Archive for category: Můj příběh

ahojda slečny, nedávno jsem Vám sem psala. Byl to ten příběh o mně a o mém příteli. Když jsem to psala, tak jsem byla šťastná , protože jsem byla zamilovaná. A ještě jsem si namlouvala, že problémy s jídlem ještě nejsou zdaleka za mnou. V poslední době trpím trochu nespavostí. To mi trochu přihrálo k tomu, abych se nad sebou zamyslela. Vždycky jsem si myslela, že hubnutí je skvělé, Že hladovkama vždycky uspěju. Vždyť to přeci není tak těžké vydržet týden nejíst a pak být o šest kil lehčí. Za tu cenu hladovění to stojí. Hooodně jsem se unáhlila. Začla jsem si dávat věci do souvislostí. Ve 14 letech jsem měla 73 kg, v 15 zhubla na 55 kg, jenže potom se mi váha vyhoupla na 65. Chvíli jsem si jí držela, ale potom jsem opět zhubla na 59 a váha vyskočila na 70 KG!!!!! Namlouvala jsem si, že jsem přes deset kilo ztloustla po antikoncepci. Kdepak!! přestávám si už něco namlouvat, svádět to na jiné věci, snažím se otevřít oči a rozhlédnout se. Uvědomila jsem si všechno. Protože proč bychom měli hubnout, když to nemá cenu??? vždyť každá z nás prostě ztloustne, jojo efekt nikdy nezmizí pokud budete hubnout rychle. Má to cenu?? Vím, pro některé je to kruté. Ale každá máme své proporce. Každá jsem jiná. Někdo má širší boky, jiná větší zadek. Ale vždyť to tak příroda chtěla!!! Kdybychom byli všechny ploché jak baterky, tak je svět šedý. S námi se to tu hemží tvary a barevností. Nikdy, holky, tímto způsobem nezhubnete. Možná si to tedy nechcete připustit, raději ne, raději si nasadíte růžové brýle. Ale já už si začínám hodně zvykat. Lidé mě berou taková jaká jsem. Nemám propadlé tváře, pořád se usmívám a žertuju. I když mám teď 66-67 kg, prostě to chci hodit za hlavu. To raději budu jíst zdravě a vychutnávat si každou vteřinu života. I když tedy si myslím, že se této nemoci taky tak snadno nezbavím, jedno je jisté. Měla jsem v sobě tři človíčky. Jeden měl vůli na to, abych vydržela nic nepozřít, další by se nejraději přejedl a vyzvracel to. A třetí se jen na to bezmocně koukal a nemohl proti tomu nic dělat, byli v přesile. Ovšem úvahami a chtíčem jednoho z nich zabil. Nechci o bulimii ani slyšet. Přestala jsem zvracet. Prostě zvracení už nikdy. Začali mě pobolívat zuby a se zjištěním, že bych měla jít k zubaři, jsem raději všeho nechala. Vždyť přece nebudu zabíjet někde dvě hodiny času, než se přejím a vyzvracím to. A rodiče si začali všímat, že tolik ubývá jídlo. Je to zvláštní důvod, ale zvracet už nebudu. Vydržela jsem to zatim přes měsíc. :))) S hladovkami ještě sem tam počítám, že mě popadne nechuť k sobě samé. Ale doufám, že budu radikálnější a nespadnu do toho znovu. Důležité je chtít!!!!!!!!!!!!! Je to takové zklamání pro mě, že nebudu nikdy tolik hubená. Ale kamarádi a rodiče mě znají takovou, jaká jsem vždycky byla. A nikdo si zatím nestěžoval. :))))) Poslední dobou hodně se snažít pít a také jíst pětkrát denně. Začíná mě bavit jízda na kole a basketball. Jsem ŠŤASTNÁ. Jestli jste to dočetli až do konce, jsem ráda za to, že alespoň jsem se o toto moje zjištění mohla podělit s váma všema. :))))) Držte se mi holky a nezapomínejte na to. Přeju Vám pěknej den. :)))) kdyžtak mi můžete napsat good.girl15@seznam.cz

