Holky pojdme spolecne do toho-MY TO DOKAZEME!!!

Ahoj lidicky, bulimii trpim snad 5let-uz ani presne nevim. Proc to zacalo? Asi jsem mnela ty nespravne chlapy-byli pouze dva, ale vzdy to byla dlouhodoba zalezitost. Ten prvni silene posiloval a hrozne vzdy sledoval co ji. Mne tim padem s jidlem taky terorizoval. V te dobe jsem chodila do skoly-pri vysce 164jsem mnela kolem 60kg. Tim ze jsem ho silene milovala jsem se porad snazila zhubnout. Ma vaha litala dolu 54kg a zase nahoru 60kg. Ale asi po 3letech jsem zjistila, ze je mne na kazdem kroku neverny a bylo samo jedno jestli jsem zrovna v te dobe byla s vahou dole nebo nahore. Se mnou sice bydlel, ale lital po barech a diskotekach, a vzdycky si nekoho na tu jednu noc sehnal. A tak se silenou bolesti v srdci jsem ten vztah proste ukoncila. Jelikoz jsem proste nedokazala byt bez chlapa presne ten vecer rozchodu jsem si nabalila meho budouciho manzela. Kdyz jsem ho spatrila vedela jsem, ze presne tendle muz mi dokaze pomoci zapomenout na meho tehdejsiho pritele. Muj budouci manzel byl proste tak nadherny!!! Vsichni kolem rikali jak krasne chlapy mam vedle sebe, ale co mne to nakonec bylo platny? Kdyz oba byli tak sileni suknickari. Do roka jsem otehotnela a vdala se. Dite jsem ale v 3mesici potratila. Svatba byla nadherna, ALE muj manzel byl proste suknickar. Trapila jsem se tim, opet jsem si myslela, ze jsem priserne tlusta, protoze veskere milenky byly tak STIHLE. Pak prisla ta SILENA NEMOC zvana BULIMIE. Mam ji jak uz jsem psala snad 5let, ale ted rikam A DOST!!!! Po 7letech jsem manzela poslala k certu!!! Ted mam bajecneho pritele. Neni sice takovy playboy jak ti predtim, ale je tak pozorny!!! JENZE je tady ta !!! NEMOC. S pritelem jsem uz skoro 2roky a nedovedete si predstavit jak silene deprese mam. A sleduji totiz jak nas vztah je kolikrat na pokraji krachu a proc? Kvuli mym depresim-je to jako kolotoc. Nacpu se, pak to vyzvracim a je to cely den jako kolotoc. S pritelem bylim, ale vidavame se az vecer, ale to ja uz jsem tolik-tolik vycerpana tim zvracenim, ze si na nem jen vylivam zlost. On mne pritom tolik miluje a vztah proste nevzdava!!! Hodnekrat se mne pta proc brecim, proc se citim spatne, proc se citim opet tak zle… PROC???Proste ta odporna nemoc-BULIMIE!!! Asi pred mesicem jsem se rozhodla A DOST!!! Verte, ze jsou to muka, ale ja proste nezvracim a vim, ze proste zvracet nebudu!!!MAM UZ TOHO DOST!!! Nechci ho ztratit. Verte, ze je to kolikrat sileny!!! V noci mam sny, ze se musim precpat, pak se probudim a brecim, nemuzu spat i 4hodiny-chci se precpat a pak to vyzvracet-ale PROSTE NEEEE!!!JA TO NEUDELAM!!!