Archive for category: Můj příběh

Vždycky jsem byla tlustá. Odmalička mě jako jedináčka rozmazlovala babička, naši mi taky podstrojovali co se dalo. Však jsem si toho ve škole vyslechla ? těch posměchů, urážek a nadávek. Nikdy jsem nezapadla. Diety jsem ale nedržela, nedokázala jsem se jídla vzdát. Když už, tak jsem přes prázdniny něco zhubla, tak 3-4 kila, která byla za chvíli zase zpět, + něco navíc. Něco se ve mně zlomilo až loni o prázdninách. V té době to bylo 73kilo na 173cm. Bylo léto, teplo a já ani nepociťovala nutnost jíst. Občas nějaký ovoce, hodně jsem pila, maximálně suchý rohlík. Byla jsem taky neustále v pohybu, snažila jsem se zaměstnat. Za ty dva měsíce jsem zhubla 10 kilo. Když jsem přišla do školy, holky mě chválily, bylo to na mě poznat, ale já chtěla víc. Viděla jsem kolem sebe ty křehký štíhlý postavičky všech kamarádek, který nevážily víc jak 50 kilo. Dala jsem si hranici, o které jsem snila už dlouho ? 55 kilo. Téhle váhy jsem konzumací salátů a jablek dosáhla po Vánocích. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, nebyla mi zima, vlasy mi nepadaly, pleť se nezhoršila. Všechno v normálu, jako dřív?Teda až na to, že můj denní příjem KJ nikdy nepřesáhnul 1500. Váhu jsem si držela, byla jsem šťastná, na jednom jídle denně, ale v pohodě. Pak v březnu měla máma narozeniny, najednou bylo kolem mě takových dobrot, všechno co jsem už tak dlouho nejedla a chtěla to ochutnat. Bylo to v sobotu a já si řekla, proč ne, po tak dlouhé době si dát můžeš. Nacpala jsem se přímo neuvěřitelně, snad tři hodiny v kuse jsem pořád něco jedla. Moje břicho bylo tak nafouklý, že jsem ani nezapnula svoje oblíbené rifle. Ráno jsem stoupla na váhu, a měla jsem 58 kilo. Za jeden den jsem se dostala o tři kila výš. Prostě neskutečný. Začala jsem panikařit, v neděli jsem měla skoro hladovku, jenom jedno jablko. Další den jsem měla kilo dole a další dvě jsem zvládla během týdne. Byla jsem překvapená, jak lehce to šlo zase zpátky. Slíbila jsem si, že už to víckrát neudělám. Podruhé jsem se přejedla, když jsme měli psát maturitní písemku. Byla jsem tak nervozní a podrážděná, hádala jsem se s mámou, která moje nálady nechápala a nechápe pořád. Myslí si, i když má člověk nějakej problém, tak se pořád musí tvářit šťastně a hlavně ji s tím neotravovat. Takže tentokrát jsem tím řešila stres a deprese. Dalo by se říct, že když jsem se dostala na těch 55 kilo, už jsem dál hubnout nechtěla, stačilo mi to, měla jsem hezkou postavu, oblečení mi sedělo, celkově jsem byla hezčí. A tak nějak jsem uvíznula na mrtvým bodě. Už jsem neměla co hlídat, kam pokračovat?Takže když jsem něco nabrala, na druhou stranu jsem to taky brala, že se zase nějak ?zaměstnám? a těšila jsem se na každý úbytek váhy směrem zpátky, k 55kilům. No každopádně se ty intervaly přejídání začaly pořád zkracovat a zkracovat. Jednou jsem jedla z pocitu uvolnění, jednou ze stresu, potom z nudy. Pokaždé jsem si řekla ?když ti nevychází tohle, tak si dej aspoň čokoládu..? Po každém záchvatu jsem si řekla, že už to víckrát neudělám, a já tomu věřím. I když to tak není a opakovalo se to, pokaždé když si to řeknu, věřím tomu. Jenom to prostě musím dodržet a ovládnout, jednou už JO!! Tedka prožívám už moc dlouhý období doma, škola skončila v květnu a od té doby jsem doma. Už od začátku tohohle volna se střídá dieta a přejídání. Váha se mi pohybuje od 55 až do 61kg. Ted se ale nějak nemůžu dostat zpátky na těch 55. Z 60 to vydržím tak na těch 57 kilo a pak následuje záchvat a opět dvě kila nahoře a můžu další den začít znova. Stejně jako dneska, splácala jsem všechno možný a vypadám strašně nafoukle a otekle. Přitom mám motivaci, za týden jdu školy, hned po víkendu mám zápisy pak stěhování? Nechci tohle všechno absolvovat s myšlenkama na jídlo, jak jsem tlustá a kolik ještě zbývá shodit. Takže tenhle víkend se budu snažit jíst pravidelně a aspoň trochu se uvíst do normálu a přes ten příští týden ještě napravím co se napravit dá. Týden na pět kilo není moc dlouhá doba. Ale mám hroznej strach, že tohle přejídání nikdy nepřestane, pořád si říkám, až se dostanu zpět na svou váhu, budu jíst pravidelně 5x denně, a ne žádný mravenčí porce kolem 1000KJ. Ale aspoň těch 4000Kj, pro začátek. Abych jedla jako normální člověk. Bez hladovek, bez přejídání, bez extrémů. Jenže to bych nesměla pokaždé v půlce zklamat. Ale já to dokážu, dokážu, že na to mám a že nejsem tak slabá jak si o mě rodiče, hlavně máma myslí. Budu zase jíst normálně.

