Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky..sem bulimička jaxe patří…se vším všudy…měřim 172 cm a vážim…ani newim naposledy 68…je to děs ale nejsem na tom tak špatně sem celkem zpevněná ale 15 kg bych sundala slibovala sem si to před létem nějak se nepodařilo díky věčnému přežírání,vždycky sem hladověla,chvilkově zhubla a pak to šlo zas ráz na ráz…Bulimii mám přes dva roky v mých skoro 17i letech.Všichni říkaj jaxem hezká holka,ale nevěřim jim sem TLUSTÁ nejsem slepá ani blbá víte.Ve škole mi to nejde,akord po tom co sem se po dvou letech rozešla se svojí první láskou a on si hned po rozchodu našel jinou,velmi drobnou vychrtlou dívčinu…spadla sem do toho nejvíc jak to jde.Naši mojí nemoc řešili už dřív,jezdila sem k psychologovi bezúspěšně,nyní když najdou občas špinavej záchod chtěj mě dotáhnout k psychiattrovi nebo do nemocnice vysmáli by se jim,sem tak tlustá a SAMA…ve škole sotva prolejzám a sem k ničemu co tu vůbec dělám….zabírám místo úspěšným lidem na světe

Ahoj všem Tak se znovu ozývám… je to sice více než půlrok co jsem tu nebyla, ale dnes mám opět důvod tyto stránky navštívit. Asi bych se mohla tedy trochu připomenou – před rokem, před prázdninama, jsem začla hodně snižovat svuj denní příjem jídla, až jsem se omezila tak na 400 kalorií denně, někdy třeba jen 100. Z 60 kg jsem zhubla na 56kg. Ke konci prázdnin až do Vánoc jsem zvracela veškeré jídlo co jsem snědla – z anorexie bulimičkou – a svou váhu (při 165cm) jsem snížila na 53kg. Pak jsem si řekla dost, měla jsem kvuli tomu velmi zničené zuby, začala víc sportovat ale jedla normálně… tedy normálně – jsem veganka, takže podle toho… nijak jsem se však neomezovala. Asi před třemi mesíci jsem si řekla, že bych se sebou zas měla něco dělat. Váha se mi postupně vyšplhala zas na 60kg. Každý den jsem si říkala, že druhý den budu držet dietu, že dnes si tedy ještě mohu dát toto a toto – většinou šlo o velmi kalorická jídla… ale říkala jsem si, že druhý den, když začnu s dietou, vše zase shodím…. samozřejmě jsem to každý den oddalovala a váha se přehoupla až na hrůzných 65kg (stále jen 165 cm) Ale před čtyřimi dny jsem si už konečně řekla opravdové STOP! Za dvy týdny jsou prázdniny a já se začnu ukazovat v plavkách s tímto nákladem tuku? To v žádném případě. Asi bych také měla podotknout, že na Silvestra jsem se poznala s úžasným klukem, mým nynějším přítelem. Jemu má váha vůbec nevadí, myslím že se mu to i líbí, ale on sám je hubený až běda (55kg/175cm). Jednou podotkl, že by mě miloval, i kdybych byla hubená jako on. Nevím, zda to myslel tak, že by mu to nevadilo, ale má nynější váha se mu líbí mnohem více, nebo tak, že tato váha je dobrý, ale kdybych zhubla tak by to vůbec nevadilo, ba naopak. No ale zpět. Prostě jsme se rozhodla zhubnout a to jakýmkoliv způsobem, kromě zvracení. Již čtvrtý den držím hladovku. A ted bych asi měla říci jak to začalo. Ve škole na obědy kvuli vaganismu nechodím, snídaně nestíhám, takže své první jídlo jím až doma, někdy kolem druhé hodiny. To si vařím sama. Pak po celý den uždibuji různé ovoce a k večeři si dávám polívku… Jenže před třema dnama jsem se vrátila domů a rovnou zasedla k počítači, chvíli chatovala a pak se učila. ANjednou byl večer a já šla spát – tudíž jsem celý den nejedla. Když jsem si vše druhý en uvědomila, chtěla jsem v hladovce pokračovat a tak jsem se prostě ovládla a jen pila – za den asi litr džusu. Musím konstatovat, že hlad nepocituji ani ted, již čtvrtý den. Za ty tři a půl dne jsem ze 64,4 kg zhubla na 61,1 kg. Tři kila a něco za tři dny… V pondělí odjíždím na SvP, takže má hladovka bude trvat maximálně do té doby – tedy asi pět dní. Ráda bych ještě zhubla na 60kg. Od školy v přírodě si také slibju nějaké to kilo dolů. Vzhledem ke každodením procházkám co se tam budou pořádat, soutěžím v běhu a malému příjmu potravin, bych se domu chtěla vrátát tak asi se 57-58 kg. Doma pak další dva týdny držet hladovku, při čemž bych klidně těch 50kg mohla dosáhnout…. nechci znovu spadnout do anorexie nebo bulimie, to v žádném případě! Po získání mé vytoužené váhy (45-50kg) zase začnu jídlo pomalu jíst, po malých porcích postupně přidáávat, hodně sportovat, dokud nebudu moct jíst tak nějak normálně. Občas si třeba dám i to sladké. Nebudu hysterčit když přiberu jedno kilo, jen se ho pokusím nějak šetrně (hladovkou už ne) zas dát dolu, třeba sprotem. Nechci aby mě tu považovali za PPP nemocnou, z toho jsme se už jakž takž dostala, ačkoliv obvčas na zvracení ještě myslím. Nehodlám už tomu však nikdy propadnout. Po SvP se vám zas ozvu a uvidíme, jak na tom budu s váhou 🙂 Lucka

