Archive for category: Můj příběh

Ve 14 letech jsem se silene zamilovala do jednoho nadherneho kluka. Byl moji prvni velkou laskou…bolavou prvni laskou. Rika se, ze na prvni zamilovani clovek nikdy nezapomene…no myslim, ze ja tedy rozhodne ne. Dopadlo to tenkrat tak, ze se se mnou rozesel a ja „na truc“ abych mu ukazala, jak moc mi tim ublizil, jsem zacala hubnout. Vzdycky jsem byla hubena jako proutek,jelikoz jsem odjakziva hodne sportovala… tim padem si meho ubytku na vaze celkem brzy vsimlo i okoli. Pri sve vysce 172 cm jsem brzy vazila pouhych 44kg… stala jsem se otrokem mentalni anorexie a neslo to zastavit. Musim se taky priznat, ze jsem mela a bohuzel stale mam velice komplikovany a spatny vztah se svoji matkou (coz muze byt v mnoha pripadech zasadni pricina)…no dopadlo to ale nastesti dobre. Vyhrabala jsem se z toho bez pobytu v nemocnici, bez psychologu. Hlavni oporou mi byla segra a moji blizci kamaradi. Ted je mi 23let, ale musim rict, ze mam od te zkusenosti s mentalni anorexii velice naruseny „vztah“ k jidlu.Stale se zaobiram myslenkami co muzu jist a co ne, po cem priberu atd. stve me to. Nechci byt otrokem jidla. Zbytecne moc se zabyvam svoji postavou, stale jsem se sebou nespokojena a uz si nevim rady. Posledni dobou to dopada tak, ze se neskutecne prejim a pak zvracim… nasleduji slzy, jelikoz me to pak moc mrzi. Muj pritel (mame vztah na dalku, jelikoz jsem jiz delsi dobu v zahranici) je mi velikou oporou, ale preci jenom, nemuze se mnou byt porad a myslim si, ze se z toho stejne musim vyhrabat sama. Musim si konecne uvedomit, co je dulezite a co ne. Je pravda, ze telesna schranka je velice dulezita, protoze je to to prvni, co okoli vidi, ale na druhou stranu… o moc dulezitejsi je to, jaky je clovek uvnitr. Ja vim, ze kdyz mam „dobre“ obdobi tzn. pravidelne cvicim a jim zdrave, tak se citim skvele a vyzaruje to ze me. Nekolikrat jsem se o tom presvedcila. Taky jsem zacala cvicit jogu,ktera mi pomaha k vnitrnimu klidu, jenze…stale to sve prejidani nemam pod kontrolou. Pokud by mel nekdo zajem o dopisovani, tak budu jenom rada. Predem dekuju.

Na tyto stránky jsem asi jako většina z vás zabruslila čistě náhodou…a nebo ne? Potřebuju se totiž někomu svěřit se svým trápením, které mě již pátým rokem zcela tyranizuje a ničí…trpím totiž mentální bulimií. Začalo to někdy v osmé třídě na základní škole, kdy jsem při 160 cm vážila 43-46 kg. Měla jsem vcelku normální postavu, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem být za každou cenu štíhlejší, abych se vyrovnala svému bratrovi, který závodně sportuje, je tudíž velmi štíhlý a všemi obdivovaný. Snažila jsem se omezovat jídlo, držela jsem různé diety, ale nic nepřinášelo kýžený výsledek. Pak jsem potkala jednu dívku, která mě inspirovala tím, žeaby si udržela svoji štíhlou postavu, tak po každém jídle zvrací. Zkusila jsem to také…ze začátku to vůbec nešlo, musela jsem si do krku strkat různé předměty, abych si vyvolala zvracení a ani dnes po pěti letech tomu není jinak. Nestačí mi prostě jako některým holkám se jen naklonit nad mísu a je to..přestože jsem nijak výrazně nehubla, měla jsem radost, že můžu sníst cokoli a nepřiberu. A že to byly kombinace vskutku obdivuhodné-nebyl pro mě problém sníst na posezení třeba 2 bábovky, 5 sušenek, 6 housek s celou kostkou másla, 4 smetanové jogurty atd..jenže zdravotní komplikace na sebe nedaly dlouho čekat. Začaly mi vypadávat vlasy, lámat nehty, dostavovala se únava, těžké deprese spojené s pokusy o sebevraždu… Následoval kolotoč hospitalizací po nemocnicích a psychiatrických léčebnách, kvůli kterému jsem teď ve čtvrtém ročníku střední školy musela přerušit studium. Nyní jsem doma a vše se opakuje dokola každý den. Přejídání-výčitky-zvracení. Už se z toho chci jednou provždy vyhrabat, ale cítím, že to sama nedokážu. Jestli někdo z vás víte byť o sebemenším způsobu, jak z toho ven nebo máte podobné problémy a chcete se o ně podělit, protože ve dvou se to (snad) lépe táhne napište mi prosím na mou mejlovou adresu Martikmacik@seznam.cz. Díky, mějte se a bojujte!!!!!

