Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky. Chci se s váma podělit o svůj příběh. Když mi bylo 13 rozhodla sem se, že zhubnu. Připadala sem si jako prase a věděla sem, že musím zhubnout. Nevím jak ale asi sem tehdy ještě měla dost pevnou vůli na to nejíst.Ráno sem nesnídala, svačiny ve škole sem vyhazovala,neobědvala sem a k večeři sem si dala jogurt(vitalineu). Takle sem to vydržela celkem dlouho a zhubla sem 8 kilo.Všichni mi řikali, že sem hrozně vychrtlá a že bych měla začít jíst. Dokonce mi ani nevadilo když sem viděla jak se ségra láduje pizzou a dalšíma dobrotama, chtěla sem být prostě hubená jako holky ve škole. Pak se do toho vložila mamka a hlídala mě abych jedla a každej den sem si musela stoupnout na váhu jestli sem zase nezhubla. Tak sem začala normálně jíst. Najednou sem se viděla jako normální hubenou holku, který se podařilo zhubnout a byla sem na sebe hrozně pyšná. No a tak sem přestala řešit svojí váhu a bylo mi fajn, jenomže….Do mých 16 bylo všechno OK. Jedla sem normálně a řikala sem si, že když bych náhodou začala tloustnou, tak bych to zase schodila, protože sem to už jednou dokázala takže to pro mě nebude problém. Ale teď už mám zase problém. Je mi 17 a za tu dobu co sem se přestala hlídat a jedla sem co sem chtěla sem pořádně ztloustla.Vážim 53kg a měřim 158kg což je hrozný. Už dlouho se snažim hubnout, ale nejde mi to. Je mi hrozně, vždycky si řikám tak dneska se ještě pořádně najim všeho co chci a od zítra držim dietu.Ale nejhorší je, že si každej den řikam to samý „tak zítra už vážně jíst nebudu“. Nejvíc sem přibrala o prázdninách, i kamarádka mi řekla že sem přes prázdniny nák přibrala. nejhorší je, že já normálně nejim.Mam prostě stavu totálního přežírání. Sem schopná sníst během 15 minut dva rohlíky, sušenky,zmrzku,jogurt,šátečky…. prostě na co přijdu.Pak si to vyčítám a nesnášim se za to. Chci prostě zhubnout. A věřim, že to dokážu. Ukážu všem že na to mam. Chci mít zase 45 jako dřív……

Vždycky jsem byla tlustá. Odmalička mě jako jedináčka rozmazlovala babička, naši mi taky podstrojovali co se dalo. Však jsem si toho ve škole vyslechla ? těch posměchů, urážek a nadávek. Nikdy jsem nezapadla. Diety jsem ale nedržela, nedokázala jsem se jídla vzdát. Když už, tak jsem přes prázdniny něco zhubla, tak 3-4 kila, která byla za chvíli zase zpět, + něco navíc. Něco se ve mně zlomilo až loni o prázdninách. V té době to bylo 73kilo na 173cm. Bylo léto, teplo a já ani nepociťovala nutnost jíst. Občas nějaký ovoce, hodně jsem pila, maximálně suchý rohlík. Byla jsem taky neustále v pohybu, snažila jsem se zaměstnat. Za ty dva měsíce jsem zhubla 10 kilo. Když jsem přišla do školy, holky mě chválily, bylo to na mě poznat, ale já chtěla víc. Viděla jsem kolem sebe ty křehký štíhlý postavičky všech kamarádek, který nevážily víc jak 50 kilo. Dala jsem si hranici, o které jsem snila už dlouho ? 55 kilo. Téhle váhy jsem konzumací salátů a jablek dosáhla po Vánocích. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, nebyla mi zima, vlasy mi nepadaly, pleť se nezhoršila. Všechno v normálu, jako dřív?Teda až na to, že můj denní příjem KJ nikdy nepřesáhnul 1500. Váhu jsem si držela, byla jsem šťastná, na jednom jídle denně, ale v pohodě. Pak v březnu měla máma narozeniny, najednou bylo kolem mě takových dobrot, všechno co jsem už tak dlouho nejedla a chtěla to ochutnat. Bylo to v sobotu a já si řekla, proč ne, po tak dlouhé době si dát můžeš. Nacpala jsem se přímo neuvěřitelně, snad tři hodiny v kuse jsem pořád něco jedla. Moje břicho bylo tak nafouklý, že jsem ani nezapnula svoje oblíbené rifle. Ráno jsem stoupla na váhu, a měla jsem 58 kilo. Za jeden den jsem se dostala o tři kila výš. Prostě neskutečný. Začala jsem panikařit, v neděli jsem měla skoro hladovku, jenom jedno jablko. Další den jsem měla kilo dole a další dvě jsem zvládla během týdne. Byla jsem