Archive for category: Můj příběh

Ahoj, zacnu nekde, kde moje problemi s jidlem jeste zdaleka nebyly a snad by me nikdy nenapadlo ze budou. Kdyz jsem byla mala, asi kolem 10 ti let, byla vzdycky mala hloupa sikanovana ktera i doma neslysela nic jineho nez ze se musim lip ucit. Muj problem byl v tom ze jsme se nemohla soustredit – porad jsme se klepala strachy s ostatnich lidi. Prvni sebevrazedne myslenky byli asi v 11-ti letech, od cehoz mi „pomohla“ vira v Boha, i kdyz na i na to nakonec nanevrela, jako na vsechny predstavi co kdy byli v me hlave… kdyz mi bylo 15 zacala jsem trpet depresi. Ale nic moc jsme s tim nedelala, nemyslela jsme zej sme nemocna – jen neschopna. Jenze problemi zacali byt silnejsi nez ja, zacala jsem mit uzkostne zachvaty a nakonec halucinace. Diky jedne sve uzasne profesorce jsme ale dokazala najit pomoc v krizovem centru, kde me sice odmitli s tim ze mi nepomuzou ze potrebuju psychiatra (nic vic pro me neudelali!) ale nakonec jsme nasla psychiatricku ktera me ovsem poslala do lecebny. Po peti mesicich jsme na tom byla lip, sla jsme domu ale tam se mezitim odehral rozvod a ja s mamou jsme se stehovali do noveho bytu. K tomu jsme sla do nove tridy kvuli opakovani rocniku kvuli lecebne… tehdy asi zacali moje „diety“ protoze jsem v lecebne pribrala vic nez 10 kylo a stle jsme pribirala protoze jsem deprese zajidala. Jedla jsme min a min, ale uz ani ne proto ze bych chtela zhbnout ale protoze se mi to zdalo zbytecne kdyz zachvilku umru – planovala jsme sebevrazdu. Dostal jsem se do lecebny jeste nez jsme neco stacila udelat, ale nakonec jsem se podrezala (v lecebne 🙁 ) ale i tak me pustili domu. Meli me za manipulatera jako cely zivot…jaj sme kricela o pomoc. Kazdopadne v lecebne jsme zacala jist natolik ze si toho krome 10 kylech dolu nikdo skoro nevsiml a nikdo to moc neresil. Od te doby se porad snazim shodit ale marne, mam obdobi kdy nejim skoro vubec a obdobi kdy se prejidam a zvracim. Zacinam se v tom topit. Ale mam strach pozadat o pomoc (ke sve terapeutce jsem sama prestala chdit a bojim se ji znovu zavolat) a ani nechci – protoze jednou jsme to uz udelala a ja nechci znovu do lecebny… jen ted potrebuju hodne sili na t vratit se do skoli protoze strach z lidi, ten mi zustal…k tomu se jen nabaluje stud za to jak vipadam a nejsem schopna zhodit vic jak na par dnu nez se zacnu zase prejidat…

Ahojte vsetci! som zo slovenska… uz som sem raz pisala….ach vtedy som tolko schudla,no o chvilu som to nabrala naspat….no a tento rok mam hrozne vela kil….som moc tucna…predtym mi rodicia hovorili aku mam dobru postavu,… A teraz?som buchta!!! mam super rodicov,ale asi si neuvedomuju,co hovoria……Hanbim sa velmi…moc……nechcem ich klamat a hladovat,no ja slaboska to ani nedokazem!!! mam 65,5kg pri veku 14 rokov a vyske 170cm….vsetky nohavice su mi uzke a tricka?to ani nehovorim ako ma obtahuju….predtym som mala 55 kg,no a teraz?ved tych vyse sesdesiat je hrozne vela,….oooooch,ved o chvilu je tu skola….citim sa hrozne taka tucna,nemam do nicoho chut,neviem sa ani prinutit cvicit…… Nikto o mojich problemoch nevie-iba vy….vy,moji priatelia,ktori chjapete cim prechadazam…ano,chcem schudnut….dokazem aj dva dni nic nejest,no potom zjem plech kolaca,5 krajcov chleba plus vsetko co mi pride pod ruku…..ja kricim: nie nechcem!!! no vzapati mam jedlo v sebe….a nie,vracat nechcem,to nie!!! no bojim sa ze o chvilu podlahnem aj tomu…ze ma to premoze…. Dakujem vam vsetkym aj za tie pribehy,ktore ma posilnuju……..budem velmi vdacna za kazdu radu a komentar…..pripasdne mozem poskytnut a e-mail….ak by mal niekto vobec o mna zaujem… zn: moc smutna… 🙁 🙁 🙁

