Archive for category: Můj příběh

Všechny ty moje nemoci začli už asi v hodně raném dětství, kdy sem měla jakoby fobii z cestování a ze zvracení. Měla sem hrozný strach, že kdybych se po cestě pozvracela tak by se mi všichni smáli a nikdo by už semnou nekamarádil. A tak vždycky když sme měli někam jet sem si vymýšlela že mě je špatně a jak sem na to pořád myslela opravdu se mě špatně udělalo! Proto byl každej odjezd na tábor, výlet nebo kamkoli pro mě děsné drama a pro mou mamku určitě taky. Krom toho sem každej večer za ní chodila že mě bolí bříško a neustále sem ji otravovala. Všechno to bylo zapřičiněný tím, že sem jednou pozvracela kamaráda na maškarním bále, když sem byla ještě málé škvrně…no a pak se to všechno stalo výsměch ostatních dětí. Sestra a spoustu dalších na to upozornují rádi ještě doteď. A proto sem se začala bát jídla, je to strašná fobie…nikdy sem na základce nezažila velkou přestávku, kdybych se cpala dobrýma svačinama jako moje kámošky. Prostě sem nemohla kdybych něco snědla myslela bych si že budu zvracet a to já sem nesnášela….Postupně se moje fobie ze zvracení ustálila a já sem nezvracela od té doby malého neštěstí, když sem byla ještě malá až do doby, když sem chodila do 9 třídy. Ve škole sem přestala jíst, na obědy sem sice chodila, ale spíš si jen tak posedět a pak sem šla domů a vzala sem si tak nanejvíš jablko abych to všechno od těch 2 hodin odpoledne dokázala ztrávit do zítřejšího rána kdy zase budu muset do školy. Naši si toho vůbec nevšimli, však taky jak….obědy mi platili a mysleli že je taky jím. Navíc sestra toho spořádá za 2 a tak jídla bylo doma taky vždycky hodně snědeného! A pak přišel hrozný zvrat…střední škola…přišla jsem tam a všichni mi chválili moji postavu, jenže já sem jim prostě nevěřila…přece to vždycky holky říkaj! a tak sem dál nejedla, všechno to skončilo tehdy když sem se zhroutila ve vlaku asi po 4 dnech co sem nic nejedla! ROdiče se o mě začali konečně bát a starat se o mě…možná až přehnaně. Pokaždé když tatka přišel z práce nutil mě sníst celej chleba nejlíp se sádlem a další takový přehnanosti. Nová škola mě, ale zbavila jedné fobie…a to té, že sem přestala mít strach jíst před ostatníma. Ve škole sem, ale stejně nikdy moc nejedla, to spíš až potom co sem přišla domů. Najednou se moje postava hodně zakulatila. Přibrala sem 12 kilo během dvou týdnů…na stehnech se mi udělali ošklivý strie. Jenže já milovala jídlo natolik, že už sem si prostě nedokázala říct jako kdysi nejez celej den, nebo dva. To prostě už nešlo. Pak když sem procházela kolem zrdcadla sem se tam rači ani nedívala, abych se nezděsila. Jenže jednou sem se zase fakt důkladně prohlížela a byl to děs co sem viděla…Celý denn sem tedy ve škole nejedla, ale jak sem přišla domů nastal strašnej zlom..měla sem chut na všechno co sem viděla…padly kila jídla za jeden můj oběd a to nemluvím o večeřích…jenže pak to přišlo ty strašný výčitky…začala sem myslet už i na zvracení..jenže toho sem se šíleně bála, nesnášela sem to. Nakonec jsem u něj ale stejně zkončila. Zvracím každej den a to ne jednou. Někdy mám pocit, že si plánuju co všechno sním abych MOHLA zvracet. Co sem předtím nesnášela ted miluju! Je to asi divný, ale teď už s tím chci týden skončit…jenže si každý den říkám znovu a znovu…tak dneska naposled, když máme tu svíčkovou a já na ni mám takovou chuť. Už prostě nemám tu pevnou vůli a to mě mrzí. Doufám, že z toho začarovanýho kruhu taky jednou vypadnu, už se na to těším, ale stejně předem vím, že toho nikdyd nenechám, miluju dokonalou postavu a dodává mi strašně moc sebevědomí…. Takže navždy spolu moje milované PPP!!!

