Archive for category: Můj příběh

Jsem uplně cizí člověk,dneska mi to snad už po sté zopakovala mamina…Vím,že za poslední dva roky sjem se hodně změnila,jak fyzicky,tak ipsychyicky.Vše vlastně začalo nástupem na střední školu.Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť hubená,ale jako dítě jsem pořád někde lítala,na jídlo moc nezbýval čas,takže jsem vypadalo celkem normálně.Vlastně,vzpomínám si:Bylo to asi tak v 6.třídě-mamka do mě pořád hustila,že sjem tlustá,ať se sebou něco dělám,že se nebudu líbit klukům.Ani nevím teď jak,ale zhubla sjem,poměrně dost.Uplně si pamatuju ten den,když sme měli jet někam oryč,ja se v pokoji oblekala,byla sjem jen ve spodnim pradle,prisla mamina a uplne uzasle se na me podivala a rekla:boze,ty jsi ale krasne hubena,nase modelka:)tak to pokracovalo prakticky az do nastupu na stredni skolu.pote mi pres den na jidlo nejak nezbyval cas,vetsinou sjem se najedla az doma……Kdbych jedla normalne,prubezne,nemuselo to zkoncit takhle:jde o to,ze uz sjem s ehodne dlouho nenajedla,aniz bych nemela vycitky…posledni dva tydny pravidelne zvracim,chtela jsem to zkusit jen jednou.a ejhle,slo to docela snadno a navic mi to prislo jako supoer zusob jak se zbavit jidla…Nechapu,co me k tomu privedlo,mozna je to tim,ze posledni dobou sjem tak nejak pribrala.mam min pohybu,vlastne skoro zadny,kdyz jdu venm s pritelem,tak se vetsinou stavime nekde na jidlo a…….proste se zadarilo a ja ted nevim,co s tim hnusnym spekem na vrise,velkym zadkem a nechutnyma stehnama…moc bych si prala shodit tak 10 kilo,ale vim,ze pri me slabe vuli je to asi nesplnitelne prani…..nejsem tlusta,ale neco navic tu proste je.No vlastne,jak dke.na tech spravnych mistech by toho mohlo byt klidne i vic:) Mám velikost S,semtam M………nedavno jsem si v obchode zkousela kalkhoty velikosti XS,natahla jsem je na sebe jen proto,ze byly trosku elasticke,a mam z toho depresy doted…..po svete beha tolik hezkych,stihlych holek,tak proc ja nemuzu byt mezi jimmi?na druhou stranu,kdyz si tu ctu ty prispevky,vidim,ze hodne holek ma podobny problem jako..je smutne,ze prave doba a modni diktat z nas udelal takove trosky,ktere ovlada jejich vlastni tewlo…je to moc smutne……….ja bych si ted ze vseho nejvic prala,aby vse bylo jako driv.abych mohla snist u banicky pul protvanu buchet a nemela zadne vycitky,protoze bych nepribrala ani deko……Ted se u me strida obdobi hladove a precpavaci,ted mam prave to druhe.snazim se to jakztakz kompenzovat zvracenim,trosku mi to pomaha,hlavne psychycky,ale nechci v tom pokracovat…jenze taky nechci byt tlusta…je to zacarovany kruh a me moc mrzi,ze nejen ja,ale i mnoho dalsich holek se v nem octlo

Chcem sa aj ja s vami podeliť o môj príbeh. Neviem či mám anorexiu alebo či som niekedy mala. Keď som si čítala vaše príbehy v mnohých som sa našla. Myslela som si ,že to len ja mám také problémy, že sa tak trápim… no zistila som, že som v tom neni sama, čo ma veľmi potešilo. Už dlhšiu dobu chodím na túto stránku, no až teraz som sa rozhodla napísať. Lebo nikomu sa nemôžem zdôveriť lebo by si mysleli, že som neni normálna. Tak preto som sa sem rozhodla napísať lebo potrebujem radu. Moje problémy začali v ôsmej triede. Moja váha sa vtedy pohybovala okolo 57 kilogramov pri výške asi 163cm. Na to, že som mala 13-14 rokov to bolo dosť. Čoraz častejšie som začala počúvať narážky typu – ty tlsťoch, buchta, tučko… Najprv mi to nevadilo ale potom…Začala som držať rôzne diéty ale začala som hrozne cvičiť. Každý večer som spravila 200 brušákov + kopec iných cvikov. Keď som išla do deviatej triedy, bolo vidieť, že som schudla. Nie veľa ale schudla. A mne sa to začalo páčiť keď mi hovorili ako som schudla. Už som nepočúvala narážky, že