-dam si 2lizatka-vychutnam si je. Veskere jidlo ktere je doma nabalim do igelitek vybehnu ven a vyhodim to do nejake popelnice. Verte, ze mam SILENE ZACHVATY,ZLOSTI-ale rano po probuzeni mam ten krasny pocit, ze jsem to v noci neudelala. Kdyz mam ten zachvat, ze vbehnu jako vzdy do obchodu a zacnu nakupovat ty kvanta jidla, ktere mam chut vsechny okamzite zporcovat.Jako vzdy pribehnu domu a tesim se jak se precpu, pak se rozbrecim a tim, ze mam doma uklizecku, proste veskere jidlo ji daruji!!! Vezmu si platek grilovaneho kurete cca150-200g a dost. Ani nevite jakou radost ji udelam. Ona problem s jidlem nema a verim, ze si to vsechno doma s rodinou vychutna. Ja radeji pak z domu vybehnu a utikam do posilovny. Snazim se nesedet doma. Zajdu za kamaradkama. Sednem si a sleduju je. Ony si objednaji nejake jidlo-TO JE SKVELY NAPAD, ale snim presne tolik co ona, ona vi kolik muze-kolik je normalni-ja tu kontrolu takovou nemam- a je to vse v pohode. Sleduji me pocity-Najednou uz nemam tu hlavu dole jako vzdy(zamindrakovana-pocit, ze vsichni to na mne poznaj, ze jsem zrovna zvracela)najednou se na vsechny usmivam, zdravim je. Mam silene dobry pocit. PRITEL nechape co se se mnou stalo!! Vzdy kdyz ho spatrim tak silene ho objimam a tolik hodne ho libam, uz nemam strach, ze je mne citit zvratkama!!! Ten svet je najednou silene RUZOVY!!!a NADHERNY!!! HOLKY POJDME DO TOHO. Kdyz mam chut na neco sladke ted uz si dam i 2nebo 3cokoladove bonbony z bonboniery-ALE ja si kazdy jeden uplne vycucam-cucam kazdy jeden tak SIIILENE DLOUHO!!!a kdyz mam myslenku, ze celou bonbonieru snim-okamzite, ale zcela okamzite ty bonbony vsypu do zachodu a splachnu! Je to sileny boj, ale JA ZVITEZIM. NEZAPOMINEJME ALE ZE JIST MUSIME. Jim asi 5xdenne male porce. Ma vaha se nezveda ani neklesa!!! Mam uz rok 53kg.Myslela jsem si, ze priberu, ale NE-VAZNE NE. Jak na to? Jim ne ale ty bulimicke porce. Kazdy den od po-pa cvicim hodinu az dve. Predtim jsem treba 3hodiny jedla-ted hodinu nebo 2 radeji cvicim. Nemam ty vycitky, ze jsem se opet precpala-USMIVAM SE ZE JSEM TO ZVLADLA!! Kdyz priberu 2nebo 3kg, proste dalsi den si zacvicim 2hodiny-ne jen jednu. Tu kazdodenni veceri, kterou mivam s pritelem v 10hodin vecer si na dva dny odpustim, ale pouze jen ty pouhe 2dny. Pak kdyz jsou ty 2kg dole zase tu mensi pozdni veceri si dam a je mi skvele. HOLKY JSME NEMOCNE, ale jde to-jde jist-neprecpavat se, cvicit, smat se a hlavne NESTRESOVAT SE!!!HOLKY POJDME DO TOHO PROSIM A VSECHNY, BUDEME SI PSAT-PODPOROVAT SE!!!MY TO DOKAZEM!!!