Pávě se vracím…ne z hradu, ale z WC.Ruce mám vlhké,prsty na rukou odrané od zubů,oči uslzené a smrkám…zase jsem to nezvládla. Je mi 21 let, měřím 167cm vážím 58kg, jsem VŠ,mám skvělého přítele, rodinu a od 16let trpím bulimií. Zvracím v průměru obden, někdy větší menší přestváky,které ale nikdy nejsou delší než týden. Jídlo je mou vášní.Možná nejsem bulimik v tom pravém slova smyslu,bojím se o sebe své zdraví, o bulimii vím snad všechno na světě, pravidelně navštěvuju tyto stránky a se zájmem čtu příběhy holek, které jako by mi mluvili z duše. Jak sem psala bojím se o své zdraví…i přesto, že bulimii mám bezmála šest let, žádné problémy zatím nepozoruji…zuby mám relativně v pořádku, vlasy mi nevypadávají, nehty mám pevné…jím každý den multivitamín, občas cvičím, kupuji výrobky light…potud budiž mi čest a chvála. A jak vypadá můj den? Už od rána myslím jen na jídlo. Den začínám jako každý den miskou musli s ovocem a nizkotučným mlékem, s půllitrem zeleného čaje. Dávám si na množství musli pozor, nikdy ne víc než 50gramů. Pak si jdu zacvičit a říkám si jak jsem dobrá a jak mi ta zdravá životospráva jde. Ovšem pak a to zejména o prázdninách jsem sama doma a mám za úkol udělat oběd pro mě a mamču. Ten udělám jako obvykle s co nejméně tučných surovin,zeleniny, smažené nikdy a když už tak troška olivového oleje. Oběd sním,ale už to začíná..hlavou se mi začne honit co všechno máme v lednici, ve spíži, dyt oběd byl jen lehkým snídaně taky…vemu si teda musli tyčinku…ta mě ale ještě víc navnadí a tak otevřu balení Bebe-dám si přece jen dvě sušenky…jedna,dvě…a už to jede, na posezenísním 130gramové balení Bebe a s pocitem, že jsem zase selhala(tohle přece nemůžu nechat v žaludku), se vrahám ke skříni…tvarohový závin, ještě další musli, ořechy (výborná,ale kalorické),tatrank..je to požitek.Zbrkle žvýkám, užívám si pocit plné pusy čokolády, sacharidů, oříšků…jen si dej,stejně to vyzvracíš…je mi božsky,najednou jsem svobodná..nemusím koukat na kalorie,cukry,tuky,můžu sníst CO CHCI,protože vím,že to půjde ven…paráda.TOHLE je pocit,pro který se ničím,ta svoboda,ten požiek z jídla, kterého se nemůžu nabažit. Uffff,začíná mi být špatně…to je ale nafouklé břicho..hlavně at nepřijde mamka řív z práce a se stihnu stejně „svobodně“vyzvracet.Nadkláním se na mísu,snad to dneska půjde (ikdyž bulimií trpím skoro 6let nemám automatický dávící reflex a párkrát se stalo,že to prostě nešlo!!!)Mám nový fígl-prst si omotám gumičkou do vlasů-tou chlupatou a začnu…JDE TO!!Jídlo letí do záchodu přesně v pořadí jaké jsem je snědla.Většinou jak jsem již psala, mám níkźkokalorický,zeleninový oběd,až pak do sebe naflákám ty nezdravé věci,takže ten oběd v sobě chci nechat,abych neměla za chvíli hlad a té zeleniny a zdravého oleje je mi líto…někdy se mi to v žaludku divně převrátí a místo těch sušenek a čokolád jde nejdřív to první zdravé jídlo a to je mi pak líto. Ne je to dobré, už začínám zvracet i tu zeleninu,dobrá stačí, tu už tam nechám.Tak ted vyčistit zuby (nechci si je zkazit),dát žvýkačku a je ze mě zase ta „normální“holka.Za chvíli přijede přítel,zakroutí hlavou nad hrncem plným zeleniny, že nechápe jak můžu tohle jíst, že on by si dal radši čokoládu,buchty nebo něco smaženého (a já se potutelně usměju) a uděláme si hezký den. A tak pořád dokola.Někdy mám výčitky, bojím se o sebe…nechci být bulimička,nechci zvracet,nechci mít problémy,ale ten pocit „svobody“při žvýkání haldy jídla je zatím silnější. Holky obdivuju vás,keteré jste sami přestali,jste fakt dobré. O mě to nikdo neví, za psychologem nechci a říct to někomu nemůžu.Navenek jsem pro všechny dokonalá, VŠ studentka,jedináček,miláček rodiny…to nejde!! Jak mám skončit?Vždycky vydržím do oběda, pak se to zvrtne,zvracím a pak až do večeře nejím nic.Málokdy zvracím večer,to jsem se svým přítelem a jsou naši doma..jen někdy když je třeba oslava a přejím se. Mám strach z rakoviny jícnu,jazyka,z vředů..nic z toho zatím nemám ale když to takhle půjde dál? Chci žít,být zdravá,ale taky moct sníst cokoli zrovna chci a taky být štíhlá!!! Ikdyž trpím bulimií vážím relativně pořád stejně celých 6let.Nemám váhové výkyvy,ale chtěla bych být štíhlá. Dietu držet nedokážu,přítel miluje sladké a když jsem s ním tak nedokážu říct ne,když koupí nanukáč,sušenky,oplatky…nebo jdemem na večeři… Je to začarovaný kruh,asi se z toho nedostanu nikdy. Ráda bych vás poprosila,jestli máte podobně zkšenosti jako já,napište mi o problémech,keteré vám už bulimie způsobila,nebo pokud jste ta štastnější JAK jste se z toho SAMI dostali. Vím,že je možnost jít k psychologovi,k doktorce,ale to nechci,MUSIM to zvladnout sama.Díky moc a držím vám všem palce,jsem jedna z vás.