som tlstá ale aká som pekná, že mám ísť robiť modelku… Lenže mne to tak nepripadalo. Cítila som sa stále tlstá no nielen vtedy ale aj teraz. Musela som ísť na operáciu (mala som pruh) a v nemocnici som schudla na 48 kg. Bola som taká štastná. Lenže to bolo tesne pred vianocami takže som to hňeď nabrala naspäť. Odvtedy sa trápim ešte viac. Vždy som chcela mať krásnu postavu. Ten pocit keď necítiť na sebe žiadne sadlo, keď si sadnem necítiť ako sa mi krčí brucho, kupovať si len malé veci, byť obdivovaná a krásna, počúvať od ľudí akú máš krásnu postavu chcela by som vyzerať ako ty… Na základnej tie diéty neboli také drastické ani som moc neschudla ale stále som si dávala pozor čo jem, stále som myslela na to čo môžem zjesť a čo nie. Stále som sa pozerala do zrkadla či som pribrala, na váhu som sa bála postaviť… Ale časom som si na to zvykla a ani som si už neuvedomovala že jediná na čo myslím je jedlo a moja postava… Teraz mám 17 rokov a cítim, že anorexia ma začína premáhať. Tento rok len zápasím. Mám pocit akoby boli vo mne dve bytosti. jedna hovorí musíš schudnúť, musíš držať diétu, si tlstá… A druhá neblázni ničíš si život, bude s teba troska… Mám strach, veľký strach. Cez zimu som držala diétu že som za celý deň zjedla len jeden obed a aj to malý. Išlo to schudla som na s 54 kg na 50kg lenže znova prišli vianoce a pribrala som na 53 kg. Odvtedy sa len trápim nad jedlom. Chcem tak veľmi shcudnúť lenže mi to njede. Vždy vydržím týždeň nejesť a potom… Teraz dva týždne som nič nejedla akurát tak za jeden deň jednu musli tyčinku. No za tie dva týždne som schudla sotva kilo. Moja váha sa zastavila a nejde s ňou ani pohnúť. Pritom tak veľmi by som chcela mať mojich 48 kg. Teraz mám výšku 166 cm a váhu 53-54kg. Niekedy si fakt pripadám, že som neni normálna. Neznášam svoje telo, neznášam svoje špeky na bruchu, moje nohy… Neznášam pocit keď si idem obliekať rifle ktoré mi boli voľné a teraz vidím, že ich mám obtiahle. Stále mám depky, nebaví ma svet. A hlavne mám strach zjedla. Už si ani nepamätám kedy naposledy som sa najedla a potom si to nevyčítala. Neznášam pocit keď sa najem a potom sa mi tak nechutne nafúkne brucho. Hrozne chcem schudnúť no ešte viac sa bojím že priberiem. Keď vidím, že som na váhe pribrala čo i len kilo už mám depky, bojím sa že budem tlstá…Neznášam pocit, keď večer zaspávam a už len myslím na to, čo druhý deň zjem. Za deň sa aj 5krát vážim, stále si obzerám postavu… Viem čo je anorexia za svinstvo. Ale veď myslím si že ju nemám alebo mám? Veď nikdy som nebola vychrtlá. Už neviem čo mám robiť. Vždy keď ma niekto nahnevá vždy to riešim hladovkou. S mamou som si vždy rozumela boli sme najlepšie kamarátky, pretože keď som mala 5 rokov naši sa rozviedli a odvtedy bývam len s mamou ani súrodencov nemám. Bola som na ňu veľmi naviazaná. A teraz? Stále mám zlú náladu, sále sa hádame, už jej nič nehovorím… A viem, že som na vine ja. Ale aj keby som sa jej chcela zdôveriť to nejde, lebo moja mama robí zdravotnú sestru na psychiatri… A aj keby som jej povedala, že chcem ísť za odborníkom tak by povedala nie lebo by som jej spravila hanbu. A ani by som nemohla veď ja sa tu poznám zo všetkými psychiatrami a psychológmi. Sú to maminy kamaráti. Hádam sa nebudem zdôverovať maminým kamarátom. Neviem čo mám robiť.Ja mám taký veľký strach.Mám fakt v sebe dve osoby. Keď už si myslím že nemyslím na jedlo a na svoju postavu tak sa ozve tá druhá a zas začína môj začarovaný kruh. Bojím sa aj preto že priberiem, lebo mama neni najchudšia a strašne sa na ňu podobám ako v tvári. Mám strach, že keby som začala normálne jesť budem po nej tlstá. A to ja nechcem. Nechcem byť tlstá… Poraďte mi čo mám robiť aby som celý deň