Archive for category: Můj příběh

Ahoj všichni!Teprve včera jsem poprvé otevřela tuhle stránku, když už jsem nevěděla kudy kam a konečně se odhodlala začít nějak bojovat. Když shrnu moje začátky, které mi nakonec dovedly až k nehoráznému přejídání, začnu asi takhle. Je to 2,5 roku, co jsem se rozhodla, že musím zhubnout. Chtěla jsem to dokázat sobě, ale hlavně příteli. A tak při své výšce 170 cm a váze 63 kg, jsem se nakonec dostala za půl roku na váhu 49 kg. Všechno se začalo měnit, moje nálady, ale hlavně problémy s nevolnostmi a střevními problémy, které mimo jiné mám stále. S přítelem jsem se rozešla, neměla jsem vůbec sílu na náš vztah. Jednou se ale stal zvrat, kdy jsem poprvé snědla celou tabulku 200g čokolády. Ale nijak jsem se neobviňovala, naopak uznala jsem, že nějaký to kilo mi spíš pomůže. Jenže tím to začalo. Je to už přes rok, co se každý týden musím přejídat. Ale pořád se to stupňuje. Copak je normální sníst během hodiny celý koláč, na to zajíst 4 rohlíky, na to nějaké tatranky nebo různé sladkosti…Nedá se to zastavit, jakmile si chci dát jednu sladkost, nejde to, neudržím se a skončí to strašným přejezením. Pokouším se to pak i vyzvracet, ale prostě ten prst nedokážu dát tak hluboko, takže skončim jen u brečení a sebeobviňování. Nikdo o mém problému netuší, protože až tak rychle na váze nepřibírám. Nyní mám 55 kg, ale to jen díky tomu, že po třeba dvoudenním přežírání se snažím další dny jíst velmi málo a často a hodně sportovat. Ale pak příde zase víkend a ten stejný kolotoč. Možná mi k tomu přispívají i nervy, který mám ve škole. Právě totiž dokončuju bakaláře, takže mám opravdu dost práce. Jenže já na to jídlo musím pořád myslet, je to opravdu jako droga. Snad se mi teď víc uleví a snad mi někdo poradí, jak z toho ven. Už jsem opravdu zoufalá a takhle mi to nebaví, ale opravdu nevím co dělat.

Začalo to,když mi bylo 13. Tehdy jsem viděla v pořádu „áčko“ anorektičky a bulemičky a jejich příběhy. Ani jsem to pořádně nechápala a nápad zvracet jídlo mi přišel rafonovaně skvělý. Už tehdy jsem zatoužila být krásná a štíhla jako ostatní holky,co se cpou od rána do večera. Od malička mi všichni říkali,že jsem baculatá a že to v pubertě zmizí. Vždy jsem vážila tak o 15 kilo víc něž mé vrstevnice, bohužel jsem ani nevěděla proč a jak a tak to bylo už od první třídy,taky jsem výrazně všechny převyšovala výškou(nyní 177 cm). Jednou má rodina začla držet dietu podle Haliny Pawlovské s nápoji ultra fit n slim. (to byla moje druha dieta v zivote,prvni byla asi 9 letech spolecne s rodici,dieta lenky korinkove;zvířatková a kytičková) nyná mi tedy bylo 13 a hubla jsem s koktejly,jedla zdravě a výsledky byly užasné,brzo jsem zhubla 15 kilo a měla postavu hezke modelky a jedla zdravě a fajn, po čase jsem si začla připouštět,že vlastně každé mé sousto mi přidá na váze a proto toho musim sníst mín,pak me napadlo,že když tohle mín prekonam,vlastne ztloustnu,pak jsem to nevydrzela a prejedla se a vyzvracela to,jak jsem videla v „acku“. Začla jsem to dělat častěji,koktejly jsem radeji nepila,bála jsem se,že přiberu,jídlo jsme zacala schovavat a vyhazovat. Zhubla jsem jeste vic,mesic nejedla a skoro se zhroutila. Pak jsem jist zacla,a vse vratilo do normalu.Asi za pul roku jsem mela narozeniny a mela jsem dostat rifle,sla jsem si je vybrat do moderniho butiku pro mlade,ale zadne jsem neoblekla,zachvatila