Tak.. taky se chci svěřit se svým příběhem protože sem o něm skoro s nikym nemluvila krom asi 2-3 lidí.Asi tak před před 2 rokama sem začla s hubnutím připadala sem si strašně tlustá voproti svý kámošce která byla vod malinka strašně hubená.Chodili sme k ní s holkama na návštěvy každej den a ona měla vždycky ve svý skřínce v kuchiny plno dobrot vždycky nám jich plno rozdala a my spokojeně jedli ale ona si vždycky vzala jen ovoce a nikdy si s náma nedala nic dobrýho a já začla tloustnout nikdy sme nebyla tlustá ale taky ne tak hubená jak sem chtěla začlo to nenápadně nikdo si mě nevšímal a pokračovalo to asi půl roku bylo mi 13 teda skor necelých 14 a já se z váhy 44 dostala na 36 a toho už si všimli i učitelky protože sem začla omdlívat točila se mi hlava nejedla sem tohleto trvalo asi tak čtvrt roku než mě posali do nemocnice nejdřív na tejden pak na dva tejdny ale nikdy mi neřekli že mam naorexii at už jenom začínající to mě naštvala já chtěla aby si mě konečně všimli že sem zhubla… v nemocnici sem přibrala z 36 na 43 byl to šok.tedka sem už skoro 2 roky zkoušela vždycky omezit jídlo ale nejde to nesnášim svý tělo mam špeky snad i na mozku nedávno sem viděla film jak si jedna holka myslela že bude andělem když nebude jíst a vona po 10 dnech umřela protže nejedla jen pila a pak byla v nemocnici a vyskočila z vokna protože jí dali nitrožilní stravu a vona so myslela že jí tim zaniknou křídla taky bych chtěla bejt andělem je to trapný já vim ale potřebovala bych schodit na 44-45 kilo mam 50 a to je hnus mam zadek jak vrata a břicho jak balon všichni mi říkají jak sem hubená ale oni nevidí mý špeky a chci s tim něco udělat ale jelikož sem jedináček tak všechno jídlo všechyn dobroty se dávají mě.A to nejde nejíst párkrát sem zkoušela i po jídle zvracet ale nejde mi to a mlíko nesnášim to bych do pusy nedala.Sem divná ale chci zhubout:-( neodradilo mě ani ta moje zkušenost.