překvapená, jak lehce to šlo zase zpátky. Slíbila jsem si, že už to víckrát neudělám. Podruhé jsem se přejedla, když jsme měli psát maturitní písemku. Byla jsem tak nervozní a podrážděná, hádala jsem se s mámou, která moje nálady nechápala a nechápe pořád. Myslí si, i když má člověk nějakej problém, tak se pořád musí tvářit šťastně a hlavně ji s tím neotravovat. Takže tentokrát jsem tím řešila stres a deprese. Dalo by se říct, že když jsem se dostala na těch 55 kilo, už jsem dál hubnout nechtěla, stačilo mi to, měla jsem hezkou postavu, oblečení mi sedělo, celkově jsem byla hezčí. A tak nějak jsem uvíznula na mrtvým bodě. Už jsem neměla co hlídat, kam pokračovat?Takže když jsem něco nabrala, na druhou stranu jsem to taky brala, že se zase nějak ?zaměstnám? a těšila jsem se na každý úbytek váhy směrem zpátky, k 55kilům. No každopádně se ty intervaly přejídání začaly pořád zkracovat a zkracovat. Jednou jsem jedla z pocitu uvolnění, jednou ze stresu, potom z nudy. Pokaždé jsem si řekla ?když ti nevychází tohle, tak si dej aspoň čokoládu..? Po každém záchvatu jsem si řekla, že už to víckrát neudělám, a já tomu věřím. I když to tak není a opakovalo se to, pokaždé když si to řeknu, věřím tomu. Jenom to prostě musím dodržet a ovládnout, jednou už JO!! Tedka prožívám už moc dlouhý období doma, škola skončila v květnu a od té doby jsem doma. Už od začátku tohohle volna se střídá dieta a přejídání. Váha se mi pohybuje od 55 až do 61kg. Ted se ale nějak nemůžu dostat zpátky na těch 55. Z 60 to vydržím tak na těch 57 kilo a pak následuje záchvat a opět dvě kila nahoře a můžu další den začít znova. Stejně jako dneska, splácala jsem všechno možný a vypadám strašně nafoukle a otekle. Přitom mám motivaci, za týden jdu školy, hned po víkendu mám zápisy pak stěhování? Nechci tohle všechno absolvovat s myšlenkama na jídlo, jak jsem tlustá a kolik ještě zbývá shodit. Takže tenhle víkend se budu snažit jíst pravidelně a aspoň trochu se uvíst do normálu a přes ten příští týden ještě napravím co se napravit dá. Týden na pět kilo není moc dlouhá doba. Ale mám hroznej strach, že tohle přejídání nikdy nepřestane, pořád si říkám, až se dostanu zpět na svou váhu, budu jíst pravidelně 5x denně, a ne žádný mravenčí porce kolem 1000KJ. Ale aspoň těch 4000Kj, pro začátek. Abych jedla jako normální člověk. Bez hladovek, bez přejídání, bez extrémů. Jenže to bych nesměla pokaždé v půlce zklamat. Ale já to dokážu, dokážu, že na to mám a že nejsem tak slabá jak si o mě rodiče, hlavně máma myslí. Budu zase jíst normálně.

nevim jestli mam nejaky zavazny problem ale ja no nalejme si cisteho vina sem tlusta mam 78kg ke sve visce 170cm coz je des ale ja stale nemohu zhubnout snazim se snazim ale nejde to rikam si zacnu ziitra zacnu zitra ranou si rikam budu se ridit podle prislovi snidani si dej kralovskou o obed se rozdel s pritele a veceri dej nepriteli ale…. snidani si dam kralovskou to jo ale kdz je obed a ja citim tu bajecnou pochoutku co mama delala tak si reknu nerika se nahodou ze obed ma bejt kralovsky taky a u vecere to si dam malo ale ted v noci sou 2rano tak ted ve dve v noci mam hlad nasi dnes odjeli a ja byla celi den sama oma co myslite ze sem delala zrala sem fzrt rikam si dam si obed (vstavala sem az k obedu ) ale ouvej mama dnes nevarila rikam si no coz dam si tedy vajicka tak sem si dala 3vajicka potom susenku sem stastna ze jim a ja vlastne fut myslim na jidlo stale a stale nekam prijedem ja mam hlad sem nejtlustsi z rodiny totiz driv to tak nebyvalo byla sem velmi hubena ale pred dvema lety se rozhodl nas spekacek (segra) zhubnout uspesne a ma dole 20kilo to znamena nejakych 5kg ted ma no ale cim vic ona vipadala lip tak me to stvalo a zacala sem jist a ji nadavat ze je tlusta atd dnes ma sestra pritele a ja ??? ja sem troska nic nula ale zjtra zacnu hubnout …. urcite ale ted mam hlad treba se naposledy