Radko, napiš mi na sebe kontakt, moje adresa je cerinka@centrum.cz, ráda bych se Ti ozvala. Mám skoro stejný problém s kamrádkou jako Ty se sestrou. Budu ráda, když napíšeš! <p> VZKAZ ADMINISTRÁTORA – TAKOVÉ ZPRÁVY PIŠTE PROSÍM DO POKECU, SEM PATŘÍ PŘÍBĚHY.
Píšeš:<p> Přiznávám je to trošku podivný, ale bohužel nejde si říct, je to blbost a vyhnat to z hlavy- věř mi, udělala bych to strašně ráda, kdyby to bylo tak jednoduchý!!! <p> Znamená to, že bys to udělala ráda pouze v případě, že by to bylo lehký? <p> Určitě ne. (prosím)<p> Takže fakt, že to není lehký neznamená, že nechceš. Jestliže chceš, tak se to povede, i když to bude těžký, ne? Jenom to bude dlouho trvat a bude to namáhavý. Což není až takovej průšvih. Řekni chlápkovi bez nohy, že mu naroste, akorát to bude dlouhý a namáhavý. Určitě z toho nebude skolenej. (Nota bene, když nemá tu nohu, tak je spíš bezkolennej) <p> V prvním svým psaní ses ptala, jestli máš problém. V tom druhým jsi říkala, že ten problém, co máš, nejde vyřešit jen tak, a že bys chtěla. Takže hurá!!!<p> Zjistila jsi, že máš problém, kterej chceš řešit a že to jde, ačkoli těžko. To jsou samý dobrý zprávy. Co s tím uděláš?<p> To se mi to hezky ptá, co?<p> To je tím, že moje problémy jsou jiný, ne tím, že by nebyly…<p>
Ahoj Radko, <p> mam za sebou 5 let anorexie se stavy bulimie.Podle toho co pises o sve sestre,tak mam dojem,ze ani ona neni spokojena se svym telem.Pravdepodobne si mysli,ze je tlusta a mohla by jeste zhubnout.Ja ty stavy znam.Jsou to takove stavy,kdyz se tesis rana,az si stoupnes na vahu a bude tam min.Z kruciciho zaludku mas radost,protoze vis,ze zhubnes. ….Na druhou stranu u bulimie..prejidas se.. a pka je ti strsne,mas vycitky,nenavidis se,zaviras se do sebe,je ti hrozna zima.Ja kdyz jsem mela anorexii,tak mi vsichni pripadali tlusty,i modelky.Pohrdala jsem vsema,co se porad necim cpali. <p> Myslim si ze by jste si meli s Tvou sestrou vazne promluvit. Ono z nepatrneho hubnuti,razem muze skoncit na 30 kilech hned.Je to hrozne tezka cesta zpatky.Ja se pokousim dostat uz pet let zpet a nemuzu.Kdyz jsem 2 tydny v pohode,muzu byt rada.Proste to tak lehce nejde.
notak proberte se,než vás to začne ovládat.Málo procen dívek se z toho dostane a proto to radši ani nezkoušejte.Je mi sice jen 12 let a nevím o tom moc,ale tohle bych nikdy nezkusila.I když jsem silnější postavy.Většinou to začne tím,že vám někdo ze třídy poví,že jsi tlustá.A nadávají vám špekoune.Zkoušela jsem hubnou více sportovat.Ale lidé to říkají většinou proto,že u sebe mají partu.Dejte na mě.NEPOSLOUCHEJTE JE!!!!!
