Archive for category: Můj příběh

Ahoj tak tady taky něco přidám,jsem na mateřské,mám tříletého syna.Ale i po porodu jsem shodila na 55. Ale po jedné tragické události jsem se prostě přestala řešit a o těhle prázdninách jsem měla při výšce 169cm 64kg, najednou jsem si to začala uvědomovat a začala jsem hubnout, cvičením, hladověním ,počítáním kalorii všemi možnymi zpusoby.Dnes vážím 53kg a připadám si víc tlustá než kdy jindy.Mám strach cokoli sníst a když si něco malého dám mám hrozné výčitky.Vůbec nic ze dne si neužívám je to pořád jen o tom co můžu a co nesníst.Nevímco dál….tak se mějte hezky a za každý komentář děkuji

Ahojky všichni lidičky,kteří sem chodíte a máte stejný problém jako já.Všechny vás obdivuji,jak jste se odhodlali napsat něco o sobě.Mě to moc dlouho trvalo než jsem se rozhodla něco napsat,ale nakonec.. Ani nevím jak začít-protože to je dlouhý příběh.PPP trpím od svých 4let.Do svých pěti jsem byla v dětském domově,kde jsem měla velký pocit samoty a méněcennosti.Jedinou útěchou pro mě bylo nejezení.Z dětského domova mě dostala moc hodná a pozorná rodina.Ale jelikož jsem nebyla zvyklá jíst,často jsem po jídle zvracela.Má nová rodina mi to měla za zlé a do jídla mě přímo nutila,jelikož jsem byla hodně hubená.Jenže se stalo to,že se mi zvracení začalo líbit.Ve svých 10letech,už ani nevím jak,jsem si začala vyvolávat zvracení sama.Byla to pro mě potřeba i útěcha vždy, když se mi něco nepovedlo.Zároveň bych řekla,že i manipulace s rodiči.V té době jsem si i začala ubližovat.Ve 13 letech se k tomu všemu přidal velmi špatný pocit z mé postavy.Pokaždé,když se mi něco nepovedlo,sváděla jsem to na svou postavu a snažila se o různé diety-vyhrávalo však přejídání a následné zvracení.Bylo to pro mě vysvobozující od reálného světa-pocit euforie.Až teprve v 15 po přečtení článku o PPP v dívčím časopisu jsem zjistila,co provádím.Ale nezastavilo mě to.V 17 jsem už zvracela 6x až 7x denně a zároveň se řezala žiletkou.V této době jsem potkala svého partnera snů.Díky němu jsem začala chodit k odborníkovi a následně jsem podstoupila hospitalizaci.Velmi mi pomohl.To byl moment,kdy jsem chtěla přestat a naivně jsem si myslela,že vše zmizí po pár letech.Po šesti letech terapie atd.jsem si myslela že je vše v poho.Jenže opak byl pravdou,všimla jsem si,že nedokážu žít už normálně,cítila jsem se prázdná,jakoby bych se zbavila své vlastní identity.Ale o pravé přátele a spokojený život se spoustou koníčků jsem neměla nouzi.Před rokem jsem opět začala držet diety,neúměrně cvičit a zvracet díky jedné velice nešetrné doktorce na rehabilitaci,která popisovala dost nepříjemně mou postavu jedné praktikantce.Tato prohlídka mě tak popudila,že jsem si snad ani neuvědomila,že se začínám do svého problému opět zaplétat.Asi po půl roce jsem si řekla znovu dost-už nechci zvracet,je to odporné.Záchod jsem teda přestala navštěvovat,ale jídlu jsem se vyhýbala.Takže jsem zhubla za 2měsíce 9kg.To už jsem začala chodit opět k odborníkovi a pobyla jsem si chvíli na jipce.Znovu a znovu se od té doby snažím normálně jíst ale prostě to nejde a čím víc mám neúspěchů,tím víc věřím v to,že už se MB a MA nikdy nezbavím.Teď si to vyčítám,jak jsem mohla být tak hloupá a skočit do toho znovu,už mě to fakt nebaví,ale nedokážu bez toho žít.Chci být normální a přesto to nejde! Vám všem tedy přeji,abyste měli více trpělivosti,více síly a odhodlání se vzepřít takovému životu!!Snad se mi to taky někdy povede :-))