To je vážně strašný, poprvé si skutečně připouštím, že mám problém, velký problém. S mnoha příběhy tady se shoduje i ten můj, začalo to v prváku, kdy jsem z nešťastné lásky znatelně přibrala na váze, jednou jsem šla ze školy domů a omylem jsem se zahlédla v okýnku u auta – nepoznala jsem se, viděla jsem obtloustlou zanedbanou holku z který se mi udělalo špatně, tak následovaly hromady diet, které ovšem vždy skončily neúspěchem! Jídlo se prostě stalo tím nejlepším co jsem v životě měla a omezovat se nebo dokonce přestat bylo takřka nemožné! Tak jsem dostala ten spásný nápad všechno pokaždé vyzvracet, opravdu, byl to můj úmysl, já to tak prostě chtěla! A ono to fungovala, zhubla jsem a byla jsem opravdu hezká, všichni mě začali obdivovat a já si našla krásnýho kluka a tak jsem si řekla že je čas skončit, tehdy to ještě nebylo vůbec těžké, prostě to zarazit a začít žít normálně…jenže v ten okamžik jsem začala opět přibírat, lekla jsem se toho, že budu vypadat zase jako tehdy a tak jsem se ke zvracení vrátila. Už jsem nikdy nebyla tak tlustá jako tenkrát, ale už jsem taky nikdy nezhubla, jsem taková holka krev a mlíko a proto by nikdo neřekl že trpím bulímií. Nikdo netuší co všechno to obnáší, když jsem zvracela do vany při puštěný vodě aby mě nebylo tolik slyšet, když jsem utratila celý svý spoření jenom za žrádlo , který následně skončilo v záchodě, když mi začaly vypadávat vlasy a mě na hlavě zbylo pár chlupů…Nikdy na to nikdo nepřišel, vždycky jsem měla dobrou výmluvu jak všechno zamaskovat. Je to neustálý kolotoč a i v případě kratší nebo větší pauzy, kdy si člověk snadno nalže, že už je všechno zlé za Vámi, je hluboko uvnitř vás pocit bezmoci. Všechno se u mě opakuje zas a znova a nikde nikdo, kdo by mi řekl, jak z toho ven. Je to boj, na který je člověk sám, úplně sám a přesto nestojí o žádnou pomoc ze strany blízkých ani odborníků, jediné o co stojím je silná vůle a znovuzrození. Je vážně děsivý, jak jednoduše se dá začít, jak naivní jsou počáteční úmysly a jak rychlý je přechod od úmyslů k závislosti. Ta závislost je smíření se vším, lehce si totiž zvyknete, že je to úplně normální věc, že to prostě patří k Vašemu životu a má to tak být. Hodně věcí se teď u mě změnilo, konečně jsem se dostala na vysokou školu, na takovou která byla vždycky mým snem a taky jsem si našla kluka a vím stoprocentně že je to ten nejlepší ze všech. Miluju ho strašně moc a vždycky když mě obejme, cítím se šťastná jako ještě nikdy. Někdy bych mu nejradši všechno řekla, ale vím téměř jistě, že mu o mém druhém já nikdy nic nepovím, protože to bych přeci přiznala svou vinu, svou nedokonalost, svou slabost…nechci aby si myslel, že jsem nějaká psychycky narušená osoba a že mě musí hlídat. Možná že právě on bude tou osobou, která mě zachrání aniž by o tom věděla. Když jsem totiž se svojí láskou, tak jím důsledně a rozhodně bych si nedovolila zvracet na záchodě, kdy mě kdykoliv může slyšet jeho máma. Teď to vypadá že se k němu přestěhuju natrvalo, tak bych konečně mohla mít šanci začít znovu. Novou šanci z těch milionů předchozích. Už to bude pět let co se snažím pochopit podstatu věci, ale pořád mi pravda nějak uniká. Víte, já vím že by bylo snadné najít odbornou pomoc, začít se léčit, ale na zázraky už dávno nevěřím…tohle je totiž zakódovaná touha po dokonalosti někde uvnitř hlavy a heslo znáte jenom vy sami. Přeju všem, co jsou tady aby zvítězili nad svou slabostí nebo se o to alespoň stále pokoušeli, aby o tom psali a nebáli se promluvit alespoň mezi svými. A těm co si naivně myslí, že přestat je jen otázka toho chtít, tak říkám: Je to prokletí, takové prokletí kde už není cesta zpátky…