Ahoj holky, ráda bych vám sdělila svůj příběh.. Myslím si ,že jsem nikdy nebyla úplná anorektička..spíš jsem jen jednu dobu měla oslabenou psychiku..a chtěla být pro okolí dokonalá. Takže od začátku ,mám skvělou rodinu ,které si strašně vážím a za nic na světě bych ji nevyměnila!studuji střední školu teď posledním rokem a mám relativně hezké známky i dané cíle do budoucna..nechci znít namyšleně ,ale lidé okolo mě říkají ,že jsem moc pěkná holka ,tak možná na tom něco bude 🙂 ALE přes tyhle fakta tu bylo ještě něco,můj přítel ,chodila jsem s ním od svých čerstvých 15 let,byla to má první velká láska 🙂 na kterou člověk nemůže jen tak zapomenout ,měli jsme období ,kdy jsme se milovali,kdy jsme si ubližovali a kdy jsme si nedokázali život představit jeden bez druhého..v našem vztahu byl závislí on více na mě ,alespoń ze začátku to tak bylo ,jenže pak přišel zlom a já předtím silná osobnost ,začala být závislá na něm ani jsem to nepocítila, tu změnu,jenže šok byl pro mě to ,když mi definitivně řekl, je KONEC,já to vůbec neočekávala ani by mě to nenapadlo..jo.. moje chyba! člověk má vždycky se vším trošku počítat…A pak se to vše spustilo ,každý den jsem pro něj brečela,neměla chuť vstát z postele ,proč?říkala jsem si, bez něj to nemá cenu,nemám důvod..na jídlo jsem neměla ani pomyšlení,prostě nic pro mě v tu dobu nemělo smysl..měřím 168 cm a má váha byla 54 kg ,vždy jsem byla typ štíhlejší postavy,po rozchodu jsem měla za chvíli 50 kg,všichni si toho všimli,kamarádi ,rodina,spolužáci a já jim vysvětlila proč to je ,protože jsem měla špatné období,ALE!!to byla sice pravda ,takhle jsem zhubla aniž bych chtěla být hubenější nebo tak,JENŽE pak přišel zlom,začalo se mi to líbít..řekla jsem si teď ,když jsem sama ,musím být „dokonalá“ ať se okolí a samozřejmě chlapům líbím 🙂 takže jsem už jedla jen málo..a váha šla dolů 49,47,46..ale já pořád všem říkala ,že je to normální ,že jsem zdravá ,vlastně ani nevím jestli to byla přímo anorexie ,pak jsem potkala dalšího kluka ,který mi ,ale moc nepomohl ,protože jsme spolu vedli takový noční život ,párty ,alkohol ,příchody v 7 hod.ráno ,málo spánku a měla jsem 44 kg..to už se opravdu ani mému okolí nelíbilo,hodně lidí mi to říkalo a mě to šlo jedním uchem dovnitř a 2 ven..naštěstí ani nevím jak jsem přišla k rozumu ,asi i díky našim ,protože jsem viděla ,že jsou ze mě zklamaní a na jejich názorech mi vždy velice záleželo..tak jsem ukončila svuj párty vztah,začala se bavit s normálnějšíma klukama a více jíst ,pomohla mi i dovolená na které jsem byla ,jedla jsem tam 3x denně k tomu švédské stolování 🙂 kterému neodolám :-)a nyní vážím 48-49 kg.Psychiku mám výrazně lepší ,už nejsem tak moc přecitlivělá,lehce zranitelná ..ale takový happy end to není ,něco mi zůstalo ,když jsem se vrátila z dovči zpátky domů ,tak pořád sleduji kolikrát denně jím ,kolik toho s ním ,ale snažím se jíst 2x denně ,což dodržuji..ale nechci mít víc než 49 kg..což taky není moc normální pro mě by bylo idéálních 48kg. to bych byla spokojená ,i když možná to není nezdravá váha ,protože při ní mi není ani zima ani na omdlení..no tak nevím jak na to jsem 🙁 a budu ráda za každý váš názor!papa Beruška

Ahoj všem, nevim zda můj příběh patří do rubriky „ppp“ ale i přesto jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Vždy jsem byla tak nějak obézní dítě ale jako malá jsem si to nějak ne připouštěla a takové věci neřešila. Když mi bylo asi 12 let můj taťka mi řekl že jsem tlustější a já od té doby začala řešit diety které jsem zkoušela denně ale žádná nebyla úspěšná. Na základní škole jsem snášela posměch spolužáků typu“zakryj ty špeky, ty máš prdel jak vrata“. Navenek jsem dělala že mi to nevadí ale uvnitř jsem byla zamindrákovaná až na půd. Takle šla má léta na škole neúspěšné diety posměch atd…..byla jsem nenápadný typ tak že na zákld.škole o mě nikdo ani nezavadil ale přišla střední škola já zhubla nevýrazné 3kg přes léto obarvila si hlavu,začala se malovat a zájem kluků na střední škole byl i když jsem měla nadváhu …..váha se mi držela kolem 165/65kg celou střední školu…..až jednoho dne mi strýc řekl že jsem nějaká tlustá a já si řekla stop. V té době jsem měla přítele byla jsem zamilovaná šťastná on mě miloval takovou jaká jsem byla….ale já jsem začala hubnout a to dost razantně cvičení hladovění atd zhubla jsem 10kg. Každý mi říkal ty jsi nějaká hubená mě to těšilo a už jsem neměla potřebu hubnout …..ale změnila jsem přítele a jen tak mezi řečí jsem řekla že bych potřebovala zhubnout. Jeho reakce na mou větu byla ?jo tak 2kg? a já jsem se vcelku podivila jak to může říct mé hubnutí začala na novo s přítelem jsem se rozešla ale myšlenky na hubnutí se mě drželi zvracení ve vaně zvracení v práci myšlení na to co je k jídlu a nebo dny kdy jsem nejedla a těšila se na noc až hlad zaspim se mě drželi asi půl roku. Na nějakou dobu to upadlo asi 5 měsíců jsem nějak svou postavu neřešila nějaké to kilo jsem nabrala ale byla jsem spokojená ale před4 měsíci jsem potkala mého nového přítele a opět ta samá pohádka. Mezi řečí jsem jen řekla ?já vypadám hrozně potřebuji tak 10kg dolu? a můj přítel který mi tvrdí že mě miluje takovou jaká jsem mi řekl?když zhubneš 10kg tak to tě budou chtít chlapi ještě víc?!!Pro někoho bezvýznamná věta ale pro mě ta věta znamená ANO ZHUBNI BUDEŠ SE MI LÍBIT VÍC!!od té doby jsem opět začala řešit diety a jak mile jdu po ulici a vidim dívku která má 50kg říkám si proč já mam 55kg a né těch krásných 50kg?..nevim zda toto řeší každá dívka nebo už jsem ze sebe tak zakomplexovaná a zdegenerovaná myšlenkami na jídlo a to být štíhlá?. Předem se omlouvám zda tento příspěvek nepatří podle vašeho posouzení do této rubriky a za pravopisné chyby?.