me deprese a uzkost. Vážila jsem 70 kilo a vedela jsem,ze jsem hnusna. Zrovna jsem onemopcnela a byla 14dnu nemocna doma,celych 14 dnu jsem nejedla a zhubla jsem 10 kilo a opet jsem melA postavicku jako pri prvnim hubnuti.Bylo to super,nez mi dosly sily,nemohla jsem si dojit ani nakoupit.Ale uz o mne zacal byt zajem a mela jsem prvniho kluka,ktery me jen vyuzil a pak dalsiho. Zase jsem se fyzicky a psychicky zroutila a ztloustla,tehle ztloutnuti a zhubnuti bylo moc.POsledni se odehralo o tehle letnich prazdninach.Dieta zacaLa uplne ciste a zdrave,za mesic jsem po zdrave strave a pohybu zhubla 7 kilo,mela jsem uz 4 roky partnera,ktery mi rikal,ze jsem krasna i kdyz jsem vazila 60 nebo 90,on me vnimal jako celek a fyzicka krasa pro neho byla jina nez pro mnohe muze…. tak jsem zacla hubnout sama kvuli sobe,mych 7 kilo mi nestacilo,chtela jsem to rychle a hned… z mych 7 kilo bylo za mesic celkem 25 kilo. z 85 kilo jsem zhubla na 60,byla jsem stastna krasna a sexy,ale sily opet dosly a ja ani nemohla zacit chodit do skoly,protoze fyzicka namaha dojiti k tramvaji byla prislis. Nemohla jsem se ani vnoci doplazit na zachod,denne jsem vypila asi 5 litru tekutin,abych zapudila hlad. Pritel se se mnou rozesel,ztatila jsem všechny přátele, bylo pro mě nejdůležitější nejíst a být krásná,už mi bylo jedno,jestlo budu navždy sama. Poté jsem se dostala do úzkosti a přála jsem si moci jíst,dýchat a milovat,ale bylo pozdě…………………………………………………… Teď o mnoho měsíců později,vážím 75 kilo,mám skvělého přítele a začla jem teď před létem držet dietu, dnes jsem poprvé zvracela,přísahám,že už to neudělám,ale já už přísahala tolikrát……………….

Dvanáct let Ve dvanácti to začalo a dvanáct let to již i trvá. Byla sem tlustá a měla mindrák z odstátých uší. I tak sem se klukům vždy líbila. Dietu mi doma nedovolili držet a na pěkné oblečení kterým bych si zvedla sebevědomí jsme neměli. Viděla sem v televizi dokument o princezně Dianě. Vnímala jsem jen to co jsme chtěla, krásnou úspěšnou ženu, která je něšťastná, ale všichni ji milují. Ostatní mě nezajímalo, chtěla sem zhubnout, být milována a ona mi dala skvělý návod. Poprvé to nešlo, ale pak podruhé již ano. Napřed jen po večerech, ale pak to ovládlo celý můj život. Zvracela sem několik měsíců v kuse každý den. Ani si ty dny v podstatě nepamatuji, vím že sem jen zvracela a krásně hubla. Přišla sem o kamárády o všechny. Doma to nefungovalo. Otec měl odjakživa milenky a od mých osmi let s matkou nežijí, žijí v jednom bytě kvůli penězům a sobeckosti otce sbalit kufry, je to přeci jeho byt. Letos se teprve po 16 letech jeho nevěry rozvedli. Mamka tehdy přišla o práci, lítala, kde mohla, otec se snažil najít životní lásku, a já měla dostatek na to problít dny. Nakonec si všimli ze sem hubena?.nepomohli mi, vůbec. Matka mi řekla:?jestli něčeho chceš dosáhnout vzpamatuj se?, to byla veškerá pomoc. Poslala mě k obvodní lékařce, v domění, že mám anorexii, kam sem se musela chodit vážit a ukazovat v zápisníčku co jsem snědla. No dostala jsem se z toho, ale jen díky malování a astrologii. Problém nastal na gymplu. Lidi mi nesedli. Všichni již měli první lásky, přátelé. Já dva roky samoty, kdy sem malovala. Inu začala sem kouřit, pít a toužit po vztahu. Chtěla sem vybočovat i s plynout s davem zároveň. Chtěla sem být milována. Naivně sem si myslela, že když se s někým vyspím bude mě