jsem s tim prestala, uz ani nevim proc. Jenze pak nastalo obdobi, kdy jsem si pripadala zase tlusta. Takze zase dieta. A ta zapusobila uz i na ostatni. Mama si toho taky vsimla a nadavala mi, at uz nehubnu, kamaradka taky, holky se tridy, no proste to bylo videt, a tak jsem byla nadsena. Dostala jsem se na 60kg. Jenze nejhorsi byly vikendy. To jsem se parkrat prejedla a od pondelka zacinala vzdycky znova. Znate to, pondelky…Jenze uz ani nevim jak, jsem s tim prestala. Byla jsem rada, ze jsem zhubla a dal jsem to nechtela resit. A tak ne, ze bych zacala jist stridme, ale zacala jsem se prejidat a to takovym způsobem, ze by se divil i ten nejvetsi jedlik. Vzdycky jsem si rikala, pondeli, zacnu zase, jenze tech diet jsem uz mela plne zuby a tak jsem si rekla, ze si dam oddych. Nejdriv jeden tyden, pak dva a nakonec se z toho vyklubaly tri. Ted jsem si stoupla na vahu, a ta ukazuje 70kg. Nejhorsi na tom je, ze si toho vsimli i ostatni, ze ty krasne plandajici kalhoty na mych nohach, jsou nejsou. Nevim proc, ale chci mit anorexii, chci zhubnou 15kg, a je fakt, ze jsem uz zacala. Drzim se a uz jsem se neprejedla. Mam radost. Je normalni, mit z takovyhle veci radost?? Radost, kdyz nejim?? Ja ji opravdu mam. Vite, mama mi rekla, ze jestli chci neceho v zivote dosahnou, tak musim mit pevnou vůli a toho ja se chci drzet, mit pevnou vůli a neceho v zivote dosahnou, a to je to, ze chci mit 55kg. Verim, ze to dokazu, tak mi drzte palce Brezule@seznam.cz (můj e-mail, kdyby chtel nekdo reagovat)

Zdál se mi sen. Moc krásný sen. Šla jsem písčitou cestou, všude kolem mě byla tráva posetá lučními kvítky. Sluníčko svítilo , bylo teplo a najednou jsem cítila, že mé tělo je krásně lehoučké, jako pírko, koukla jsem se dolů a vznášela jsem se nad zemí. Celou tu nádhernou přírodu jsem měla pod sebou. Nenadnášela jsem se, měla jsem křídla. Křídla motýlí. Moc se snažím mít ráda své tělo. Ale vždy se stane něco, co mě přesvědčí o opaku. Nejhorší je, když to jsou vaši blízcí. Lidé, které milujete a kteří se tváří, že milujou vás. Moc si přejete jim věřit, ale copak to jde? Když zhubnete, tak vám říkají, jak jste krásně hubení, jak moc vám to sluší, ale že už byste měli raději přestat, že vypadáte nezdravě. Tak začnete jíst a přiberete nějaké to kilo a najednou vám ti samí lidé zase říkají, že jste přibrali, že jste „oplácaní“, macatí nebo nedej Bože „tlustoprd“! Sama nevím, co je „normál“. Když jsem nejedla, tak jsem byla štíhlounká a mohla si na sebe vzít cokoliv. Měla jsem své tělo ráda. Když jsem ztloustla, tak jsem také byla ráda, ale jen proto, že jsem se mohla najíst. Sníst cokoliv, ale už jsem se zase nemohla krásně oblékat. Když jsem byla štíhlá, všem jsem se líbila, teď o mě nikdo nestojí. Anorexie nebo bulimie? Nebo snad zdraví? Co z toho je normál? Samozřejmě, že zdraví. Zdraví je nad zlato. Ale znamená to i štěstí? Když jsem zdravá, tak jsem samozřejmě ráda, že jsem zdravá (kdo by nebyl?), ale nejsem štíhlá. Nejsem spokojená se svým tělem. Jak se mám naučit milovat své tělo takové jaké je? Jak????????? Když vám vaši nejbližší ubližují (aniž by si to možná uvědomily) slovy jako jsi tlustá, neztlousla jsi? Nejhorší slovo je pro mě „tlustoprd“. Nikdy mi tak nikdo neřekl. Nikdy. Až teď (asi před 14dny) a zrovna mi to řekl člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Tak moc mě to bolí. Už to nejsem já. Byla jsem společenská. Teď sedím doma. Pořád jsem se smála, teď brečím nebo jsem jen smutná. Byla jsem štíhlá, teď jsem tlustá. Atd. Atd. Atd. Atd. Atd. Takhle bych mohla pokračovat stále dokola. Všichni to známe. Mám dokonce i dva šatníky. Vel.36-38 a 40-42. Proč? Proč jen jsem to nechala dojít tak daleko? Proč ………….? Slunce opět svítí a já přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kdo jsem. Jsem motýl nebo medvěd? Motýl je krásně lehoučký, medvěd je zvíře silné. Kdo jsem? Sama nevím. 3 roky hledám odpověď. Odpověď nato, kde se stala chyba. Proč zrovna Já? Učím se milovat své tělo. ALe nejde to. Nevím, jak na to.