Archive for category: Můj příběh

Ahojky, jmenuju se Lída je mi 24let. Měřím 160cm, vážím 52kg a i přesto se trápím sama se sebou. Trvá to už 5tým rokem. Vždy je to na nějaký čas lepší a pak do toho zase spadnu. Jako dnes… přejedla jsem se sladkostmi a nestačila mi ani jedna tabulka studenské pečeti, sušenek a bombonů… Začalo to, když jsem přišla o svého brášku, který tragicky zemžel a já se s tím stále nemohu vyrovnat…. Trápím sama sebe a neustále si vyčitám, že jsem mu měla pomoci… ˇSel z diskotéky a porazilo ho auto, proč jsem jen nešla s ním…! výčitky mě pronásledují v podvědomí a něco jako by mě nutilo ubližovat si tím, že do sebe nacpu ohromné množství sladkostí. Myslím, že příliš myslím sama na sebe, tolik si přeju být silnější, s problémy bojovat !!! Zivot není peříčko, ale existuje i spousta krásných věcí, pro které má smysl Tu být!!! Já to vím a nikdy se nevzdám. Zkusím to znovu a znovu, dokud to jen půjde! Chtěla bych lidem pomáhat a právě v tom vidím smysl života. Chci se naučit mít ráda sama sebe a věřím, že lidé kolem mě mi pomohou :o)

ahoj zacalo to pádem a otřesem mozku.Prevezli me do nemocnice a dali na pokoj ,kde lezela asi 13-14 letá holka ,ktera byla tak hezky hubenoucka .Já vždycky chtela bej jak modelka ,dyt to znáte .Ikdyz jsem prej byla normální sobě jsem se nikdy nelíbila.No a tak jsem v nemocnici začala nenapadně jist tolik jak ona a ještě mín.Jedla hrozne malinko k snídani snedla jenom ctvrt chleba tak ja si do nej dvakrat kousla k obedu treba dva knedliky tak já půl .A protože jsem jenom spala a splala dal se hlad zvladnout .Kdyz jsem se po 10 dnech vrátila z nemocnice mela jsem 5 kilo dole!Byla jsem nejstastnejsi v zivote tohle jsem si prala sledovalaa jsem s e v zrcadle a byla pysna na svoje žebra .poprvev zivote jsem se sobe libila !byl to vazne skvelej pocit ,ale chtela jsem jeste vic!Jenze stal se opak a jak jsem se dostala do svyho beznyho zivota i pres snazeni jsem pomalu povolila a tak jsem to zacala resit zvracenim.Nejdriv tobyla takova „hra“ zvracela jen kdyz jsem nezvladla chut a dala si treba jednu susenku ale postupne se to vymklo kontrole a prisly zachvaty po kterych jsem si ani nepamatovala co jsem vsechno sedla.Musim hodnekrat dokupovat do lednicky jidlo aby nikdo z rodiny nic nepoznal mam taky hodne vychytavek ..chtela jsem uz hodnekrat prestat ,uz hodnekrat jsem zacinala „novej zivot“ale vzdycky to skonci stejne.Ted uz je takovy období ,že mám záchvaty i 5x denne .jenom treba dneska to byl jeden velkej zachvat. vsechno co jsem snedla jsem vyzvracela.mam uz krece v brise a nemuzu poradne polykat,jenze ani nehubnu jsem furt stejna jenom psychicky na dne.Tak to je muj nudnej príběh ….

Jsou to dva roky co jsem nastoupila na střední školu. Moc jsem se těšila na nové kamarády, na třídní kolektiv, na učitele a na celou školu. Ve třídě je převážná většina holek, vše začalo nevině. Kamarádky se mi začaly pošklebovat, že mám velký zadek, že jsem tlustá, neumím běhat rychle…Nikdo si toho moc nevšímal, ale já jsem si řekla, že to tak nenechám a že uvidí. Zpočátku jsem něco sněla a když jsem viděla, že je toho moc tak jsem to vyzvracela, byla to taková hra. Teď si připouštím, že jsem si to nalhávala, říkala jsem si: „tobě se nikdy nemůže stát, že tě pohltí bulimii, nikdy nepřistoupíš na to, aby nad tebou vyhrála“. Zhubnula jsem o pět kilo, jenže pak to přestalo fungovat, a já při zvracení už nehubnula, ale naopak mi přišlo že jsem začala nabírat zpět. Rozhodala jsem se, že přestanu a také to šlo, začala jsem jíst zdravě, zhubnula jsem, a byla na sebe pyšná, že to není jen zvracením. Jenže netrvalo to dlouho a začala jsem opět zvracet…je to hrůzna, už mě má ve své moci, a teď je to tak vážné, že nevím kudy kam…sním na co přijdu a pak to vyzvracím. Nemám už pořádně sílu, jsem strašně oslabená, unavená, je mi stále zima, má psychika je rozhozená, a už nechci zvracet, ale nejdete podle plánu, myslela jsem, že až řeknu STOP, tak toho automaticky nechám. Teď vím, že jsem se spletla. Všechno mě bolí, na ruce mám modřinu…a nakonec to mamka s taťkou zjistili. Začala jsem chodit na dietologii, to nepomohlo. Obvodní Dr. mi napsala antidepresiva, tak budu čekat jak to dopadne. Dva roky myslím jen na jídlo a zvracení nežiji ničím jiným a tyto roky trápení mi nikdo ničím nevynahradí. Jen chci říct, že své spolužačky za toto co mi udělaly nenávidím i když za to nesu také určitou odpovědnost. Neměla jsem být slabá a měla jsem bojovat, prostě jsem neměla podlehnout. To si vyčítám až teď, nejhorší je ten pocit bezmoci, kdy nemůžu nic dělat, protože ONA SLEČNA „kamarádka“ Bulimie, mě vždycky porazí, ale já už nechci. Prosím napiště mi co si myslíte, jak řešítě problém Vy. Předem se omlouvám za gramatické chyby, ale je to kus mého Osobního Příběhu a já Vám ho chci svěřit, tak jsem trochu nervózní, protože nevím kdo mi odpoví a kdo jak zareaguje. Lill*