Když se tak zamýšlím, tak jsem přišla na to, že problémy s jídlem mám od svých 7 let. To bylo tehdy, když mi na sedmileté prventivní prohlídce doktorka napsala do karty, že jsem mírně obézní. Tak jsem začala nechávat půlku oběda a na devítileté prohlídce mi už řekla, že mám malé váhové přírustky… Nikdy jsem nebyla nějak tlustá, vždy jsem byla takový ten „tlustší průměr“. Ve čtrnácti mi to ale hodně začalo vadit a já jsem chtěla zhubnout. To jsem měla 167 cm a 52 kg. Tak jsem přestala snídat, na oběd jsem si koupila jenom něco v bufetě, ne že bych nějak extrémně hladověla. Podařilo se mi za nějakou dobu shodit 3kg. Byla jsem na to pyšná a chtěla si to udržet. Jenomže už jsem nevěděla, co je to normálně jíst. Už jsem nebyla schopná sníst na oběd 4 knedlíky jako kdysi. Pokračovala jsem v omezování se v jídle a ani jsem nevěděla jak, zanedlouho jsem měla 45 kg. To už si okolí začalo všímat, že něco není v pořádku. Naši mě vážili a kontrolovali, jestli jím. Chtěla jsem tehdy přibrat, ale byla jsem tak nějak zvyklá na zvýšenou pohybovou aktivitu (denně jsem běhala se psem v lese), že mi ke zvýšení hmotnosti nepomohlo ani pravidelné normální jídlo. Nakonec jsem trochu přibrala, ale maximálně půl kila. Hrozně jsem se toho zalekla a začala ještě drastičtěji hubnout a chodit na horolezeckou stěnu, abych měla co nejvíc pohybu. To už to šlo strašně rychle a vážila jsem 40kg na 167cm. Byla mi zjištěna bradykardie (tep 40/min). Měla jsem jít na jednodenní vyšetření do nemocnice, kde si mě samozřejmě nechali s diagnózou mentální anorexie. Bylo to 21. prosince. 29. jsem měla patnáctiny. Na Vánoce mě pustili domů, abych mohla jíst cukroví:). Musela jsem slíbit, že přiberu. S tím jsem souhlasila, protože se mi ty moje žebra už hnusily. Každý měsíc jsem chodila k psychiatrovi, který však nic moc neřešil. Já jsem se přejídala-20 rohlíků s máslem a povidly na posezení pro mě nebyl problém. Nepřejídala jsem se každý den, asi tak 3x týdne. Bylo mi řečeno, že se musím dostat na váhu 53kg. Asi za 3 měsíce jsem to splnila. Už jsem se ani nepřejídala, snažila jsem se jíst tak nějak zdravě, pohyb, ale hlavně ne žádné diety a hubnutí. Nejhorší byly asi narážky spolužaček, když jsem přibírala. Při 40kg mi sice říkaly, že jsem strašně vychrtlá. No, ještě si vzpomínám jak mi v tom nejhorším období spolužák řekl, že mám hezkou postavu! Teď jsem v prváku na odborné technické škole, kde jsme dvě holky ve tříde a jinak kluci. Je to lepší, nikdo neřeší diety a hubnutí jako na základce. (to byla jazykovka a byla tam převaha holek). Myslím, že jsem se z toho jakš takš dostala, ale úplně vyléčená taky nejsem. O víkendu kontroluju mamku, kolik oleje do čeho dá a hodně se kvůli tomu hádáme. Váhu si držím plus mínus těch 53 kg. Občas se hodně přejím, pak mám výčitky svědomí a ten další den nic nejím. Pokaždé začínám znovu, že budu jíst normálně, pak se zas přejím, hladovím atd. Ale už asi týden jsem to vydržela normálně, tak snad se to podaří. Pořád se srovnávám s ostatníma holkama, které potkám na ulici, prohlížím v zrcadle, počítám kalorie. To všechno mi zůstalo. Nedovedu si představit,že bych třeba v 18 vážila 60kg. (teď je mi 16). Ale snad se to postupem času srovná. Závěrem bych se ještě zmínila, co všechno mi anorexie dala a vzdala. Každopádně to nebylo nic pozitivního. Mám deprese, nemám kamarády, jsem nespolečenská, moc řeším a plánuju jídlo, hádám se kvůli tomu s našima, nemůžu si vychutnat žádné dobré, ale „nezdravé“ jídlo,… No a to přejídání je taky ještě pozůstatek toho strašného období.

