Jak to mám udělat?

/0 Komentáře/v /přidal

Můj problém je úplně opačný. Jsem tak strašně hubená, že je mi z toho do pláče. Děsí mě to, že v pase mám 60 cm, tedy ideální míru modelky a to je mi 15 let, zatímco modelkám okolo dvaceti. Když si chci koupit kalhoty, trvá to třeba týden, než mi nějaké padnou. Najím se a za hodinu musím zase. Nepřejídám se, nemám anorexii, ani bulimii. Přesto mám BMI 16 a čelila jsem několika obviněním z anorexie. Ale vysvětlujte to někomu, kdo nechápe, že mám prostě mnohem rychlejší spalování než ostatní. Není to vůbec žádná výhoda. Všichni vtipkují „abych tě nezlomil“, v tramvaji se na mě hodně lidí dívá (nebo mi to tak aspoň připadá)a když si jdu přidat, tak se dozvím, že to snad nemyslím vážně, že to nesním. Jím dost! A všichni, ketří to nechápou, by měli být rádi, že jsou takoví, jací jsou, protože já každý den přemýšlím nad tím, jak přibrat a těším se až budu mít normální váhu. Můj problém není tak závažný jak problém většiny lidí, co sem psali, jenomže pro mě je to důležité.

Úvaha na téma: Ideál krásy

/0 Komentáře/v /přidal

Před realitou je těžké se skrývat. Ať už uděláte cokoliv. Jste pilný pracující, dobrý student, vytrvalý sportovec nebo dobrá matka. Věnujete se čtení, sledujete pořady, pěstujete zeleninu na zahrádce, zajídáte úzkost anebo zkrátka jen děláte to, co máte. Každý z nás, musíme dýchat, musíme pít; jíst, musíme cítit lásku; blízkost druhých lidí, musíme nějak žít. A v tom všem vidím skrytý problém. Jak jen můžeme žít všichni najednou a všichni tady, když mezi námi panuje jakási povrchnost? Díváme se jeden na druhého, vnímáme se, k tomu jsme byli jako lidé stvořeni, tak proč je to tak, že někdo je nedokonalý a jiný ano? Dokonalost-znamená najít svoje nejlepší kvality, jakých jsme schopni dosáhnout. Já vím, vím, že nemusí jít o kvality tělesné, ale vždyť-tělo, to jsme my. Jak jen můžeme něco tak důležitého ignorovat?! To je také jeden z důvodů, proč existují nemoci jako anorexie či bulimie. Ale není i jiná možnost? Vyrovnat se s vlastním tělem. Přijmout ho. I teď se mi to zdá nemožné. Jak jen moci být takový extrém… Možná, že každá z nás si připadá jako extrémně tlustá bytost. Co tlustá, jde o tu pudovost; živočišnost. Jde o to, že se stydíme za svá těla. Za to, jak nedokonale vypadají. Na rozdíl od chlapů si přejeme být čisté. Očištěné od všech těch sladkých reklamních pokušení. Čisté bez touhy, ale také bez života. V životě přece každý z nás po něčem touží. Někdo touží vystudovat, někdo touží naučit se hrát na piano, někdo možná po sousedce… a tak dále. Ale vždycky je to stejné-koukají se na vás jak na debila, když neprojevujete známky lidskosti. Přitom, není snad chamtivost a sobeckost přirozenou lidskou vlastností? Lidé říkávají ?Chovej se jako chlap? ve spojitosti se špatnými ženskými mravy. To proto, že ony často mluví o něčem, o čem vůbec nic neví-například právě o hubnutí. Hubnutí je otázkou vytrvalosti, ale nejen jí. Je potřeba uvědomit si, kam až chceme zajít, čeho bychom chtěli dosáhnout, jestli změníme styl svého života, anebo začneme míň jíst. Čeho jsme ochotni se vzdát a co jsme ochotni pro to udělat. Najít mezeru, jakýsi rozdíl mezi snahou a úsilím omezit se, ve které najdeme úbytek kil. Dobře, omezit se. Co to vlastně znamená? Znamená to snad, že už si nikdy nekousneme do koblihy, protože je v ní čokoládová náplň? Proč ne, mám se ptát? Ano, zakousnout se do našeho oblíbeného jídla, je součástí šťastného života. Stejně tak vykonávání činností, které nás baví anebo pro nás mají nějaký význam. Sice jsou potřeba i takové činnosti, které nás nebaví tak docela, ale když chceme, najdeme ve všem něco pozitivního. Nemůžete se zlobit na adolescenty, že vzhled je jedna z nejdůležitějších věcí v jejich životě. To proto, že lidé v tomto věku jsou tak modifikovatelní, tvarovací. Rozvíjí se jak jejich povahová stránka, tak i stránka fyzická. Nehledě na emoční inteligenci, která zastává v jejich životech velice důležitou úlohu a to nejen v oblasti příležitostné promiskuity, ale také v oblastech mezilidského jednání. Nejeden je znám případ, kdy našla dívka cestu