Archive for category: Můj příběh

Ahoj všichni,kdo prožíváte neustálé trablé s tím hrozným jídlem.Trvalo mi dlouho než jsem našla odvahu napsat zde svůj příběh.Nehledám pomoc,ani nevím jestli nějaká existuje,ale po přečtení několika příběhu jsem došla k názoru,že je nás hodně se stejným problémem ačkoli můj není zdaleka tak závažný jako ty vaše,ale doufam,že to,že to ze sebe vypíšu pomůže jak mě tak možná i někomu dalšímu.Takže začlo to po mém odchodu z domova,kdy jsem se postavila na vlastní nohy a nikdo se mi nestaral o to co jím,jak to jím a kolik toho jím.Byla jsem přesvědčena,že štíhlost mám v genech a nemusím se starat o skladbu jídelníčku.Za 2 roky jsem přibrala 10kg a dostala jsem se při své výšce 168cm na 62kg.Dokud mi mé okolí nezačalo mé kila připomínat nijak mi nepřišlo,že bych měla nějaké to kilo navíc.Dokonce podle BMI jsem měla normální váhu.Ale ty poznámky,že jsem obézní,že bych se neměla tak cpát jsem stále víc nesnášela a čím dál víc jsem si najednou připadala tlustá,oteklá a začala jsem mít výčitky,když mě někdo viděl s jídlem,neboť jsem měla strach,že zase uslyším ať se furt necpu,ať raději držím dietu.Možná je to tím,že jsem neměla nikoho blízkého kdo by mi jejich tvrzení vyvrátil a tak jsem se naštvala a řekla si jak jim všem ukážu a krásně zhubnu.Začala jsem chodit cvičit do fitka,omezila jsem přísun potravin na minimum a snažila jsem se držet dělenou stravu.Podařilo se mi zhubnout na 47kg aniž bych kdy zvracela.Mé okolí si toho všimlo,když jsem byla tak na 55kg všichni mě obdivovali jak mi to sluší,že jsem dobrá jak jsem to dokázala.Byla jsem samozřejmě nadšená a se sebou konečně spokojená a tak jsem v hubnutí pokračovala,cítila jsem se ohromě,když jsem dokázala něco bez cizí pomoci.Vše se pak,ale obrátilo jako na houpačce,neboť jakmile jsem dosáhla pro mne úžasných 47kg,bylo to tu zn ova poslouchat přiblblé připomínky, že nevypadám dobře,že jsem vychrtlá jak z koncentráku,že nejsem normální,že jsem určitě anoretička ať se jdu léčit.Víte jak mi bylo?Byla jsem zhnusená,tolik dřiny a pevné vúle mi byly uplně k ničemu.Proč zrovna já se nikomu nezavděčím tím jak vypadám.Buď jsem moc tlustá,nebo moc hubená.Byla jsem naštvaná nejen kvůli tomu všemu jídlu ,které jsem si vždy odřekla,ale hlavně kvůli tomu,že jsem si kvůli cizím lidem,kteří se mi pletli do života dokázala pěkně zpackat svoje zdraví.Bohužel jsem na to přišla pozdě,že svůj život musím žít hlavně kvúli sobě a né abych se líbila druhým,kteří mi za to vůbec nestojí.Lidi jsou totiž sobci a mnohdy si své mindráky léči na druhých,aniž by si připouštěli,že jim mohou ublížit.Já jsem to naštěstí pochopila včas a přestala jsem si připouštět reakce svého okolí.Nebyla to lehká cesta,dokonce jsem se dostala do rukou psych.,ale hlavně,že jsem se nestala anoretičkou myslím si,že by ta cesta zpátky byla daleko těžší.Sice se stále hlídám v jídle ale,už se snažím jen kvůli tomu ať se hlavně JA cítím dobře a na všechny ostatní kašlu.Když se jim nelíbím je to hlavně jejich problém a né můj.CHtěla jsem vám všem říct ať se netrápíte kvůli tomu jak vypadáte a užívejte si života takové jaké jste vždyť všechny jsme krásné a ten kdo to bude chtít vidět ten si toho určitě všimne!!!!!