najist ….. ne musim bejt silna jenze ja se bojim moc a moc ze to prezenua budu anorekticka neo ze to nezvladnu a budu bulimicka vim ze spousta anorekticek by si to se mnou vimenila ale …… jak uz sem rikala sestra sí nasla pritele dokonce si ho dovedla domu ale ja s zamilovala do jineho kluka a sestre zavidim ze na ktereho ukaze toho ma chci kluka ktereho miluji ale vim ze on tluste holky nechce a tak jen kricim do tmy ale nikdo me neslysi sikdo mi nechce pomoct amozdrejme mam kamosky dokonce jednu ktera se mi snazi pomoct ale ……treba ted mam hlad a hadejte co mam na stole …. no samozdrejme cokoladu a to vim ze sem na ni alergicka mrzi me vsecko co delam jaka sem i to ze sem pisu ale ….. muj pribej je nic v porovnani co se stalo jinejm holkam no a ja ale nemohu stale kricim do tmy a doufam ze nekdo odpovi ale on nikdo neprichazi tak to je a tak to bude a ……… nikdo neodpovi mam si ce prima mamu kterami chce pomoct zakazuje mi jist zamyka kvúli mne kuchyn ale ja …..presto vsechno …. ja uz nemohu nemohu a tak tu sedim a krcim do tmy ale ….nekdo zakrici do my se mnou a ja vidim svounej kamosku kterami podava ruku ale nevim jetli ji prijmu totiz ja jidlo miluju a pro nej i ziji ale …….ano podam kaje ruku protoze chci vijtu a chci svuj hezkej zivot a prestanu ted sem dokonce viodila neotevrenou tabulku cokolady co sem tu mela a chtela ji snist snad snad to pude ale neskoncim jako nektereholky tady protoze to radsi budu tlusta nez abych prosla takovim peklem ….. a nekricim do tmy ale o svetla …… blyska se na lepsi casy

Tak je tu zas konec léta….příde podzim,zima, lidé se začnou zahalovat do svetrů a kabátů a já se konečně budu cíit trochu líp. Volné dlouhé kalhoty a neforemný rolák aspon trochu zakryjí mé nedostatky… noo 180cm…a před pár měsíci ješte obludných 66,5kg…to bylo poprvé co sem napsala na tyhle stránky… dnes…62..celkem nic sem proto vlastne neudála,ale příde mi , že sem čím dál tím tlustší..asi máme rozbitou váhu.. cíl…sem si řekla že si trochu zpevnim postavu…58 kilo by byla krása…noo 56 by taky nebylo k zahození…bláznim, mín už by bylo neunosný,ale přeci 54 zní tak lákave, před dvěma rokama si to přece taky zvládla, dnes sem stoupla na váhu a řikám si, 52 to by bylo neco, taková rezerva do tech 54…ale pak, moje vysnená váha je přeci 50kg krásné kulaté číslo… ne, sem už asi blázen, ale ty narážky už se nedali vydržet, matka i bratr vážej stěží 50 i s postelí, jídlo jim nic neřiká…já jidlo taky nepotřebuju, necítím hlad,ale ta chut, ta je nezvladatelná…ale ne, když sem se videla na pláži vedle tech krásných(vychrtlých) holek připadala sem si jako chodící hora sadla, neco se ve mě zlomilo a já znova začala… od čtvrtka mi to nedá spát, pořád musim myslet na to, jak zhubnot..holka ty ses tak blbá, víš přeci o co de, toho odříkání, válení se v potu, slzách a bolestech, ale ne, ješte dve tři série musíš dát, a pak hodinu skákat přes švihadlo, dve hodiny tance, potom behat, večer si ješte zacvičit a jít spát, bez večere…tohle přeci nechceš zažít znova… ale jo, nekde v sobe to mám, ta kontrola nad vlastním telem, ta dokonalost…nezapomen, nabízeli ti, aby ses stala modelkou,ale ty ne, tenkrát sis myslela že na to nemáš, ale ted si už vyrostla , „zmoudřela“ (ach kdyby)..ted to dokážeš a dotáhneš do konce, nic jinýho nemá cenu… chut k jídlu me už pomalu opouští,dneska jsem konečne po dlouhý dobe byla na hodinu behat, taky sem cvičila…já vim,můžu si za to sama…já vlastne ani nechci bejt „normální“…já vlastne chci bejt ta blbá co se sama pomalu zabíjí…ale s timle se proste nedá bojovat, zatim…