k vlastní rodině teprve poté, co si našla stálého partnera. Co na tom záleží, že potom měla ještě čtyři ?stálé partnery?? Podstatný je ten vzorec. Vzorech respektu a chování vůči ostatním. Protože je pravda-ne každý je dokonalý. Přesto všichni žijeme. Mám se nějak vyrovnat s tím, že jsem nedokonalá? Ale jak se potom vyrovnat se samotných vnímáním reality? Vnímat sebe-nechci to být já. To přeci nemůže odestát beze změn. A tak přichází na řadu další z mnoha tisíc otázek a další hledání konkrétních odpovědí. Otázka pro tento měsíc? ?Jak mám být hubená?? Odpověď redakce je v tisku se zpožděním dvou měsíců tištěná na lesklém listu papíru pro moderní ženy. ?Nechtějte po nás přesný návod?, píší. ?Nechceme Vám radit.? Ale kdo umí číst mezi řádky, ví dobře, co té ženě poradit. ?Nebuďte líná, sportujte, nejezte smažená jídla?, nabádají. ?Kdyby se Vaše snahy neprojevily, raději méně jezte. Protože štíhlá postava je to nejkurióznější, čeho na tomto světě můžete dosáhnout.? Žena vysoká, tlustá, malá, štíhlá, oplácaná, usměvavá, vychrtlá…odloží časopis a kousne se do rtu. S tímhle bojuje celý svůj život. Odloží časopis na toaletu, kde si ho o pár hodin později přečte její dcera. ?Štíhlost není tak důležitá,? hlásá televizní moderátorka. ?Její obětí jsou u nás však prakticky všechny průměrně vydělávající ženy. Mnohdy krásné, chytré, talentované. Považují proto za ohromný nedostatek, když nevyhovují předepsaným ideálům,? dodává. A ideál ženské krásy je jen jeden. Univerzální. Takový, který si můžete zajistit permanentkou ve fitness centru, nákupem ?zdravé? výživy a motivační velikostí kalhot XS. Je ovšem prakticky nemožné tento ideál naplňovat. Dnes již téměř každá druhá dívka vyrůstá v přesvědčení, že být štíhlá a dokonalá znamená vést šťastný život. Být dokonalá v práci, dokonalá hostitelka, milenka; zkrátka a dobře, působit jako vyrovnaná a dokonalá žena. Ideální míry, ideální kariéra, ideální život! A celé toto schéma spadá pod trend dnešní demokratické doby, která hlásá, že žena má být především nezávislou a samostatnou osobou. Proto tedy chápeme tlak médií na dívky a ženy jako jakýsi ?útlum feministek?. Ačkoliv se ženám podařilo propracovat se do vedoucích pozic, podnikat, prosadit si své názory a získat tak svoje místo i mezi muži, stále je tady něco, proti čemu se nemůže žádná normální žena postavit. Tím je právě kult štíhlosti. Pravdou je, že žena má být bytostí jemnou. Křehká, jemná-to je totiž přesně to, co dělá chlapa chlapem vedle takové květinky. K čemu ochraňovat ženu, která si vlastně poradí sama. Taková žena je velice dobrým vzorem pro manželství. Nicméně když se najde žena šikovná, která se byť jen pracovně projevuje schopněji než-li muži, začnou ji diskriminovat. (Pokud tedy nenaplňuje kult krásy.) Zde se dostáváme k hlavnímu problému negativního působení zcela normálních a obyčejných žen na pracovité muže. Tím je mužská ješitnost. Běžný mužský opravdu nikdy neskousne, že je v něčem horší než žena. Žena je ve své podstatě odsouzena k tomu ?být ženou?. To představuje standardně vzor skvělé partnerky i matky, v jejímž životě je nebývalou záležitostí její krásná figura. Ženy jsou dokonalé, ale rozhodně ne tím, že měří v pase 60cm anebo tím, že se naučí zpaměti hloupou básničku. Jsou především chytrými a talentovanými bytostmi, které rodí děti a utírají zadky svým zvrhlým synům. Ony se obětují, aby jejich děti byly lepšími; ovšem marně. Pravdou je, že těmi schopnějšími budou muži a kdyby snad nebyli, musíme jim ponechat ten pocit, že jsou. Napsala bych: ?Nejsem snad ještě natolik zkažená, abych se vezla vlakem plného vilníků a nechala je činit ohavnosti.? Je potřeba se s trendem krásy vypořádat svým způsobem a dát ostatním lidem najevo, že zastáváme vnitřní hodnoty. Ač to nemusí být docela jednoduché, máme právo rozhodnout se, co budeme ve svém životě dělat a začít na sobě pracovat. Jistě se najdou takoví lidé, se kterými si budeme rozumět, třebaže nevážíme 40 kilo. Máme právo zvolit si svůj život. Pokud budeme držet pospolu, nestane se, že by jedna z nás zůstala tlakem médií zmrzačená. 🙂 Ať stojí za to žít.

