Archive for category: Můj příběh

začalo to všechno kdyz jsem chodila s klukem co byl na me moc zavisly..porad me sledoval samou nikam nepoustela atd…zacala jsem drzet dietu a zhubla 5kg…na zacatku jsem mela59kg..ale mam tezke kosti takze jsem pri sve vysce164cm…vypydala uplne normalne..mela prsa a boky jako zenska…no hubnuti se mi zaclo libit a psych.teror meho partnera pokracoval a jedine co jsem mohla ovladat byl moje telo…porad jsem hubla cvilcila..mamce lhala o jidle..vzali me na dovolenou at se spravim a ja tam jeste vic cvicila a nejedla kdyz jsem se vratila mela jsem 42kg…to uz jsem vedela ja ze jsem nemocna a musi se neco delat..byla jsem hospitalizovana v praze v motole..kde jsem stravila mesic a pul…pribrala na 50kg…ale premluvila mamku at me veme domu na revers ze uz to bude ok..no doma to samozrejme ok bylo pred rodicma…ale zacala jsem se prejidat a zvracet….to trva do dnes a porad nevim jak ven dene beru 27prasku projimadla a minimalne 2krat zvracim vahu mam 54kg a pripadam si tlusta..jim prasky na hubnuti cvicim atd..uz nevim co udelat pro to abych se citila fajn…jsem smutna depresivni a odnaseji to mi blizci a hlavne pritel ktery se mi snazi pomoci…a to me mrzi nejvice..dnes uz jsem taky zvracela a jen se modlim at vydrzim do vecera se neprejist a nemuset zvracet…kdopak ma podobny problem a chce si pokecat rada si vyselchnu jeho nazor..jsem na libim se ti….N.I.K.I.S. nebo na tel 775652928,…jinak pan kulhanek a ostatni v motole jsou supe a myslim ze mnoho lidivyleci jen nesmi byt proste ta nemoc silnejsi jako v mem pripade….Butte silni a hlavne mejte se rady takove jake ste drzim palce vase NIKI

Ahojte spolutrpiace….Mam 21 rokov a mam bulimiu uz skoro rok.Uz neviem ako dalej.Vzdy som bola velmi chuducka,mavala som 49 kg a myslim ,ze som bola aj velmi pekna,ludia sa za mnou otacali na ulici,dokonca si ma aj fotili,mala som vela ponuk robit modelku ale bala som sa do toho ist,ja mam vlastne cely zivot z niecoho strach…Ked som mala chalana,musel ist na mna velmi pomaly,pretoze len co som pocitila trosku jeho silu,ze ma len silnejsie objal,spanikarila som…Neviem,ci rozumiete..Bola som take dievcatko,ktore kazdy uz len pri prvom pohlade mal tendenciu ochranovat,vzdy som mala dobre znamky,spravala sa slusne a co sa tykalo chalanov,zaujem bol obrovsky…vlastne kazdy den,ak som bola v pritomnosti chlapov.Nikdy som to vsak nezneuzivala.Doteraz som mala jedneho chalana a som stale panna.zlom nastal tieto prazdniny,pribrala som na nejakych 58kg a moj vzhlad ala krehke dievcako bol prec,vyzerala som uplne inak,hnusil sa mi pohlad na mna najma kvoli tomu ,ze som si pripadala hrubo,vulgarne…Ludia prestali byt ku mne mili,dobri…Mala som pocit ze to uz niesom ja…Aj chalani sa prestali zaujimat,lichotky na ktore som bola za cely zivot zvyknuta boli prec…poriadne povrchne…,vsak?Nechapem ako mohol byt vzhlad pre mna taky dolezity ze som to dotiahla az tak dalekoo…Je to cele take zvlastne,tak som sa rozhodla schudnut,skoro nic som nejedla,potom sa prepchala a nasledne vycitky a zvracanie,teraz mam naspat svojich 49 kg ale pripadam si obrovska,nechutna.K tomuto stavu mi asi troskum dopomohla moja tenulinka kamaratka ktoru som spoznala na vyske…Videla ssom v nej mna pred rokom a videla som v nej ciel…Takto chcem vyzerat.A teraz….nedokazem spapat nic bez toho aby som nemala vycitky alebo sa neprejedla a nesla to vsetko vyzvracat…Som na dne,je mi strasne ked si spomeniem na casy pred rokom aka som bola stastna,nadherna…teraz je zo mna troska…jedavam banan denne ,niekedy nic,inokedy zas zvraciam a som smutna…stale…nic ma nebavi..toto nie je zivot…Baby berte si ma ako odstrasujuci pripad…nestoji to za to.Budedm moc moc rada ak sa mi niekto ozvete prosim prosim ddievcatko19@zoznam.sk

