Archive for category: Můj příběh

Po půl roce co jsem normálně jedla se vracím zase zpět.Před rokem jsem měla váhu 49 kilo a chtěla jsem docílit 45 kilo.Ale potom se mi to jaksi zvrtlo a já začala zase normálně jíst a přibrala jsem 8 kilo.Ale před týdnem jsem si řekla že to tak dál nejde a musím aspoń trochu shodit. Mamka se do mě pořád naváží že jsem strašně tlusta kdyz jsem minulý rok shodila byla stršně ráda!Nevím jestli chce mít dceru anoretičku ale já ji to splním.Včera jsem sice ještě dost jedla ale potom jsem šla na záchod a všechno vyblila.No a pro dnešek jsem měla zatím jenom čaj.Už se těším až budu zase jako předtím.Je to takový jiný pocit do všeho se vlezu jsem prostě štíhlá.Tak mi držte palce

Ahoj holky, dneska jsem tu poprvé. Vůbec jsem dnes poprvé mluvila s někým o tom, že mám bulimii a to ji mám už 6 let. Je mi 24, jsem hezká, hubená, chytrá a oblíbená, mám přítele s kterým žiju několik let(ten to jen tuší a hlavně neví, co to vážně znamená), tak proč to měnit? Všechno je to tak jednoduchý, miluju jídlo a na rozdíl od jinejch holek si ho každodenně dopřávám a dál při své výšce 174cm vážím 55kg,ikdyž to znamená 7x denně zvracet. Bojím se říct nahlas, že nejsem tak perfektní, jak si všichni myslí, bojím se to přiznat i sama sobě, ale mám fakt problém, kterýmu se bojím postavit. Řešení odkládám už několik let. Nikdy není vhodná doba s tím přestat, vyžaduje to odvahu, energii a vůli, kterou nemám a hlavně mě děsí fakt, že budu muset přibrat. A co tomu řeknou ostatní? Dnes za mnou přišli moji rodiče a řekli mi, že to už dlouho ví, že to takhle dál nejde a že bych s tím měla zkusit něco dělat. A já jsem to poprvé nepopřela, i když o tom zatím nedokážu mluvit, žiju s tím moc dlouho sama. Po hodinovém záchvatu pláče, jsem šla jsem na net a našla tyhle příběhy. Děsí mě, že prožívám to stejný a na druhou stranu mě uklidnilo, že v tom nejsem sama. Vůbec nevím, kam se teď obrátit, jak začít, kde najít pomoc, má vůbec smysl začínat se léčit? Hlavně mám děsnej strach. A tak vás prosím o nějakou radu či kontakt na dobrou psycholožku v Brně. Potřebuju pomoct. Díííky. Markéta