Kde se stala chyba???

Anorexie a bulimie…kde to všechno začíná….sama nevím, je to snad touha po dokonalosti, chceme obejít přírodu??? Jsou to nemoci, které je tak snadné získat. Stačí jedna narážka na postavu, jeden hloupý vtip..a jaké to může mít následky. Jsou to propasti, z nichž člověk nemá úniku, neustálá posedlost, která ovládá každou část našeho těla. Nedokážeš myslet na nic jiného, je to v tobě. Proč ti zrcadlo neukazuje reálný obraz, ale neustále se před ním rozšiřuješ a vidíš na sobě špeky, jenom to tě zajímá…doma, ve škole, všude…nesoustředíš se, nejsi veselá, jsi nemocná. Ztrácíš kamarády, protože nejsi schopna se bavit, myslet, uvažovat, ovládá tě jediná myšlenka. Je ti odporné, když vidíš jak lidé okolo tebe jí a mají z toho radost. Pro tebe znamená jediné sousto navíc zkažený den. Když se neudržíš, sníš neuvěřitelné množství jídla…jídla, které normální lidé nesní za dva dny. A pak to přijde, v afektu si nic neuvědomuješ, ale pak…utíkáš na záchod a zvracíš. Brečíš, nadáváš si, včítáš si to, ale uděláš to znova a pak zase. Nemáš schopnost se ovládat. Pak za trest třeba nejíš tři dny nic, vůbec nic a potom opět vyjíš ledničku a zvracíš. Je to začarovaný kruh, ze kterého není možnost utéct. Pohltí tě to. Nemáš šanci, nikdo se tě neptá…vydržíš týden, a pak zase. Výčitky, týráš sama sebe, strach ze samoty, z toho, že to někdo zjistí, jídlo si nosíš do pokoje, vyhýbáš se společným obědům a když to nevyjde…prsty do krku. Nemůžeš spát, stále přemýšlíš, jsi posedlá myšlenkami na jídlo. Pocit sampoty tě pronásleduje, nemáš nikoho, komu by ses mohla svěřit, ty nechceš, nechceš..tobě se to ale líbí, líbí se ti být hubená…byl to přece tvůj sen, ne??? Život ti utíká před očima, ztrácí se ti, je omezen na anorexii a bulimii, tisíckrát si řekneš DOST, zítra na to kašlu, ale ne, zítra to pokračuje. Už ani nevíš, co to je, jíst normálně, nevíš to, jsi podrážděná, navenek se tváříš v pohodě, ale doma, o samotě je to obrovská krize…váha, zrcadlo, váha, zrcadlo, záchod…pořád… Máš deprese, škola se ti hroutí, vztahy se ti hroutí, a ty nejíš, prostě ne..chceš být dokonalá, aby si tě někdo konečně všiml, ale nic se neděje, utápíš se, ničí tě to. Neustálé slzy, trápení se, smutek…je to prokletí, ale tobě se to líbí, chceš víc a jsi hrdá když se nezklameš a podaří se ti to. Ale potom ten pocit samoty, prázdnoty, nemáš nikoho, kdo by tě objal, políbil, přitulil se k tobě, když to potřebuješ. Máš pocit, že na tobě nikomu nezáleží, že jsi sama uprostřed anorexie a bulimie, jinak nevidíš nic, prázdno, tma…chceš být dokonalá..ale pro koho??? Stojí o to někdo??? Chybí ti člověk, kterému na tobě záleží, který tě pochválí, usměje se…všude okolo jsou jen deprese a výčitky. …to vše dokážou dvě nemoci, které přijdou, neptají se, žijí v tobě a ničí celý tvůj život….

Nevím kde začít

Ahojky, tak sem po dlouhy době píšu.. Vlastne ani nevim proc ale jeden cas sem se na tyhle stránky uplne vybodla a bylo mi fajn.. nemyslela sem na to jak vypadam.. jak sem tlusta.. jenze ted.. zacnu jinak… O tom jak sem blbla pred dvouma rokama uz vite, ale ted je to tady znovu.. Pred 2-3 dnima se semnou rozesel pritel… proc? ptate se? Protoze po 2 a pul letech zjistil ze se k sobe nehodime.. Docela zjisteni co? Ale nikdy mi nezapomnel rict jak vypadam nebo se zeptat nechces jit do posilky potrebovala by si to… no a v sobotu me to znovu nakoplo.. krucinal ja mu ukazu jaka dokazu bejt.. neni problem pro me zhubnout 10 kilo za mesic jen sem si myslela ze kvuli nemu nemusim.. ze se mu libim takova jaka sem… ale auha tak to neni… Zacla sem docela z vostra… do dnesniho odpoledne jsem mela vlasy do pul zad.. a ted? Sedim tu a mam vlasy tesne pod usi… zacinam dalsi zmeny… Kazdy rika ze laska je dobra na to aby se holka vylecila.. aby prestala myslet na jidlo, ze ji laska vyleci.. ne tak to neni.. i kdyz nekoho miluju TE stejnak nam to nepomuze.. svet se na nas vykaslal.. ja to vidim… Je to treti den co sem zase nic nesnedla.. jo jeden cernej rohlik ale co to je? ja proste vydrzim.. protoze vim ze na to mam a chci bejt hubena.. radsi se tady ani nezminuju kolik mam kilo a kolik merim jinak by se vam ze me zvedl zaludek… ale ja si verim ze to dokazu.. a vsem to natru… At se jdou vsichni vycpat.. protoze kazda z nas si za to muze sama jen malo ktera si to uvedomuje.. a ja sem zrovna jedna z nich… vim to ze se chovam jako krava, ktera si nici zdravi ale jina cesta k uspechu nevede a vy to moc dobre vite… jestli s tim chcete neco delat tak se prestante litovat a neco delejte… ale tim ze jen budete psat pribehy a nebudete bojovat tim nic nedokazete.. nekdo v tom chce litat a nekdo zase ne… Ja sem jedna z tech z mala.. ktery jsou ty ktery z tim nechctej nic delat… pisu tady sami chytry veci, ale pritom to pisu ja… kdo rika aby ste se nelitovali.. je to docela parodox.. je mi nas vsech strasne lito… sme ubohy, slaby, ale kdyz sme hubeny tad desne stastny… Jestli nektera chce.. at se ozve.. budu rada.. brodhaus@seznam.cz nebo icq 301941216… pa Břéťa