Zdravím vespolek. Možná vás to překvapí, ale momentálně sedí za klávesnicí muž. Další možná neobvyklá skutečnot je ta, že nepíši kvůli vlastnímu problému ale problému mé blízké kamarádky (možná jednou přítelkyně?). Nevím ze kterého konce to vzít. Je jí 25 a je to dospělá rozumná žena. Nechci zveřejňovat podrobnosti (abych taky nedostal za uši, že) ale jednu neosobní věc snad mohu. BMI 16. Znám ji v podstatě od malička, výdycky byla taková ptlounká, ale mám opravdu strach. Není z těch co by hubly podle plakátů, natolik jí znám. A často u ní jsem, myslím že by mi neuniklo, kdyby nějak častěji zvracela. Takže anorexii i bulimii bych asi vynechal. Přesto si myslim, jestli tam nějaká porucha není. Moc nejí ale prý prostě nemůže a já jí to věřím. Na jídelníček si nepotrpí. Jí cokoliv, kdykoliv. I Dort o půlnoci a nic si nevyčítá. Občas má ale slabosti, je malinko chudokrevná a i po menším úderu má dost modřiny. Často se snaží sníst víc, ale nejde to, že by opravdu „malý žaludek“? Někdy se jí udělá špatně, že třeba nemůže vůbec jíst. Žádný oběd ani večeře. Ale opakuji, psychicky je dost vyrovnaná, co jí znám (a věřte, že ke mě je opravdu velmi upřímná) nemá nějaké vnitřní problémy s váhou a hubnutím. Otevřeně jsem s ní o tom mluvil a ona to rozhodně necítí jako psych. problém. Ale svoji podváhu nepřehlíží. Ráda by měla víc, ale prý to fakt nejde. Nepíšu sem, protože bych jí snad nevěřil. Věřím ji víc neý komukoliv na světě. To by mě ani nenapadlo. Mám prostě o ni velký strach. Aby z toho neměla nějaké vážné následky. Spíš je jestli mi k tomu máte někdo co říct – podobný problém, nebo tak. Hmotnost kolísá mezi 45-49 kg. Cítím se docela provinile, že jsem to za jejími zády takhle odhalil, ale snad je to tady dost anonymní a já bych rád slyšel nějaký názor/radu?

Ahoj,zdravim všechny.Asi před rokem jsem sem psala svůj životní příběh,kdy jsem spadla do anorexie,vyléčila se a znova jsem do toho spadla(nechtíc).Příběh končil tím,jak se již podruhé snažim vyléčit,protože chci jak já,tak mě k tomu nutí i mé okolí.Je tomu již rok a jak jsem na tom teď? Bídně. Moje snaha připrat vyšla nějak naprázdno.Ne že bych nechtěla,ale ono to jde těžko,když si do jídelníčku nechcete vpustit nic tučného,sladkého,prostě nic, po čem se tak obvykle přibýrá.Před tím rokem jsem měla asi 48kg, teď vážim na 172cm pohých 42kg.Na jednu stranu si říkám,že je to hrozně málo,že musim přibrat jak kvůli sobě tak i kvůli svému okolí,který tím hrozně trpí, ale na druhou stranu je tam pořád to druhé já,které mi říká „A co když to přibýrání už nikdy nezastavíš? Kdo tě bude po přibrání znova odnaučovat jíst to sladké,tučné jídlo,které je sice výborné a jedla bys ho hrozně ráda,ale u kterého ti tak dlouho trvalo,než ses ho odvykla jíst?“ Nemám problémy s tím jíst, jím 5x denně celkem velké porce,ale musí to být jídlo, o kterým vím,že je nízkokalorické,skoro bez tuku a jakžtakž zdravé.Musím si ho uvařit sama, abych věděla,co v něm je.A s tímhle přístupem se těžko nabýrá.Taky chodim cvičit.Sice už ne nějak časno,asi 2x týdně do posilovny,1xtýdně na step aerobic a 1xtýdně na p-class,ale asi to je dost,i když mám zase sedavý zaměstnání. Je to všechno hrozně zamotaný.Rodiče mi vyhrožájí tím,že mě dají do léčebny,táta už je tak napolo domluvený s primářem u nás v nemocnici,byl u něho na konzultaci,protože už se na mě nemohl dívat.Pokaždý,když k rodičům příjdu(bydlím s přítelem),provní věc,na kterou se mě zaptají je,jestli už sem připrala a nutí mě stoupnout na váhu.Samozřejmě že ta je buď stále stejná(to v tom lepší případě) a nebo nižší.Já sama už sem si zjišťovala info o hospitalizace z vlastní vůle a dokonce jsem domluvená s jednou paní,která by mi mohla pomoct sestavit jídelníček,ale pořád je tam to druhý já,který mi našeptává,že až na tu nízkou váhu jsem v pořádku.Že se snad nic tak hroznéh neděje a nemusí se okolo toho dělat tolik povyku.Prostě v jednu sekundu mám hroznou chuť začít zase normálně jíst a vyléčit se,ale v druhé sekundě se objeví myšlenka,že budu raději vyhublá než zase silná.Musim říct,že psychicky je to fakt na nervy,v některých chvílích bych to nejraději všechno vzdala.Jenže můžu takhle zklamat svoje okolí,své rodiče a svého přítele, když ve mě všichni tak moc věří?Nevíte, jak z toho všeho ven?Nevíte,jak být zase normální?