Rada bych sem pridala muj pribeh, ale nevim jak zacit. Musim se hned na zacatku omluvit, ze muj text nema diakritiku, ale jsem v zahranici a bohuzel nemam ceskou klavesnici. Nase rodina nikdy nemela dost penez. Co si pamatuji od detstvi, vzdy koncem mesice jsme hladoveli. Uz kdyz mi byly 4 roky jsme chodili s mou sestrou krast do nemocnice jidlo. Nase mamka o tom nesmela vedet, protoze by se rozzlobila a zakazala nam to. Ale myslim si, ze by ji to vice ranilo nez rozzlobilo. Mamka to nikdy nemela lehke. Otehotnela s muzem, ktereho nemela rada a musela si ho vzit. S nim mela tri deti. Otec mel psychopaticke sklony a po deseti letech, na prikaz socialni pracovnice, se s nim matka rozvedla. Otec skoncil nejprve na psychyatricke lecebne a pozdeji ve vezeni. Matka nikdy neodpustila lidem, kteri ji meli pomoci. Kdyz volala o pomoc nikdo ji nepomohl. Vcetne policie a socialnich pracovniku. Jedna z mych sester je diky otci mentalne postizena. Ja nikdy nemela moznost meho otce poznat, ale sestry a matka bohuzel ano. Rozvodem nic neskoncilo. Myslim, ze teprve zacalo. Naucit se zit s tim co clovek videl neni jednoduche. A pro mou matku. Bez vzdelani, se 3 detmi, docela nemozne. Cas bezel a jedna ze sester skoncila v detskem domove, protoze utikala z domova, kradla atd. Samozrejme ja a moje nejstarsi sestra jsme kradli take. V 5 letech jsem se podilela na kradezi cennosti z jednoho domu starsich manzelu. Matka si hledala muze. Vesmes alkoholiky a jednoho pedofila. Cas bezel a ja se dostala do puberty. A pak vse prislo. Uteky z domova. Musim rici, ze jsem byla lepsi nez ma sestra. Pres 2 mesice jsem byla v Praze. Byla jsem v televizi a novinach. A co se dalo pak? Vratila jsem se sama domu. Socialka nezasahla. Nenavideny pritel me matky zemrel a ja se uklidnila. Nasla jsem si pritele, ktery nam vypomahal s penezi. Abych ho nemusela prosit tak casto, prestala jsem postupne v prubehu pracovnich dnu jist. Pouze o vykendu jsem se poradne najedla a to u meho pritele. A tady myslim ma anorexie zacala. Bylo mi 17 a ja byla na zacatku cesty. Rodina se postupem doby rozpadla. Dluhy narustaly a my se ocitli postupne bez elektriny, plynu, vody. Matka prisla o praci a timto dnem vzdala zivot. Ja to nevidela. Byla jsem naivni. Nakonec jsme prisli o byt. Matka skoncila na ulici a ja skoncila na ubytovne. Za rok jsem ziskala statni byt a dostala novou sanci na zivot. Na zivot, ktery jsem nechtela. Propadla jsem depresim, prerusila studium a dala se na alkohol. Mym jidlem byl jen chlast a cigarety. Pozdeji jsem skoncila v pornoprumyslu, protoze mi narustali nejen dluhy na byte, ale i jine. Nikdo nepochopi co to je, kdyz clovek 3 roky bojuje, aby zachranil rodinu, splatil dluhy a nakonec to matka vzda a vase prace vyjde vnivec. Od teto doby jsem utikala. Prede vsemi a vsim. Kdyz jsem si nasla noveho pritle zacala jsem navstevovat psychiatra. Jeden mesic jsem uzivala antidepresiva, ktere jsem potom vysadila a zacala se pomalu ze vsecho vyhrabavat. To pomalu trvalo 3 roky. 3 roky tvrde driny. Byly mesice kdy jsem zila jen z 50 korun tydne. Presne pred rokem jsem na mou vysku 168 cm vazila 42 kg. Presne pred rokem jsem si rekla DOST a vse skoncilo. Prvni mesic byl tvrdy, ale pak jsem to zvladla. Prestala jsem hledat vinika. Protoze jsme vsichni vinni. A jestli mel nekdo vetsi nebo mensi podil? Nepomuze nicemu. Nakonec to stejne boli a je to cloveku lito. Myslim si, ze jsem nemela tu nejcasteji predkladanou anorexii, ze bych chtela vypadat jako modelka. Vypracovala jsem si ji, protoze jsem musela a pak to tak zustalo. Je krasne prozivat dny bez pocitu hladu. Kdyz jsem zacala jist, mela jsem problemy rozeznat kdy mam dost. Casto mi bylo na zvraceni. Obcas trochu trpim travicimi problemy. Ale na cem se nejvice ma anorexie podepsala jsou zuby. Kazi se mi rychleji a ja mam strach, ze ve 30ti budu bezzuba. Nyni ziji v zahranici a mam tu pritele, ktery na me dava pozor. Je hodny a zajistuje mi pocit bezpeci. Budu se vdavat a chtela bych si tu najit praci a dokoncit vzdelani. Rada bych pracovala jako aranzer. S mou rodinou se temer nestykam. Byt, ktery jsem pred 4 lety ziskala, jsem ztratila. Stejnou cestou jako moje matka. V prubehu jednoho roku se mi podarilo zaplatit pres 100 000 kc pouze na dluzich a stale splacim. Do CR se nechci vratit.