Je to bulimie???

Ahojky všichni, vaše články si pročítám den co den. Pokáždé si říkám, jak je možné, že jsem do tohoto kolotoče spadla i já, ale jak všichni dobře víte spadnout se dá rychle, ale najít cestu zpět je o mnoho těžší. Budu se tu zpovídat. Nikomu jsem tomu neřekla a vlastně svým přátelům už ani nemůžu věřit(přestali jsme se stýkat) a rodině?Taťka vidí jen svou firmu a mamka má svoje kamarádky, fitko, solárko atd. prostě znáte to) na veřejnosti se rodinka přetvařuje a doma???Mě vždycky zavolaj řeknou že mi nechali na lednic peníze a ať si koupím co chci.Je pravda, že mám všechno co chci.Mazánek rodiny…Jako jedináček by to vlastně ani nešlo, že??? Je mi 16 let a chodím na česko-anglické gymnázium. Na začátku roku se mi na škole začal líbit jeden vážně suprovej klučina, ale já jsem ho nezaujala…Chtěla jsem si získat jeho symatie a myslela jsem, že si ho získám jen když začnu ještě o trochu víc cvičit a budu mít ,,perfektní“ postavu. Do té doby jsem měřila 165cm a vážila 50kg… Koupila jsem si s kamarádkou permici do fitka a začala pravidelně fitko navštěvovat…Díky permici jsem měla nějaké výhody.Nejen že jsem chodila do posilovny, ale navštěvovala jsem i aerobic, pilatess a kick box.Vše mě ohromě bavilo a začala jsem chodit do fitka every day. Ve fitku mě už skvěle znali a začali mě upozorňovat abych to moc nepřeháněla, že už teď jsem jak vychrtlina.Jenže ten klučina od nás si mě stále nevšímal. Měla jsem nutkání se někomu svěřit, ale komu…Na kamarády jsem neměla čas, protže jsem chodila jen do fitka a pak domů a učila jsem se abych neměla špatné známky…Na jídlo jsem vlastně ani neměla chuť…Neměla jsem potřeby hladu, protože jsem neměla čas na jídlo mylset. Nu a doma si toho ani nikdo nevšim… O prázdninách si naši snad prvně v životě udělali čas a jeli jsme společně na dovolenou. Zasporotovat si a užít si společně strávený čas. Jenže to pro mě znamenalo, že budu muset začít jíst…Prostě katastrofa(společné snídaně, obědy večeře)..bylla jsem hlídaná…Naši mě nehlídali,ale bála jsem se, že by si něčoho všimli…(taky vtip)…Přeci by jejich dokonalá dcerunka neměla nějaké problémy, když se o ní tak skvěle starají, že??? Nu a tak jsem pro jistotu jedla všechno co oni a když jsem šla na záchod, tak jsem záchodové míse vše vrátila…. A jaká je pointa???Vlastně žádná…Na kluka jsem už dávno zapoměla a teď hlídám jen a jen svou postavu… Asi vám připadám moc nafrněná co???Ne, nezdá se vám to…Já taková opravdu jsem. A to je to, co mi vadí a nevím jak se těchto depresí, smutku, strachu zbavit…Jsem na tom psychicky špatně, ale k psychologovi ani psychiatrovi bych nikdy nešla… Holky zvládněte to aspoň vy a přejí vám bezva rodiče, protože na ty mé se spolehnout nedá.