největší nepřítel?JÍDLO A ČAS

/0 Komentáře/v /přidal

Aloha všem holkám i klukům?:-) Zaregistrovala jsem se dnes,a chtěla bych to napsat alespoň tady vám, i když nevím zda to bude k něčemu dobré….. Od malička jsem byla vysoká,ted měřím 174 centimetrů,a když jsem v lednu byla na prohlídce u doktorky tak mi řekla že vážím 70 kg!!!strašné,brečela jsem a vyhrožovala jí že nebudu jíst!vysmála se mi a řekla že stejně nezhubnu,a poslala mně domů……začala jsem trpět sebepoškozováním….asi víc než čtyři měsíce,ale snažila jsem se přestat,bylo to hrozné,a nedávno jsem to udělala zase,ale sned je s tím už konec,matka byla ze mně na prášky,a málem jsem skončila v Kroměříži,….ted je všechno jinak… dlouho mi všichni říkali,že jsem kus ženské a že prý nejsem tlustá jenom dobře“udělaná“,jednou mi tohle řekla teta v řecku a já jsem utekla a brečela ona se mi pak omlouvala ale bylo to k ničemu,mé sebevědomí se začalo zhoršovat….až jsem se opravdu po těch dlouhých úšklebcích a průpovídkách ostaoních rozhodla že jim ukážu,že jim všem ukážu že zhubnu a budu hubená! Začalo to nedávno..asi před týdnem,je to kratičká chvíle,ale všechno začíná od píky,začla sem omezovat jídlo,párkrát se zatmělo před očima,ale mám to doma hrozný babička mně nutí a matka taky,bojím se každého dne,bojím se že budu muset zase něco sníst,….. ostatní kolem mně se vesele ládují,a já tam sedím a snažím se nesledovat každé sousto,které jim mizí v puse…..dělá se mi z toho zle,ale vydržím to….omlouvám se že sem se moc rozepsala,ale musím to někomu říct….. moje psycholožka ke které chodím už čtyři měsíce mi řekla že sem nějaká pohublá ale já vím že mi jenom lže!Matka mi to řekla taky když jsem šla zrovna běhat a já jsem ji poslala do háje,že nesnáším když mi někdo lže do očí! jsem bečka a vím to……musím to zvládnout, zkoušela jsem se vyzvracet ale ted co píšu tady sedím,je mi zle a hrozně mě páli oči a na žaludek už ani nemyslím,……ten toho už zažil…. ještě určitě napíšu,jak to se mnou pokračuje.. zatím se mějte a přežívejte….:-)

Píšu sem, zas…

/0 Komentáře/v /přidal

Jindy sem chodím ztrápená, ale dnes mám náladu spíš takovou… letargickou. Zjistila jsem, že na mé bulímii mě nejvíc trápí to, že se jí moc zaobírám. Tím si jí vlastně stále stavím před oči, připomínám si její všudypřítomnost a dávám jí další sílu, protože všímání si jí, to má ona opravdu ráda. Takže si, a to nadčasově, myslím, že nejlepší je se jí nezaobírat… ne ignorovat, to koneckonců není dost dobře možné… ale opravdu, přestat jí řešit… a ona jednoho dne bude menší… za týden ještě menší… a pak se třeba i stane, že se rozhlédnu po svém nitru… a on tam jen šrám a v něm její pamětní deska s nápisem „Byla jsem tu, tvá Bulímie“ a pod tím ještě malinkým písmem „Však já se ještě vrátím!“. No, tak se vrátí. A pak půjde jen o to, jestli jí do svého nitra opět pustím, nebo ne.