Zdravim vsechny… Napsala jsem sem nekdy v rijnu svuj pribeh-je podobny tem vasim… myslela jsem, ze jsem se ze vseho dostala a budu v pohode-jist pravidelne, uzivat si konecne zivota! Ale ted jsem na tom jeste hur nez kdy jindy! Po takove male anorexii-kdy mi vynechala menstruace a uz se nedostavila[je to skoro rok!] ted trpim preziranim-opravdu nechutnym preziranim!!!! Treba dneska -pred chvilkou jsem tady snedla-ne sezrala snad vsechno co jsem nasla! Pracuju v zahranici jako aupair a nevim jak to ani vysvetlim, ze tu neni uz nic k jidlu, detem jsem snedla vsechny sladkosti, celej toustovej chleba , maslo , pomazanky, lupinky-i detem! Je mi ze mne spatne! Chtela jsem to pak vyvratit, ale nikdy mi to nejde! Tentokrat jsem se fakt snazila a vyblila jsem tak pulku toustu! Nic vic…navic me pritom zacalo pichat u srdce, jako bych dostala nejakej zachvat-vynechani srdce ci co??? :[ Lezela jsem na podlaze s nafounutym brichem a nemohla se hnout..a jediny co me napadlo-proc??? Nevim jak vysvetlim, ze tu neni zadny jidlo… penize dostanu dneska , ted zadny nemam-tak ani nemuzu dokoupit co jsem snedla!!:[ Proste se citim jak absolutni nicka… Cetla jsem , ze po antikoncepci se dostavi menstruace a nasla jsem jedno plato prasku-prestala jsem antikoncepci brat a nechala si jedno plato-kdybych si to potrebovala obdalit, ci tak..a ted jsem je dobrala a doufam, ze to alespon dostanu! No a co se nestalo-vsimla jsem si na obale tech prasku datum spotreby prosinec, 2007!! Tak to uz byla polsledni kapka-jeste jsem zkonzumovala plato proslych prasku…tak nevim jestli mi to jeste muze nejak extra ublizit-dalsi ranu uz asi nepreziju! Nevite jestli to ma velkej vliv mesic po spotrebe?Doufam, ze to nemuze mit nejake nasledky!Jako nic hodne neobvyklyho jsem nepozorovala, jen zvysenou chut k jidlu:[ kterou jsem realizovala-denne-jako stesti, ze tu neni vaha-za posledni tydny jsem pribrala min. 10 kilo! Uz tak jsem se pekne pres Vanoce zakulatila…nezapnu ani zadny kalhoty!;[ Myslim jen na to jidlo! No porad je mi strasne spatne, jak se preziram-ale ja nechapu proc to vlastne delam!!!??? A dostala jsem se na tuhle stranku a potrebovala to ze sebe vsechno dostat! Vim, ze je to nezazivny, ale nemam nikoho komu to muzu rict… za jakykoliv komentar budu rada…co myslite o tech praskach?:[ Jo a sla bych na gyndu-rada, ale vzhledem k tomu, ze jsem v zahranici a budu asi nekdy do Vanoc-se na gyndu ani nedostanu, mam pocit , ze jsem si zkazila zivot, kvuli takovy hlouposti –chtela jsem byt jen hubena?? Holky jsme asi vazne padly na hlavu-hlavne ja…:] No omlouvam se za chyby-jestli si to prectu , tak to ani neodeslu… tak to radci hned odeslu, drzim vsem palce at se z toho kolotoce dostanou…ja uz si ani moc nadeji nedavam-a pritom nechapu proc to delam??? ;[[[