holky, nešilte! to já bych měla, měřím 162 a vážím 58 a jsem prase! kéž bych Vám mohla napsat já, že vážím padesát… nikam nechodím, sstrašně moc se stydím! všichni okolo mě hubnou, kamarádky, v televizi a vy.. před týdnem jsem začala zvracet… cítím se slabá, dělá se mi po tom vyrážka na obličeji/ praskaji žilky/ ,jsem ošklivá, smrdí mi ruce.. ale zvracím dál, vtáhly jste mě do toho vy, lidi okolo co jste hubení, ale já budu taky! už se těším až si koupím nový rifle a odhalím plochý bříško!! já už chci být hubená, chci chci sestra je a já ne, proč? nechci zvracet ale to jídlo? nikdo to neví, naši by mě asi zabili… takovou hloupost dělat, já vím, že nendělám dobře, ale jak jinak. … Help me, please!

Som uplne na dne.Trva to uz rok.Striedaju sa u mna obdobia ked sa neustale prezieram a obdobia,ked nejem nic,pijem len vodu.Moja vaha sa pohybuje v rozmezi 20 kilogramov.Momentalne vazim 70 pri vyske 180.Moja najnizsia vaha bola 49 presne pred rokom.Poviete si,ze pri vyske 180 je vaha 70 kil v poriadku,lenze moja normalna vaha,ked som nebola v anorektickom obdobi bola 60 kilogramov.Potom som sa chcela stat modelkou,za tri mesiace som schudla 3 kila,to som totiz chudla rozumne.Vsetko sa to zmenila,ked som v jednom zenskom casopise objavila recept na zazracnu polievku vdaka ktorej som mala byt za tyzden o 7 kil lahsia.Samozrejme chcela som to skusit,zdalo sa mi to super,tak rychlo schudnut.Ocko mi teda uvaril polievku,aj napriek tomu,ze vedel o tom o aku polievku sa jedna.Rodicia na tom nevideli nic zle.Polievka mi vsak vobec nechutila,tak som ju asi po dvoch dnoch prestala jest a jedla som len predpisane potraviny na kazdy den,a to tak,ze som jedla mini porciu na ranajky,v skole som nejedla a dokonca ani nepila nic,ked som prisla zo skoly,tak som zjedla zase svoju mini porciu,bud to bolo ovocie alebo zelenina,veci ako maso alebo mlieko som samozrejme vynechala,radsej som nic nejedla.a Vecer som zjedla poslednu mini porciu,bola som vsak strasne hladna,aby som nemusela viac jest chodila som spavat okolo siedmej-osmej vecer.Rodicia si to vysvetlovali tal,ze som unavena zo skoly.Za prvy tyzden som schudla 4 kila,takze som uz vazila 53,to sa mi zdalo este vela,utvrdila som sa v tom aj v obchode,kde som si skusala dzinsy-38 a nezapla som gombik.Co na tom,ze stare dzinsy mi boli uplne volne,vsimla si to aj mama,ale len podotkla,ze som nejako vela schudla.Druhy tyzden som teda zhodila dalsie 4 kila,chcela som este viac,ale uz som nevladala dalej chudnut,nedokazala som sa poriadne sustredit na ucenie…tak som sa rozhodla,ze si 49 kil udrzim,jedla som len light jogurty bez cukru,ovocie,zeleninu,obcas nejake to celozrnne pecivo,dokonca som jedla aj maso-chudu morcaciu a kuraciu sunku alebo ryby,sladkosti som uplne odmietala,obcas som si dopriala nejaku musli tycinku alebo dia sladkost.Stala sa zo mna hotova odbornicka na stravovanie-kazdeho som karhala a kritizovala,ked jedol nieco nezdrave.Rodicia sa mi plne prisposobili a kupovali mi len to.co som im povedala,bola som stasta…ale za aku cenu,uplne som stratila menzes,stale mi bola zima,bolela ma hlava,casto sa mi zahmlievalo pred ocami,asi dvakrat som aj odpadla,o tom nastastie mikto nevedel.Nakupila som si vela noveho oblecenia,ale vobec som ho nenosila.Obliekala som si stare veci,ktore na mne nechutne vyseli.Raz….pokracovanie nabuduce