Zatmění

/0 Komentáře/v /přidal

Uz si ani nepamatuju, jak je to dlouho, co se snazim zhubnout… Cim vice se o to snazim, tim vice mi ty kila naskakuji… Dneska jsem poprve do vyhledavace svyho notebooku zadala heslo BULIMIE. Ani nevim proc vlastne, o tomto problemu vim snad vse co se teorie tyce. Studuju patym rokem na jedne prazske lekarske fakulte, za rok ze me bude doktorka. Clovek by si rekl, ze jsem ta prvni, ktera by mela mit „rozum“ a ktera by si mela uvedomovat nebezpeci nemoci z poruch prijmu potravy (ppp) a tak se ji ucinne vyvarovat. Jenze ono to tak bohuzel nefunguje, muj rozum presne chape vsechny ty rizika a komplikace z ppp plynouci, ale i tak se moje telo chova presne podle ucebnice psychiatrie. Citim se, jako bych se pozorovala z pohledu lekare (psychiatra) a zaroven se presne chovala jako (svuj) pacient… Ani pres vsechny ty vedomosti o teto chorobe si nemuzu pomoct, proste jsem upadla do toho bludneho kruhu prejidani se, nejezeni, pociatani kJ, posedlosti jidlem a posledni dobou cim dal castejsiho pohledu do zachodove misy, kam jsem se zrovna vyzvracela… Jako mala jsem byla trochu baculate dite. Urcite ne tluste, ale tak roztomile baculate. Tak okolo trinacteho roku jsem s tim chtela neco udelat, tak jsem zacala cvicit a trochu se kontrolovat v jidle. V tu dobu jsem zacla hrozne rychle rust, tak moje hubnuti slo jak po masle. Vsechno mi slo uplne samo a z oskliveho kacatka jsem se zacla menit. V sedme osme tride jsem ze sebe zacla mit skvely pocit. Vedela jsem o sobe, ze vypadam skvele, byla jsem hubena (fyzicky i po psychicky strance) a kluci za mnou zacli poradne behat. Je to asi posledni obdobi, co si pamatuju, ze jsem byla sama se sebou spokojena a stastna. Na letnich taborech jsem se ucastnila vsech tech soutezi „miss“ a vyhravala je. Do dnes si pamatuju, jak moje starsi sestra v mych asi ctrnacti za mnou prisla a rekla mi, ze bych mela byt modelkou. Prinesla mi stary cerveny lodicky na vysokych podpadcich, at se naucim chodit a ze pak pujdem na nejakej ten konkurz. Hrozne jsem se tesila, ze budu modelka a hltala vsecny ty clanky v Cosmo Girl o modelkach. Kdyz jsme pak na jeden takovy konkurz dorazily, jedna dost nepristupne vypadajici zenska mi odebrala miry se slovy, ze je to moc na modelku…tim okamzikem se vsechny moje sny o modelingu rozplynuly a ve mne se zacal zivit muj stary znamy komplex z detstvi – jsem TLUSTA!!! Zpetne vim jiste, ze v te dobe jsem rozhodne tlusta nebyla, byla jsem hubena i kdyz ne vychrtla. Jenze cim vic jsem tenkrat premyslela o sve „tloustce“ a snazila se zhubnou, tim o to vetsi jsem mela depky. Zacala jsem se propadat do bludneho kruhu. Miluju sladky, hlavne cokoladu. A cokolada je docastne skvele atidepresivum! Po 16. roce jsem zacla pomalu ale jiste nabirat na vaze a moje depky se zvetsovaly do depresi. Svoje spatny nalady jsem lecila cokoladou. Cim jsem starsi (dnes je mi 24), tim vic zabredavam do svych smutnych nalad a o to vic je resim jidlem. Dopracova jsem se do faze, ze jsem jidlem posedla. Na jidlo myslim porad. Ted uz ani nevim jestli je prvni depka a pak zachvat zravosti a nebo zachvat a nasledna depka. Uz se to neda rozlisit, proste jsem v tom az po usi a nevim jak ven. Snazim se svoje zachvaty zravosti odstranit, ale vzdycky je to silnejsi nez ja. Nechapu, jak me to muze vzdycky tak premoct Nechapu, proc jsem proti tomu tak slaba, kdyz jine veci resit umim. Nejakou dobu se kontroluju a pak prijde chvile, kdy se mi najednou zatemni mozek a ja musim v co nejkratsi chvili do zaludku nasoukat co nejvic tech nejkalorictejsich veci. Posledni dobou, abych nepribirala, jsem presla na taktiku zvraceni. Uz jsem se to slusne naucila, i kdyz mi to ze zacatku moc neslo. Je to hnusny a nenavidim se za to. Ale porat tloustnu a tloustnu. Minule leto jsem mela sve maximum 85 kilo pri svych 174 cm. Ted se mi podarilo 7 kg zhubout cvicenim a relativne dobrou sebekontrolou a bohuzel obcasnym zvracenim. Blizi se konec semestru ve skole a plno zkousek prede mnou a ja se zas nedokazu kontrolovat a mivam zase casteji svy zachvaty. Odmitam uz stoupat na vahu, ale vim, ze kg zas pomalu naskakuji… Nenavidim se, zacina mi to prerustat pres hlavu a ja to nedokazu kontrolovat. Mam depresi. Nechodim ven pokud nemusim, klukum a kamaradum se vyhybam jak muzu, citim se hrozne tlusta a menecena. Vzpominam na to, jake to bylo skvele, kdyz jsem byla hubena a stastna. Jsem osamela a smutna. Preju si, abych mela silu se z toho dostat. Kazde rano zacinam s tim, ze ode dneska bude uz vse OK, nebudu posedla myslenkami na jidlo a pocitanim prijatych/vydanych kJ. Jenze pak se mi najednou necekane zatmi pred ocima a ja musim snist co se da… Budu rada, kdyz se mi nekdo z Vas ozve. Napadlo me, ze treba bude snazsi na to nebyt samy a vzajemne se podporit…

Já opravdu CHCI ven a CHCI to dokázat…tak proč to nejde?

/0 Komentáře/v /přidal

Asi před půl rokem jsem sem psala že mám anorexii a chci se z toho vyhrabat. Začala sem chodit na psychiatrii dostávala se z toho jenže nastal úplně novej jinej problém…přejídání se…ale já nechci. Nechci jíst nepravidelně ani nemůžu ze zdravotních důvodů, ale tělo vždycky křičí a řve že musí a natahuje ruku po jídle který nechci jíst a moc dobře ví jak pak bude smutný a nešťastný že zase prohrálo. Já vím že tohle je pouze otázkou vůle…..ta se mi někam zaběhla a já jí marně hledám právě asi půl roku. Vím že když tohle překonám a tím sama sebe budu silná a odhodlaná udělat věci které byych nikdy neudělala ( v dobrém slova smyslu) A proto vás prosím….vím že uvnitř jsem hodně silná osoba ale potřebuju jí zase probudit….pakliže si někdo tuhle prosbu čte a byl tak silnej že se z tohodle problémy dostal prosím napiště mi co jste ďáli já chci opravdu ven skoušim to každej de znovu a znovu nevzdávám se ale trvá to příliš dlouho….prosím poraďte jak z toho zatracenýho kruhu ven….ahoj Bára * * *