Ahoj, pravidelně si čtu vaše přiběhy a většínou jsou mi blízky ,jako asi všem tady?Sedím čtu si přiběhy,vedle mě je hromadka časopisu s dietami a ja si dodavam odvahy abych napsala ten svůj. Je mi 16 let chodim na školu kde je VELKA většina kluku, průmyslovka. Takže aniž by se vam někdo tam musel libit, chcete přece vypadat dobře. Ze začatku to bylo docela psycho,nikoho jsem neznala a o čem si holka ma ?hodit řeč ? s kluka ?. Časem sme se poznali a už jsem byla v poho, ale stále jsem nerada stala u tabule. To asi každy říkate, ale když mate vyvinutější zadek tak už to je o něco horší !!! Takže u tabule jsem byla vždy nervozní ! Ted se vratím do mládí. Když jsem byla mala ,lezla jsem po stromech,blbla na ulici a nahaněla se s ostatníma, takže o pohyb bylo postarano. Pak sme se přestěhovali a mamka mě přihlasila na gymnastiku, ta mě bavila, ale když mi bylo kolem 12let začala puberta,kluci atd. Co hlavně mi vadilo, že mi pořad nerostli prsa! 13-14 a pořad nic,kluci měli blbi naražky a to mě moc boleloL a ja hloupa si myslela že to ma něco společnyho s gymnastikou( měla jsem pravdu jen asi z 5%, kdybych dělala gymnastiku na vyšši urovni tak to možna) a tak jsem s tim švihla! Mamka se ale nedala a dala mě na další sport, ten mě už tak nebavil a na to abych se vratila ke gymnastice jsem byla už moc stara. A pohybu ubývalo a ubývalo a kil přibývalo a přibývalo ?.Přišla střední a moje každodenní činosti bylo přijit domu,najist se a koukat na tv a pak pc.Jasny že sem to nenechala jen tak! Když sem se sama sobě začala hnusit tak jsem šla do posilky nebo zahrat tenis,ale to jen narazově. A ted co mě trapí !Přežíram se, nehorazně ,nechutně !!!!! Celý den třeba nemusím jist ,ale večer tak okolo 19 něco cvakne a nikdo mě nevytahne z kuchyně!Je to strašny! Občas si řeknu ,že začnu zdravě jist nebo držet nějakou dietu ,ale to jako by mělo na mě opačny učinek.Začnu se bat ,že už se nikdy nanajim a běžím do obchodu a koupím si na co mam chut.Doma vařej výborně a pořadny porce českyho jidla! Pořad si říkam ,a od zítřka začnu,příští rano vstanu a nenasnídam se a pak ve škole sním 2bagety a ještě to zapiju pepsi.STRAŠY !!! tak si řeknu ,tak zítra a pořad pořad to oddaluju. Možna je to slabou vůli nebo nevim. Někdy ani nemam hlad jsem uplně sytá ale v tý hlavě mi někdo říka, jdi vem si ,doraž se ještě něčím ! A tak je to furt.Když vyžíram tu ledničku, rodiče jen řeknou nežer budeš tlusta nebo stejda řekne, nežer budeš mit zadek jako babička( babička je dost při těle)a další naražky.Ale ja to neslyším a přihodim si ještě jednu lžící jakoby na truc ! když jdu spat,myslim na jidlo.Je to hrozny.Tak rada bych si dala malou porci nebo jedla aspon mít a ne jako rozežrany prase! Přala bych si aby mi někdo zalepil pusu! Jestli je někdo na tom podobně nebo mě aspon chape ,napište,poraďte budu rada a jestli ste to dočetli dokonce ,taky moc děkuju J MĚJ TE SE PĚKNĚ A UŽIJTE SI PRAZDNIN A SLUNIČKA 😉