ahoj, chtela bych se vas zeptat na vas nazor, jestli si myslite ze muj stav je momentalne zdravej a nesmeruje ke spatnymu konci. Uz mam za sebou dost zkusenosti a nejaky i ohledne ppp takze si myslim ze informovana sem celkem ale clovek nejhur odhaduje sam sebe.kazdej si mysli ze je v pohode, i kdyz je nemocnej a je na tom moc zle takze tenhle pocit neni vubec smerodatnej, tohle je podle me dulezity pro vsechny aby si uvedomili. Takze, jak na tom sem? Nekdy koncem miulyho leta, nebo mozna uz je to driv, ztracim casovou orintaci ale potom co sem si prosla mirnejsi ppp sem pribrala a mela 64kg na 158cm, coz je uz trosku nadvaha a snazila sem se zhubnout ale tim stylem ze sem nejakou dobu nejedla a pak se prezrala cimz sem akorat pribirala a kdyz sem vazila takhle, uvedoila sem si ze snahou zhubnout akorat priberu a tak sem se na to vykaslala, pretala sem to resit.pomohli mi tyhle stranky abych zacla myslet jinak, ze sou na svete dulezitejsi veci nez vaha.a tak ackoli mi mamka rikala ze bych mela zhubnout, uvedomila sem si ze mam svoji hlavu a sama umim posoudit co je dulezity a nebrala ji na vedomi.tady by byl hezkej konec celyho pribehu jenze…kdyz sem se po case zvazila zjistila sem, ze sem zhubla tak 2 kila a zaclo se mi to libit.zjistila sem ze o vikendu kdyz nemusim nic delat nemusim ani jist, nebo jist malinko. taxem postupne zacla o vikendech jist fakt minimum, trochu sem se najedla az vecer a o prazdninach to samy, nicmene ve vsedni dny sem jedla norrmlane.byla sem rada ze uz se hlavne neprejidam, jen fakt vyjimecne kdyz se zmastim a to sem tolik neresila. a hubla sem fakt pomalicku, treba kilo za 2 mesice ale stacilo to.a pak prisla maturita a s ni samyvolno.bala sem se ze kdyz budu jist ve volny dny stjne jako do ty doby ve skolni dny tak se budu prejidat a tak ted jim jako o vikendech to znamena kdyz nedelam nic tak asi 400kc dene a kdyz sem na brigad tak asi do 1000kcal a kdyz sem o vikendu na kalbe tak nejim v podstate nic.a jaxe zmenil zivot?no po case sem si vsimla ze trochu jo.zacla sem byt znudena a dost naladova, coz nechci, chci si v prvni rade uzivat.tak kdyz sem s kamosema a vidim ze oni jedi o mnoho vic nez ja taxe najim taky ne tolik jak oni ale aspon neco, rikam si ze pak budu mit lepsi naladuu ale kdyz sem doma tak nemuzu, jim treba dopoledne jen ovoce nebo zeleninu a vecer trochu kureciho masa.rikam si ze by bylo mozna lepsi jist normalne a vic si uzivat, posl. dobou se mi obcas vracej depky a mozna je to tim. nedavno sem celej den jen brecela a lezela na posteli a nebyla schopna nic, jen protoze nikdo s kamosu nemel cas, jen sem si slla zabehat a na chvilku sem se uklidnila ale kdyby mi pak neodepsala kamoska at du ven asi na ty posteli lezim a rvu jeste ted.nevim jestli je tohle jidlem, spis to muze byt taky mastenim.no ale kdyby to bylo jidlem tak je to kazdopadne blby, protoze sem zas tolik nezhubla.muzu mit tak 56, 57 kilo coz je na 158 cm furt dost, chtela bych it nejvic tak 50.nevim kolik mam presne, mame rozbitou vahu.lidi mi rikaj ze sem zhubla, kdyz se divam do zrcadla oblecena taxe sobe obcas i libim, aspon postavoui ale kdyz sem v plavkach txe moc stydim a mam pocit ze sem tlusci nikdy nebyla, coz je asi haluz. i kdyz moje opimalni a prirozena vaha uplne pred ppp je asi 48 kg, takze mozna to neni haluz a fakt sem tlusta.no tak co mam delat?s jidlem bych mozna neco udelala, ale chce to hodn prace ale mastit prestat nemuzu…to be continued… budu moc rada kdyz mi napisete nazor na muj sebestrednej pribeh..dicky