Ahoj vsechni kdo bloudí a zabloudili sem na tyhle stránky..pročetla jsem si tady pár příběhů a upně mě to vždycky vtáhne dovnitř,do světa tajemsví,bludů a tmy..sedim v práci a naproti mě se ostatní normálně baví a já mám pocit,jakobch byla schovaná do takové své ulity..tady s váma..je mi 24 a od 14 trpim ppp,začínalo to nevině..nikdy jsem nebyla vyhublá tak jako některý holky, a samo časy kdy nejvíc, mám v paměti jako nejštastnější..myslim že tohle tady ani nemusím vykládat..6 let trpim bulimií a někdy se bojim že už jí mám v kostech a nikdy se jí nezbavím,léčit už jsem se byla atd.pořád dokola,mám pocit že sluníčko pro mě nikdy nesvítí dost,že alkoholu a ani sexu nikdy není dost nato abych mohla říct `doprdele já jsem štastná`ale s tísnivim pocitem si představuju jaký by to bylo kdybych s jednoho krásného rána probudila a ona byla pryč,prostě by zmizela a už nevrátila,myslim že to by pro mě byla ta svoboda po který touží treba nějakej otrok…ani nevim proč to sem píšu,jen mám pocit,žeč tady mi někdo bude rozumět a nežádám rady jak se vyléčit,protože vím,že jesli to někdo dokáže je to součást jeho vlastní cesty a filozofie,která ale nikdy nemůže být univerzální..jen bych si třeba s někým ráda pokecala..spoustu pocitů,které tady popisujete jsou naprosto stejný s tím co zažívám,který už mě ani nepřekvapují ani nezaskočí,prostě jsou…jen jsem si myslela,že je ta chyba přímo součástí mojí osobnosti a né tolik týhle nemoci.tím nechci řícz,že by to bylo nějak pozitivní,jen mě to těší kvůli tomu,že za to fakt asi může..a možná by byly fuč,kdyby bulímie byla fuč..jenže nadruhou stranu by možná tyhle ppp ani nebyly,kdyby právě ty stavy a pocity tohle všechno nezpůsobovaly.začarovanej kruh…a já si fakt někdy myslim jako by tohle celý dělala nějaká vyšší síla.tak holky jestli máte někdo nějaký nápady nebo myšlenky,který by mohly přinést revoluci:-)tak pište a nebo pište i jinak…tak přeju co nejdelší pauzy mezi tím blivajzem a vubec.. zoufejte co nejmín..a ono se to jednou obrátí a bude fajn.honě síly! ps:někdy mi přijde docela vtipný,že na ulici potkávám spoustu holek co to maj a myslim,že je často poznám,někdy si sama pro sebe závistivě zasičim,že je někdo fakt hubenej..a řeknu si nojo je nosí si tady svoje hubený tělo,ale to co nosí uvnitř je fakt temný..jenže já nejsem tak hubená,protože bulimie mi tohle už nepřináší,takže jí závidím,že si ještě totálně nezesrala svojí vůli nebo cotoje..a zas mě to namotivuje a houdí ještě hloubejc do tý džuzny..možná čím je nás víc,tim víc se to šíří,protože navenek není vidět,co je potom za tím a jen nás svádí ta touha dokázat to,vypadat tak no noc koncim,byla jsem načapána….

Ahoyky, mám takový „problém“ a to -zvracení-poprvé jsem si „strčila prsty do krku“ minulý prázdniny-to jsem se nechutně přejedla na jedné party-doma mi bylo fakt hrozně zle- tak jsem to zkusila- od té doby jsem se pak takto přejídala tak 1x za měsíc-ale teď tento měsíc se to nějak HODNĚ ZVRTLO-snažím se jíst zdravě- ráno mi to 100% vychází ale hrozný je jak přijdu domů- to sním úplně všechno co je doma- a pak jdu tajně na wc- a je to hnus-teď posledních 14 dní je to každý den- a přitom si nemyslím, že jsem tlustá, všichni říkají že mám supr postavičku-aleprostě nechci přibrat- a pak taky trošičku zhodit to by bylo dobrý-každý den po tom, co se vrátím z wc a vlastně už když tam jdu si říkám že je to naposled-a nezvkládám to-hlavně teď kvůli stresu ve škole- ale dneska to bylo fakt naposled- já jsem osobnost-a tak to už nikdy neudělám-protože mi to připadá fakt fakt nechutně nechitný-tak já pak ještě napíšu zda se povedlo-ale věřím že jo-už nikdy takhle nechutná být nechci:-))))B:-))