Zdravim vsechny pritomne, nemocne, vylecene i ty co se v tom motaji porad dokola jako ja. A jak to zacalo u me? Tak jako mnoha anorekticek. Bylo mi sestnact a ja necekene onemocnela, skoncila jsem v nemocnici, kde jsem byla mesic, samozrejme při nemocnicni strave clovek nemá problem zhubnout, a tak se to povedlo i me, i když tenkrat to ještě bylo neumyslne a nejak jsem si to neuvedomila, Jenze po navratu domu jsem si uvedomila, ze se sama sobe prvne v zivote libim. Vzdycky jsem byla silnejsi, 175cm od 62 do 67kg- podle rocniho obdobi. Když jsem se ze spitalu vratila mela jsem 57kilo. Vsichni mi zacali rikat, jak mi to slusi a podobne ty kecy, které člověka nuti vahu si udrzet, ba dokonce ještě zhubnout. A tak i ja jsem zacala jist minimalne, zkraje to nebyl problem, mela jsem scvrkly zaludek ještě ze spitalu a chut k jidlu také byla minimalni. Casem se sice chut vracela, ale ta touha po tom si vahu udrzet byla silnejsi. Zacala jsem jist pouze? zdrave?, jsem od malinka vegetarian, takze jsem zaradila jen nizkotucne jogurty, ovoce a zeleninu. Byla jsem na sebe pysna, během nasledujich par mesicu jsem se dostala na vahu 49kilo. To uz jsem zacala mit porblemy s matkou, se kterou jsme si nikdy nerozumneli. Bohuzel jsem také byla vecne pod dozorem svoji detske doktorky, neustale kontroly a podobne věci. I ona si zacala vsimat, ze hubnu, zacala si me zvat jednou tydne na prevazeni- každý zname ty triky, jak mit o par kilo vic, ze?:0),zpocatku hubnuti pricitala nemoci a ja ji v tom utvrzovala, tvrdila jsem ze jim, ze se cpu, ale ve skutecnosti uz jsem jedla tak jeden jogurt a jedno jabko denne. Asi za pul roku uz jsem mela jen 41kilo- oficialne, ale ve skutecnosti jsem mela 38kilo a byla jsem chodici kostra. Jednoho dne volali ze skoly domu, co se u nas deje, ze hubnu, ze nechci jist. Doma me mama servala a to me nastartovalo ještě vic, budu se alespon mstit a nebudu jist, konec koncu mama byla vzdycky také oplacana, takze jsem to brala tak jako, ze mi mou vahu zavidi. Pak uz mi ani doktorka neverila, ze jim a objednala me na psychiatrii. Tam jsem tenkrat jela jen s tatkou, hodne si rozumime, jen tata je takovy ten typ mouchy snezte si me, nikdy se o nic nestara, nic ho nezajima. Byl hrozne hodny, moc me tam podporil, i moje vypraveni o matce, o jejich vycitkach, ze jsem se vubec narodila, ze jsem byla v nemocnici jen prot, abych jim zpusobila problemy a podobne. Na psychiatricku jsem kaslala. Vždy před navstevou jsem do sebe nalila hektolitry vody abych nemela na vaze mensi cislo nez tam bylo minule. Nejak jsem to vsechno obchazela. Doma jsem nemohla vydrzet, nechvala jsem si schvalne ujet vlaky, abych nemusela domu a hlavne abych s nima nemusela jist. I když každý jsme sice jedli jinde, ale pac me mama hlidala tak sedela u me v kuchyni u stolu. Ted uz se nedalo něco schovat, jako driv. Vzdycky jsem mela v kapse u teplaku kapesnik, kam jsem vsechno schovala a pak hodila do kotle. Něco slo splachnout, něco jsem vyhodila druhy den, když jsem sla do skoly a tak dále, vsechny to zname. Tata nakonec dosple k zaveru, ze doma to nezvladnu, tak me vzal ke sve mamince, babicce. Tam to byla pohoda, nemusela jsem jist, tedy musela, ale babicka me nenutila a ja jsem tu snahu pocitovala sama, zacala jsem opatrne a po pocatecnich vycitkach jsem to zvladala. Na psychiatrii jsem dojizdela asi pul roku, byla to doktorka na nic, vzdycky se zeptala akorat na skolu a postavila me na vahu. Tim to z jeji strany skoncilo. Zacalo mi chutnat vic a vic. Takze během roku jsem ztloustla na 70kilo. Byla jsem v permanentni depresi. Vsechno a vsichni me stvali. Vzpominala