Troška naděje

Ahoj, tak já se zrovna teď nacházím v tom lepším období, tzn. jím jen lehká nízkokalorická jídla, ale vychutnávám si je, takže na toaletě už se tolik nezdržuju a mám víc času na „život“. A to je právě ten kolotoč, který nám s PPP chybí – když je co dělat, není čas myslet na jídlo. Je potřeba hledat si zábavu, práci a zaměstnat mozek. Přesto, že tohle vím, taky se mi stává, že nemyslím na nic jiného, než co sním a jak se toho pak zbavit a tyhle optimistické myšlenky, které mám teď jakoby v tu chvíli neexistovaly. Nic mě nezajímá, nic mě nebaví, chci být sama jíst a …. Teď to vypadá všechno v pohodě, cítím se dobře, jím co mi chutná, ale nepřeháním to. Kéž by mi tohle vydrželo napořád. Všem přeju, ať vám tímto dodám alespoň trošku naděje a pozitivních myšlenek, které nám usnadní ten boj. Jestliže máme kolem sebe fajn lidi a prostředí, v kterém je nám dobře (a my si toho vůbec nevážíme!), je asi důležité nebývat samotné a chodit víc ven – tam nečíhá tolik nebezpečí. Večer přijít domů, dát si něco zdravého (to nám psychicky prospěje), sprchu a spát. Protože jak říká moje mamka: kdo spí = nejí 🙂 A je to pravda, když jsem unavená a otrávená z toho, že jsem se zase přejedla, jdu spát. Sice to znamená, že nebudu cvičit, ale ráno nemám takový hlad a mám menší bříško, což mi hned ráno zvedne náladu a mám víc síly odolávat svodům bulimie. Přeji všem krásný den, úsměv na rtech a pozitivní myšlenky, protože my to zvládnem :-)))

Začátek anorexie?

Chtěla bych všechny co chodí na tuto stránku především pozdravit….Všechno to začalo když mi bylo asi osm let(teď:12let).Začala jsem přece jenom trochu víc vnímat to co si mezi sebou povídají dospělý a taky o tom přemýšlet…Protože mamka byla stále posedlá svou váhou cvičila každý den a šlapala na kole…..Přišlo mi to normální a tak jsem se s tím ani nějak moc nezabívala….Když mi bylo děvět mamka díky hormonálním přáškům přibrala deset kilo a v naší domácnosti se začalo objevovat slova hubnutí,dieta,váha,cvičení….čím dál častěji….Všechno to na mně začalo nějak dopadat,tím víc když začala pravidelně cvičit i moje o jedenáct let starší sestra….Začala jsem se v tomto kolektivu cítit čím dál tím víc hůř a své tělo jsem začala vnímat víc než kdokoli v mém věku z mého okolí..Bylo mi deset let,když jsem začala hubnout se sestrou a mamkou…Vyzkoušela jsem snad všechny diety co se objevovaly v novinácha a časopisech,ale vždycky jsem zhubla jen nějaké to kilo a za týden jsem ho měla zpět…Moc mě netěšilo a tak jsem se na tři měsíce vykašlala na všechny diety co jsem znala a žila jako normální hubený člověk….Přesto mě uvnitř zžíraly myšlenky na mou váhu a tvary mého těla….Rok 2005 byl pro mě dost bolestivý umřel z ničeho nic jeden rodinný příslušník…Sestra odjela do Irska…Mamce se stále nedařilo shodit nabraných deset kilogramů….Vzpomínala jsem na své diety…Při uklízení jsem narazila na časopis,ve kterém byla Mary-Kate Olsen jako anorektička…Začala jsem si hledat na internetu a v knihovně různé články o anorexii a bulimii…Nakonec jsem došla k závěru,že když mi žádná dieta nepomáhá tak mi pomůžen jedině anorexie…Bulimii jsem nechtěla zkusit,protože se mi hnusí když někdo zvrací…Začala jsem si omezovat jídelníček a rozdávat svačiny ve škole….Mí přátelé si ničeho nevšimli až na jednu kamarádku,která se mě nakonec na vše zeptala…Řekla jsem jí,že bych chtěla začít s anorexií,že jsem moc tlustá a nikdo mě nemá rád…Vymluvila mi to a začale ve třídě říkat ať si ode mne nikdo nebere svačiny…..Vyšlo jí to..Nikdo už se mé svačiny ani nedotkl…Začala jsem tedy nesjedenou svačinu nosit domů….Mamka mě za to pokaždé pořádně zprdla,protože jsem nechtěla vyhazovat svačiny do koše,nezbylo mi nic jiného než je zase jíst…Nejbližší přátelé si myslí,že jsem se ze záchvatů,kdy jsem chtěla být anorektička už dostala,ale tak tomu není….Nedávno jsem zjistila,že už zase myslím na anorexii,už se zase omezuji v jídle….Nedávno jsem ve škole začala kružítkem jezdit po žílácha pak jsem se málem sekla….Kamarádi si všimli,že prkotiny s kružítkem nedělám jen z nudy….Kružítko jsem si začala nosit i ven a snažila si rozříznout kůži…Jsem na pokarji zhroucení….Kdykoli mi někdo něco vyčte,cítím jak se mi do očí hrnou slzy,což se mi nikdy nedělo,v dubnu jsem si připadala všemi nechtěná…..Přátelé o mích problémech nic nevědí….Stejně by mi asi řekli jen ať toho nechám…..Já si,ale myslím,že jsem vyvinutá už dost a anorexie bych nechala až bych zhubla na vysněnouváhu…Jsem moc ráda,že jste si kdokoli přečetl můj článek a prosím napište jestli jsem na začátku anorexie…..Meggy

