Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky…moje situace se nejak ne a ne lepsit…:( Je mi cim dal tim hur a pripadam si cim dal tim vic tlustsi..:( Merim 172cm a vazim 52-55kg..jak kdy,stale se to houpe a ne a ne se to ustalit:( Mym problemem je,ze se stale prejidam.:(..Uz ani nedokazu posoudit,jak by asi mela vypadat NORMALNI PORCE,nevim kolik asi jidla bych mela za den snist,nevim proste nic..mam uz uplne zkresleny pohled na vse kolem me..Kdyz vidim enjakou holku,ptam se kamaradek,jestli je hubenejsi nebo tlustsi,ptz uz to proste nedokazu sama posoudit:(..uz nepoznam jestli je ta holka tycka nebo je silnejsi nez ja:(.. Kazdy vecer do sebe narvu co jen muzu a pak akorat brecim pred zrcadle,ptz nevim jak dal..rpipadam si uz vazne odporna:(a nejradeji bych sama sebe rozrezala na kousky:(…Do toho na me tlaci modelingove agenutry,abych zhubla..a ja tak moc chci a cim dal tim vic chci,tim je to horsi:(…Uz nevim jak dal…Uz bych snad chtela i tu anorexii,jen abych byla hubena..:(..Jenze proste ja uz jidlo neovladam,ale ono ovlada me:( Neradte mi at sportuji,ptz ja sportuji vazne moc a kazdy den..:( BOZE UZ JSEM VAZNE ZOUFALA:(..poradte mi prosim,jak mam sama sebe ovladnout,jak se neprejidat,ale jak nehladovet:(..poradte jak vypada NORMALNI porce a jak jist abych netloustla vic…:( Dekuju…mejste se krasne..vase Siky…(btw. kdo by mel zajem o blizsi pokec.. * * Administrátor: v příbězích emailové adresy ani ECQ kontakty nezveřejňujeme, využijte prosím komentáře k příspěvku.

Dříve by mě ani nenapadlo na takové stránky přispívat.Měřím 180cm a měla jsem kolen 60kg a jedla celkem zdravě a střídmě.Pak přišla krize s partnerem. Byla jsme si jistá,že mě opustí. vše se nakonec urovnalo,ale já už objevila zázrak bulimie. Myslela jsem, že já přece žádný problém nemám a opravdu jsem si naivně myslela, že to mám pod kontrolou, že když budu chtít, tak v pohodě přestanu. Jak strašně jsem se zmýlila! Cítila jsem se tak prázdná a vnitřně osamělá a ty hory jídla mi navozovaly pocit takové slasti a uklidnění.Po letech se ten pocit vytratil, jen jsem pořád musela jíst a jíst a zvaracet.Zvracela jsem i 5krát denně a byla to kolikarát jedinná činnost kterou jsem se celý den zabývala a tím pádem neplnila povinnosti,které jsem potřebpovala perfektně zvládat a o to nastávali větší výčitky svědomí.(partner byl celé dny v práci,ale stejně začal mít podezření- samozřejmě jsem zapírala). Po 2letech s touto našeptávající bestií v hlavě jsem upadala do deprese a začala věřit, že na tomhto světě jsem stejně jenom na návštěvě, že nebudu žít dlouho a nejsem tak důležitá jako ostatní lidé, že si to nezasloužím.