Archive for category: Můj příběh

Zdravim vsechny ctenare techto stranek a rada se s Vami podelim o svuj pribeh. Je to neuveritelne,jak muze clovek rychle spadnout tam,kde by to nejmene ocekaval!Je mi 33 let,bulimii trpim 15 mesicu! Sama nevim,jak a proc to vubec zacalo! Uz od detsvi jsem snila po krasne postave,kterou jsem nikdy nemela tak dokonalou,jak bych si predestavovala,presto vsechno by me nikdy nenapadlo spadnout do bulimie a anorexie! Nikdy jsem vlastne nebyla tlusta,spis takova zenska,jak ma byt!Merim 158 cm a vahove se pohybuji od 52 – 55 kg!Spokojena vlastne nejsem.Chtela bych mit 50 kg,ale stale marne a proto uz pres rok zvracim! Nedokazi spocitat kolikrat jsem si rekla A DOST!!!! Ja uz to proste nechci!Nemuzu tak dal pokracovat!Me to proste dusi a nici!Vypadavaji mi vlasy,mam hroznou plet,jsem podrazdena,depresivni,vecne nespokojena a unavena! Uz mam toho dost a presto nejsem tak silna,abych s tim skoncila! Jsou dny,kdy vlastne jist vubec nepotrebuji,nemam hlad,ani chut na jidlo a presto se prejim a pak zvracim!Pripadam si tak ponizene a hnusne a presto to delam!Tu zachodovou misu nenavidim,tak jako nenavidim sve chovani vuci sama sobe a take to,jak celou tou situaci ublizuji svym nejblizsim! Hlavne muj manzel je z toho cely nestastny,je mi ho lito,vidim jak se snazi a sama vim,ze je vsechno marne! Litam z bulimie do anorexie a zase naopak! Pred par dny mi bylo tak zle od zaludku,ze jsem si rekla“konec s tim vsim“,uz si nebuhu dal ublizovat a zacnu zit normalne!Jen se mi zdravotne trochu ulevilo,litam vtom zase! Pristi tyden zacinam terapii u psychologa a doufam,ze mi pomuze!Chci se teto zavislosti jednou provzdy zbavit a mit klid!Mozna se casem dokazi smirit stim,ze mam proste par kilo navic,ale zasluhou mi bude ma opet dobra nalada,usmev na tvari,dobre zdravi a spokojeny manzel,ktery by me radsi videl s temi par kily navic,hlavne ze jsem zdrava a zase normalni! Ja to zvladnu,chci to a musim s tim jednou provzdy skoncit! Budu rada za kazdeho clovicka,ktery se ke mne prida a se kterym se budu moci vzajemne podporovat a pomahat si z toho zacarovaneho kruhu vypadnout!

Ahoj, včera jsem poprvé objevila tyto stránky a četla příběhy až do půlnoci.Rozhodla jsem se, že přidám i ten svůj, nevím sice, jestli ho bude někdo číst, ale na tom nesejde…Tak především nemám ani anorexii ani bulimii.Dle testu mi byla určena diagnoza 92% záchvatovité přejídání.Je mi 20 let, příští rok končím bakalářské studium na VŠ.“Problémy s jídlem“ u mě začaly asi kolem 15-16 roku.Do prvního ročníku na gymnáziu jsem vůbec nic neřešila.Jenže na konci školního roku jsem byla týden úplně mimo, jen jsem doma ležela s horečkama,nejedla jsem, prostě nic.Za týden když to pořád neodcházelo,šla jsem do nemocnice-tehdy ještě na dětské oddělení-kde nevěděli co se mnou.Poslali mě na gynekologii-nic.Tak si mě tam nechali.Asi 14 dní si pořád mysleli,že mám nějakou virozu,ztrácela jsem se před očima.Zapomněla jsem uvést, že již od 14 let nejím maso/z principu/,které mi tam neustále nutili.Po 14 dnech mš převezli do fakultní nemocnice, kde mi po několika vyšetřeních zjistili Crohnovu chorobu.Po měsíci mě propustili do domácího léčení,váhu jsem měla 49 kg/mám 158 cm/.Brala jsem mnoho léků,také kortikoidy-hormony-po kterých jsem byla velmi oteklá,hodně jsem přibrala-asi na 58 kg.To byla pro mě nepředstavitelná váha, vždyt dosud jsem byla v pohode vzdy do 50 kg a nikdy jsem to neřešila.Asi po roce a půl nastal zlom,ted si už ani nevzpomínám,čím byl způsobený.Sestra měla na mou tlouštku narážky.Začala jsem hubnout-poprvé v životě-a podařilo se mi to.Z 58 kg jsem asi za 2-3 měsíce zhubla na 49 kg.Hodně jsem pila,každý den jsme se sestrou doma cvicily,jedla jsem málo a „dietně“.Velmi jsem se sama sobě líbila a byla jsem spokojená,že můžu opět nosit své milované oblečení.Poměrně dlouho jsem se pohybovala kolem této váhy,možná také proto že jsem začala ve větší míře pít alkohol a někdy jím i nahrazovat jídlo.Asi půl roku jsem také neměla menstruaci.Tehdy si mé okolí velké změny postavy všimlo,a mě velmi lichotilo, že se líbím.Postupem času jsem ale začala plíživě,nenápadně přibírat.