Precetla jsem si tady hodne pribehu devcat, ktere maji co do cineni s bulimii…Je mi uz 26, takze bych to teoreticky mela mit v hlave srovnane, jenze je to cim dal horsi marast… NEMAM… Vzdycky jsem byla pri tele, merim 1, 80 a moje vaha se pohybuje kolem 90 kilo, takze slusny otesanek..Neni divu, ze si me kluci moc nevsimali. A kdyz tak takova vysoka macata obryne nutne musi pritahovat zakomplexovane chlapky, co potrebuji dominantni zenskou, vudkyni..Jenze takova ja vubec nejsem. Jak rika Jiri Zacek…“Malokomu padne duse na telo…“ Proto me navysost rozciluji moudra typu, ty si ale silna zenska, s tebou bych se nechtel(a) pustit do krizku…Apod. Nu a tak jsem se jednoho krasneho dne, ktery trva uz od mych 19 let:-) rozhodla s nadbytecnymi kily skoncovat..Nejprve dietami, sportem taky, ale bohuzel k tomu vsemu mne chybela vule a skutecna vydrz. Az jsem objevila magii zachodove misy.. K pokleknuti na sanitarni keramiku clovek nepotrebuje nejakou zvlastni vuli ci vydrz… A jste-li tak trochu psychicky nalomeni, jeste Vam dela poteseni, ze to vase telo, ktere vas uz od mladi neposloucha a nechce hubnout tak, jak bychom si predstavovali, pekne potrestate a dame mu co proto..Toz tak a ono to zafungovalo, takze nakonec jsem jedla jako obvykle ale pocet prijatych kalorii jsem zacala regulovat zvracenim..A ono mi to zpocatku dodalo sebevedomi, 5 kilo jsem zhubla, citila jsem se lip, dokonce jsem si nasla pritele, ale je to jak s drogama , ani si nevsimnete , ze ty oteze uz davno nedrzite v rukou vy, ale nejaka tajemna sila, ktera Vas nuti zvracet i tehdy , kdyz to zrovna nechcete….Navic se mi zacaly kazit zuby a moje vlasy , ktere na mne byly vzdycky to jedine aspon trochu pekne uz nebyly, co driv..Najednou Vas popadne takova ta depka , jakoze “ Uz ani ta budoucnoust neni co byvala“ a vy nevite , jak z toho ven. Zacnete se stydet pred sebou samotnymi, jak tam tak klecite u te rozsklebene zachodove misy a cekate , jake to bude zas tentokrat a premyslite, jestli to dost zapili, aby to v krku moc nedrhlo… Je to hnusny, je mi ze sebe hnusne i ted.. Protoze jsem s tim neskoncila. Pritel samozrejme nic nevi, obcasne leskle oci a napuchlou tvar pripisuje chronicke ryme, kterou take trpim. Vlastne ani nevim, kde je ten pravy duvod toho , ze jsem zacala..Mozna je to tim, ze mam prisnou maminku, ktera mi to , ze mam zhubnout melduje uz od 15…A vzdycky neopomene dodat, jak bych byla pekna holka , kdybych byla hubena..No pekne, mami pekne…Asi natruc ji , jsem schvalne zrala. jednou mi dokonce rekla:“tak se uz s tim jidlem ovladni, kdybys aspon byla bulimicka“…NO, popravde pripisuju to jejim klimakterickym naladam, ale to , ze se mi za to nikdy neomluvila a ze preferuje muj vzhled dokonce i nad me zdravi , je prinejmensim divne. Pochazim z vetsi vesnice na Jizni morave..NAse rodina je “ ve vesnici vazena“, nikdy jsem vlastne nejaky vetsi problem nemela, ucila jsem se vyborne, studovala jsem Vysokou skolu, casto jezdim pracovne do zahranici, nikdy jsem se nechovala nepatricne, nu a tak lidi uz nevedeli jak si do maminky rypnout, tak ji zacali popichovat, ze ma tlustou dceru..Hm, bylo to tak, maminka si to vzala prilis k srdci a tim Vam vysvetluju, proc si ceni vic me vizaze , nez mych schopnosti a meho zdravi..Bohuzel i presto vsechno, uz ten kolotoc bulimie asi nezastavim, ale pokusim se aspon pribrzdit a snad casem ta mrcha bulimie chcipne…PREJU VAM VSEM ; KDO ZAPOLITE S TAKOVYMI BESTIEMI A CHIMERAMI; HODNE SIL A SAME STASTNE KONCE 8 A ZACATKY) mEJTE SE.-))))))