Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky, nebudu vas zatezovat svym pribehem – kdyz jsem si procitala ty vase, kolikrat jsem se v nem poznala… Je mi 25, bulimii mam sedm let. Uz toho mam opravdu dost, vzhledem ke svemu veku bych uz chtela zacit zit normalne. Mam docela silnou motivaci, pristi rok bych chtela otehotnet a do te doby si chci dat do poradku telo. A taky samozrejme chci neco zhubnout, ale ne za cenu nejakych drastickych diet, ale zdravou vyvazenou stravou, sportem a hlavne tim, ze do sebe prestanu cpat kila cokolady a susenek. Zitra zacinam, pripojte se ke mne!!! Bulimie je hnus a akorat nam kazi zivot, navic hezkou postavu s ni nikdy neziskame. Jestli mate chut, napiste mi, muzeme se vzajemne motivovat a pomahat si. Juliette

Ahojte vsetki spolutrpitelky. Mam ten isty problem ako vy…Zacalo to vsetko asi tak pred 5 rokmi, ked mi stara mama na oslave s humorom pripomenula, ze by som uz namala jest tolko kolacov, lebo neprejdem cez dvere. myslela to samozrejme s humorom, ale clovek si to bohuzial vzal vazne. nevravim, ze som bola z tych chudych, ale 68kg pri vyske 168 bolo trochu moc. tak som zacala chudnut.najprv som vylucila sladkosti, potom maso, cestoviny, a nakoniec som skoncila na jednom jablku denne. samozrejme zivot jedinacika je tazky, a nasi si hned vsimli, ze nejak rychlo chudnem a takmer nic nejem. vsimla si to predovsetkym mama, a chytila to za nespravny koniec. nutila ma jest az tak, ze clovek si pripadal ako hus vo velkovýkrmovni. stopala ma a stopala a ja som veselo priberala. vratila som sa na moju povodnu vahu, s bonusom 4kg. nenavidela som mamu, nenavidela som seba, pohlad do zrkadla. ale zaroven som sa nedokazala zriect jedla. a potom to prislo…najedla som sa a bolo mi priserne zle.tak som si prvy krat potykala so zachodovou misou. a od vtedy to islo dole vodou. jedenie, skryvanie sa pred rodicmi, vracanie. ale zas na to moja sikovna mama prisla. a opat nastal ten isty kolotoc kontrolovania, co jem, a ci nahodou nejdem na wc. ale vtedy som si nasla priatela, on ma drzal nad vodou. bol to sice cztah na dialku, ale fungovalo to. po roku a pol prisiel ale dalsi velky zlom – milan mi povedal, ze uz nema chut nas vztah na dialku. len tak, bez akehokolvek rozumneho vysvetlenia. odisiel…ostala som sama doma, vsetci sa mi otocili chrbtom…v ten den som zistila, ze ma mama frajera…nikto nepocuval moj plac…a tak som zobrala ziletku a rezala som dovtedy, kym krv nestekala v prudoch po rukach tak, ako vtedy krvacalo moje srdce. dve najdolezitejsie osoby v mojom zivote ma zradili. a vtedy vyskocila aj bulimia zo svojho tmaveho tiena. o niekolko mesiacov som odisla na staz do svajciarska. konecne som bola sama, mohla som si robit co som chcela. a aj sa tak stalo. v robote som bez jedla behala 12 hodin, no akonahle mi odbil koniec pracovnej doby, vyprazdnila som celu chladnicku. no a samozrejme, ze tou cestou, akou do slo dnu, tak to aj potom vyslo…pocit upokojenia, neistota v nohach a potom cigareta. toto sa stalo mojim kazdodennym ritualom. domov som sa vratila o 10kg lahsia, ale nervozna a podrazdena. nasi ma takmer nespoznali, a mama samozrejme vedela, kolka bije, a chcela to opat vziat do vlastnych ruk…marne…aj tak som si nasla cestu, ako jedlo zo seba dostat….akoze idem do posilovne (s igelitkou za pasom…a potom sup s tym do kontajnera…), ku sesternici, alebo ku spoluziacke…neustriehla to …par mesiacov sa tocilo len okolo mojej postavy, nekonecnych hadok, cirkusov, scen…konecne po maturite som vypadla