Archive for category: Můj příběh

Ahoky sice sem už psala , ale nevím jestli sem to poslala dobře 🙂 Jeden je už napsaný a tady je pokračování. vypadá to semnou hůř než předtím. V hlavě mám pořád hlas který mě říká různý věci okolo jídla a pořád na jídlo myslím. Ve škole místo abych dělala matiku tak počítám kcal a to , jak zhubnu , nebo jak bude vypadat má váha zítra a kolik musím dát dolů do 3 dnů…. už ani nemůžu nikomu nic věřit. Ty jejich řeči vemsi jablko s toho nestloustneš už mě lezou krkem. Sice je pravda že se z děckama a s rodičema bavím celkem normálně ale začínám být nervoznější než předtím a každá blbost mě vytočí. Takhle to začalo před 3 měsíci a vidím že jeto pořád horší a horší. Asi tak před 2 měsíci teda na začátku mích „diet“ sem byla u psycholožky a ta mě řekla že jsem v pohodě. Jednu dobu sem to dělala tak , že jsem 5 dní jedla normálně jako každej normál člověk a třeba dalších 8 dní sem „nejedla tak , jak bych měla “ . Tet jeto horší beru různý věci abych zhubla . Chvilku jak si stoupnu na váhu jsem štastná ale po chvíli …. si říkám že byto chtělo jestě víc.Od minulího týdne jím jinak … myslím tím to nejhorší co je asi víte co myslím . Tetka ve čtvrtek jdu na kontroluk psycholožce tak uvidím co mi řekne.Očekávám odpověd „si v pohodě “ Ja ji pravdu neřeknu protože se bojím to řešit .. bojím se asi jíst nebo já nevim ale něco takovího . Nechci o tom mluvit. Někdy sem ráda že je mi takhle jindy bych se toho nejradši zbavila… Ani nevím co mi ve skutečnosti je ….

PŘED TÝDNEM JSME SE OPILA A NEVĚDOMKY JSEM NAŠIM MŮJ PROBLEM S BULIMII VYKLOPILA.. Náhodou jsme předevčírem šly s maminou na kontrolu k neuroložce (často mě bolívala hlava..) a řekly jsme jí to a ta mě poslala na ENDOKRINOLOGII (žlázy s vnitřní sekrecí). Zvážili mě, změřili, vzali krev, moč a doktorka mi promluvila do duše: „CHCEŠ TEN GYMPL DODĚLAT?“ „Chci,“ odpověděla jsem. „JESTL ISI BUDES STRKAT PRST DO KRKU, TAK JI S NEJVETSI PRAVDEPODOBNOSTI NEDODELAS.. JEDNA TŘETINA LIDÍ SE Z BULIMIE DOSTANE, PROTOŽE CHCE.. JEDNA TŘETINA SE V TOM MOTÁ CELEJ ŽIVOT.. A JEDNA TŘETINA ZEMŘE. JSI HEZKÁ HOLKA, NENIČ SE SVOU VLASTNÍ SILOU. NEJHORŠÍ JE TO, CO SI ČLOVĚK ZPŮSOBÍ SÁM..“ atd. Následovalo sono břicha, štítný žlázy a nadledvinek.. Všechno naštěstí v pohodě. HOLKY, JDĚTĚ K DOKTORU, POMŮŽE VÁM! Dneškem končim s bulimii.

Ahoj, pročítala jsem tyhle stránky (zejména „můj příběh“) a byla jsem překvapená, jak často se s některými z vás moje situace shoduje…u mě je hlavní problém to, že jsem věčná dietářka a hrozná alibistka – alibistka v tom smyslu, že před všemi ostatními svou rostoucí váhu svádím na zdravotní problémy (protože já se přece stravuju jen a pouze zdravě), přitom za vším stojí moje přejídání… Potýkám se s tím už zhruba 5 let, tehdy jsem držela dietu od dietoložky a za prázdiny zhubla 10 kilo. Příjem byl zhruba 2500-3000kJ denně, takže prostě špatná dieta, neměla jsem dostatek živin – ale byla jsem samozřejmě spokojená a na omezené stravování jsem si zvykla (dokonce jsem nelitovala v hospodě pít pouze vodu a jíst snídaně typu vejce+plátek šunky nebo oběd:dušené kuřecí maso+bílý jogurt…). Jenže brzy poté, co jsem docílila vysněné váhy, se ozval imunitní systém a v podstatě celý následující rok jsem docházela za doktory. Začala jsem (byla jsem nucena začít a vlastně jsem se tomu ani moc nebránila – nečekala jsem, že to nezvládnu…)normálně jíst, k tomu jsem navíc začala brát antikoncepci, ale ještě před 2,5 roky jsem měla po prázdninách dobrou postavu. Pak se ale vše zvrtlo (ani nevím, kdy) a začalo moje tajný ujídání, který se velmi brzy přeměnilo v přejídání se (nejdřív třeba hrstička musli po obědě, pak jsem si dala hrstičky 2 i večer no a čím to končilo, to se mi ani popisovat nechce…). Takže teď mám o 20 kilo víc, než po té úspěšné dietě před 5 lety, mám za sebou dokonce i hubnoucí program (který zeštíhlil akorát moje konto v bance), sportuju pomalu denně, ale asi už mám něco s psychikou, protože prostě nedokážu se udržet a moje přejídací anabáze mě přemůžou…zatím ze všech marných pokusů držím rekord 10 dní bez přejezení – a i když výsledek jsem na sobě mohla i po tak krátké době poznat, nepomohlo to, nezakousla jsem se a nevydržela. Už vážně nevím, jak dál, podle mě mám načteno o zdravém hubnutí všechno, i to, jak zabránit návalu chuti na něco (protože u mě to skutečně nebývá z hladu, mně by spíš vyhovovalo nejíst vůbec – třeba si uvařím správně složený oběd, ale po něm mě překoná ZP…), ale k úspěchu to furt nevede. Přitom když si vzpomenu, s jakou lehkostí jsem se pustila do té diety před pár lety a bez nějakých myšlenek na sladké – nevím, kam mi ta silná vůle zmizela. Asi jsem ji snědla;-). No, kdyby nic, tak mi určitě pomáhá sledovat tyhle příběhy, snadněji se mi tu s mým problémem svěřuje (i když takhle anonymně, pod pseudonymem), protože jinak jsesm nenašla odvahu o něm někomu říct a nevím, jestli to někdy udělám.Těm z nás, které furt bojujeme s určitou formou ppp přeju hodně síly a odhodlání a hlavně smekám před těmi, kdo se s tímhle problémem dokázali vypořádat, jste borci. Snad se mi to někdy taky povede.