Ahoj holky, nejdriv chci vam vsem podekovat za to, ze pisete na tyhle stranky. Uprimne receno, vzdycky jsem si myslela, ze anorekticky a bulimicky jsou hloupy a rozmazleny nanynky, ale timto se vsem omlouvam, protoze jsem z vasich pribehu zjistila, ze vetsina z vas jsou opravdu inteligentni holky, ktere se bohuzel nedokazaly vyhnout nemoci. Nevim, jestli sem muj pribeh vubec patri, protoze nejsem ani anorekticka, ani bulimicka, ale bohuzel nejaky problem s jidlem mam v hlave taky. Jako dite jsem byla hubena, ale jak jsem se zacala vyvijet, tak jsem pribrala. Nikdy me nenapadlo, ze jsem tlusta. Jasne, jako kazda holka jsem mela hodne vyhrad ke svemu vzhledu, ale postava me nijak netrapila. To se zmenilo, kdyz mi bylo 15 let a nastoupila jsem na stredni skolu. Byla to textilni prumyslovka, kam chodily skoro same holky a v mych ocich byly vsechny hezci nez ja. Ta skola mela svoje manekynky, protoze se tam navrhovalo a silo a ty manekynky potom predvadely vsude mozne. Na zacatku prvaku se vyhlasil konkurz na nove modelky. Sla jsem se tam ze zvedavosti s holkama podivat a nakonec jsme se vsechny predvedly. Ucitelka, ktera to poradala, se na me podivala a rekla: hm, mala a tlusta. Ale ze kdyz zhubnu, dalo by se o mne uvazovat. Tenkrat jsem ani nevedela, kolik vlastne vazim. Zjistila jsem, ze mam 63 kg na 166 cm. Coz bylo fakt hodne, ale jak rikam, do te doby me ani nenapadlo, ze bych mohla byt tlusta. Zacala jsem drzet dietu a cvicit. PO nejakem case mi pripadalo, ze mi hrablo. Uz jsem nevzala do pusy nic, o cem bych si napred nezjistila kolik to ma kalorii. Rekla jsem si, ze radsi prestanu.zhubla jsem na 57kg. Vsichni me chvalili, na manekyny jsem se vybodla a byla rada, ze jsem zhubla. Jenze od te doby jsem se zacala sledovat. Nenavidela jsem svoje bricho a stehna. Chodila jsem ctyrikrat tydne cvicit, ale bylo to na nic. Pripadala jsem si odporna a po vecerech brecela, ze me zadny kluk nechce. V 17 letech jsem zacala chodit s mym prvnim klukem, byla to velka laska. On me miloval takovou, jaka jsem byla, rikal, ze jsem krasna, ale ja si myslela, ze to rika jen proto, aby mi udelal radost. Byli jsme spolu tri roky, pak jsme se rozesli. Ja odjela do ciziny a najednou se kolem me tocila spousta kluku. Nemohla jsem tomu uverit. Ale ouha, po par mesicich jine stravy jsem zjistila, ze vazim 67 kg. Strasne jsem se stydela a rekla si, ze nepojedu domu, dokud zase nezhubnu. Skoro jsem nejedla a chodila dvakrat denne cvicit. Az jsem zase zhubla. Nasla jsem si jineho kluka. Zpocatku se ke mne choval dobre, ale brzo to zacalo. Rikal, ze jsem tlusta a oskliva. Nerikal to presne takhle, nejak to vzdycky zabalil do jinych slov, ale v podstate mu slo o to, aby mi namluvil, ze mam byt rada, ze ho mam, ze nikdo jiny by me nechtel. Nakonec jsme to spolu skoncili a mne zacal novy zivot. Byla jsem rok single a kolem me bylo hodne kluku, kteri meli zajem. Ale po tom spatnym vztahu jsem nikoho nechtela. Az jsem se jednou zamilovala… Je to uz 8 mesicu, co jsem s mym soucasnym pritelem. Zijeme spolu a nic mi nechybi. Miluju ho strasne moc, ale mam zase deprese z jidla. Jim vzdycky kdyz neni doma, aby nevedel, co jsem snedla. Stydim se, ze by treba videl, ze jim neco sladkeho, nebo tak. Dokonce pred nim takove jidlo schovavam. Chodila jsem do posilovny, ale nebavi me to a zadne vysledky na me nejsou videt. Asi neumim poradne cvicit. Ted jsem si nasla cviceni, co me bavi a doufam, ze to bude mit nejaky efekt. Nenavidim svoje bricho, boky, stehna a taky mam moc velka prsa a to me dela jeste baculatejsi. Dneska vazim okolo 60 kg a pripadam si vyzrana jako prase. Jsem porad v cizine a zajimave je, ze zatimco Cesi maji porad k holkam nejake negativni poznamky, od cizincu jsem to nikdy nezazila. Jeden kamarad mi rekl, ze vetsina zenskych by vrazdila, aby mela moji postavu. hahaha. Nejde mi ani tak o to, abych zhubla, ale hlavne o to, abych se smirila se svoji postavou. Uz ctyri roky jsem nemela na sobe kratasy a za cele