Archive for category: Můj příběh

Ahoj potrebuju se nekomu vypovidat a tak to zkousim tady… Pamatuju si ze jeste v 15 letech sem vubec neresila co a kolik toho snim mela jsem pri vysce 164cm 63kg coz je uz nadvaha.Rikam v te dobe jsem to vubec neresila a bylo to tak krasny…a pak nastala zmena pritel hodne sportoval a ja si rekla proc nezacit taky.I kdyz jemu moje vaha vubec nevadila uvital ze se trosku zmenim a tak jsem zacala se sportem a dietkou,zezacatku jsem jen min jedla a ne po 6 hodine.Nasi byli spokojeni pritel taky a ja taky.Idealni! Kdyz jsem se dostala asi na 55kg zacali mi to rikat i ostatni a ptali se jak to delam.Precetla jsem snad vsechny knihy,clanky,recepty… A hubla jsem dal…kolem 19 let jsem mela 48kg od 15 hodin jsem uz nejedla rano jogurt s musli,k svacine tvaroh nebo ovoce a k obedu rohlik se syrem nebo neco podobnyho a kazdy den sport,bud posilovna nebo neco venku a nejlepe vicekrat denne…zacaly mi pdat vlasy,zhorsila se mi kvalita nehu,nemela jsem vubec chut na sex,byla jsem podrazdena,porad nastvana,neustale jsem premyslela o jidle co si dam,co nesmim ale mela jsem super pevnou vuli…Najetej pevnej rezim kdy co budu delat,kdy jist,kdy sportovat…Lidi sice zacali rikat ze mam anorexii a ze vypadam strasne ale me to spis lichotilo. A pak prisla zmena,rozesla jsem se s pritelam a mela najednou spoustu casu a rezim byl pryc. Zacala jsem volny cas vyplnovat jidlem a kdyz sem mela depku tak jsem sla do hospody a poradne to zapila…sportovala jsem sice dal ale uz jsem z toho nemela radost a delala jsem to jen kuli tomu abych zhubla. Ted je mi 21 let mam 56kg pro nekoho krasna vaha ale pro me hruza!! Kazdy den usinam s tim ze zitra to bude jine,ze budu jist po malych porcich,budu hodne pit,pujdu si zasportovat,ale rano se probudim a dam si snidani,pak nemam co delat tak zacnu jis,zezacatku neco zdravyho treba ovoce nebo jen malinkej kousek cokolady…jenze pak mam porad vetsi a vetsi chute a tak si dam jeste a jeste…jsem prejedena citim se strasne,sportovat jit nemuzu protoze bych se pozvracela…nekdy si vezmu projimadlo,nekdy mam chut se vyzvracet.Uz jsem to zkousela ale neslo mi to.Vzdycky si reknu ze na to prece mam ze uz jsem to jednou zvladla a ze to vratim zpatky a budu spokojena,ale porad mi to nejde a ja prestavam verit ze to jeste zvladnu…a tak holky kdyby naka z vas potrebovala taky takovou podporu jako ja tak se ozvete…vymenime zkusenosti,namotivujem se…je to lepsi kdyz to s nekym sdilite…moje icq je * * * Ahoj Barruska P.S. ADMINISTRÁTOR: Přímé kontakty (emaily, icq,…) sem prosím neuvádějte, jde o vaše soukromí. Ke vztakům používejte komentáře.