Ahojte všici.. tak sem si myslela, že mě to treba vsechno prejde, kdyz na nic nebudu myslet, kdyz nebudu resit svoji postavu, svuj osobni zivot a vsechno kolem.. Milila jsem se.. tim jak se snazim byt nad veci a v pohode tim to je jeste horsi… Neumim se vyrovanat se zivotem.. neumim se vyrovnat s tim ze me opustil clovek ktereho stale moc miluju.. neumim se vyrovnat ani s tim jak vypadam.. a to je vlastne problem nas vsech… Ja nikdy nebyla hubena holka.. spis namakana, ale proste ne moc tlusta.. posledni dva roky nevim kudy kam… Stridave mam slunecno a pak zase zatazeno… treba mesic se snazim z toho dostat a dalsi dva sem zase zpatky na dne… Doslo to vsechno tak daleko, ze provadim kraviny typu sebeposkozovani… ale dela mi to dobre… kazde rano se probudim s pocitem ze vsechno bude ok.. zamerne si jakoby zapomenu svacinu doma.. abych nemusela jist.. ale jen prijdu do skoly.. padne to na me… furt myslim na jidlo a na to jaky by to bylo ochutnat aspon kousicek toho a toho… proto si radsi ani s sebou neberu penize, protoze jinak bych sla a nakoupila si toho tolik… Vzdycky se cely den drzim a pak prijdu v pet domu ze skoly… a jdu si dat aspon krajic chleba a pak si rikam.. ses blba zase si to nezvladla a tak si dam jes te neco a pak na ex vypiju alespon litr vody.. kdyz neni nikdo doma je to dobry v tom ze muzu jit nerusene zvracet, kdyz nekdo doma je.. reknu ze mi neni ok a jdu se vykoupat.. zavru se v koupelne pustim vodu a zvracim… Vzdycky sem spis mela anorekticke sklony, ale ted? Ted se ze me stava bulimicka a ja nevim jak z toho ven.. treba z toho ven ani nechci.. co si jedine preju je byt hubena… Myslim si ze sem docela oblibena, o kamarady nemam nouzi, ale byt hubena by pro me bylo vsim… Nedokazu se vyrovnat s faktem ze sem tezkej hromotluk… Jeste pred mesicem jsem mela 76 kilo.. dnes rano sem stoupla na vahu a ejhle mam 67.. ale stale mi to nestaci… A to je muj problem… nespokojim se s malem…. chci vsechno hned a v nejvetsim mnozstvi… Nikdo o tomhle z pratel nevi, myslim ze by me ani nepochopili, oni nevi co ja prozivam.. driv to bylo tak , ze nekam se slo a dali sme si tamhle zmrzku, tamhle hambace.. nebo ve skole.. kazdej kazdymu papal svaci.. ted jen pokyvujou hlavou ja driv takovy jedlik a nechci ani kdyz mi nabizeji.. rikam ze nemam chut a tak se v tom moc nepatlaj, ale uz jim to trochu zacina vrtat hlavou… Bojim se ze by se to meli dozvdet a proto hledam kamaradku mezi vami, protoze vim ze vy jste pro me zpriznene duse, ktere to chapou a pochopili by i me… Kdokoliv by se chtel ozvat ozvete se.. budu cekat.. potrebuju nekoho kdo me bude chapat a to bohuzel u mich pratel hledat nemuzu… nepochopili to! Mej te se vsichni krasne.. Drzim vsem palecky!! pa muj emajl: SandraStrulova@seznam.cz