z domu. je to uz mesiac co zijem v bratislave…prec od mamy, sama s bulimiou. najhorsie na tom je, ze zajtra mam ist domov a bojim sa toho. neviem, kolko som schudla, ale asi moc, pretoze nohavice, ktore som si kupovala asi pred mesiacom su mi uplne volne…prve co bude, to ma mama postavi na vahu, cely vikend bude po mne zazerat…nenavidim ju,…nenavidim uz aj seba. svojich 49kg, ktore ma stoja tolko trapenia. som stale nervozna, podrazdena, ni c ma netesi, je mi zima. ale na druhej strane pocuvam od ludi lichotky, ako dobre vyzeram a to ma zenie do predu. ale nikto nevie, ze za peknou postavou a dokonalym make upom sa skryva bulimia a tmave kruhy pod ocami. ak budete mat niekto chut porozpravat sa…

Ani nevím kdy to začalo bylo to asi někdy v deváté třídě nykdy jsem nebyla hubená vlastně vždy jsem měla nějaká ta kyla navíc. Při výšce 168 cm sem měla asi 70 kg ano je to hodně ale clastně jsem to nikdy nijak neřešila byla jsem docela spokojená. Ale nakonec se má kila stala posměchem některých mích spolužáků kteří mě začali jak se říká šikanovat a já byla docela smutná a řekla jsem si že s tím něco udělám a tak sem začala jubnout nejdříve se omezovat v jídle a pak jsem asi týden přestala jíst úplně. Ale nakonec jsem to vzdala. A tak sem se nakonec dostala až na nejakých 75 kg. Byla zima a já s mojí rodinou sme jeli na hory bylo to super užívali jsme si ale mojí nevýhodou byly teplé večeře kteé jsem ani doma neměla a tak když jsem si po horách stoupla na váhu ukazovala neuvěřitelnách 78 kg. V té době jedna moje kamárda zhubla a tak jsem si v tu chvíli kdy ručička ukazovala tu hroznou váhu řekla a dost musím s tím přestat. A tak jsem se do toho dala. Začala jsem každý den cvičit radikálně jsem omezila svoji stravu a s každým odstraněným kilem jsem se cítila lépe a lépe. Ale jamile jsmem si stoupla na váhu a zjistila že se ručička posunula špatným směrem tak sem propadala do naprosté úzkosti. Pamatuji si jak jsem jednoho dne šla do sklepa a najednou z ničeho nic jsem si sedla na zem a začala brečet protože jsem moc tlustá. Bylo léto a my jsme se s rodinou rozhodli že pojedeme na zámek. Dojeli jsme tam a vše bylo super ale najednou jak jsem procházeli tak se mi udělalo zle naši mi dali napít ale já i přes to omdlela když mě probrali řekla jsem že je vše v pořádku ale sotva jsem přešla do druhé omdlela jsem znovu a bylo to docela dlouhé asi 2 min. Naši o mě meli samozřejmě veliký strach ale já jsem po příjezdu domů prostě musela jít cvičit, protože kdybych nešla tak vše přiberu spátky a to jsem nemohla dopustit. Postupem času si mého zhubnutí začalo všímat i okolí a já se cítila čím dál lépe. nakonec jsem se dostala až na 62 kg ano asi každá z vás řekne že je to hrozná váha že vy máte 45 a připadáte si tlusté ale věřte že já sem se poprvé cítila opravdu bobře ale bylo to tehdy. Tehdy jsem před sebou měla tu odporně tlustou holku která měla těch 78 kg. Zašli jsme proto a mámou do obchudů a já si nakoupila ůplně nový šatník a tehda jsem už přestala hubnout teď toho tak trochu lituji že jsem nešla ještě dál. Čas plynul no a já si žila s těmi 62 kg jednou jedinkrát jsem měla 61 ale to se mi už nepodařilo pohybovala jsem se vždy mezi 62 – 65 kg. Nasadila jsem takovou tu chvilkovou dietu a váhu jsem si držela a byla jsem v pohodě ale postupem času jsem si začala uvědomovat že nejsem taková jaká jsem chtěla být že nejsem tak pěkná jak jsem chtěla být že mám až příliš mnoho tuku na sobě. Ani nevím proč jsem se rozhodla asi před 2 měsíci dál hubnout ale je