Žila jsem v neustálém strachu,že mě načapá partner se kterým žiju a opustí mě, nebo maminka a bude ze mě zklamaná.Všem jsem připadala tak perfektní a já to samozřejmě podporovala. Studuju se skoro samými jedničkami, pracuju jako modelka, starám se o domácnost, spala jsem kolikrát jen pár hodin denně, jen abych to všechno stihla. Jednoho dne ráno jsem to už nemohla vydržet a zavolala mamce a partnerovi do práce,že potřebuji pomoc. Oba se zachovali úplně úžasně a co nejdřív přijeli. Já jsem ještě dva dny v kuse brečela, jak to všechno ze mě spadlo. Nikdo se v podstatě nedivil, že nejsem v pořádku. Vyrůstala jsem v rodině s otcem,který nás jak psychycky, tak fyzicky terorizoval. Já jsem navíc byla hodně vzdorná, takže jsem dostávala víc než ostatní a ve 14 mě táta začal sexuálně obtěžovat. Potom se naši rozvedli.V 16letech jsem odešla z domu s klukem a žila 2roky, ze kterého se vyklubal stejný násilník jako táta. Sebevědomí jsem měla na nule a tak se ze mě stala perfekcionistka- všem jsem chtěla dokázat(nevím proč, ale hlavně tátovi a bývalému partnerovi-stejně jsem se od nich žádného ocenění nedočkala) že k něčemu jsem. Bohužel se léčím jen u praktické lékařky, která mi předepsala antidepresiva a řekla mi at si koupím knížku s tímto tématem, že psycholog je zbytečný. Stejně si nějakého najdu, už proto že už od dětství trpím noc co noc na příšerné noční můry. Někdy i celé hodiny v noci zírám do stropu vyděšená k smrti,zběsile mi buší mi strdce, klepu se a bojím usnout, nebo pohnout. Ráno jsem uplně vyčerpaná.Také určité vzpomínky na sexuální aktivity mého otce vůči mě, jsou pro mě velmi bolestivé a snažím se jim vyhýbat. To bych také chtěla překonat. Těd žiji 5let s báječným přítelem, který zbožnuje i mé chyby a nedostatky. Prostě mě má rád celou a strašně mi pomáhá. Je mi 23 a plánujeme rodinu, tak mi držte place.Také mám nejlepší mamku pod sluncem. Já jsem vždycky byla hodně praštěná a jiná než ostatní. Brala jem to jako vadu, že nesplývám s davem. Těd vím, že jsem JEDINEČNÁ BYTOST- ORIGINÁL a to je moje plus, být sama senou a jestli se někomu nezdám at se se mnou nebaví.A tak se snažím vidět i své TĚLO JE TAKÉ JEDINEČNÉ- DOKONALOST JE NUDNÁ. Kdybych vypadala dokonale,tak by to vlastně bylo tuctové. Tvar mé postavy se vlastně hodí k mé osobnosti a bez něj bych to nebyla já. ´ Těd jím 2 měsíce normálně a moje váha klesla na 57kg a tam se ustálila. V menším množství si dám klidně k obědu svíčkovou, nebo tlačenku. na večer jím už jen zeleninu, ovoce a opravdu bohatě snídám a svačím, hlavně nesmím dostat hlad. Nervóznější jsem jen když mám jít do práce, nebot se živý svým vzhledem, ale to musím také zvládnout. Jestli s tím někdo chcete začít, PROSÍM VÁS NEDĚLEJTE TO! věřte mi tisíc krát je horší s tím zkončit.Já mám před sebou jěště hodně dlouhou a těžkou cestu. JE TO CESTA Z PEKLA! Pokud si někdo myslí,že ho budou mít lidé rádi jen když bude vypadat dokonale=štíhle a bude ve všem perfektní- je to blbost! Mám odjakživa míry modelky, vypadám podle všech dokonale jako Bárbí- já se tak nikdy ale vůbec neviděla a nebyla jsem štastná a spokojená sama se sebou, a ani oblíbenější.Teprve ted se snažím SAMA SEBE PŘIJMOUT a teprve ted vnímám, jak je krásné, když svítí slunce, hraje hudba, svítí svíčka, vane svěží vzduch a JE KRÁSNĚ NA SVĚTĚ!