leto jsem si ctyrikrat oblekla saty. Nesnesu predstavu, ze by nekdo videl moje nohy. Nemuzu si poradne ani uzit sex, protoze porad myslim na to, ze muj partner uvidi moje bricho, nebo celulitidu na zadku. Jsem fakt psycho. Kdyz se k sobe treba tulime na gauci, mam porad ruce pres bricho, pro pripad, ze by mi na nej nahodou sahl, aby se nezhnusil z mych speku. Koupila jsem si projimadla, ale zatim jsem je pouzila jen jednou. Jsem zoufala. Nikdo o mem problemu nevi, stydim se to komukoliv rict. Hlavne memu priteli, protoze jeho byvala vazi asi 45 kg a to meri stejne jako ja. Porad si namlouvam, ze se mu takove holky urcite libi a ze me je mu urcite zle a chtel by, abych zhubla. Nemuzu s nim o nicem takovem mluvit, protoze se bojim, ze rekne jo, mela bys zhubnout. Kdyz jsem kamaradkam nadhodila, ze nenavidim svoji tloustku, jen zakroutily hlavou a rekly, ze jsem prastena. Je mi uz 25 let a pro spoustu z vas uz jsem urcite stara raketa. I ja si myslim, ze bych uz mela mit rozum. Ale nedokazu prestat nenavidet svoje telo, ani prestat jist. Myslim porad na to, co budu jist dneska, zitra, za tyden… Nemuzu to ani nikomu rict, protoze nejsem ani bulimicka, ani anorekicka, tak by se mi akorat kazdy vysmal, protoze mi vlastne nic neni. Kdyby nebylo toho blbeho konkurzu, mozna, ze bych dodneska netusila, jak jsem tlusta a mohla jsem byt spokojena… Ale to uz nevratim a ted se asi budu navzdy nenavidet, jak jsem tlusta a roztekla. Jsem z toho nestastna. Budu moc rada, kdyz mi nekdo do komentare napisete, co si o mne myslite. Mejte se moc krasne a vsem vam preju hodne stesti. Vase Pippi

Vždycky jsem byla tlustá. Odmalička mě jako jedináčka rozmazlovala babička, naši mi taky podstrojovali co se dalo. Však jsem si toho ve škole vyslechla ? těch posměchů, urážek a nadávek. Nikdy jsem nezapadla. Diety jsem ale nedržela, nedokázala jsem se jídla vzdát. Když už, tak jsem přes prázdniny něco zhubla, tak 3-4 kila, která byla za chvíli zase zpět, + něco navíc. Něco se ve mně zlomilo až loni o prázdninách. V té době to bylo 73kilo na 173cm. Bylo léto, teplo a já ani nepociťovala nutnost jíst. Občas nějaký ovoce, hodně jsem pila, maximálně suchý rohlík. Byla jsem taky neustále v pohybu, snažila jsem se zaměstnat. Za ty dva měsíce jsem zhubla 10 kilo. Když jsem přišla do školy, holky mě chválily, bylo to na mě poznat, ale já chtěla víc. Viděla jsem kolem sebe ty křehký štíhlý postavičky všech kamarádek, který nevážily víc jak 50 kilo. Dala jsem si hranici, o které jsem snila už dlouho ? 55 kilo. Téhle váhy jsem konzumací salátů a jablek dosáhla po Vánocích. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, nebyla mi zima, vlasy mi nepadaly, pleť se nezhoršila. Všechno v normálu, jako dřív?Teda až na to, že můj denní příjem KJ nikdy nepřesáhnul 1500. Váhu jsem si držela, byla jsem šťastná, na jednom jídle denně, ale v pohodě. Pak v březnu měla máma narozeniny, najednou bylo kolem mě takových dobrot, všechno co jsem už tak dlouho nejedla a chtěla to ochutnat. Bylo to v sobotu a já si řekla, proč ne, po tak dlouhé době si dát můžeš. Nacpala jsem se přímo neuvěřitelně, snad tři hodiny v kuse jsem pořád něco jedla. Moje břicho bylo tak nafouklý, že jsem ani nezapnula svoje oblíbené rifle. Ráno jsem stoupla na váhu, a měla jsem 58 kilo. Za jeden den jsem se dostala o tři kila výš. Prostě neskutečný. Začala jsem panikařit, v neděli jsem měla skoro hladovku, jenom jedno jablko. Další den jsem měla kilo dole a další dvě jsem zvládla během týdne. Byla jsem překvapená, jak lehce to šlo zase zpátky. Slíbila jsem si, že už to víckrát neudělám. Podruhé jsem se přejedla, když jsme měli psát maturitní písemku. Byla jsem tak nervozní a podrážděná, hádala jsem se s mámou, která moje nálady nechápala a nechápe pořád. Myslí si, i když má člověk nějakej problém, tak se pořád musí tvářit šťastně a hlavně ji s tím neotravovat. Takže tentokrát jsem tím řešila stres a deprese. Dalo by se říct, že když jsem se dostala na těch 55 kilo, už