Ahoj slecny, jmenuju se Katka (nejmenuju:-)), je mi 24 let, studuju prava a uz asi sest let se vezu v bulimii. V moji posledni vlne touhy dostat se z toho ven jsem narazila na tyto stranky a procetla snad vsechny pribehy. Hodne jsem o tom vsem premyslela a dospela k zaveru, se kterym se s vami musim podelit… Ano, mame problem. Ale kdo ho nema? Kolik je na svete fetaku, alkoholiku, nasilniku, uchylaku? A my, narozdil od spousty jinych ?spatnych? jsme se rozhodly s tim neco udelat ? uz to, ze jsme na techto strankach je dukaz! Bulimie je zavislost a jeji vyleceni je beh na dlouhou trat. Dost pravdepodobne to nepujde hned (komu se to podari, tak smekam…), a ceka nas jeste spoustu zaskobrtnuti. Ale dulezite je vytrvat, nic si nevycitat a pokracovat v boji. Myslim, ze jeden problem staci, proc se jeste utapet v depresi? Zase jsi dneska zvracela? Fajn, tak zlikviduj stopy, pekne se oblekni, namaluj, navon oblibenym parfemem,proste ze sebe udelej kocku, a vyraz mezi lidi ? na kafe s kamaradkou, koupit si neco hezkeho na sebe, jit se zapsat do nejakeho kurzu. Hod bulimii za hlavu a zij, uzivej si pocitu, ze jsi zena, ze se na tebe divaji chlapi, ze jsi mlada, ze ti to dneska slusi. Treba druhy den uz to nutkani premuzes, treba ne…ale jednou to vyjde. Ja si totiz myslim, ze kazda bulimicka/anorekticka ma neuveritelnou vuli a silu. Jendou jsme se rozhodly, ze chceme delat neco s nasi postavou a pustily se do toho s takouvou vervou, ze to dopadlo jak dopadlo. Mozna vas to jeste nenapadlo, ale my jsme dokazaly, co jsme kdysi chtely. Mame vuli, umime bojovat, umime si jit za svym cilem, at uz je sebejak zvraceny. Tak proc bysme tu nasi odvahu a vervu nedaly do boje proti tomu? Nevim, jestli moje radky nekomu pomuzou. Me je ale lip. Bojuju, sice mozna ne uplne nejuspesneji, ale vim, ze to dokazu. Vzdycky jsem rada prekonavala prekazky a davala si velke cile. A tohle teda velky cil je.Ale ja vim, ze na to mam. A jsem si jista, ze vy vsechny taky. Ale nez se nam to povede, mely bysme zit…zivot je kratky, cas neuprosne utika a mi ztracime nejhezci lta zivota zavrene nekde s jidlem a pote s vycitkami a beznadeji, nechuti samy k sobe. To prece neni nutny (aspon ta druha cast), ne? Budu moc rada, kdyz mi napisete ? cokoliv. Muj mail je * * * ADMINISTRÁTOR: Kvůli ochraně soukromí emaily nezveřejňujeme. Díky za pochopení. P.S. jeste jedna vec: vsichni pisete, co vam bulimie vzala. Se vsim souhlasim…ale podle me muze prinest i nejake pozitivni zkusenosti ? az se z toho dostaneme, budeme na sebe moci byt pysne ? zvladly jsme to! Budeme si pak vazit norlmalniho zivota, tech nadhernych malickosti, ktere delaji zivot krasny….ne vsichni zdravi lide tohle umi…a v neposledni rade jsme poznali prave pratele a lidi, co za nami stoji, at se deje, co se deje!!!!!

Zdravíčko…… to co sem napíšu moc společného s ppp nemá…snad že ani já s nima problém nemám, možná malej, ale to je jedno jestli malej nebo velkej…každopádně sem píšu asi proto, že mě nikdo neposlouchá a já se potřebuju vypovídat………? Jde o to, že prostě nemám žádný kamarády..a když už si myslim že mám třeba jednoho, najednou se otočí vítr, chová se ke mě jinak, resp. najednou sem vzduch a nechápu, co sem udělala najednou špatně?nebo co se jako stalo???CO je na mě pořád tak špatnýho?? To samý platí o klucích…neřikám že sem nějaká krasavice, do postavy modelky mám hodně daleko, ale sakra dyť sou holky s všelijakejma figurama a maj svoje miláčky…tak proč ne já??????????????co mám změnit?:o(((