Všetko dobré nejako zaniká a zasa sa mi vracajú zlé myšlienky..neustály boj v hlave ktorý už ma nebaví..Bojujem medzi svojim zdravým racionálne mysliacim ,,ja“ a tým svojim chorým ,,ja“ ktoré má hlboko v hlave vryté kalorické tabulky a nevie sa pozriet na hociaké jedlo bez toho aby sa mu nevybavila v hlave približná energetická hodnota.Dlho som myslela zdravo,rozumne a jedla som pomerne normálne.Zvracanie bolo pre mna od Novembra až po Februar tabu..ale potom sa niečo stalo..nejak sa mi všetko začalo obracať hore nohami.Začala som rozmyšlat nad tým ako sa blíži leto a ako velmi sa chcem isť kúpať ako ostatní,len či takáto aká som môžem vliezť do plaviek..Tak som obmedzila jedlo.Raňajky som prirodzene nejedavala nikdy a teraz už vôbec neprichádzali do úvahy,vynechala som aj desiate,ale cez obed to chcelo velke sebazaprenie..okolo takej tretej som najviac hladná a ked si neustále zakazujem najest sa chce to poriadnu dávku sebazaprenia.Začala som cvičit a to dost aktívne možno až nezdravo ,v noci som sa zobudila a 40 minút som bez prestávky bicyklovala nohami vo vzduchu len aby som niečo spálila.Takto som to vydržala asi celý Február dokonca aj kúsok Marca.Lenže potom sa to nejako zvrhlo do opačného extrému.Ketže doobeda som vôbec nejedávala vracala som sa okolo štvrtej domov tak vyhladovaná,že som zjedla všetko čo mi prišlo pod ruku.Čokoládu,keksy,jogurty,termixy,rožky prosto všetko a vela..Zo začiatku som si povedala NIE nesmiem to vyzvracať,niesom taká slavá aby som to nezvládla radšej si nechám vytráviť a potom to vybehám vo vinohradoch.Tak som fungovala asi tyžden.Jedavala som len okolo štvrtej a potom som to vydavala von pohybom.Až raz som si uvedomila že všetko čo sa okolo mna deje začina byt ozaj zlé.Myslím tím našu rodinnú situáciu.Medzi našimi a medzi mnou a nimi takisto.Povedala som si že ten smptok musím poriadne zajesť.Už dlho som nemala čosi vážne dobré..aj energeticky hodnotné.Išla som vtedy z autobusovej zastávky a vo vrecku som mala stovku.Chvilku som sa ešte prehovarala a hovorila si že sa nesmiem prejesť.Ale potom som sa už tesne pred bytovkou zvrtla a išla do potravín.Do košíka som nahádzala šlahačku,piškóty,čokoládu na varenie a doma som si spravila piknig.Takú kalorickú bombu som už dlho nemala..zjedla som to celé až do poslednej omrvinky..Prišla som k zrkadlu a povedala som si ,,no ale moja toto si nemala robiť“ hrozne som sa nenávidela.Moje kroky smerovali priamo k záchodu.Ani som si to neuvedomila a už som klačala,vlasy som si jednou rukou držala a druhou som zo seba násilím dávila to,čo som pred chvílou jedla.Robila som to,čo som pred rokom robievala pravidelne.Bez čoho môj den dávnejšie ani neexistoval,vyliečila som sa ale teraz som to robila zas! Bol to hrozný pocit..Vrátit sa k tomu ,,zvyku“.Čo to nikdy neskončí? To je mi súdené robit toto dokonca života? Zaoberať sa jedlom? Musím prizna´t že chvilku po tom som sa ľutovala..ale potom som si spomenula čo mám robi´t ak raz spadnem na zadok.Oprášiť sa a s hrdosťou kráčať ďalej.Raz to poserieme,ale treba to prekročiť a snažiť sa ďalej.Odvtedy je to jedenásť dní.Odvtedy som nezlyhala znovu a snažím sa jesť normálne.Dokonca sa prekonávam a začala som jesť pred ostatními.Bojujem ako sa dá len aby som do toho znovu nespadla,bojujem s každou zlou myšlienkou čo mi napadá a snažím sa tak silno,ako to len ide..Dúfam,že to výjde.Musí..aj keď je mi jasné že moje anorektické ,,ja“ vo mne ešte hodný čas bude,postupne možno odpláva.Hlúposť! ono samo neodpláva,ja ho zakillujem:) Mám na to,hádam:)