nemyslela na jedlo. Aby som si stále neobzerala svoju postavu? Nechcem si pripadať tlstá… Chcem byť normálna. Keď priberiem kilečko nechcem sa preto trápiť. Nechcem hladovať. Ale pritom chcem byť chudá, chcem schudnúť. Nechcem mať stále depky… Mám problémy s ppp mám aj problémy osobné… Viem že mojimi náladami ubližujem okoliu. Lebo keď zistím, že som pribrala alebo sa mi nedarí schudnúť mám príšerné nálady. Som nervózna, na každého len kričím, som hrozne uzatvorená… Keď máte niekto také problémy ako ja prosím ozvite sa. Rada by som si písala s niekým kto má také problémy ako ja… Myslíte, že mám anorexiu? Čo mi vlastne je? Prečo sa tak trápim? Držte sa všetci! Moja e-mailová adresa je vanduska@azet.sk

Zdravím všechny, co navštěvujete tyto stránky….. Nejsem na tom nejhůř, teda aspon ne co se vágy týče, ještě jsem moc nezhubla, ale psychicky se cítím na dně =( Po prázdninách mi bude 15 let, mám 170 cm a okolo 60 kg =( je to hruza, já vim…. Teď můj příběh: Nikdy jsem nebyla extrémě tlustá, vždycky jsem byla akorát, nebo hubená…asi do 6. třídy jsem vůbec neřešila postavu a váho, prostě nic co se tohoto problému týká. Jenže právě v 6. třídě jsem nastoupila na osmyletej gympl a ve třídě byly všechny holky hubený, ne hubený ne, byli téměř vychrtlí, a já mezi nima vypdala strašně….teda aspoň jsem si to myslela. Začala jsem nosit volný kalhoty a dlouhý mikiny i v létě, protože jsem se strašně styděla. V 7. třídě to pokračovalo, ale to už jsem znala různý diety, ale nedokázala jsem žádnou držet, prostě slabá vůle no…tak jsem to zas na chvíli přestala řešit, protože i pár těch „vychrtlejch“ holek ze třídy se začali tričku zakulacovat, ale to asi každá holka v pubertě, že? Ale to mi nedocházelo, no, vlastně pořád nedochází =( ale před prázdninama jsem se začala zase tak moc stydět (aby jste si nemysleli co to plácám za blbosti o stydlivosti, tak to byl fakt záhul…nedokázala jsem jít do školy bez mikinu a dlouhýo rukávu a v sukni nebo tak..) a o prázdninách před 8. třídou poprve začala držet dietu, jenže k ničemu nevedla…prostě jsem to nevydržela, ale nepřejídala jsem se vůbec ne…jedla jsem uplně normálně. O Anorexii a bulimii jsem vůbec nic nevěděla…. Po prázdninách v 8. třídě už to bylo lepší začala jsem se vyrovnávat se svou postavou, že prostě nikdy nebudu hubená, ale vždycky „oplácaná“. Pořád jsem byla strašně stydlivá i v tělocviku jsem se styděla třeba běhat, protože by všichni viděli jak sem neschopná, nic mi nejde, a jak jsem nemožně TLUSTÁ. Tak jsem se s tím smiřovala….a v listopdau jsem se začala tak nák víc „kamarádit“ se svým spolužákem. A víte jak končí dobří kamarádi že? No začali jsem spolu chodit. Všechno bylo v pohodě, já jsem se vůec neřešila a žila jen pro něj. A však v březnu jak se začali nosit sukně, trika s krátkym rukávem a podobně jsem začala mit zase komplexy z toho jak jsem tlustá a začala jsem trošku blbnout, ale zatím jen tak že jsem nejedla po 17:00….začala jsem se zajímat o anorexii, o bulimii taky, ale ne tak moc, protože už od mala nemám ráda zvracení =( V květnu jsem se dopracovala k tomuu, že jsem třeba týden jedla denně náky ovoce a občas nákej cereální rohlik nebo jogurt, jenže si toho nikdo nevšiml, prostě jsem nehubla. Tak jsem se začala přejídat, ale nezvracet, takže šlo o ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ. ¨To nejhorší co mě mohlo potkat, měla jsem do té doby 55 kg ale za květen a kousek června jsem nabrala skoro na 65 kg. Tak jsem si řekla že to přes prázdniny musím zpravit. Takže tyhle prázdniny jsem si dala cíl 50 kg, ale už v červenci jsem to posunula na 55 kg a pořád jsem zvyšovala. Sice jsem první půlku vůbec nejedla, mamka ze mě byla na prášky a přítel s