Potrebuji malou radu?!Prosim,napiste!

Ahoj vsem co tady pisete!!Potrebovala bych poradit!S ppp se potykam asi neco kolem roku…znate to-diety,prejidani se,zvraceni,detoxy,projimadla..atd..atd..takovy ten zacarovany kruh!:-(Kdyz to vse u me propuklo,prisla jsem o menstruaci a nevim co s tim!Uz ji nemam asi 4 mesice+-!Ted uz 3 tydny drzim dietu,pekne pravidelne jim,jsem na sebe celkem pysna..je to vse jen o vuli a hlavne,byt obklopen prately..pekne se s nekym o problemech bavit,to je moc dulezite,umet to ventilovat!! Momentalne ziju v Anglii a za anglickym gynekologem se mi moc nechce.Co myslite,kdyz si budu pekne hlidat jidelnicek a nespadnu opet do stavu prejidani a hladoveni,objevi se znova menstruace a nebo prece jen jit ke gynekologovi,pro nejake prasky??Prosim poradte,urcite mnoho z Vas ma podobny problem a vi,jak ho resit!? Dekuji predem za rady a zaroven vsem holcinam preji hodne sil,pevne vule a hlavne…umet se radovat z malickosti..s kazdeho dne a hlavne,vazit si zivota…vazit si sama sebe!!!Jde to..opravdu to jde!!Drzim vsem palce!:-)

asi špatné období

Tento článek píšu v období strachu a nejistoty. Možná sem vůbec nepatřím, ale mám potřebu se s tím někomu svěřit. Když si přečtete ostatní příběhy, tak se vám ten můj bude zdát nudnej a budete ho považovat za úplnou banálnost, ale chci vám o sobě povědět. Je mi 17 let, měřím 162 cm a vážím 48 kg. Někomu se ta váha může zdát nízká, ale já si připadám, jak kdybych vážila aspoň 80 kg. V deváté třídě jsem si připadala krásná a hubená, ale o prázdninách jsem necvičila a začínala sem nabírat kila. Viděla sem to na sobě všude. Měla jsem tlustý nohy, břicho už nebylo tak plochý jako dřív a přes kalhoty my lezly špaky na bocích. Pořád sem si říkala, že kdo mě má rád, tak se přece nebude dívat na to, jestli mám o 5 kg víc nebo míň, ale prostě mě má rád. Jenže potom jsem si nějak začala víc všímat modelek, koukala jsem se na přehlídky a obdivovala jsem jejich krásný postavičky a chtěla jsem se jim přiblížit. Bavila jsem se o tom s jednou kamarádkou a říkala jsem jí, že začnu hubnout, že nebudu jíst. Jenže ona mně řekla, že když budu takhle hubnout, tak půjdou dolů i prsa, který taky nemám moc velký. Tak jsem si řekla, že budu sama sebou a že ze sebou nebudu nic dělat. Jenže teď jsem na konci prváku a postavu jsem začala řešit znovu, ale teď už pořádně. Nevím jak se mi to podařilo, ale jeden den jsem prostě neměla vůbec chuť k jídlu a toho sem se chytla. Řekla jsem si, že teď je asi ten správnej čas a že teď můžu začít hubnout. Tohle nejezení trvalo asi týden až si toho všimla mamka a začala mi vykládat o anorektičkách. Neposlouchala jsem ji, protože jsem si myslela svý. V poslední době, ale do sebe nemůžu žádný jídlo dostat i kdybych chtěla. Sním pár soust a končím, protože mám pocit, že bych se pozvracel, kdybych snědla něco víc. Problém je ale v tom, že se mi to líbí. Pozoruju na sobě změny. Jak mi mizí bříško, boky z kalhot taky nelezou a stehna se taky zdají štíhlejší. Do toho všeho ještě cvičím, ale někdy mám takovej stav, že třeba celej den nic nejím, odpoledne se jedu projet na kole. Ale musím se někde zastavit, protože se mi strašně motá hlava a jeni ma omdlení. Tímto můj příběh asi končí. Jestli ho někdo vydržel číst až do konce a zaujal ho, tak ať se mi ozve. Ráda přivítám každou spřízněnou duši a každý ohlas.