jsem dál hubnout nechtěla, stačilo mi to, měla jsem hezkou postavu, oblečení mi sedělo, celkově jsem byla hezčí. A tak nějak jsem uvíznula na mrtvým bodě. Už jsem neměla co hlídat, kam pokračovat?Takže když jsem něco nabrala, na druhou stranu jsem to taky brala, že se zase nějak ?zaměstnám? a těšila jsem se na každý úbytek váhy směrem zpátky, k 55kilům. No každopádně se ty intervaly přejídání začaly pořád zkracovat a zkracovat. Jednou jsem jedla z pocitu uvolnění, jednou ze stresu, potom z nudy. Pokaždé jsem si řekla ?když ti nevychází tohle, tak si dej aspoň čokoládu..? Po každém záchvatu jsem si řekla, že už to víckrát neudělám, a já tomu věřím. I když to tak není a opakovalo se to, pokaždé když si to řeknu, věřím tomu. Jenom to prostě musím dodržet a ovládnout, jednou už JO!! Tedka prožívám už moc dlouhý období doma, škola skončila v květnu a od té doby jsem doma. Už od začátku tohohle volna se střídá dieta a přejídání. Váha se mi pohybuje od 55 až do 61kg. Ted se ale nějak nemůžu dostat zpátky na těch 55. Z 60 to vydržím tak na těch 57 kilo a pak následuje záchvat a opět dvě kila nahoře a můžu další den začít znova. Stejně jako dneska, splácala jsem všechno možný a vypadám strašně nafoukle a otekle. Přitom mám motivaci, za týden jdu školy, hned po víkendu mám zápisy pak stěhování? Nechci tohle všechno absolvovat s myšlenkama na jídlo, jak jsem tlustá a kolik ještě zbývá shodit. Takže tenhle víkend se budu snažit jíst pravidelně a aspoň trochu se uvíst do normálu a přes ten příští týden ještě napravím co se napravit dá. Týden na pět kilo není moc dlouhá doba. Ale mám hroznej strach, že tohle přejídání nikdy nepřestane, pořád si říkám, až se dostanu zpět na svou váhu, budu jíst pravidelně 5x denně, a ne žádný mravenčí porce kolem 1000KJ. Ale aspoň těch 4000Kj, pro začátek. Abych jedla jako normální člověk. Bez hladovek, bez přejídání, bez extrémů. Jenže to bych nesměla pokaždé v půlce zklamat. Ale já to dokážu, dokážu, že na to mám a že nejsem tak slabá jak si o mě rodiče, hlavně máma myslí. Budu zase jíst normálně.

Tak.. taky se chci svěřit se svým příběhem protože sem o něm skoro s nikym nemluvila krom asi 2-3 lidí.Asi tak před před 2 rokama sem začla s hubnutím připadala sem si strašně tlustá voproti svý kámošce která byla vod malinka strašně hubená.Chodili sme k ní s holkama na návštěvy každej den a ona měla vždycky ve svý skřínce v kuchiny plno dobrot vždycky nám jich plno rozdala a my spokojeně jedli ale ona si vždycky vzala jen ovoce a nikdy si s náma nedala nic dobrýho a já začla tloustnout nikdy sme nebyla tlustá ale taky ne tak hubená jak sem chtěla začlo to nenápadně nikdo si mě nevšímal a pokračovalo to asi půl roku bylo mi 13 teda skor necelých 14 a já se z váhy 44 dostala na 36 a toho už si všimli i učitelky protože sem začla omdlívat točila se mi hlava nejedla sem tohleto trvalo asi tak čtvrt roku než mě posali do nemocnice nejdřív na tejden pak na dva tejdny ale nikdy mi neřekli že mam naorexii at už jenom začínající to mě naštvala já chtěla aby si mě konečně všimli že sem zhubla… v nemocnici sem přibrala z 36 na 43 byl to šok.tedka sem už skoro 2 roky zkoušela vždycky omezit jídlo ale nejde to nesnášim svý tělo mam špeky snad i na mozku nedávno sem viděla film jak si jedna holka myslela že bude andělem když nebude jíst a vona po 10 dnech umřela protže nejedla jen pila a pak byla v nemocnici a vyskočila z vokna protože jí dali nitrožilní stravu a vona so myslela že jí tim zaniknou křídla taky bych chtěla bejt andělem je to trapný já vim ale potřebovala bych schodit na 44-45 kilo mam 50 a to je hnus mam zadek jak vrata a břicho jak balon všichni mi říkají jak sem hubená ale oni nevidí mý špeky a chci s tim něco udělat ale jelikož sem jedináček tak všechno jídlo všechyn dobroty se dávají mě.A to nejde nejíst párkrát sem zkoušela i po jídle zvracet ale nejde mi to a mlíko nesnášim to bych do pusy nedala.Sem divná ale chci zhubout:-( neodradilo mě ani ta moje zkušenost.