Mentalni anorexie spojena s bulimii

/0 Komentáře/v /přidal

PORUCHY PRIJMU POTRAVY Myslím,že toto téma je dost známé,dá se říct vsech dospívajících dívek,ale i chlapců.Je to onemocnění,kterého si nemocní v mnohých případech ani nevšimnou…Bývá to následek špatné zkušenosti,kdy nás může někdo nařknout,že jsem nějací silnější,ale také se do toho můžeme dostat pomocí depresí,kdy nám nechutná jídlo a my ho zacneme odsunovat,ale většinou to byvá chtivost vyrovnat se modelkám.Spoustu lidí si říká,že zrovna on by do toho nikdy nespad,ale většinou onemocníte,že ani nevíte jak.Konec konců s tím mám zkušenosti i já.Zhruba před 2ma lety,si můj otec našel milenku a já to špatně snášela,onemocněla,prostě vůbec nic se mi nedařilo:(Nějak se to ve mně věw semlelo a já pomalinku přestávala jíst…Kdyz uz jsem nejedla vůbec,byla mi furt zima,casto sem usinala,hodne jsem zvykala,byla jsem casto nebrousena apod.Pak na to prisla mamka a nastesti sem se z toho dostala,ale po pravde jsem behem 2 let o tom furt premejslela a mela mensi vypadky,kdy jsem nejedla…Zlom prisel zacatkem skolniho roku 2006,tedy nekdy kolem ZARI.Kdy jsem se zacala opet hodne pozorovat,dokonce mi rekla jista pani ucitelka,ze jsem asi kilo pribrala,ale ja si veci hodne beru.Bylo mi to strasne moc lito a ja se rozhodla neco s tim udelat.Pomalinku jsem ze sveho jidelnicku odstranila cukry,vynechavala jsem svaciny ve skole,pak obed,veceri az mi zbyl nejakej rohlik nebo jablko denne.Vzhledem k tomu,ze rodice ziji oddelene,musim na vikendy jezdit k tatovi.Kdyz se blizil 3. vikend a ja musela k tatovi,tusila jsem,ze budu muset jist.Jenze za dobu meho nejezeni,se mi velice zcvrkl zaludek a mne bylo furt spatne.Byla to neunosna bolest a ja premyslela co bych mela udelat,aby mi nebylo spatne.A tak jsem si strcila prst do krku….Nic mi to nedelalo,az po par minutach sem se konecne vyzvracela….Velice se mi ulevilo,bylo mi dobře…A jak já byla šťastná,že konečně umím zvracet:P A od té doby jsem jedla podle mého názoru ,,normálně“,což znamenalo 1 rohlik denne,maximálně 2 jablka a hodne vody.A samozřejmě jsem tyto zasoby jidla vždy vyzvracela…Začala jsem na sobě pozorovat,že mám špatnou náladu,už se nesměju,jsem strašně unavená,všude od modřin,a vlastně uvědomila jsem si,že to se mnou neni dobre když jsem si v kabince zkoušela kalhoty o velikosti 36 a ty mi spadly…:(Furt jsem se s někým hádala,najednou jsem byla víc výbušná než kdy jindy..Měla jsem naplánováno,že pojedu s tátou a jeho ,,přítelkyní“ na hory…Jenže den před tím jsem se strašně pohádala s mamkou,a druhý den ráno také,kdy jsem se psychicky sesypala a řekla jsem jí co mi je,a že nevím jak z toho ven..Bylo vidět,že je strašně nešťastná ani mě nechtěla pustit na ty hory…Nakonec jsem na hory jela,jenže jsem tam zvracela z vesela dále…Když jsem se vrátila domů,mamka mě vzala za obvodní lékařkou..Ta mi napsala doporučení k psychiatrovi..Psychiatricka mi rekla,že bud pudu do nemocnice,nebo mi da prasky…(antidepresiva).Samozřejmě jsem zvolila prasky…Prasky jsem brala tyden,ale behem toho tydna mi byla zvysena davka,takze jsem brala prasky rano a vecer…Na to jsem reagovala spatne..Dvakrat jsem zkolabovala…Tak jsme se zase ocitla u psychiatricky,ktera mi nabidla,že muzu jit na chvilku do nemocnice kde me daji do poradku…Protoze jsem se chtela uzdravit,souhlasila jsem…To bylo dne 5.3.2007.Al e kdyz jsem se dozvedela,ze pujdu do Bohnic,uz se mi tam tolik nechtelo…Do Bohnic jsem nastoupila 8.3.2007…Kdyz jsme tam prijeli,prselo,byla zima a ta budova byla strasna,vsechno to bylo strasne depresivni…Vesla jsem tam a vsude byly obrazk,nejak ta nervozita ze me spadla…Pak jsme sli na denni lekarnu,kde me prijimala sestricka Marcelka(moje patronka=muzu se ji se vsim sverit a ona to nikomu nerekne) a Renata.Pak jsem jeste byla u stazujici doktorky.Kdyz jsem se vratila na d. lekarnu rakli mi rozluc se s rodici.Najednou mi to vse doslo a ja zacla bracet,strasne jsem brecela a rikala ze se mi tam nelibi a ze chci domu..Kdyz rodice odjeli,prisli holky ze skoly a slo se na obed.Vsichni na me koukali jako na nejake divne zjeveni:P Povidalo se o me ze jsem strasne namyslena…Docela me to mrzelo:(Zacal jsem se tam bavit s holkama u stolu s Iwcou,vercou,Andy,ptala jsem se jich na hodne otazek..Ptaly se me jak dlouho tady budes:a ja:,,no ja nvm,ale takovy 2 tydny:D´´Ted se tomu smeju.Moc se mi do obeda nechtelo,tak jsem snedla asi 2 lzicky a pak se slo na pokoj.Kdyz jsem prisla na pokoj a videla ty hole zdi,vysoke stropy,mrize na oknech bylo mi strasne:(Take jsem si neumela predstavit ze to tam vydrzim kdyz se tam nesmi mit mobil,zvyky,ziletky,mp3-ty jenom nekdy,zrcadka by taky nemela,piti a jidlo na pokoji,nesmeli se pujcovat veci,fen,zehlicka na vlasy,kofein:(,proste jsem si pripadala jako cvicena opicka:(Po nejake dobe kdyz jsem si tam zvykla,me pustila pani doktorka na jeden den o vikendu domu!Rodice se bali,ze az pojedu zpatky budu brecet,ale ja rikala ze nebudu delat sceny,ale ze se tam budu naopak tesit,protoze jsem vedela ze me cekaji jeste psychologicke testy a po te bch mohla jit domu..Ze zacatku jsem si rikala,ze tam jsou strasny lidi,ze bych se s nima nemohla nikdy bavit,ale postupem casu jsem si tam nasla velice dobre pratele!Hodne se mi tam zlepsila nalada.Snazila jsem se tam delat srandu,aby nikdo nebyl smutnej.A vlastne jak zacinal nas den?V 7:15 jsme meli budicek,prisla sestra do pokoje a volala holky vstavame,uklidte si postele a stolky budu to kontrolovta,pak jsme sli do satny a koupelny,pak do herny pripravit kresla na komunitu=(neco jako vizita,sezeni s doktorkou,psycholozkou,pí.socialni,sestrou a magistrem,kde jsme resili jak se mame,a jake aktivity budeme mit),v 7:45 byla snidane,v 