Asi to vzdávam..nech sa snažím ako chcem nikdy to nepojde! Prosto to nejde nezvladam to! Vymyka sa mi to z ruk..tak velmi nechcem…Ja sa len tak nevzdavam,pri čomkoľvek sa snažím vydržat čo najdlhšie,ale toto už sa nedá! S našimi už sa celý mesiac nezhováram…A príčina? Viete ked ON udrie maminku vždy sa jej zastanem aj za cenu že dostanem aj ja!!!Ale vtedy mal náročný den prišiel domov a chcel aby som mu spravila kávu a podobne..lenže ja som sa ponáhľala von..už som bola dohodnutá.A vtedy na mna spustil..že von a za kym? a že on ma byt prvorady,lebo bez neho som nič.Tak som mu povedala ,,prepáč oci..som dohodnutá“ a vtedy som zasa dostala..schytala som poriadne silnu donutil ma zostat..potom som ešte schytala par krat a začal mi nadavat..povedal veci ktore by otec dcere nikdy nemal povedat! viem to lebo ku kamaratkam sa ich otcovia spravaju inak.Moj stryko sa ku sesterke a aj mne sprava celkom inak! Viem to..teraz som u nich..myslim v CZ u sesterky,stryka a tety.Ja tak hrozne chcem ocka ako je stryko.On sa ma pyta na školu,na kamaratov a ked ma uvidi tvari sa akoby sa potešil..a pretvarovat sa nevie.Takisto sa sprava ku sesterke ,ma ju rad.A u nas doma? Nielen že od neho zoparkrat pekne schytam.On ma ponižuje aj slovne čo velakrat boli viac..ovela.Nehovorim o nadavani.Hovorim o tom ked sa do mna pusti hovori mi aka som a ja mu verim! Preboha ja som mu cely čas verila! Hovorila som si bože,ma pravdu som neschopná,svoju inteligenciu zneužívam,vlastne ani nemam dobre stranky jedine čo kedy chvalil je moj vzhlad!Ved aj povedal..maš ty štastie že si krásna inak by si sa rovno mohla schovat…Nehovoriac o naražkach na anorexiu.Vety typu ty sa o nič nepokušaj ved ani nevieš jest! A viete čo? Ja som mu uplne podlahla,cely moj svet sa točil len a len okolo neho.Veci a ludia sa delili na tych čo sa pačia jemu a tych čo sa mu nepačia.To jest tie čo schvaluje-dobré a tie čo ctený ocinko neschvaluje-zlé.Mám to tak hlboko vryté v hlave že sa toho neviem zbavit a za to sa nenávidím! Nachytala som jeho gestikuláciu,zvyky,každý mi hovorí ako sa nanho ponášam! Mám jeho vlastnosti s talent na rovnaké veci..Rovnakým spůsobom rozprávam,lebo ked ho počúvam lepí sa to na mna.Držím sa rovnakých zásad to jest.. mysli si toho koľko chceš,ale málo hovor..nikdy neplač ked ta ludia vidia,nedávaj príliš najavo emócie.To sa snažím…a ešte je tu jedna vec ktorú mi vraví a ja už sa jej držím len podvedome..Mám sa bavit iba s ludmi na mojej urovni a vyššej..Ako to můžem ja posúdit? Pre mna je nižšia úroven to,ked sa z človeka sypú len vulgarizmy,nižšia uroven su machri čo o svete nič nevedia -ako aj ja- ale narozdiel odomna sa tvaria akoby požrali všetku mudrost sveta..posudzuju miesta a ludi hoci o nich nič nevedia! Problemy riešia primitivne..minaju čas na kraviny a to čo by mali vediet o tom nemaju ani fuka…Hm ja som sa toho vždy držala..takych ludi som si nevšimala a vyhybala som sa im.Ale nedavno..no zopar mesiacov dozadu blbou zhodou okolnosti a podobne mi jeden taký prišiel do cesty.Prvotny dojem bol..tohto by oco neschvaloval dalej od neho.Ale velmi sa cuvnut nedalo.Ja som sa mu nevnucovala,ale potešilo ma ked sa ozval on a potom som si nadávala..s kym sa to preboha bavíím?! Asi mesiac dozadu som si uvedomila aky pruser z toho je.Začal sa mi páčit…taký niekto.Najprv som sa tomu ž tak nebránila najma preto že to zrejme bolo vzajomné a nemusela som sa namahat..ale nakoniec to skončilo tak že som cúvla.Presne tak..ja! Ja čo všetkým hovorím aký je útek smiešny a hlúpy som prosto zdrhla..A vymazala toho človeka z mojej mysle, z telefónu 😀 A nechcem sa s nim znovu zhovarat,vidiet,ani len cez ten chat komunikovat,to len odmerane.JJ nezdvýham telefón,dokonca aj skladám..ja sama sa neozývm a ani sa nikdy neozvem.Niežeby som nehcela..Pointa je stred mojho sveta..otec.Viem čo si mysli o takych mladych ludoch..preto sa odjakživa citim previnilo aj ked mu čo i len odpišem na chate:D je to hlupe však? Toto bol len príklad..o toho človeka mi nejde.Len si prajem aby som ho už nikdy nevidela,bohužial to nejde.To prežijem..Len ma štve jedna vec.