no, tak jak to bylo…tento příběh není asi obvyklý pro dg. bulimie, ale ve výsledku naprosto totožný… kdysi v mých praštěných ulítlých čtrnácti letech,kdy jsem skoro ještě netušila, že kluci mají sprostě masíčko navíc a svět pro mě byl vymezen prostorem od dveří mého pokojíčka -kam mě drazí rodičové uklízeli po standartních domácích bitkách a hadkách, v lepším případě- až po školní lavice ,což bylo jediné místo mého utěku před domácím masem.Nebudu a nechci popisovat stav čtrnáctileté dívky ,která zjistila ,že její tolik milovaný tatínek je vlastné alkoholik a povaleč ,který se nezdráhá zmidlit svojí ženu za to ,že neefektivně myje nádobí a maminka ,která si své problémy s manželem-mým otcem-řeší tím ,že se schovává v ukrytu svého zaměstnání-od 6.00 do 21.00,takže na svou dcerku,která stejně stojí na straně toho tyrana,prostě nemá čas.Nakonec jsem si alespon prosadila jako zajmovou činnost atletiku , v které jsem vynikala ,a která se stala zástěrkou pro mojí nepřítomnost doma.Má komunikace s rodiči byla minimální,týkala se nejnutnějších denních potřeb.Tyto potřeby se po čase zredukovali pouze na SRAVU.V té době jsem si začala utvářet pohled na svět,jako každý v tomto věku,a jedním životním rozhodnutím pro mě byl přechod na vegetariánství,což otec naprosto nerespektoval ba naopak uvědomil si,že je to jedno z mých slabých míst a začal mě přes jidlo doslova(z mého pohledu) tyranizovat.Nutil mě jíst různé pokrmy z masa,v množství příliš velkém,co do kvality pro mě nepoživatelné…Uběhl nějaký čas a já to nechtěla snášet chtěla jsem si sama rozhodovat jako snad každy „normální“človíček ,co budu jíst a v jakém množství.Můj zájem o osamostatnění, o vlastní rozhodování se samozdřejmě upnul na oblast, která byla nejvíce omezována na příjem potravy.<p> Myslím ,že v hodině biologie jsme si zrovna vykládali o trávicí soustavě,ke které patří tzv. dávicí reflex, takže myšlenka byla na světě.<p> Když jsem přišla domů opět to vřelo.Otec mi opět nacpal talíř přetékající masem,mastnotou a ted už mi vadilo skoro všechno jídlo,které se ocitlo v otcově jídelníčku ,i když to byl květák s jogurtem.Naši se začli hádat a vyhrožovat,při takových hádkách jsem vždycky dostala záchvat histerického pláče skoro jsem se dusila,dostala jsem vztek na ně ,na sebe ,na život…Pamatuji si ,že jsem nechtěla žít,ale nešlo nic udělat nechtěla jsem nikomu než sobě ublížit a myšlenka ,že člověk nemůže svobodně rozhodnout ani o své smrti mě strašně deptala…prudkém pláči jsem si lžičkou zajela do krku,ale nic ,nezvracela jsem,nešlo to…rodiče na sebe stále křičeli ve vedlejším pokoji,viděla jsem je přes prosklené dveře.Napila jem se a zkusila to prstem ,bylo to lepší-tak to bylo poprvé ,kdy jsem zvracela.Tuto činnost jsem pak asi rok a půl provozovala každodenně-Přišla jsem domů,snědla co mi dali a vyzvracela,snědla ,vyzvracela…Efekt byl takový ,že jsem nejen svým způsobem rozhodovala o tom ,co chci jíst,a tím jsem mohla rozhodovat o sobě samé, ale navíc jsem zhubla o dvanáct kilo-na 49 kg,což teprve tehdy pro mě mělo význam, co se týče nějaké sexuální přitažlivosti.Do té doby jsem neměla zájem o kluky ani o to ,co je in ,o to jak se dobře chovat, jak dobře vypadat ,a tak.Teprve ,když jsem zhubla nějaký to kilo začala jsem si uvědomovat,že se líbim ,a že se mi líbí…a to jenom utvrdilo proč pokračovat ve zvracení a kontrolování toho,co sním.K tomu jsem každý den absolvovala tvrdé atletické tréningy.Můj jídelníček ke konci mé zvracecí dráhy vypadal asi takhle:2 jablka , a 1 jogurt denně a spouuusty tekutin-to jsem z 40% zase vyzvracela.<p> Nakonec jsem po roztržce s otcem- který jednoho ošklivého dne uviděl nebo spíš zaslechl jak zvracím a vtrh do mého pokojíčku, sprostě mi vynadal a zbil-dobrovolně a docela ráda šla k doktorce ,která ihned mým rodičům doporučila hospitalizaci na psychiatrické klinice…tam jsem strávila něco přes dva měsíce nejteplejšího léta ,který jsem kdy zažila.V nemocnici jsem zhubla na 46 kilo a žila jsem od víkendu k víkendu, které jsem mohla trávit doma ,pokud jsem ovšem spolupracovala,což byl docela těžký výběr ,něvač domů se mi zrovna nechtělo a jiná motivace se mi nenabýzela…vztahy v rodině se i přes snahu psychologů nijak nezlepšily.Po propuštění jsem s otcem až do nedávna nepromluvila ani slovo.Váhu jsem si udržovala několik let na 50 kg při výšce 166.Žaludek mám však zničený na celý život, ani dnes po pěti letech neudržím vetší množství potravy v žaludku.Dalším defektem ,který sužuje můj život dodnes je vypadávání vlasů-s tím jsem se ještě nevypořádala, snad jednou.Musím říct ,že můžu děkovat ,nevim komu,že to dopadlo jen takhle. V nemocnici jsem však získala mnoho neopakovatelných zkušeností jednak jsem se seznámila s mnoha lidni trpících různými neurozami,psychozami,atd.-manio deprase, anorexie ,bulimie,psychozy vyvolané toxickýma látkama, různé až směšné fobie,mánie…dost to ovlivnilo mé myšlení ,chování…<p> Jednu věc,ale musím všem připomenout ,je to něco co si uvědomí každý ,který se octne za plotem: nikdy nevíte co se ve vás skrývá,jaký blázen ,šílenec nebo neurotik.Může to potkat káždého z nás tlustého ,malého,slepého,geniálního,černého, stačí se blbě narodit ,stačí si jednou šlehnout, mýt blbýho kámoše, trochu se přepít ,stačí narazit na nějakýho úchyla ,který vas znásilní, jen tak málo stačí.<p> Příběh ma happyend:I přes veškeré vady mého otce a veškerou ambivalenci našeho vztahu jsem zjistila že ,nedokážu zapomenout na radostné chvilky mého dětství ,kdy si se mnou hrál, chodily jsme na ryby , na houby ,kdy jsme se spolu smály.Prostě se musí on i já,mamka smířit s tím ,že prostě se mu to nepovedlo,nezvládl to být otcem a manželem,to se prostě stane.Dokonce jsem mu moc podobná v některých věcech, patřím k němu, je to můj táta.