Ahoj, je mi 15 a bude to mu rok co sem s tim začala. Brácha je sportovec a já se nemohla dívat jak pořád běhá musela sem taky 🙂 bylo to supr, běhala sem asi měsíc každý den a krásně se mi zpevnila postava (v té době sem normálně jedla všechno co sem chtěla). Byla sem tak akorát měřila 169cm a vážila asi 50kg. jenže jednoho dne sem si přečetla obal na čokoládě co sem zrovna jedla a zjistila, že když si dám 1 čokošku musím hodinu běhat. čokolády sem se vzdát nechtěla a proto sem pořád běhala v tédobě sem si taky hodně začala všímat „ideálů“ v médiích. Všude se psalo a bohužel i píše! Zhubněte! a budete štastní, sportujte! atd… V té době mi jaksi chyběl životní smysl a já myslela o.k. zhubnu pár kilek a on se náký ten smysl najde (jak naivní!) No jenže mně zhubnout nešlo snažila sem se asi 2 měsice -každý den běhat, snídaně jogyrt pak ovoce, těstoviny jogurt a ovoce … jenže pořád nic:( byla sem zoufalá pak sem se přestala trápit a začla normálně jíst jenže tim můj život úplně ztatil smysl. Byla sem vždy jedničkářka, prý nadprůměrně inteligentní,chtěla být dokonalá a bohužel sem byla i perfekcionistka. Nevím co se smým životem stalo, ale nák sem ho přestala vnímat – když sem nezhubla. Začala sem se za to trastat řezala sem se všude možně do rukou nohou .. Máma na to přišla a dotáhla k psycholžce, tý sem něco řekla ale o jídle ani slovo v tu dobu mi asi ani nedošlo že to dělám proto že sem selhala a nezhubla. takhle to šlo celou zimu. Ale začátkem jara si dala opravnej pokus a šla sem do toho brutálně. fakt drastický diety. Každý den … ráno mi bylo špatně po včerejším nájezdu tak sem nesnídala, ale od oběda sem žrala až do usnutí a nehorázně tloustla. Měla sem toho dost a chtěla normálně jíst a žít! jenže to nešlo. Pak sem odjela na 3 týdny k moři a tam sem byla ráda za každý jídlo co mi dali, jídlo fakt ubohý a já strašně hladověla jenže tam sem svou lednici neměla. Zhubla sem tam asi 2 kila, mimochodem mě vedoucí obvinila z anorexie. přijela sem domů a řekla si že budu jíst jako tam jenže se tak nestalo. žrala sem zas o 106 … asi v půlce prázdnin mě napadlo zvracet tak sem začala ze začátku to nešlo ale ted se mi zvedá žaludek i když se napiju vody. Už úmyslně nezvracím ale jíst normálně neumim pořád strašně žeru a trápim se, samozdřejmě taky nenávidim svoje tělo ale psycholožka mi řekla že tělo za to nemůže může za to jen můj rozum nebo spíš nerozum … je to pravda. Jen mozek mi pořád přikazuje : trestej se, zvracej, řež se vždyť ty si ta blbá tlustá holka co nic nedokázala tak trp! každý dne myslím na sebevraždu je jen otázka času kdy to udělám …