Že je vo mne ocovo zmyšlanie! Chcem sa toho zbavit..Jakživ som nanho nepovedala nič zle,jedine čo som chcela bola jeho pochvala a uznanie..:D heh čo to trepem..ked sa na to pozriem on je ten posledny ktory by mi mohol byt vzorom! Je to stary debil,neferovy a zly človek,egoista hladiaci na seba niekto pre koho znamenam zataž,maximalne sem tam ma zomna užitok.A ja som ho takmer 15 rokov zbožnovala..prečo? Teraz mám zlé obdobie.Snažim sa ho dat preč zomna snažim sa pozerat na veci svojimi očami a nie jeho..zistujem čo si naozaj myslim ja a neuvažujem cez neho.akože čo by asi povedal on? Chvilu to bude trvat.Privelmi som si nanho zvykla.A tu sa križi problem s mojou chorobou.¨Vždy som trpela mentalou anorexiou..teraz inklinujem k bulimii…sice nejem vela,to ja nedokažem ale dam si na čo mam chut a dostavia sa vyčitky..som tučná,škaredá,nechutná aha okolo mna všade je to samá pekná modelka. A potom to poznáte..,,prepáčte idem na WCko hned som s5″ a vo vrecku žuvačky a gumička do vlasov.Najskor spravit cop..opatrenie čislo jedna.Potom sa ,,potrestat“ a potom žvejku nech zomna nič nieje citit.A znovu sa vratit ako nezranitelna maska medzi ludi.aaach bože som ja ale odvažna sedim tu a pišem,stažujem si ešte k tomu anonymne…videli ste už niečo horšie?:D Ja to zvlááádnem..vonkoncom teraz ked je mi samej zle mam plno ludi o ktorych sa da opriet,ozajstni kamarati čo pomožu vždy…aj ked zodvyhnem telefon a zavolam o tretej ráno su tu pre mna:D Jediné čo ma drží aspon trochu nad vecou je to,že ludia ma maju radi a že je ich zopar ktori su na mne zavisli a ja naopak na nich…koniec..zakričala som do eteru ako mi je možem sa vratit medzi ostatnich s lahšou hlavou..thx za tuto možnost uuuf:D

Nevím kdy to vůbec začalo. Když jsem byla malá, byla jsem docela baculka. Bylo to koncem 6. třídy. Táta si mě kvůli tomu pořád dobíral a já se proto rozhodla nejíst. Napřed to šlo. Hubla jsem rychle. Pak jsem se zarazila na váze asi 48 kilo. Chtěla jsem vážit 39. Vím že při mé výšce 165cm to bylo hodně málo. Vůbec už nešlo zhubnout. Tak jsem začala zvracet. Napřed příležitostně. Jen když jsem cítila, že jsem se moc najedla. Pak jsem ale zjistila, že skoro vůbec nejím a pořád zvracím. Po každém jídle. Potom se to zase nějak srovnalo a všechno bylo v pohodě. Když jsme byli v 7. třídě na lyžařském výcviku vůbec jsem tam nejedla. Všichni si k snídani vzali dva rohlíky a další dva do pokoje na svačinu. Já si dala třeba jen čas. A připadala jsem si jako děsná hrdinka, kdžy tohle dělám. Když sem se najedla, tak jsem šla na záchod a vyzvracela to. Naučila jsem se odmítat jídlo od kamarádů. Napřed to bylo težký. Ona se taky čokoláda atd. špatně odmítá. Ale pak jsem se za to začala chválit a těšila se až mi zase někdo něco nabídne a já budu moc odmítnout. Když jsem přijela z lyžáku měla jsem asi 42 kilo. Vím že to není nějak extra moc. Ale začala si toho všímat máma. Ale potom najednou bylo všechno zase super. Přestala jsem zvracet a začala zase jíst. Teď jdu do 9. třídy. Vážím 53 kilo a měřím 165cm. Nemyslím si že jsem nějak moc tlustá. Ale snažím se zhubnout. Do včerejška jsem nezvracela. Nevím co se se mnou děje. Začala jsem zase zvracet. Dnes jsem jedla jen trochu oběda a hned to muselo ven. Bratr byl doma, tak jsem musela běžet ven na zahradu. Strčila si prsty do krku, ale nějak to vůbec nešlo. Nepříde mi že bych vyzvracela oběd. Byli to spíš takové ty hleny a spousta krve. Hrozně jsem se lekla. To se mi nikdy nestalo. Co to je. Co se to dějě. Proč zvracim krev. Chci s tim přestat. Ale zítra jedem do bazénu a já nutně ještě potřebuju zhubnout. Nebudu do tý doby jíst a kdyžtak to vyzvracim. Vím to. Jen se hrozně bojím té krve…potřebuju pomoct…