jsem na dobu, kdy jsem tezkou podvahu a litovala toho, ze jsem to neudrzela. Rozhodla jsem se hubnout, tentokrat uz pomoci projimadel, ale jinak jsem to neprehanela. Povedlo se mi zhubnout během pul roku na 56kilo a byla jsem spokojena, to uz bylo na konci ctvrteho rocniku gymplu. Byly prazdniny, ja si vahu udrzovala aniz bych se musela nejak omezovat. Pak jsem odesla do brna na vysokou. Ted uz jsem byla mimo dosah matky a všech a zacinala jsem znovu zit podle svého. Prvak byl uzasny, byla jsem spokojena sama se sebou i se skolou, nasla jsem skvelou kamosku a vsechno bylo idealni. Ale pak jsem byla opet vazne nemocna a byla v nemocnici. Hadate spravne, opet zacal kolotoc nejedeni. Zase jsem se dostala na svou vysnenou vahu 41. byly prazdniny a ja musela jet alespon na vikend domu, tam opet byly sceny a podobne věci, ale bylo mi to u zadku, pac jsem vedela, ze zase odjedu a nikdo na me nemuze. Postupem casu jsem si uvedomila, ze tohle není optimalni, ze se ani klukum nelibim, ze jsem moc hubena, vsechny holky kolem mne uz chlapi mely a ja furt o zadneho nemohla zakpnout. Zacala jsem se rozumne stravovat, povedlo se mi pribrat na 49-50kilo a byla jsem stastna. Nasla jsem kluka, který me miloval a vubec mu nevadila moje vaha a mala prsa. Byla jsem stastna, po par mesicich jsme spolu zacali bydlet, pro me to byl sok, prestal se me vsimat, venoval se jen sobe a me to trapilo, cele dny jsem brecela, domu jsem chodila tri kilometry pesky, jen abych s nim nemusela byt moc dlouho. Zacala jsem se vic a vic vyhybat sexu, který on potrebuje nekolikrat denne a ja k nemu mam naopak velice spatny vztah, jako mala holka jsem byla opakovane znasilnena sousedem a nikdo nikdy se to nedovedel. Problemy v partnerskem zivote jsem resila jidlem. Zase jsem ztloustla na vahu 62 kilo a byla nestastna ještě vic, to byl konec leta minuleho roku. Muj chlap zacal mit narazky na mou vahu a to me hodne ranilo. Opet jsem si rekla, ze s tim něco udelam, takze jsem zacala vice cvicit a méně jist. Krom toho jsem na jidlo stejne nemela cas, škola, práce, praxe, projekty, dlouhe hodiny v labinach. Pridala jsem projimadla a vaha sla postupne dolu, hodne pomalu, ale sla.. nedavno jsem zjistila, ze mi jsou zase kalhoty, které jsem nosila před lety na gymplu. Moc me to potesilo. Jenze je obdobi, kdy zase stres zahanim jedenim. Musela jsem nechat skoly, ten kolotoc uz jsem nezvladala, rozplynuly se vsechny moje sny, partnera mam sice rada, hodne se zmenil, je hodny, pozorny a miluje me, ale ja nemohu rici s cistym svedomim, ze ho miluju. Prestala jsem cvicit. Strasne se bojim ze pribiram, hrozne moc se bojim, ted si rikam, ze jestli je to pravda, tak me ceka aktivni dovolena plna sportu a téměř bez jidla, povede se mi zhubnout. Mzna me v tento moment zachranuje to ze nemam vahu. Mozna je to jen muj pocit, ze tloustnu, protože obleceni je mi porad stejne, ale preci jen, ten cervik pochybnosti tam je. Je to celkove kolotoc, který trva uz několik let skoro osm. A stále i když vim,ze vsechno delam spatne tak nemohu to delat jinak. Když se clovek porozhledne po ulici a vidi tam same dokonale slecny v minisuknich, jak muze mit dve tri kila navíc? To nejde. A proc to cele pisi? Asi proto, ze bych si potrebovala ulevit, ze