to sem nechtela….

Muj pribeh se tentokrat netyka ppp..ptz o tom uzsem tady psala….ale mam velkej problem kerej me moc trapi a potrebuju se nekde vypsat a i poradit ..tak pisu sem:))) Jak bych zacala…noo..je to asi dva roky co sem si zalozila profil nalibimseti…a potkala sem tam kluka…rekvapive:D…hned sme si padli do noty a hodne si rozumeli…zname se uzdvaroky mame na sebe icq mobili a porad si pisem a volame..dycky to tak bylo..je to kamos..ale posledni dobou se neco zvrtlo…zjistila sem zhe k tomuhle clovickovi s kterym si rozumim jako s nkym jinym citim neco vic..neco mnohem silnejsiho..nejlepci na tom je zhe ja ho ete niky nevidela..znam ho tak pul na pul a presto dkazu vyslovit zhe ho miluju..miluju ho tak moc denne se kuli tomu trapim…v srpnu za nim jedu..mam strach..zhe se mu nebudu libit..zhe mi to ublizi…nejvic me na tm sve zhe proste sem talk trochu znicila to nase uzasne dokonale pratelstvi….e je jedno jak vypada idyz je opravdu hodne gezkejmiluju ho proto jakej je..je to blazen a jataky a to se mi na tom libi..nevim uz co mam delat potaji dufam ze me to treba prejde..ale vim bohuzel ze ne…a chci aby to ustalo …ptz sem laska nepatri…a avic seznamila sem ho s jednou kamoskou kera ma babicku v humpolci..chodej spolu ven a ja snad nikdy vic nezarlila a to me na tom stve ete vic…ja se po dlouhy dobe opravdu zamilovala a sance na opetovani citu je nulova…uz nefim co mam delat..no sebevrazdu kuli tomu pachat nebudu to uz sem si prosla….ale je tp schyza a sem rada zhe semse tady mohla vypsat..chjooo….:((((

Ze by?