Kdysi jsem si říkala, že bulimie je něco co existuje, ale mě se naprosto netýká. Já a bulimička??? Ne to opravdu ne. A co anorektička??? To už vůbec ne vždyť co všechno jsem já snědla… Žila jsem si v jakési lhostejnosti ke svému vzhledu. Tím nemyslím, že bych nenosila moderní obleční nebo že bych se nečesala nebo chodila špinavá, ale tehdy jsem měla nějaký to kilečko navíc, ale bylo mi to jedno. Tehdy jsem měla 54kg a měřila 152cm. Moji váhu jsem neřešila ani v nejmenším. Vždy´t jsem měla ak moc ráda pizzu a alespoň jednou v týdnu jsem si ji dala, pít vodu?? ještě bych se otrávila já jsem pila jenom Coca-colu. A kdykoliv jsem si chtěla dát něco dobrýho tak jsem si to dala. Šla jsem třeba kolem obchodu a dostala chuť na čokoládu, tak jsem šla dovnitř a koupila si ji a k tomu ještě nanuk a nějaký tyčinky jako jsou Kit kat, Mars, Twix… Všechno jsem si to donesla domů. Sedla jsem si před televizi a všechno snědla na posezení a pak jsem si ještě v 8 večer dala večeři, která vypadala jako rohlíky se sýrem nebo smetanový jogurt. Že bych řešila nějakou energetickou hodnotu? Ne, proč?? Vždyť mi to tak chutnalo, tak proč si to odpírat? Jednou se však všechno změnilo. Náhodou jsem se dostala k takovým brožurkám o dietě. Tam bylo kolik má co jakou energetickou hodnotu a kolik by měl člověk jíst, aby hubl. Rozhodla jsem se že to zkusím, ale to bych nebyla já, kdybych to trochu nepřehnala. V těch brožurkách stálo, že i při dietě by člověk neměl jít pod energetický příjem 4000KJ. Ale to je moc říkala jsem si. Ty tabulky jsou pro dospělý a tak pro mě jako 14 letou je to moc. Pro mě bude vhodný mít enrgetický příjem kolem 2000KJ.To byla asi první velká chyba, kterou jsem udělala, ale to jsem si neuvědomoval. Táta mi dietu schvaloval, protože netušil že můj enrgetický příjem je tak nízký. Myslel si že je to těch doporučovaných 8000KJ. Já jsem byla ráda, vždyť jsem hubla, musela jsem uznat že s kily odcházela i má energie. Byla jsem unavená, chtělo se mi spát a naopak se mi nechtělo nic dělat. Brala jsem to však jako něco nutného. Problém nastal tehdy, když jsmsem jela s našima lyžovat. Sjela jsem totiž 2x kopec a málem jsem se zhroutila z toho jak mi bylo zle. Potom se mi do toho přidal i kašel který trval přes 2 týdny a tátovi došlo, že to bude mít co dočinění s jídlem. Tak jsem musela začít jíst víc. Já jedla a všechno bylo dobrý. Když jsem se dostala z kašle chtěla jsem se vrátit ke svýmu hubnoucímu plánu, ale už to nějak nešlo. Nejedla jsem a přejídala se hubla a přibívala. Jednou ale došlo k zvratu, že jsem se anjedla a chtěla to vyzvracet, tak jsem šla a udělala to… Potom byla dlouhá pauza zvracení. Ne to není ta správná cesta říkal jsem si. Jenže pak jsem to udělala ještě jednou a pak ještě jednou. Intrvaly se postupně zkracovaly a zkracovaly. Poslední dobou je to jak na houpačce nezvracím celý 2 dny, zvracím 4 denně. Nejím skoro nic, přežeru se. Několikrát jsem si řekla naposled, ale z každýho naposled je vždycky ještě jedno naposled a ještě jedno a další a další… Čím jsem hubenější váhově, tím tlústčí si připadám. Myslím stále jen na jídlo, na to co budu jíst, jak moc toho sním a jak to vyzvracím. Já totiž vím že to vyzvracím ještě dřív než to začnu jíst. Snažím se z toho dostat, ale mám dojem že čím víc se snažím se vyškrábat ven tím hlubší jsou moje pády dolů. V podstatě nejsem schopná jíst normálně. Když nezvracím tak jím suchary a odtučněný jogurty, v takovýto dny je můj energetický příjem do 500KJ. Když sním