Ahojky vsem Musim rict,ze kdyz jsem se ted rozhodla vam take neco napsat,jsem docela nervozni…takovy zvlastni pocit ve me ted proudi.Jak jsem napsala v titulku,chtela bych se jen nekomu sverit,ale neni komu…myslim,ze vsechny mame hodne pratel, ,ale sverit se s tim ,ze mame nebo mely jsme problem s PPP nekomu ze sveho okoli,tak na to je hodne velka odvaha a tu ja urcite nemam a kdybych ji mela,myslim,ze by me stejne nikdo nepochopil tak jako vy co navstevujete tyto stranky.Ja jsme na ne natrefila uplne nahodou a uz dva mesice si procitam vase pribehy.Kdyz si nekdtere ctu,mam pocit,ze popisuji muj zivot. Tak i ja bych se s vami rada podelila co se ve me odehrava nebo odehravalo.Jen pro predstavu mam 165cm a jeste na podzim jsem vazila 73kg…tak,ze dost.Mam takovou postavu ..hruska a musim se hodne hlidat co snim,protoze jen se na neco podivam,tak uz mi jde vaha nahoru.Nidky jsme nebyla jako protutek…vlastne kdyz jsme byla mala,nebyla jsem uplne tlusta,ale ani hubena.Vahu jsem mela kolem 69 kg asi pet let.Kdyz jsem nejaky kilco nabrala ,tak jsem se snazila to zase trosku dietou zredukovat.Tak jsme se dotoho dala a pote jsem zhubla na krasnych 63kg..pro me to bylo idealni.Zhubla jsem opravdu zdrave,zmenila jsem zivotni styl,cvicila a jedla zdrave a za dva mesice jsem mela deset dole,taky po psychicke strance jsem byla uplne v pohode.V lednu jsem ,ale odjela pracovat,jako aupir. Protoze jsem nebyla zvykla byt asi nikdy sama,neumela jsme jazyk deti na me byly zly,lecila jsem si sve nervy sladkostmi.Nejdrive jsme si nic nevycitala,ale pak to zacalo.Protoze jsem kazdy den zustavala do 15 hodin sama,nikam jsem nesla,nemela jsem zadne pratele…proste nikoho!Jidlo se stalo jedinym na co jsem se tesila.Jedla jsem i kdyz jsem nemela hlad a cpala jsme se sladkym.Pote jsme si uz zacala vycitat,protoze vaha sla nahoru,tak jsem to chtela omezit,ale neslo.No skratim to ..proste jsem se zacala strasne prezirat a chodit zvracet…a tak to slo jednou i cely tyden.Byla jsme presna jako hodinky,rano rycchle do obchodu skoupit vsechno dobroty,rychle domu vsechno snist no a pak na zachod.Tak jsem travila dopoledne.Odpoledne kdyz jsem nebyla sama,problem jsem nemela..to zase a z druhy den rano.Nedokazala jsem se normalne vychutna jidko…proste jsme to vsechno zrala ,kdyz jsem rozdelala baleni,tak jsme ho musela snist vsechno.Pri takovem zachvatu prejidani…to jsem dokazala snist 700g susenek,mliko,dve koblihhy,crosanty,tabulku cokolady,chleby s jamem a vse co mi prislo pod ruku…vzdyt to znate,kdyz uz to musi jit vse ven ,tak at je alespon co.Dokazala jsem snist takoveho jidla,ze jsme potom mela bricho jako velryba a nemohla se ani hnout a byla jsem v depresi ,ze jsem to zase udelala.Kazdy den jsme si rikala ,ze ted je to naposledy,ale druhy den jsme to udelala zase.Muj jediny zajem bylo jidlo,protoze jsem byla sama..kdyz uz jsem sama.Kdyz jsme si zvykla ,tak z toho byl spise zvyk..ted chapu jak se citi alkoholici a lidi zavisly…chceme presta,ale nejde to. A nejhorsi je ,ze je to debilni prizirani a za to se fakt clovek stydi.Tak jsem tady prozila s nepravidelnym zvracenim 3 mesisice ,ale posledni dva tydny se snazim…coz znamena,ze jsem minuly tyden byla v pohode a tento jsem zvracela dvakrat. Ted se snazim to v sobe prekonat a zase zacit normalne zit…protoze to neni zivot ,ale prezivani.Propadala jsem se do strasnych depresi a vim,ze kdyz budu jist zdraveji ,budu zase ta vesela holka…ted se sice smeju taky,ale je to jen na povrchu a ja potrebuju byt vesela ve vnitr.Taky jsem vam zapomnela napsat,ze jsem tady nabrala „krsnych“ sest kilo,tak si me umite jiste predstavit jak se citim ,kdyz mi nic neni a vsude akorat speky.Chtela jsem to jen nekomu rict…mozna taky napsat svuj pribeh,kdyz ted si kazdy den procitam ty Vase.Tak mejte se krasne a doufam,ze tyto stranky nekdy zaniknou,protoze je nikdo nebude uz potrebovat ,jako ted my.Ahoj