mít rád?. Nic?akorát mě to ničilo víc a víc..potvrdilo, že za nic nestojím?.počet kluků byl rostl, ostuda,?..závislosti?.deprese?.a do toho škola, naštěstí sem se i při každodenním pití nepřestala nikdy učit. Dodnes já ani mí známí nechápou jak sem to zvládala. A to netuší, že sem po raním návratu z baru a před odchodem do školy, měla ještě blicí seanci?. Ztratila sama sebe, zastavila jsem svůj růst. Chtěla sem se vrátit do období kdy sem z toho byla venku?.nešlo to?.nevěděla sem kdo sem a co chci?. Pak sem si řekla stop. Našla sem si na konci prázdnin po třeťáku přítele, mou životní lásku. Byli jsme spolu dva roky, poslední rok gymplu a prvák vejšky. Ztratila sem ho. Ztratila sem ho kůli blití. Mé odporné stavy, nenávisti k sobě a následně ke všem. K posranému světu, který stojí za nic?. Apod?nedokázala sem žít jeho krásný život?.řešila jsem jen tlustou prdel, jídlo, že nemám prachy a netěšila se z toho jak mě miluje?.nikdy toho nepřestanu litovat. No jo ani to mě nedonutilo přestat blít. Začla sem o to víc. Muži o mě měli vždy zájem, ale já to vždy nějak posrala, chtěla sem oporu a vždy sem se do toho vrhla. Vůbec sem si nevěřila. Myslela jsem, že když mě bude někdo milovat?nebudu se ničit. Pokud se, ale nebudu mít ráda já nemohu mít normální vztah?.to mi došlo až později?.no jo pak tam byli nějaké krátké vztahy?spíš úlety..prokládané nekontrolovatelným pitím alkoholu, kouřením, nadměrným cvičením aerobiku, blitím, ale i krásnými chvílemi? pomohlo, mi že sem přestala bydlet u našich, studuji VŠ v jiném městě? no jo teď sem sama a lítám v tom znovu?dalo by se říci mám to pod kontrolou?ale není to již ten dětský svět, kdy máte na starost jen sebe a domácí úkoly?.můžete celej den kontrolovat kilojouly, ted musím chodit do práce, studovat VŠ školu,?.apodobně?.největší problém je že sem nikdy neměla odvahu žít svůj život. Neustále sem své cíle podřizovala názorům okolí. Takto špatně sem vybrala i Vš, kde se ji pátý rok trápím. Ale jak v bulimi silnou vůli nemám tu ano. Ničím si zdraví a vše jen pod tím obrovským tlakem to dodělat. Nebaví mě to, ale musím??.aspoň něco musím zvládnout. To, žE zvracím, ví jen jeden člověk. Lidé mě znají jako člověka, co se jen směje, povídá a neustále vytlemně říká mám debku?.nedokážu dát před lidmi najevo svou slabost a že potřebuji pomoci?.spíš pomáhám druhým?potřebuji lidi a zároveň mi berou tolik síli?potřebuji se zase uvěznit do své pevnosti s pevných pravidel?hlídat jídelníček a necítit se trapně si to zapisovat a jíst málo Klidně to přiznat, čím trpím. Nebrat si poznámky typu co to jíž a jak málo. Smířit se s tím, že tu nemoc mám na celý život. Je to součást mě. Musím se s tím naučit žít. Žít s bulimií a hlídat jídlo, cvičit a hlavně ŽÍT. Žít a neupínat se jen na tu školu, ze strachu, že to nedodělám sem se vykašlala i na řadu svých zájmů?.naštěstí sem si to uvědomila?sice až letos? no jo člověk zraje..jen ta bulimie mi ničí vše?

Je to jen takové zjednodušené zamyšlení:-) Přirozená štíhlost znamená, že někdo může sníst 6 knedlíků a někdo jenom tři. Tloušťka vzniká, když si někdo, kdo si může dát jen 3 knedlíky příliš často dává 6 knedlíků. Anorexie (či nepřirozená štíhlost) znamená dát si jeden knedlík a běžet na 3 hodiny do tělocvičny. Bulimie znamená dát si 6 knedlíků s tím, že zítra začnu držet dietu a k tomu si ještě „naposledy užít“ dvě tabulky čokolády.