to tím že nesnáším svě tělo sem si odporná nedorážu se svléknout ani do plavek tak přece nemohu žít. Ale šlo to docela dobře byla jsem na tom úplně dobře a hubnutí mě šlo skvěle a já se opět dostala na váhu 62 ale musím uznat že v těch 2 měsících jsem si udělala párkrát pauzu. Ale dnes se to stalo normálně sem se nasnídala a pak sem si dala oběd a po obědě bylo vše v poho váha dobrá ale když jsem se vážila před tím než si dám nebo nedám večeři tak jsem zjistila že jsem 0,5 kg přibrala bylo to hrozné začala jsem padat do takové té úzkosti a z ničeho nic jsem snědla gumové bombóny zmrzlinu a nakonec jogurt a brambůrky ale co teď. Mám to vyzvracet váha je už o celé kylo větší. Tehdy když jsem se snažila hbnout jsem zkusila jen jednou zvracet ale prostě na to nejsem nešlo mi to a tak jsem toho pro jednou a naposled nechala. Ale teď jsme v jiné situaci celé ty dny odříkání jsou v háji prostě jsem totálně zklamala nedokázala jsem udržet vůli. A co teď? Nakonec mi nezbývalo nic jiného než jít na ten záchod avyzvracetto. Když jsem pak šla do koupelny uvědomovala jsem si rpoč to vlastně dělám abych měla o 1-2 kg míň? Modelka ze mě nebude tak proč ale to je asi otázka pro každou z nás proč podstupujeme něco takového ano chtěla bch normálně jíst neohlížet se nad tím kolik kalorií a tuku to má ale proč větčina z nás do toho kolotoče spadne? Nikdo neví co bude se mnou ani s vámi ale velice by mě to zajímalo asi budu dál držet hladovky abych měla tu ,,vytouženou´´ postavu. Ale co bude vytoužená? Když si počtete v pár příbězích zjistíte že jste chtěli jen trochu zhubnout na tu ,,vytouženou´´ váhu ale pak ta vytoužená klesala na míň a míň. Vím že na tom nejsem nejhůž je tu spusta holek co jsou na pokraji smrti a tak vlastně nevím kam chci jít. Řekla jsem si že zhubnu na 62 ale jak vidím tak mi to nestačí a pokračuju na 60 ale co jsou to dva kg? Nic na těle to není poznat ale pro mě je to moc tak na 55? a Budu mít tu pěknou postavu při 55? A co když ne tak půjdu ne 50 a tam doufejme zkončím . . .

Ahojik, tak jsem mela v 17-ti letech vysokou vahu na 172cm/75kg, jenze jsem za to byla vdecna stitne zlaze a taky antikoncepci. Nechci ale tvrdit ze to neni moje vina protoze je fakt ze jsem se nehorazne prejidala a jedla porad sladkosti a kaloricky jidla na noc. Byla jsem ze sebe v silene depresi a to me motivovalo k dalsimu prejidani a vecny precevzetim zitra zacnu hubnout.Byla jsem zvykla byt opravdu stihla a tohle na me bylo opravdu hrozne moc. nebavilo me chocit do spolecnosti a stydela jsem se za sebe. bylo mi ze me opravdu na nic. hladovky se stridali s prejidanim a ladovala jsem do sebe projimadla. vaha ale nesla dolu jednak ze me telo bylo v hroznem stavu a taky se mi moc nechtelo a ja se pomalu zacinala smirovat s tim ze budu tlusta.ale myslenka to byla vazne hrozne nesnesitelna. Postupem casu dali lekari moje telo docela do kupy a ja se rozhodla zhubnout na moji vahu 60kg. Byl leden a moje inspirace byla velika.zacala jsem malymi snidanemi, svacinou, obedem, svacinou a veceri. Kazdy tyden jsem mela o kilo min a zacatkem unora jsem mela 70kg a byla jsem na sebe fakt hrda a moje sebevedomi povyskocilo na hohu. Pak uz to ale neslo tak dolu a 65kg jsem mela an zacetku cervna. Ted mam 63kg a porad se citim nesnesitelne tlusta a preji si byt anorekticka. sice jim ale nevim jak dlouho mi to vydrzi.stydim se za sebe a rikam si ze az budu mit tech 6Okg ze si dam pokoj ale moc tomu neverim.jsem zoufala.chci byt extreme stihla a nedam si pokoj…jsem normalní????