Ahoj holky, ráda bych vám sdělila svůj příběh.. Myslím si ,že jsem nikdy nebyla úplná anorektička..spíš jsem jen jednu dobu měla oslabenou psychiku..a chtěla být pro okolí dokonalá. Takže od začátku ,mám skvělou rodinu ,které si strašně vážím a za nic na světě bych ji nevyměnila!studuji střední školu teď posledním rokem a mám relativně hezké známky i dané cíle do budoucna..nechci znít namyšleně ,ale lidé okolo mě říkají ,že jsem moc pěkná holka ,tak možná na tom něco bude 🙂 ALE přes tyhle fakta tu bylo ještě něco,můj přítel ,chodila jsem s ním od svých čerstvých 15 let,byla to má první velká láska 🙂 na kterou člověk nemůže jen tak zapomenout ,měli jsme období ,kdy jsme se milovali,kdy jsme si ubližovali a kdy jsme si nedokázali život představit jeden bez druhého..v našem vztahu byl závislí on více na mě ,alespoń ze začátku to tak bylo ,jenže pak přišel zlom a já předtím silná osobnost ,začala být závislá na něm ani jsem to nepocítila, tu změnu,jenže šok byl pro mě to ,když mi definitivně řekl, je KONEC,já to vůbec neočekávala ani by mě to nenapadlo..jo.. moje chyba! člověk má vždycky se vším trošku počítat…A pak se to vše spustilo ,každý den jsem pro něj brečela,neměla chuť vstát z postele ,proč?říkala jsem si, bez něj to nemá cenu,nemám důvod..na jídlo jsem neměla ani pomyšlení,prostě nic pro mě v tu dobu nemělo smysl..měřím 168 cm a má váha byla 54 kg ,vždy jsem byla typ štíhlejší postavy,po rozchodu jsem měla za chvíli 50 kg,všichni si toho všimli,kamarádi ,rodina,spolužáci a já jim vysvětlila proč to je ,protože jsem měla špatné období,ALE!!to byla sice pravda ,takhle jsem zhubla aniž bych chtěla být hubenější nebo tak,JENŽE pak přišel zlom,začalo se mi to líbít..řekla jsem si teď ,když jsem sama ,musím být „dokonalá“ ať se okolí a samozřejmě chlapům líbím 🙂 takže jsem už jedla jen málo..a váha šla dolů 49,47,46..ale já pořád všem říkala ,že je to normální ,že jsem zdravá ,vlastně ani nevím jestli to byla přímo anorexie ,pak jsem potkala dalšího kluka ,který mi ,ale moc nepomohl ,protože jsme spolu vedli takový noční život ,párty ,alkohol ,příchody v 7 hod.ráno ,málo spánku a měla jsem 44 kg..to už se opravdu ani mému okolí nelíbilo,hodně lidí mi to říkalo a mě to šlo jedním uchem dovnitř a 2 ven..naštěstí ani nevím jak jsem přišla k rozumu ,asi i díky našim ,protože jsem viděla ,že jsou ze mě zklamaní a na jejich názorech mi vždy velice záleželo..tak jsem ukončila svuj párty vztah,začala se bavit s normálnějšíma klukama a více jíst ,pomohla mi i dovolená na které jsem byla ,jedla jsem tam 3x denně k tomu švédské stolování 🙂 kterému neodolám :-)a nyní vážím 48-49 kg.Psychiku mám výrazně lepší ,už nejsem tak moc přecitlivělá,lehce zranitelná ..ale takový happy end to není ,něco mi zůstalo ,když jsem se vrátila z dovči zpátky domů ,tak pořád sleduji kolikrát denně jím ,kolik toho s ním ,ale snažím se jíst 2x denně ,což dodržuji..ale nechci mít víc než 49 kg..což taky není moc normální pro mě by bylo idéálních 48kg. to bych byla spokojená ,i když možná to není nezdravá váha ,protože při ní mi není ani zima ani na omdlení..no tak nevím jak na to jsem 🙁 a budu ráda za každý váš názor!papa Beruška