Rada bych sem pridala muj pribeh, ale nevim jak zacit. Musim se hned na zacatku omluvit, ze muj text nema diakritiku, ale jsem v zahranici a bohuzel nemam ceskou klavesnici. Nase rodina nikdy nemela dost penez. Co si pamatuji od detstvi, vzdy koncem mesice jsme hladoveli. Uz kdyz mi byly 4 roky jsme chodili s mou sestrou krast do nemocnice jidlo. Nase mamka o tom nesmela vedet, protoze by se rozzlobila a zakazala nam to. Ale myslim si, ze by ji to vice ranilo nez rozzlobilo. Mamka to nikdy nemela lehke. Otehotnela s muzem, ktereho nemela rada a musela si ho vzit. S nim mela tri deti. Otec mel psychopaticke sklony a po deseti letech, na prikaz socialni pracovnice, se s nim matka rozvedla. Otec skoncil nejprve na psychyatricke lecebne a pozdeji ve vezeni. Matka nikdy neodpustila lidem, kteri ji meli pomoci. Kdyz volala o pomoc nikdo ji nepomohl. Vcetne policie a socialnich pracovniku. Jedna z mych sester je diky otci mentalne postizena. Ja nikdy nemela moznost meho otce poznat, ale sestry a matka bohuzel ano. Rozvodem nic neskoncilo. Myslim, ze teprve zacalo. Naucit se zit s tim co clovek videl neni jednoduche. A pro mou matku. Bez vzdelani, se 3 detmi, docela nemozne. Cas bezel a jedna ze sester skoncila v detskem domove, protoze utikala z domova, kradla atd. Samozrejme ja a moje nejstarsi sestra jsme kradli take. V 5 letech jsem se podilela na kradezi cennosti z jednoho domu starsich manzelu. Matka si hledala muze. Vesmes alkoholiky a jednoho pedofila. Cas bezel a ja se dostala do puberty. A pak vse prislo. Uteky z domova. Musim rici, ze jsem byla lepsi nez ma sestra. Pres 2 mesice jsem byla v Praze. Byla jsem v televizi a novinach. A co se dalo pak? Vratila jsem se sama domu. Socialka nezasahla. Nenavideny pritel me matky zemrel a ja se uklidnila. Nasla jsem si pritele, ktery nam vypomahal s penezi. Abych ho nemusela prosit tak casto, prestala jsem postupne v prubehu pracovnich dnu jist. Pouze o vykendu jsem se poradne najedla a to u meho pritele. A tady myslim ma anorexie zacala. Bylo mi 17 a ja byla na zacatku cesty. Rodina se postupem doby rozpadla. Dluhy narustaly a my se ocitli postupne bez elektriny, plynu, vody. Matka prisla o praci a timto dnem vzdala zivot. Ja to nevidela. Byla jsem naivni. Nakonec jsme prisli o byt. Matka skoncila na ulici a ja skoncila na ubytovne. Za rok jsem ziskala statni byt a dostala novou sanci na zivot. Na zivot, ktery jsem nechtela. Propadla jsem depresim, prerusila studium a dala se na alkohol. Mym jidlem byl jen chlast a cigarety. Pozdeji jsem skoncila v pornoprumyslu, protoze mi narustali nejen dluhy na byte, ale i jine. Nikdo nepochopi co to je, kdyz clovek 3 roky bojuje, aby zachranil rodinu, splatil dluhy a nakonec to matka vzda a vase prace vyjde vnivec. Od teto doby jsem utikala. Prede vsemi a vsim. Kdyz jsem si nasla noveho pritle zacala jsem navstevovat psychiatra. Jeden mesic jsem uzivala antidepresiva, ktere jsem potom vysadila a zacala se pomalu ze vsecho vyhrabavat. To pomalu trvalo 3 roky. 3 roky tvrde driny. Byly mesice kdy jsem zila jen z 50 korun tydne. Presne pred rokem jsem na mou vysku 168 cm vazila 42 kg. Presne pred rokem jsem si rekla DOST a vse skoncilo. Prvni mesic byl tvrdy, ale pak jsem to zvladla. Prestala jsem hledat vinika. Protoze jsme vsichni vinni. A jestli mel nekdo vetsi nebo mensi podil? Nepomuze nicemu. Nakonec to stejne boli a je to cloveku lito. Myslim si, ze jsem nemela tu nejcasteji predkladanou anorexii, ze bych chtela vypadat jako modelka. Vypracovala jsem si ji, protoze jsem musela a pak to tak zustalo. Je krasne prozivat dny bez pocitu hladu. Kdyz jsem zacala jist, mela jsem problemy rozeznat kdy mam dost. Casto mi bylo na zvraceni. Obcas trochu trpim travicimi problemy. Ale na cem se nejvice ma anorexie podepsala jsou zuby. Kazi se mi rychleji a ja mam strach, ze ve 30ti budu bezzuba. Nyni ziji v zahranici a mam tu pritele, ktery na me dava pozor. Je hodny a zajistuje mi pocit bezpeci. Budu se vdavat a chtela bych si tu najit praci a dokoncit vzdelani. Rada bych pracovala jako aranzer. S mou rodinou se temer nestykam. Byt, ktery jsem pred 4 lety ziskala, jsem ztratila. Stejnou cestou jako moje matka. V prubehu jednoho roku se mi podarilo zaplatit pres 100 000 kc pouze na dluzich a stale splacim. Do CR se nechci vratit.