nevim jestli mam nejaky zavazny problem ale ja no nalejme si cisteho vina sem tlusta mam 78kg ke sve visce 170cm coz je des ale ja stale nemohu zhubnout snazim se snazim ale nejde to rikam si zacnu ziitra zacnu zitra ranou si rikam budu se ridit podle prislovi snidani si dej kralovskou o obed se rozdel s pritele a veceri dej nepriteli ale…. snidani si dam kralovskou to jo ale kdz je obed a ja citim tu bajecnou pochoutku co mama delala tak si reknu nerika se nahodou ze obed ma bejt kralovsky taky a u vecere to si dam malo ale ted v noci sou 2rano tak ted ve dve v noci mam hlad nasi dnes odjeli a ja byla celi den sama oma co myslite ze sem delala zrala sem fzrt rikam si dam si obed (vstavala sem az k obedu ) ale ouvej mama dnes nevarila rikam si no coz dam si tedy vajicka tak sem si dala 3vajicka potom susenku sem stastna ze jim a ja vlastne fut myslim na jidlo stale a stale nekam prijedem ja mam hlad sem nejtlustsi z rodiny totiz driv to tak nebyvalo byla sem velmi hubena ale pred dvema lety se rozhodl nas spekacek (segra) zhubnout uspesne a ma dole 20kilo to znamena nejakych 5kg ted ma no ale cim vic ona vipadala lip tak me to stvalo a zacala sem jist a ji nadavat ze je tlusta atd dnes ma sestra pritele a ja ??? ja sem troska nic nula ale zjtra zacnu hubnout …. urcite ale ted mam hlad treba se naposledy najist ….. ne musim bejt silna jenze ja se bojim moc a moc ze to prezenua budu anorekticka neo ze to nezvladnu a budu bulimicka vim ze spousta anorekticek by si to se mnou vimenila ale …… jak uz sem rikala sestra sí nasla pritele dokonce si ho dovedla domu ale ja s zamilovala do jineho kluka a sestre zavidim ze na ktereho ukaze toho ma chci kluka ktereho miluji ale vim ze on tluste holky nechce a tak jen kricim do tmy ale nikdo me neslysi sikdo mi nechce pomoct amozdrejme mam kamosky dokonce jednu ktera se mi snazi pomoct ale ……treba ted mam hlad a hadejte co mam na stole …. no samozdrejme cokoladu a to vim ze sem na ni alergicka mrzi me vsecko co delam jaka sem i to ze sem pisu ale ….. muj pribej je nic v porovnani co se stalo jinejm holkam no a ja ale nemohu stale kricim do tmy a doufam ze nekdo odpovi ale on nikdo neprichazi tak to je a tak to bude a ……… nikdo neodpovi mam si ce prima mamu kterami chce pomoct zakazuje mi jist zamyka kvúli mne kuchyn ale ja …..presto vsechno …. ja uz nemohu nemohu a tak tu sedim a krcim do tmy ale ….nekdo zakrici do my se mnou a ja vidim svounej kamosku kterami podava ruku ale nevim jetli ji prijmu totiz ja jidlo miluju a pro nej i ziji ale …….ano podam kaje ruku protoze chci vijtu a chci svuj hezkej zivot a prestanu ted sem dokonce viodila neotevrenou tabulku cokolady co sem tu mela a chtela ji snist snad snad to pude ale neskoncim jako nektereholky tady protoze to radsi budu tlusta nez abych prosla takovim peklem ….. a nekricim do tmy ale o svetla …… blyska se na lepsi casy

Tak je tu zas konec léta….příde podzim,zima, lidé se začnou zahalovat do svetrů a kabátů a já se konečně budu cíit trochu líp. Volné dlouhé kalhoty a neforemný rolák aspon trochu zakryjí mé nedostatky… noo 180cm…a před pár měsíci ješte obludných 66,5kg…to bylo poprvé co sem napsala na tyhle stránky… dnes…62..celkem nic sem proto vlastne neudála,ale příde mi , že sem čím dál tím tlustší..asi máme rozbitou váhu.. cíl…sem si řekla že si trochu zpevnim postavu…58 kilo by byla krása…noo 56 by taky nebylo k zahození…bláznim, mín už by bylo neunosný,ale přeci 54 zní tak lákave, před dvěma rokama si to přece taky zvládla, dnes sem stoupla na váhu a řikám si, 52 to by bylo neco, taková rezerva do tech 54…ale pak, moje vysnená váha je přeci 50kg krásné kulaté číslo… ne, sem už asi blázen, ale ty narážky už se nedali vydržet, matka i bratr vážej