kterým jsem od toho listopadu (spolužák) mi řikal at neblbnu a jím, ale přito řikal že bych mohla začít cvičit a porád měl narážky, že se blíží září abych zhubla, takže nevim co chce =(((…ale druhou pulku července jsem tedy začala jíst, ale ne normálně, ale začala jsem se přejídat, ale zase nezvracet, nešlo mi to, takže zase ZP. No a to trvalo do konce července. Dnes je 3. srpna a já se do 30.7. nepřejedla a cvičím, ale zase skoro nejím můj jidedlníček je tak jeden jogurt + náky ovoce denně, ale vubec nehubnu =( Doufám že to nějak zvládnu do konce prázdnin a zhubnu aspon na 55 kg …… Mužete mi napsat do komentářů co si o mě myslíte, pokud jste to teda dočetli do konce jo a sorry za chyby…

Toto jsem napsala, když jsem měla depku, asi nemusím říkat, jak mi bylo… V tomto malém výtvoru je zobrazen boj s anorexií. Převážnš metafora. Je tu, jak vidím ppp já… Chtěla bys. Chtěla bys, viď??? Stojíš na břehu pod úpatím hory, bosá, nahá. Bosým chodidlem třeš si levý nárt. Chtěla bys ?! Tak plavej ! Plav ? Tady máš vysílačku, kdyby si se chtěla vrátit, ale ty nebudeš chtít, vím to. Chceš! Je to tvá touha. Tajný sen, tak plav?neohlížej se z5. Tak plav !!! Voda omílá tvé nahé tělo. Zimou se třeseš. Zuby drkotají. Do tváře šlehá ti vítr. Vysmívá se ti, ale ty plaveš dál?odhodlání, touha a ten cíl?ty to chceš dokázat Voda omílá tvé nahé tělo. Duše na tě sahají, stahují dolů, tak plav, přidej. Proudy tě zanáší. Voda omílá tvé nahé tělo. Ve vodě místy led. Holíma rukama ho rozbíjíš, teče krev, všechno bolí. Duše tě vytahují, už i andělé?ty ale plaveš dál. Však budeš toho litovat. Stojíš na druhém břehu. Líbí se ti tu, ale věci, lidi?vše na povrchu krásné, pod povrchem jed. Jdeš dál krajinou, od břehu se vzdaluješ?Tu stromy, bez listí. Zjišťuješ, že si udělal chybu..za tebou brána, nemůžeš z5. Volala si z plných plic, do propasti spadla jsi. Proto tvoje tělo teď hnije?Nemohla si z5. Zavřela si oči?tam, kde dříve tvoje maso, teď červi.

Je mi 15let,s moji výškou 160cm vážím 45,5kg! Chtěla jsem zhubnou na 45kg a de to krásně! Jenže jsem si dneska udělala PPP test a vyšly mi hrozné výsledky! Přitom jsme si ho dělali před 4měsícmi ve škole a výsledky byly dobré! Mám z tohoh htůzu a nevím zda-li mám přestat hubnou nebo ne! Přece půl kila není nic! To zmáknu během dne! Ale jak čtu články bulimičem a anorektiček,tak mám větší hrůzu,že tak dopadnu! Vyšlo mi,že jsem na 100% bulimička,předtím to bylo jen na 75%…Anorektička je ze mě na 64% a předtím to bylo na 21%…Co mám dělat? Přestat hubnout nejde! Ale popravdě by mi to bylo jedno! Před pár týdny jsem byla holka,která si věřila… Ted už ne! Nejradši bych někam zalezla a nevylézala,pač jsem odporná,hnusná,zlá,nechutná…Začala jsem být ironická a schovávám se za různě vymyšlené postavy! Už nevím co jsem a kdo jsem!Nevím,zda-li jsem doopravdy nebo vymyšlená! Nepoznávám se! Byla jsem přece ta vyrovnaná a sebedůvěřivá holka,která se dokázala se vším poprat…Kde je to ted? Pryč…Nejraději bych si něco udělala… Myslela jsem,že jsem ze sebepoškozování vyléčená,ale není to tak! Bohužel! Mám chut se říznout,ale musím odolávát! Jde to špatně! Navíc,když mám nervy,což ted je mám pořad! Už mě to nebaví! Už to nikomu nechci říkat! Jsou to mé problémy a nechci s tím nikoho obtěžovat! Ale pomáhá mi,když se z toho vypíšu,tak jsem to udělala… Boha,nikdo mě necháme,jsem méněcenná…A nevím,co za to může… Lidi,věřte si! Dyž máte sebedůvěru,tak ji chrante…Před všemi! Může vám rychle utéct! Odolávejte… BYla bych ráda,kdyby mi někdo s takovými problémami odepsal na mail pokuka@seznam.cz nebo na ICQ 205-508-590 Liddy… Kdybyte chtěli o mě vědět více,tak se juknětě na www.tajemstvi-vseho.blog.cz v kategorii:Moje příběhy!