AHOJ HOLKY, DNES JSEM SI PRŮBĚŽNĚ CELÝ DEN V PRÁCI PROČÍTALA VAŠE ČLÁNKY A UPŘÍMNĚ NEDALO MI TO A ROZHODLA JSEM SE, ŽE VÁM TAKÉ NAPÍŠU => I KDYŽ JSEM NEJDŘÍV NECHTĚLA, PROTOŽE, TO CO JSEM PŘI TOM CEJTILA, BYLO TO, ŽE TOHLE VŠECHNO DOBŘE ZNÁM A NAOPAK JSEM HLEDALA POZITIVNÍ ČLÁNKY VÁS SLEČEN, KTERÉ JSTE SEM PSALY…. …ALE NEDÁ MI TO, PŘISPĚT TAKÉ POZITIVNÍM ČLÁNKEM… NECHCI NĚJAK ROZEBÍRAT JAK TO VŠECHNO U MĚ VLASTNĚ ZAČALO, PROTOŽE SI MYSLÍM, ŽE TO VÁŽNĚ NENÍ PODSTATNÉ – VY VŠECHNY TO NEJLÍP ZNÁTE SAMI DOBŘE A NEJLÉPE – KAŽDÝ JE JINÝ A PROTO U KAŽDÉ Z NÁS TO ZAČALO ASI TROCHU JINAK – IKDYŽ HODNĚ PODOBNĚ, ALE V ZÁVĚRU TO MĚLO STEJNÝ KONEC A DNES MÁME VŠECHNY STEJNÝ PROBLÉM…. ZAČALA JSEM KVŮLI BULÍMII BRÁT I DROGY, ALE TO UŽ JE 6 LET – PŘIŠLO MI TO JAKO ŘEŠENÍ – ODPOČINOUT SI TAKÉ ALESPOŇ NACHVILKU OD JÍDLA A ZVRACENÍ – ALE NEBYLO TO ZAJISTÉ DLOUHODOBÉ ŘEŠENÍ A JEN JSEM SI TÍM PŘIVEDLA SPOUSTU DALŠÍCH PROBLÉMŮ 🙁 … DNES JE MI 22 LET – ROK JSEM V POŘÁDKU A DOKONCE JSEM PŘESTALA I KOUŘIT! MÁM KLUKA, KTERÝ MÁ NA MĚ DOBRÝ VLIV,A O BULIMII VÍ! MÝ RODIČE TAKÉ… MOC MI POMOHLA MAMČA! Dnes vím, že také PŘEDEVŠÍM díky ní jsem to zvládla! Kdybyste věděly kolikrát klečela před zamčeným záchodem na němž já jsem zvracela a ona plakala a prosila mě na kolenouch ať to nedělám!?!?! Ale nešlo to… Jde mi mráz po zádech když si na to vzpomenu 🙁 chudák – taky si toho se mnou dost užila – všechny mé problémy prožívala se mnou, chodila se mnou po psycholozích a doktorech a chtěla mi zaplatit i léčení kvůli „P“ Ale zvládly jsme to spolu sami – já tedy s její pomocí!!!!!! Mamču mám strašně moc ráda a děkuji jí za vše! LÉČILA JSEM SE TAKÉ U PSYCHOLOŽKY, ALE TA MI JEN PŘEDEPSALA ANTIDEPRESIVA, KTERÉ UŽ DVA ROKY NEBERU A MŮŽU ŘÍCT, ŽE MI ANI NIJAK NEPOMÁHALY, CO SE TÝČE MÉ PSYCHIKY – MYSLÍM SI, ŽE JE TO ÚPLNĚ O NĚČEM JINÉM – JE TO O KAŽDÉM SAMOTNÉM, CO MÁ V HLAVĚ A JAK SE S TÍM BUDE SNAŽIT BOJOVAT… MĚŘÍM 169CM, VÁŽILA JSEM PŘI ANOREXII 45KG, PAK JSEM SI PROŠLA TAKÉ FÁZÍ BULIMIE => PO TÉ, CO MĚ NAUČILI DOKTOŘI OPĚT JÍST A DNES MÁM 60KG!!! ALE ŽIJU… JSEM S PŘÍTELEM, MÁM SKVĚLOU PRÁCI, KTERÁ MĚ BAVÍ, PÁR SPRÁVNÝCH KAMARÁDŮ, RODIČE, KTEŘÍ NA MĚ NEZANEVŘELI, PROTOŽE VĚDÍ, ŽE JSEM JEJICH A HLAVNĚ JSEM SE POPRALA S TÍM, CO PRO MNE BYLO V ŽIVOTĚ VELKÝ PROBLÉM A TÍM JE ZAPOMENOUT NA JÍDLO A NAUČIT SE ŽÍT A JÍST TO, NA CO MÁME CHUŤ A PŘEDEVŠÍM? MÍT SE RÁDA, NAUČIT SE ZAČÍT SI VÁŽIT ŽIVOTA, KTERÝ MÁME JENOM JEDEN A NESEJDE VÁŽNĚ NA TOM, KOLIK VÁŽÍME!!! VĚŘTE MI HOLKY MOJE!!! JSOU MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ VĚCI, JAKO JE TŘEBA NAŠE ZDRAVÍ!!!! JEDNA Z VAŠICH ŘAD VERČA!!!!

Tak já taky mezi vás patřím,mám dvě děti a o to je to všechno horší.Už s tím bojuju přes tři roky, poslední rok mě to vyloženě otravuje,má obrovské výčitky vůči dětem,mám zdravotní problémy,vím,že musím skončit.Bere mi to čas a energii.Rozhodla jsem se,že vyhledám pomoc,konečně jsem se svěřila.Nebudu vám psát,jak to začalo,vždyt je to u všech podobné,mě šlo o zachování rodiny.Byla bych ráda,kdyby se mi taky ozvala nějaká máma.

dobrý den!!!jak bych začala.asi když mi bylo 14.ve škole jsem nikdy nebyla oblíbená a hodně jsem si to výčítala nějak nevím jak jsem si usmyslela že schubnu jenom trochu.a tak to začalo nevině.vždycky jsem záviděla ségře protože je tlustá ale neláme si s tím hlavu ale já jsem byla jinačí.a tak jsem začala málo jíst a hodně cvičit pamatuju si to jako kdyby to bylo včera.nechodila jsem ani do školní jídelny nesnídala ani nesvačila prostě nic.za den jsem neměla nic nebo jednu věc a furt jsem cvičila strašně mě to uspokojovalo.byla jsem i ráda když mi nikdo ve třídě řek že jsem podviživená. zhubla!!!!!!!!! měla jsem lechčí i chůzy a bylo mi jedno že jsem strácela rovnováhu chodila jsem jako opilá.motala se mi hlava pak jsem se jednou podívala do zrcadla a přišel šok vyděla jsem jak mi vylízaj žebra .to jsem si říkala že takhle to být nesmí.měřila jsem 156 a vážila okolo 40 což je normalní.nechápu jak jsem mohla být techdy tak najívní.čas běžel a já jsem pořád střídala deity pak zase normalně pak mi stačil jenom pohled na nějakou holku a byl konec.pak jsem četla o holoce co trpěla bulimie nevím jak mě to mohlo techdy napadnou nějakej blok nebo co prostě jsem něco snědla a začala jsem to všechno vyzvracovat.a jak je to ted pořád hubnu a zvracím.každý den se brobouzím a mám strach že to zase začně.mám 2 kamarádky které mají stejné problémy a já se jim snašim pomoc ale hlavně si musim pomoc sama .a vy taky .než bude pozdě!!!!!!!!!!!