Jsem šťastná, vyrovnaná, krásná a spokojená se svým tělem. Co pak ale dělám zde? Proč si pročítám metody terapie a se zadostiučiněním pokyvuji hlavou, když se znova a znova přesvědčuji o hlouposti přísných diet? Můj příběh sice není tak vyhrocený, myslím ale, že takto to vše začíná a kdybych si neuvědomila včas, co dělám, mohl by skončit různě. Snad každá holčina, která vyroste v normální ženu s ženskými tvary a nenarodila se s nepřirozeně kostnatým zevnějškem či závratně rychlým metabolismem, si v dnešní době aspoň jednou tvrdě vytkne před zrcadlem: ?Bože, jsem to ale zase velryba!? Když jsem v pubertě přibrala na neuvěřitelných 68 kg na 170 cm, řekl mi táta, že bych se měla trochu hlídat v jídle. Tato nevinná poznámka to všechno odstartovala. Od té doby jsem začala nosit volná trička, aby nikdo neviděl domnělé ?špeky? a nakynuté boky, dlouhé sukně ke kotníkům, protože jsem se styděla za svá ženská stehna v těsných plátěnkách, nosila jsem velké šátky kolem krku, abych zakryla bující poprsí. Kromě toho se mi v pubertě rapidně zkroutily vlasy, takže výsměšné kudrlinky všude odstávaly a vytvořily mi kolem ?tlustého? obličeje útvar květákovitého tvaru, takže to nahoře (moje hlava) nakonec vypadala jako velký hrnec. A každé sousto jakéhokoli jídla provázel pocit viny. Nejvíc jsem si libovala v pocitu vlčího hladu, protože jsem měla pocit, že teď to moje přitloustlé tělo konečně musí sáhnout do svých tukových zásob, které si tak nevděčně nasyslilo. Nejlepší kamarádky mi stále dokola opakovaly, že jsem hezká, že není důležitá vnější krása (tato poznámka mě bolela zdaleka nejvíc. Takže jsem hnusná, ale nemám si z toho nic dělat, protože není důležité, jak vypadám!) a že kluci mají stejně rádi pořádné tvary. No to jsem viděla! Obě dvě, krásně štíhlé, měly nápadníků a kluků, kolik si jen vzpomněly. Já jsem celou střední neměla nikoho. (Samozřejmě proto, že jsem tlustá, tvrdila jsem si.) Pak jsem se dostala na vysokou a libovala si, že je na koleji pořád prázdná lednička a když jsem žádné jídlo nekoupila, tak tam nebylo. Mohla jsem si hubnout, jak jen jsem chtěla. Shodila jsem na příjemných 62 kg a byla spokojená. Sice trochu podrážděná, ale ?krásná?. Maminka mě sice o víkendech marně vykrmovala, ale já jsem zase na koleji nasadila tvrdou dietu a byla zase jako proutek. Jenže moje tělo prostě živořilo, i když jsem měla podle všech žurnálů ?ideální? váhu. Pak přišlo zkouškové období a kdy jiní ve stresu jí, já jsem měla kompletní půst, abych nemusela ?přerušovat učení?. V duchu jsem si ale libovala, že jsem konečně tak krásně štíhlá a budu ještě víc a víc a víc…proč nikdy nevíme, kdy přestat? Naštěstí přišel konec zkouškového a dva týdny prázdnin doma. Lépe řečeno dva týdny přežíracích prázdnin doma. Vyhladovělé tělo stihlo zase rychle nabrat zásoby na dobu, až ho budu zase trápit na kolejích. A já jsem se cpala jako nezavřená, protože jsem věděla, že během měsíce na koleji budu zase ?krásně? podvyživená. Tam se hubne lehce, nikdo to jídlo totiž za vás nekoupí ani neuvaří. Na konci mých přežíracích prázdnin se ale stal neočekávaný zvrat ? zamilovala jsem se a to hned do nejkrásnějšího kluka na fakultě. Kila musí rychle dolů! Dieta bude muset být rychlá a přísná. Už žádné větrníky, buchtičky, vynechám i svůj bílý (samozřejmě nízkotučný) jogurt denně. Nechybělo moc a mohlo se to zvrhnout. Jenže víte, co tomu zabránilo? Těsně po mém přežíracím týdnu (66 kg, stále stoupající hmotnost) mi můj idol jen tak mimochodem řekl, že se mu líbí můj zadek! Opravdu, myslel ten prasečí zadek, tu obrovskou plochu! Dnes už mám ráda svoje tvary. Svoje ňadra a pořádná stehna. V hip-hopu se říká, že co se netřese, to se neprodá. Mám se ráda takovou, jaká právě teď jsem. Dbám i na koleji na pořádnou stravu, chodím do menzy, jím spoustu zeleniny. A jsem šťastná. A moje pomůcky jsou tyto: Nedívejte se na modelky v časopisech, jsou stejně digitálně upravené. Ale hlavně: nesrovnávejte se s nimi. Když se podívám do zrcadla, vždy se na sebe usměju a povzbudím se slovy: No vidíš, dnes ti to zase sluší! Kupujte si oblečení o číslo větší, nikoli menší, abyste pak do něj hubnuli (marně). a hlavně: mějte se rádi! Zdraví U.B. :o)