8:00 komunita,8:30 skola,10:45 svacina,kdy jsme sli ze skoly dolu na oddeleni(v prizemi jsou holky,v 1. patre kluci,uplne nahore je skola),bud 12:30nebo 11:45 jsme sli na obed,kdyz nebyly aktivity tak jsme meli poledni klid do 14:00.kdy jsme nesmeli z pokoje na jiny pokoj,pote aktivity jako napriklad:sarapatka(telocvik),papirna,rehabilitace,denicky,sklarna,vareni,plavani,kone,relaxace,loutky(divadlo,kde hrajes na podiu,ale ne s loutky),….Bylo toho hodne.v dobe navstevnich hodin jsme byli na zahrade.Klem 15-16:00 byla svacina,kolem 17:00 jsme se koupali,17:45 vecere,pak vycistit zuby a napokoje psat deniky,rozestlat si postel,v 19:30 jsme chodili povinne na zpravy:(A pak podle chovani byla vecerka…Po mesici kdy uz jsme byla vysetrena mi pani doktorka pridala jeden prasek,tim jsem ztratila vsechny idealy o tom ze pujdu domu…Nechapala jsem proc mi prasek ans rovnani nalady dava az po mesici!!Nic mene jsem to musela prekonat:PByla tam holka,ktere bylo 13 let,neumela cist,psat,a pocuravala se..Byla hodne zanedbana..Dle jeji postavy,jsem usoudila,ze ji doma nedavali najist,take to jak se bala aby dostala vubec jidlo.Ona byla cikanka,tim nechci rict ze cikani jsou spatni to urcite ne mezi nimi je spoutu fajn lidi,ale jeji rodice se mezi ne urcite nepocitaji.Take tam prisla holka,ktera byla hodne postizena…Jeji otec byla Nemec,ona byla silnejsi postavy,jmenovala se Klara,nesnasela kdyz ji tak nekdo rikal,prej KLARKA,milovala EWU FARNOU,coz mi docela lezlo na mozek..Stale si propichpovala usi,ruce a nohy vsim co nasla…Take dostavala furt zupan(ustavni obleceni,kdy mas zakazany aktivity,vikendy doma,chodit ven).Chtela byt stredem zajmu.Hrozne chtela furt objimat,jenze ona nedokazala odhadnout silu,takze nas tam malinko pridusovala…Strasne ji smrdelo z pusy..:A kdyz jsem ji rekla jestli pouziva pastu a ona jo,ale neska jsem si necistila zuby rekla jsem,heh mozna bys mela strasne ti tahne z pusy a ona se svymi 80kg mi dupla na nohu a mela radost,ze me to boli..Taky casto polykala spendliky,kdy ji pak odvazeli na Bulovky,na rentgeny,na operaci.Si pamatuju jak ji davali,zeli a projimadlo:P Taky mi furt psala dopisy strasny.Taky tam byla holka,ktera pri vysce 150cm mela 85kg.Chybely jí nejake 2 hlavni hormony,ale je take pravda ze strasne moc jedla..Mela dietu a kradla nam z balicku(tasky,kde jsme meli napr.ovoce a sladkosti z domova) veci ktere nemohla,napr. jednou na ni koukam aona v ruce celou tabulku cokolady,rika?,,natalie pojd sem´´,a ona tak koukla a prisourala se.Rikam,,Kde jsi to zase corla?´´,,Ne to je moje,to mi dovezla babicka!´´,,Jaka babibacka?Did tady zadna nebyla,a urcite by ti nedovezla to co nesmis!´´A ona mi ta holka dala asi 2 ctverecky,jako nvm k cemu kdyz ja to nejim:DTak ji to sestra sebrala a zjistili jsme ze to ukradla moji kamosce..No,jiz jsem vedela datum kdy me propusti naporad domu.Pod podminku,ze budu vsechno oki,tak me pusti 11.5.!Tak jsem si rekla,ze do ty doby si to tam uziju.propasovala jsem si tam fotak!Abych mela pamatku.Vzala jsem si tam detskej telefon a delala ze telefonuju.Chodila jsem po chodbe a pak na me volala sestra:,,Miso jak dlouho volas?´´,,Sestri asi 2 hodiny´´sestra:,,Coze?´´A sla pryc…Pak me zavolaly sestry z nocni lekarny…,,Miso,kdo ti ten mobil pujcil?´´A ja:,,Nikdo!Ja ho mam uz dlouho u sebe sestri!´´A ona:,,No pockej to nesmis!´´A ja sestri si delam srandu!´´a dala jsem ji tu hracku,tak se zacly silene gebit:DPak jsem na pokoji take jeste delala ze telefonuji a prisla tam stanicni,vedela jsem ze tam je tak jsem jeste zduraznila ze mam mobil po taji a nemuzu moc dlouho volat:DA ona:,,Miso????´´,,Jeziiiiisi sestri,upssss!!´´Ona cela vykulena vesla k nam na pokoj a sedla si na kreslo:PRika:,,Miso,pojd mi to ukazat!´´,,Ano sestri´´,,No teda holky!!To si takle ze me budete delat prdel????´´A zacala se strasne smat…Uz se blizilo me propusteni.Ten den byl patek…Kdy je komunita spolecna,jsme spojeny s klukama.Nase pani doktroka,tam zrovna nebyla,a tak se hodnoceni uplynulyho tydne ujala pani stanicni.A rikala:,,No dnes se budeme strasne neradi loucit s Misou!´´Kdyz se tam po te hlasili lidi a rikali mi krasny veci jako,ze jsem jim hodne pomohla,ze si uvedomili spoustu veci,ze tam budu desne chybet,ze tam bude nuda,strasne me to dojalo a ja se rozbrecela:-´Dostala jsem od pani ucitelky cokoladu a rikala mi take krasne veci.Do skoly jsem nesla.Po komunite jsem si sla pro veci co jsem mela na sesterne.A sla k magistrovi do dilny.Tam jsme se spolene vyfotili a kolem 9:00h zazvonil tata a ja se musela rozloucit.Pani stanicni mi take dala takovy balicek.Vubec jsem nevnimala,ze jedu na stalo domu.Pripadala jsem si jako ze jedu jen na vikend.Vite,ja si myslim,ze mi to pomohla v mno vecech!A to,ze jsme si uvedomila spoustu veci,ke kterym bych jinak asi neprisla,byla jsem svedkem zivotu lidi,kteri jsou na tom hodne spatnem,lide mi rikaji,ze jsem ted hodne psychicky vyspela,srovnala jsem si sve priority a nasla spoustu pratel a diky tomuto jsem zkusila muj sen a to jake to je stat na jevisti v divadle..Takze holciny,vim ze je to tezke,ale prosim nechtejte se dostat az tam kde jsem byla ja!Jestli jste teprve na zacatku,poproste o pomoc!Prosim neublizujte si!Vazne to za to nestoji!Ja vim ze je to vazne neskutecne tezky.?Mete nejakou predstavu samy o sobe a chcete si ji priblizit,ale prece nikdo enni dokonalej!To by byla na svete strasna nuda!Vim,jak jsem na zacatku hltala vsechny odkazy na ppp a ty fotky a kdyz jsem si cetla nejaky tokovyto pribeh a vubec jsem si z neho nic nevzala,protoze jsem si rekla takle ja nikdy nedopadnu!Jenom malinku zhubnu a bude to dobry..Byla bych velice stastna kdyby jste si z tohohle neco odnesli!!!Misa Jandová;-)