stěží 50 i s postelí, jídlo jim nic neřiká…já jidlo taky nepotřebuju, necítím hlad,ale ta chut, ta je nezvladatelná…ale ne, když sem se videla na pláži vedle tech krásných(vychrtlých) holek připadala sem si jako chodící hora sadla, neco se ve mě zlomilo a já znova začala… od čtvrtka mi to nedá spát, pořád musim myslet na to, jak zhubnot..holka ty ses tak blbá, víš přeci o co de, toho odříkání, válení se v potu, slzách a bolestech, ale ne, ješte dve tři série musíš dát, a pak hodinu skákat přes švihadlo, dve hodiny tance, potom behat, večer si ješte zacvičit a jít spát, bez večere…tohle přeci nechceš zažít znova… ale jo, nekde v sobe to mám, ta kontrola nad vlastním telem, ta dokonalost…nezapomen, nabízeli ti, aby ses stala modelkou,ale ty ne, tenkrát sis myslela že na to nemáš, ale ted si už vyrostla , „zmoudřela“ (ach kdyby)..ted to dokážeš a dotáhneš do konce, nic jinýho nemá cenu… chut k jídlu me už pomalu opouští,dneska jsem konečne po dlouhý dobe byla na hodinu behat, taky sem cvičila…já vim,můžu si za to sama…já vlastne ani nechci bejt „normální“…já vlastne chci bejt ta blbá co se sama pomalu zabíjí…ale s timle se proste nedá bojovat, zatim…

Jsem šťastná, vyrovnaná, krásná a spokojená se svým tělem. Co pak ale dělám zde? Proč si pročítám metody terapie a se zadostiučiněním pokyvuji hlavou, když se znova a znova přesvědčuji o hlouposti přísných diet? Můj příběh sice není tak vyhrocený, myslím ale, že takto to vše začíná a kdybych si neuvědomila včas, co dělám, mohl by skončit různě. Snad každá holčina, která vyroste v normální ženu s ženskými tvary a nenarodila se s nepřirozeně kostnatým zevnějškem či závratně rychlým metabolismem, si v dnešní době aspoň jednou tvrdě vytkne před zrcadlem: ?Bože, jsem to ale zase velryba!? Když jsem v pubertě přibrala na neuvěřitelných 68 kg na 170 cm, řekl mi táta, že bych se měla trochu hlídat v jídle. Tato nevinná poznámka to všechno odstartovala. Od té doby jsem začala nosit volná trička, aby nikdo neviděl domnělé ?špeky? a nakynuté boky, dlouhé sukně ke kotníkům, protože jsem se styděla za svá ženská stehna v těsných plátěnkách, nosila jsem velké šátky kolem krku, abych zakryla bující poprsí. Kromě toho se mi v pubertě rapidně zkroutily vlasy, takže výsměšné kudrlinky všude odstávaly a vytvořily mi kolem ?tlustého? obličeje útvar květákovitého tvaru, takže to nahoře (moje hlava) nakonec vypadala jako velký hrnec. A každé sousto jakéhokoli jídla provázel pocit viny. Nejvíc jsem si libovala v pocitu vlčího hladu, protože jsem měla pocit, že teď to moje přitloustlé tělo konečně musí sáhnout do svých tukových zásob, které si tak nevděčně nasyslilo. Nejlepší kamarádky mi stále dokola opakovaly, že jsem hezká, že není důležitá vnější krása (tato poznámka mě bolela zdaleka nejvíc. Takže jsem hnusná, ale nemám si z toho nic dělat, protože není důležité, jak vypadám!) a že kluci mají stejně rádi pořádné tvary. No to jsem viděla! Obě dvě, krásně štíhlé, měly nápadníků a kluků, kolik si jen vzpomněly. Já jsem celou střední neměla nikoho. (Samozřejmě proto, že jsem tlustá, tvrdila jsem si.) Pak jsem se dostala na vysokou a libovala si, že je na koleji pořád prázdná lednička a když jsem žádné jídlo nekoupila, tak tam nebylo. Mohla jsem si hubnout, jak jen jsem chtěla. Shodila jsem na příjemných 62 kg a byla spokojená. Sice trochu podrážděná, ale ?krásná?. Maminka mě sice o víkendech marně vykrmovala, ale já jsem zase na koleji nasadila tvrdou dietu a byla zase jako proutek. Jenže moje tělo prostě živořilo, i když jsem měla podle všech žurnálů ?ideální? váhu. Pak přišlo zkouškové období a kdy jiní ve stresu jí, já jsem měla kompletní půst, abych nemusela ?přerušovat učení?. V duchu jsem si ale libovala, že