Málem jsem se začala radovat,že moje problémy s ppp jsou pryč,jenže…zase si začínám zvykat na ,,svůj,, životní styl-tzn. :minimálně 2-3 dny nejíst,pak se přecpat a všechno to vyzvracet… Já vím,že jsem odporná,ale nedokážu se ovládnout-je pro mě snazší,abych nejedla vůbec,než abych se hlídala…jenže ta hladovka mi nevydrží moc dlouho,stejně se vždycky nakonec nehorázně přejím a pak se objeví pocity viny a musím jít všechno to jídlo vyzvracet.nejhorší na tom je,že to všechno beru jako běžnou věc,vůbec mi to nepřijde jako že bych měla bulimii nebo anorexii,přestože mi spousta lidí v mém okolí vytýká jak jsem vyhublá,že mi to nesluší a tak podobně…podle mého názoru potřebuju zhubnout minimálně ještě tak 15 kg….já už si vážně nevím rady!!!!

Ahoj, chodim jsem docela casto, ale az ted, jsem si rekla, ze i muj pribeh by mohl byt pro nekoho varovanim, jak snadno se da do problemu spadnout. Je mi 18, chodim na dobrou skolu, rodinna situace je naprosto v poradku, nerikam ze byla vzdycky, ale v podstate se mi nikdy nedelo nic tak strasnyho. Od svych 7 let jezdim zavodne na koni. A od sameho zacatku, mi to slo, nejspis bohuzel, vzdycky se ode me ocekavalo, ze budu proste nejlepsi, je to tak tezky byt nejlepsi, jsem nejlepsi 11 let a uz me to unavuje, vsichni se na me divaj, jak kdybych byla z jine planety, zavidi mi, pomlouvaji me skodi mi a ja uz na to prestavam mit…. Myslim si o sobe, ze jsem strasne hodnej clovek, nemuzu za to, ze mam docela pohlednej ksicht kdyz se nalicim, ze mam dlouhy husty na blondato odbarveny vlasy, je pravda, ze to asi taky ze sebe delam, chci bejt hezka a uspesna ale vnitrne na to asi vubec nemam. Tak to resim tim, ze proste zvracim. Pravidelne, skoro denne uz 2 a pul roku. Je to proste vyborny, nejsem zrovna vychrtla, protoze je znamy ze zvracenim clovek nehubne… Je mi zle uz zase je mi zle, zrovna tady mam ctvrt na dve odpoledne, jsem totiz daleko z Cech, jela jsem se ucit anglicky, nebudu rikat kam, nemam potrebu, aby me nekdo poznal. Stoji to tadu za … protoze ty lidi, ty lidi jsou proste nechutny. Tak neuhadnete cim to asi resim.., dokola, dokola nekonecnej kolotoc , az se vratim, musim na to jit uz asi s odbornikama, protoze samotny se mi to nepodarilo zvladnout 2 roky a jak nevinne to zacalo,jednim cokoladovym jogurtem, presne si to pamatuju, jak jsem si rekla, jenom to zkusis..a ejhle ono to slo, dalsi den, par rohlicku, maslo med, spagety, dalsi cokoladovy jogurt par tatranek a za 5 minut to bylo vsechno pryc, to bylo ale pred 2 rokama, ted uz mi to zvraceni trva treba taky vic jak pul hodiny, a spousta krve, sedrenej krk, no bomba. Mam pritele, v prosinci jsem s nim zacala, po 3 mesicich me podvedl, to mi taky moc pomohlo. Skoncila jsem s nim a ted vzacatkem cervence, pred mym odjezdem jsme se k sobe vratili, vsichni mi ted na mail pisou jak me ma rad, a jak se zmenil, tak uvidime…potrebuju nekoho, kdo mi pomuze, v zivote mu o svym problemu nereknu ale potrebuju nekoho, kdo mi podvedome pomuze… Je nas tak strasne moc s temahle problemama, az se toho desim, proc to delame, kvuli sobe, nebo kvuli tem debilnim chlapum, uz jste si nekdy polozili tuhle otazku??? Napiste mi, budu moc rada, tak zatim ahoj holky a drzte se, zkuste to lip, nez to porad dokola zkousim ja..