Tajemství deště

/0 Komentáře/v /přidal

Tenounký pramínek vody stéká dolů po stěnách. Ta voda tiše šumí. Na její hladině se odráží velice nejasný, rozpitý obličej mladé dívky. Ještě že voda není zrcadlo, pomyslela si dívka. A měla pravdu. Kdyby byla voda zrcadlo, byla by vidět ta lítostivá zoufalost a tichá bezmocnost v její líbezné tváři. Je skoro žena, ale jak vidno, snaží se jí zoufale nebýt. Nebo jí být chce, ale má obavy. A zahání je tou nejzoufalejší formou. Déšť nejasné barvy rozčeřil hladinu. Tvář dívky je najednou rudá, v očích se jí lesknou slzy, a jako by jedna z nich byla poslední kapkou toho deště a dopadá na zkalenou hladinu. A za chvíli opět zahřmí. A z jednoho zahřmění vzniká velice falešná symfonie hromů, těch nelíbezných tónu, těch tónů drásajících srdce i duši. Začíná bouře. Ten podivný déšť dopadá znovu a znovu na hladinu toho jezera. Toho žalem zkaleného, bolestí opilého jezera. Už není vidět ta tvář, ta podivným mládím zjizvená tvář, na které se tento den podepsal dvojnásob. Nebe umírá, vesmír se hroutí, když tu najednou přichází jiný, docela čistý déšť… Tvář mizí, obloha se zhasíná a je slyšet jen šumění té vody. Té, která v sobě nese dívčino tajemství.

nějak nemůžu ven

/0 Komentáře/v /přidal

Vždycky jsem se holkám s anorexii posmívala a libovala jsem si v tom, že mě nikdy nic podobného potkat nemůže. Jednou se ale prostě všechno zlomilo…přestal jsem jíst, ale nejhorší na tom je to, že já, ani nikdo jiný neví co bylo příčinou.Na základce jsem patřila mezi ty nejhubenější a mohla jsem jíst co mě napadlo a v kolik mě napadlo…..teď už ne… Celkově jsem byla s pubertou po zadu, tak se mi tělo ztak nějak začalo dotvářet až v prváku…samozřejmě, že jsem přibrala…ale pořád jsem ještě BMI měla v normě.Při 178 cm jsem vážila asi 65 kg. Když se teď dívám na to číslo…chce se mi zvracet… Pak jsem tedy přestala jíst.Snídala jsem jen velmi málo a ošizeně…na oběd jsem si dávala zeleninový salát bez pečiva a to jsem z něj snědla maximálně 2x až 3x na vidličku…a večeři jsem nejedla vůbec protože ji na intru máme až o půl 6. Někdy jsem nejedla třeba celý den a nebo jenom jedno jablko… Samozřejmě se to odrazilo i na mě….nálada mi klesla na bod mrazu, začaly mi padat vlasy, samy se mi tvořily modřiny, nemenstruovala jsem. Uzavřela jsem se do sebe a na všechny okolo byla protivná. Za 5 měsíců jsem se dostala na váhu 52kg. Začalo si toho všímat okolí a nejlepší kamarádka dale signál tomu, aby se to nějak řešilo. No a teď se v tom asi 3 týdny potácím.Lítám od jednoho doktrora ke druhému a je to nekonečné.Je mezi nimi samo i psychiatr. Do jídla mě nutí každý koho potkám, ale nejhorší na tom je, že já se stále zdráhám a jíst NECHCI!!! Kalorie počítám, tuky taky a porce si vážím, abych náhodou nesnědla něco víc….je to příšerné POMOC!