Ahoj všichni,kdo prožíváte neustálé trablé s tím hrozným jídlem.Trvalo mi dlouho než jsem našla odvahu napsat zde svůj příběh.Nehledám pomoc,ani nevím jestli nějaká existuje,ale po přečtení několika příběhu jsem došla k názoru,že je nás hodně se stejným problémem ačkoli můj není zdaleka tak závažný jako ty vaše,ale doufam,že to,že to ze sebe vypíšu pomůže jak mě tak možná i někomu dalšímu.Takže začlo to po mém odchodu z domova,kdy jsem se postavila na vlastní nohy a nikdo se mi nestaral o to co jím,jak to jím a kolik toho jím.Byla jsem přesvědčena,že štíhlost mám v genech a nemusím se starat o skladbu jídelníčku.Za 2 roky jsem přibrala 10kg a dostala jsem se při své výšce 168cm na 62kg.Dokud mi mé okolí nezačalo mé kila připomínat nijak mi nepřišlo,že bych měla nějaké to kilo navíc.Dokonce podle BMI jsem měla normální váhu.Ale ty poznámky,že jsem obézní,že bych se neměla tak cpát jsem stále víc nesnášela a čím dál víc jsem si najednou připadala tlustá,oteklá a začala jsem mít výčitky,když mě někdo viděl s jídlem,neboť jsem měla strach,že zase uslyším ať se furt necpu,ať raději držím dietu.Možná je to tím,že jsem neměla nikoho blízkého kdo by mi jejich tvrzení vyvrátil a tak jsem se naštvala a řekla si jak jim všem ukážu a krásně zhubnu.Začala jsem chodit cvičit do fitka,omezila jsem přísun potravin na minimum a snažila jsem se držet dělenou stravu.Podařilo se mi zhubnout na 47kg aniž bych kdy zvracela.Mé okolí si toho všimlo,když jsem byla tak na 55kg všichni mě obdivovali jak mi to sluší,že jsem dobrá jak jsem to dokázala.Byla jsem samozřejmě nadšená a se sebou konečně spokojená a tak jsem v hubnutí pokračovala,cítila jsem se ohromě,když jsem dokázala něco bez cizí pomoci.Vše se pak,ale obrátilo jako na houpačce,neboť jakmile jsem dosáhla pro mne úžasných 47kg,bylo to tu zn ova poslouchat přiblblé připomínky, že nevypadám dobře,že jsem vychrtlá jak z koncentráku,že nejsem normální,že jsem určitě anoretička ať se jdu léčit.Víte jak mi bylo?Byla jsem zhnusená,tolik dřiny a pevné vúle mi byly uplně k ničemu.Proč zrovna já se nikomu nezavděčím tím jak vypadám.Buď jsem moc tlustá,nebo moc hubená.Byla jsem naštvaná nejen kvůli tomu všemu jídlu ,které jsem si vždy odřekla,ale hlavně kvůli tomu,že jsem si kvůli cizím lidem,kteří se mi pletli do života dokázala pěkně zpackat svoje zdraví.Bohužel jsem na to přišla pozdě,že svůj život musím žít hlavně kvúli sobě a né abych se líbila druhým,kteří mi za to vůbec nestojí.Lidi jsou totiž sobci a mnohdy si své mindráky léči na druhých,aniž by si připouštěli,že jim mohou ublížit.Já jsem to naštěstí pochopila včas a přestala jsem si připouštět reakce svého okolí.Nebyla to lehká cesta,dokonce jsem se dostala do rukou psych.,ale hlavně,že jsem se nestala anoretičkou myslím si,že by ta cesta zpátky byla daleko těžší.Sice se stále hlídám v jídle ale,už se snažím jen kvůli tomu ať se hlavně JA cítím dobře a na všechny ostatní kašlu.Když se jim nelíbím je to hlavně jejich problém a né můj.CHtěla jsem vám všem říct ať se netrápíte kvůli tomu jak vypadáte a užívejte si života takové jaké jste vždyť všechny jsme krásné a ten kdo to bude chtít vidět ten si toho určitě všimne!!!!!