neco jinýho, což je obvykle pizza, puding, krupicová kaše nebo něco podobnýho, či pokud mě naši donutí sníst oběd tak to zvracím. Bohužel si uvědomuju, že jsem došla až moc daleko, ale nejsem si jistá jak zpátky a občas ani jestli to skutečně chci, protože když zvracím tak můžu jíst všechno… Od té doby kdy jsem začala hubnout jsem se změnila. Rozhodně jsem jiná než jsem byla dřív. Jak už jsem psala měla jsem 152cm a 54 kg. teď mám 154cm a 45kg. Tou dietou jsem zhubla přibližně 3 kg, ten zbytek je zvracením. A kdysi jsem si říkala, že mě se takovýhle věci netýkají, pak jsem si přečetla jednu brožurku o hubnutí a teď… Chci ještě dodat, že kdybych si už tehdy říkala, že ppp se může týkat i mě tak bych možná takhle neskončila, proto prosím všechny nepodceňujte to. Týká se to i vás!

Jsou dvě hodiny ráno, jak moc bych si přála v klidu usínat na nic nemyslet a ráno v pohodě vstát, nasnídat se a žít. Nemůžu, protože myslím jen na to jedno jediné na mou postavu, na to co zítra sním, na to, jak zítra budu cvičit. Měla jsem přítele,neustále mi říkal ,že jsem tlustá, že bych měla zhubnout.Já jsem to ale tak nebrala, nic mi jeho slovo neříkala a já jsem byla sama se sebou šťastná měla jsem 165cm a 68kg, měla jsem velká prsa..plné boky.. Nakonec jsem se spolu rozešli, ale má obezita nebyl ten důvod.Ale i přesto, po rozchodu jsem nad jeho slovy, já co vždy jen jedla samá tučná, mastná, nezdravá, kalorická jídla, začla uvažovat. Jednou odpoledne jsem upadla a zlomila si nohu, takže jsem musela dlohý čas být doma, ležet, nehýbat se a neustále jíst a jíst a jíst…Jenže po sundání sádry jsem zjistila, že mi je všechno oblečení mále, pak jsem si začala vzpomínat na své problémy při koupi džínů, neměli na mě velikost, při výstupu z bazénu nebo z vany, když se má mokrá stehna o sebe odírala a mě to neuvěřitelně bolelo… Ano , měl pravdu, byla jsem obezní. Nejdříve jsem pravidelně 5x denně jedla a cvičila hodinu denně, po měsíci už jsem jedla jen 3x denně a cvičila hodinu a půl , po dalším měsíci jsem za celý den snědla jen jednu mrkev, či papriku a to jsem ještě nakonec vyzvracela, cvičila jsem už 2 hodiny denně.Moje váha se za necelé 3 měsíce dostala z 68 kg na 51 kg.Mezi stehny jsem měla mezeru, už se mi o sebe neodírala, když jsem si sedla, bříško jsem měla ploché, ručičky jak hůlčičky ..byla jsem spokojená, ale pak jsem zjistila, už nemám ani potřebu jíst..tak jsem nejedla.Jenže mi začly vypadávat vlasy, lámaly se mi nehty, přestala jsem menstruovat, neměla jsem enrgii, byla jsem unavená a neustále podrážděna. O měsíc později… Uvědomila jsem si své chyby, začala jíst, ne jíst, ale přejídat se…celý den jsem nejedla ale na noc jse snědla to , co by ani 100 kilový muž nespořádal a kila šla opět nahoru, zastavila jsem se na 63 kg a začala být znovu nešťastná. A nyní? Opět hubnu, ale pozvolna, jím pravidelně, zdravá jídla, denně cvičím, ale s mírou..3.května moje váha činila 63,1kg , dnes 17.6 činí moje váha 59 kg.Abych pravdu řekla, je to těžké znovu bojovot, už mě to tak nebaví, nejradši bych to vzdala, ale nesmím, musím bojovat, ale zdravě!!! Bojujte i vy, nevzdávejte to!!!