Povzbuzení pro všechny

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojte holky! Už jsem tady dvakrát psala svůj příběh. První byl asi před čtyřmi lety, kdy jsem začínala s anorexií bojovat a chtěla jsem ujistit o tom, že „nejsem“ nemocná, druhý byl o dva roky později, kdy jsem začala nad anorexií vítězit. Dnes bych chtěla napsat o tom, co se za ty dva roky, kdy jsem se z toho dostala událo a jak bojuju. Bylo by ale asi dobré připomenout, jak to všechno začalo. První problémy jsem začala mít už na střední škole, kdy spadla do anorexie má sestra. Byly jsme vždycky skoro jako dvojčata a já jsem těžce nesla její hubnutí a to, že by měla být krásnější, než já. U sestry to mělo rychlý průběh, velmi rychle zhubla, ale po vyhrůžkách rodičů se jí podařilo za nějakou dobu opět přibrat. U mně měla nemoc mnohem delší, pomalejší a nenápadnější průběh. Nejdřív jsem ubírala sladkosti, pak jsem přestala jíst teplé obědy, ale asi tak dva roky na střední jsem to držela v únosných mezích. Zlom přišel s nástupem na výšku. Nezvládala jsem psychicky zkoušky a nervy a anorexie se rozjela na plné obrátky. Nemyslela jsem na nic jiného, než na jídlo, měla jsem hrozné deprese. Když jsem začínala na střední s hubnutím, měla jsem asi 50 kg na 169 cm, takžu už tehdy to bylo málo. Na výšce jsem to dotáhla až na 40,5 kg. Byla jsem jako kost a kůže, začali mi zdravotní problémy – začalo mi vynechávat srdce, klepala jsem se a omdlévala. Menstruaci jsem bez hormonální antikoncepce už pěkně dlouho neměla. Jídlo jsem schovávala, vyhazovala, lhala jsem nejbližším lidem a myslela jsem si, že už se z toho nikdy nemůžu dostat. Jedla jsem dva kousky pečiva denně, to bylo všechno a vážila jsem se asi tak 10x i víckrát denně a stála jsem se prohlížela v zrcadle. Už jsem hubnout nechtěla, ale nevěděla jsem, jak to zastavit! Několikrát jsem zkoušela jíst, ale nešlo to. Před dvěma lety se však něco stalo. Měla jsem přítele, který tušil, že něco není v pořádku, ale já to dokázala úžasně maskovat, a začala jsem toužit po miminku..Ale věděla jsem, že s takovou do jiného stavu nepřijdu a ani bych miminko nezvládla donosit. A to byl ten hlavní impulz, to proč jsem si řekla, že se chci, OPRAVDU CHCI, vyléčit! Jako první jsem to řekla příteli. Byl z toho nešťastný, ale rozhodl se mi pomoci. Začala jsem pomalu jíst. Začátky byly hrozné! Třeba jsem seděla na gauči a půl hodiny jsem jedla housku se sýrem. Brečela jsem, ale přítel seděl vedle mně a držel mně za ruku tak dlouho, dokud jsem to nesnědla. Obrečela jsem i každý váhový přírustek, ale věděla jsem, že musím vydržet!! Chtěla jsem se z toho dostat, chtěla jsem mít vysněné miminko! Asi během půl roku jsem přibrala nějakých 8-9 kilo, na svou původní váhu. A jednoho dne jsem se probudila a věděla jsem, že je to za mnou! Podívala jsem se do zrcadla a i když jsem viděla, že jsem přibrala, líbila jsem se sama sobě. Narostla mi prsa, zaoblily se mi boky. Na ulici mně začala balit chlapi, všichni v rodině mi říkali, jak mi to sluší a uvědomila jsem si, že jsem zase krásná! Zdravotní problémy mi přestaly, srdíčko už nezlobí, deprese se ztratily kdoví kde :)Minulý rok jsme měli s přítelem svatbu, takže teď už je to můj manžel 🙂 a několik měsíců po svatbě jsem přišla do jiného stavu a teď čekám miminko, které se už brzo narodí. Jsem konečně zase šťastná!! Dokážu si užít dobré jídlo, těšit se na něj, a už na něj nemyslím a neřídí mi život jako dřív. I když je pravda, že některé věci se už asi úplně nezmění a vždycky si budu trochu víc hlídat váhu, než ti, kdo tím neprošli. Ale už vím, co je normální a co ne a nikdy v životě bych nedovolila, abych skončila tak jako kdysi.Velký dík patří mému manželovi, ale ten největší mně samotné! Jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla!! A vím, že kdy jsem to zvládla já, zvládnete to taky!! Mnoho štěstí všem..