Precetla jsem mnoho Vasich pribehu a chci se podelit o ten svuj, protoze uz nevim jak dal. Nevim kde presne zacit, protoze muj pribeh je snad na celou knihu. Nuze, vzdy uz od malicka jsem si pripadala v zavesu sve dokonale sestry. Byla to divka snu vsech muzu kolem nas.Byla ode mne starsi rok a pul. Mnela nadhernou stihlou postavu, krasne blond vlasy, dokonalou tvar. Ja? vsichni tvrdili, ze jsem taky hezka mlada blondynka, ja si vsak nikdy hezka nepripadala a myslela si, ze to rikaj jen aby mne neurazili. Vedela jsem, ze jsme si samozdrejme hodne podobne, ale ona vazila tech necelych 50kg, kdezto ja vzdycky kolem 60kg. Pak ale ma dokonala sestra otehotnela a vdala se. V te dobe jsem ale zacala silene bojovat se sebou samotnou k dokonalosti. Chtela jsem od zivota neco vice-proste jsem nebyla spokojena. Trosicku jsem zhubla a vydala se do sveta modelingu. Nikdy nezapomenu jak osklive kacatko jsem si pripadala pri pohledu na ty nadherne divky. Ale ja se nevzdavala a bojovala. Behem 2 let jsem se podridila liposukci-stehen, bricha, bocni casti bricha. Pote nasledovala operace prsou. Samozdrejme jsem si navazala dlouhatanske vlasy. Co tim chci rict? Proste nikdy jsem nebyla spokojena s tim jak vypadam. Jednou si mne sef zavolal ukazal listinu a rekl HOLKA JSI NEJLEPSI ZE VSECH. Ja? to proste nemuze byt pravda. Nikdy jsem neverila, ze bych mohla byt hezka a uz vubec ne ta nej. Nikdy jsem se tak nevidela. Az jednou z vysileni jsem se proste na molu sesypala. V te dobe jsem uz bojovala s bulimii 2 roky. Zrovna jsem si v te dobe nasla nynejsiho pritele do ktereho jsem se beznadejne zamilovala. A tak po jeho nalehani jsem se modelingu vzdala, vedela jsem, ze mne to hrozne vysiluje a nici. Ale co se zmenilo? Ja sice nepracuji, ale bulimii mam porad a nevim jak z toho kolotoce ven. Tim, ze nepracuji mam cas k precpavani. Dodneska si vubec neverim, i kdyz mne lidi na ulici zastavuji a rikaj, ze jsem opravdu krasna, strkaj mi vizitky modelingovych agentur. A ja? ja netouzim po nicem jinem nez ukoncit tudle odpornou nemoc. Mam skvelyho pritele a chci se uzdravit. Chci byt normalni. Nemit problemy s jidlem=BULIMII. Hrozne mne to vycerpava. Mam vse k tomu byt tak hrozne stastna a pritom jsem tolik nestastna. Uz proste nevim jak dal. Chci s tim zkoncovat, ale nevim jak. Chtela bych si najit kamaradku, ktera je stejne nemocna jak ja a pomoci si navzajem. Mozna to spolecne dokazem.