jsem konečně tak krásně štíhlá a budu ještě víc a víc a víc…proč nikdy nevíme, kdy přestat? Naštěstí přišel konec zkouškového a dva týdny prázdnin doma. Lépe řečeno dva týdny přežíracích prázdnin doma. Vyhladovělé tělo stihlo zase rychle nabrat zásoby na dobu, až ho budu zase trápit na kolejích. A já jsem se cpala jako nezavřená, protože jsem věděla, že během měsíce na koleji budu zase ?krásně? podvyživená. Tam se hubne lehce, nikdo to jídlo totiž za vás nekoupí ani neuvaří. Na konci mých přežíracích prázdnin se ale stal neočekávaný zvrat ? zamilovala jsem se a to hned do nejkrásnějšího kluka na fakultě. Kila musí rychle dolů! Dieta bude muset být rychlá a přísná. Už žádné větrníky, buchtičky, vynechám i svůj bílý (samozřejmě nízkotučný) jogurt denně. Nechybělo moc a mohlo se to zvrhnout. Jenže víte, co tomu zabránilo? Těsně po mém přežíracím týdnu (66 kg, stále stoupající hmotnost) mi můj idol jen tak mimochodem řekl, že se mu líbí můj zadek! Opravdu, myslel ten prasečí zadek, tu obrovskou plochu! Dnes už mám ráda svoje tvary. Svoje ňadra a pořádná stehna. V hip-hopu se říká, že co se netřese, to se neprodá. Mám se ráda takovou, jaká právě teď jsem. Dbám i na koleji na pořádnou stravu, chodím do menzy, jím spoustu zeleniny. A jsem šťastná. A moje pomůcky jsou tyto: Nedívejte se na modelky v časopisech, jsou stejně digitálně upravené. Ale hlavně: nesrovnávejte se s nimi. Když se podívám do zrcadla, vždy se na sebe usměju a povzbudím se slovy: No vidíš, dnes ti to zase sluší! Kupujte si oblečení o číslo větší, nikoli menší, abyste pak do něj hubnuli (marně). a hlavně: mějte se rádi! Zdraví U.B. :o)

Všechno to začalo v lednu 2004. Při +-160 cm jsem měla 53kg. Po Vánocích jsem chtěla něco málo zhubnout,a tak jsem se začala hlídat a cvičit. Bohužel na sebe ve všem kladu vysoký nároky a tak jsem „to“ lednu naposled dostala a pak jsem během 2 týdnů dokázala shodit 5kg a menstruace se už nedostavila.. Na konci dubna mě mamina vzala na gyndu,kde mi dr. řekla,ať jím všechno a nehubnu.. No jo,ale já měla takovou radost,že jsem zhubla,a tak jsem se na konci letních prázdnin dostala až na 46kg.. Hodně mi padaly vlasy,byla jsem unavená,slabá,protivná,nedokázala jsem se soustředit a většina oblečení mi byla velká,a tak jsem si musela kupovat nový.. Rodiče mi začali čím dál víc vyhrožovat psychologem,takže mě začali hlídat,abych přibrala-to šlo docela rychle. V prosinci jsem „to“ po 11 měsících konečně dostala,ale to už jsem měla 58kg-a začala jsem zvracet..Kolikrát se stalo,že se to zhouplo i na 60kg.. Od tý doby se moje školní svačina skládala z 2 jablek,obědy jsem skoro nejedla a večer jsem se pak kolikrát neudržela a přejedla se.. Na podzim 2006 přišly taneční a s tim i strach,abych se tam někomu líbila.. Pokaždý jsem se před nima z nervozity přejedla,abych se uklidnila a občas jsem pak zvracela.. Střídalo se to-pár dní jsem jedla strašně málo a pár dní se zase přejídala a následně pak někdy zvracela.. A takhle to pokračuje doteď a to je srpen 2007-trvá to už přes 3 roky!!! Jenom dneska už jsem dvakrát zvracela.. A proč vlastně? Abych ve všem,co nosim,vypadala líp a nemusela se stydět v plavkách.. Ale přitom mam kluka,kterej mě má rád,kamarádky,celkem slušný známky.. Tak proč mi,sakra,tolik záleží na mý postavě? Proč chci bejt za každou cenu hubená?:( Já se už nechci dál ničit,chci přestat myslet na jídlo,chci bejt zase normální jako dřív.. Ale něco uvnitř se toho „špatnýho životního stylu“ prostě nedokáže vzdát:( Ale já to zvládnu,musim,protože nikdo jinej to za mě neudělá.. A vy,kdo máte taky problém s anorexií,bulimií atd-VY TO TAKY ZVLÁDNETE,JSME PŘECE SILNÝ HOLKY,KTERÝ TĚM NEMOCEM DOKÁŽOU „NAKOPAT ZADEK“,ABY NÁS JEDNOU NEZNIČILY-CHCEME PŘECE ŽÍT:)