vim, ze bych mela byt stastna mlada zenska a pritom se potykam s pubertackymi problemy. Nevim, jestli se z toho nekdy dostanu, asi ne. Snaha nejist a pak vecer, když jsem doma sama a muj je pryc, vyzrat kompletne celou lednicku, nasledne pokus o zvraceni, coz mi nevychazi a to je dobře, takze spolknu během dne kolem 50 pilulek projimadel- doporucena davka 3tabletky, tohle asi nejde zmenit. Nevim jak. Dobře si uvedomuju, ze před lety jsem mela mit lepsi psychiatricku, protože jeji práce se mnou nebyla optimalni a hlavne mi vubec nepomohla. Mozna kdyby ona byla opravdu clovek na pravem miste jsem ted zila jinak. Nepropadal bych vecnym depresim, studu za sebe samotnou, jak jsem tlusta, ze nemuzu byt před svým chlapem svlecena?. Poradi někdo, jak tu mysl obejit? Co mam delat? Samozrejme muj partner o tech problemech v minulosti nevi a o tech soucasnych také ne, vsechno pricita memu zdravi, ze jsem vazne nemocna, ale o další nemoci jmenem anorexie nevi. Kdyby jste mi někdo chtel napsat nebo dat nejakou radu, tak tady je email zuzi.jaro@atlas.cz.

Ahoj holky, nebudu vas zatezovat svym pribehem – kdyz jsem si procitala ty vase, kolikrat jsem se v nem poznala… Je mi 25, bulimii mam sedm let. Uz toho mam opravdu dost, vzhledem ke svemu veku bych uz chtela zacit zit normalne. Mam docela silnou motivaci, pristi rok bych chtela otehotnet a do te doby si chci dat do poradku telo. A taky samozrejme chci neco zhubnout, ale ne za cenu nejakych drastickych diet, ale zdravou vyvazenou stravou, sportem a hlavne tim, ze do sebe prestanu cpat kila cokolady a susenek. Zitra zacinam, pripojte se ke mne!!! Bulimie je hnus a akorat nam kazi zivot, navic hezkou postavu s ni nikdy neziskame. Jestli mate chut, napiste mi, muzeme se vzajemne motivovat a pomahat si. Juliette

Po čtyřech letech jsem ten fakt sdělila nezávisle na sobě třem lidem, které dlouho znám.. Byly vyšokovány všechny tři… má nejlepší přítelkyně asi ( 11 let ) nejvíce… Ovšem stačilo je ujistit, “ že na tom pracuju „. . . A od toho dne ( je to asi měsíc ) se mne už nikdo nezeptal, jestli se něco změnilo.. to je to, co nechápu víc, než svojí bulimii.. já bych nedala pokoj, dokud bych svou kamarádku nedovlekla k odborníkovi, poté, co se svěří.. jenže já jsem asi tak perfektní, že mi prostě nevěří, že mám taky problémy a jeden docela vážný problém…. Asi to znáte.. je mi 27 let a za poslední 4 roky jsem se nepohla nikam… to že je můj život neustále v proměnách ( rozvod, stěhování, zase stěhování, ženatý přítel, jeho rozvod – teď někdy a po roce , vidina dalšího stěhování, třetí změna zaměstnání za posl 3 roky) tomu rozhodně nepřispívá, to vím.. Mám toho dost. Ale nevím kudy z toho ven. Poslední měsíc je všechno horší, přejídací záchvaty trvají i několik hodin nebo prostě bojuji průběžně celý den..k tomu fakt, že prostě v sobě neudržím žádné jídlo, ani zdravé ani nezdravé, jsem schopná zvracet už i špenát a to mne děsí… .. přesně se v tom zrcadlí komplikace už v tak dost složitém partnerském vztahu… který mi v tomto rozhodně neprospívá.. co teď.. UMŘÍT NEBO UZDRAVIT SE ? mám v sobě spoustu zakopaných psů a jen jednu lopatu…. Držte mi palce, prosím… já zase budu držet pěsti Vám. Je nás víc, než dost, přeci to jednou vyjít musí … vyjít z toho ven !