Tak jak to se mnou vlastně začalo ? Pořádně ani nevím . Bylo to v srpnu tohoto roku na dovolené v Itálii.Samozřejmě jsme chodili k moři a když jsem byla v plavkách , všímala jsem si jak se na mě lidi dívají.Říkala jsem si , co asi na mě vidí , že bych byla tlustá ? A tak to začalo doopravdy.Ale hubnout jsem chtěla už dřív.Byla jsem na castingu u jedné modelingové agentury , splnila jsem všechny ty normy a za dva týdny mi přišel dopis , že se stávám modelkou.Přijeli jsme do agentury a tam mi předali moje mini vysvědčení z castingu.Osobnost , míry a chůze všechno za jedna , ale byly tam i holky co dostaly dvojky i trojky a tak jsem si řekla , že musím být ještě lepší.No a pak ta Itálie.V září jsem nastoupila do prvního ročníku na zdravku a tam se všechno změnilo.Ztratila jsem svoje kamarády ze základní školy a z toho jsem byla nešťastná nejvíc.Pak přišlo na řadu učení.Na základce jsem měla vždy vyznamenání a teď mi to učení vůbec nešlo.Začala jsem být z toho nešťastná a přestala jíst.Nejdříve jsem to zkoušela po malých dávkách , ale žádné účinky se nedostavily.Pak jsem se omezila jen ne večeři a to třeba ne půlku rohlíku , nebo na pomeranč.Za celý den jsem vypila jen půlku hrnečku s čajem.Začalo mi být špatně , měla jsem obrovské problémy s břichem – žaludkem.Pořád jsem s mamkou lítala po doktorech a nikdo nevěděl co mi je.Až moje dětská lékařka přišla nato , že prý sem nějaká hubená.A že si prý to máme vyřešit doma sami.Mezitím sem přestoupila na jinou školu , do jiného města.Obor Sociální péče je sice jednoduchý , ale nezapadla jsem do kolektivu.A bylo to ještě horší.Nebavilo mě tam chodit , protože se mi každý smál.Jsem malá , hubená , pořádně nenvyvynutá.Jednou jsem šla za záchodu s mojí jedinou kamarádkou , když se za mnou ozvalo : Ta vypadá , jak ze třetí třídy , co tady vlastně dělá ? , otočila jsem se a viděla jsem nějakého kluka jak se baví z holkama z mé třídy.Chtělo se mi brečet a tak jsem utekla ze školy.Pak jsem utíkala pravidelně , ale samozřejmě se na to přišlo.Táta mi nadával , co se to se mnou děje a tak podobně.Musela jsem znovu do školy a to pro mě bylo moc a moc těžké.Řekla jsem si , že když tam musím každý den přetrpět 6 hodin , že aspoň budu jiná.Vzpomněla jsem si na své problémy s jídlem , ale i to , že jsem pořádně nehubla.Tak sem poprvé zkusila zvracet , nejprve to nešlo , ale pak stačilo se jenom naklonit nad záchod a šlo to samo.Okamžitě se dostavily účinky.Měřím 162 cm , je mi 15 let a vážila jsem 50 kg.Po několikerém zvracení jsem zhubla na 45kg.Pak mě dokonce začala váha kolísat mezi 40 – 45 kg.Začali se na mě dívat lidi na ulici , v ,mažoretkách mi holky říkaly , že jsem nějaká hubená.V říjnu 02 mi začaly šíleně padat vlasy , lámat se nehty , bylo mi špatně , měla jsem šílené výkyvy nálad.Začali se na mě dívat v tělocviku ty největší krávy a ještě tlusťošky , byla jsem spokojená.Teď , na začátku prosince jsem navštívila divadlo.Všichni si mě prohlíželi , mamčiny znýmí jí říkal , že prý jsem nějaká hubená.Jednou jsem se z toho všeho zhroutila , nešla jsem do školy , nechtěla jsem jíst , bylo mi psychicky špatně.Naši mě dovlekli k psycholožce.Křičela na mě , co to prý jako dělám a tak podobně. A dala mi na vybranou . Buď přestanu blbnout a začnu chodit do školy , nebo mě pošle do Velké Býteše.Do Býteše , jsem nechtěla , veděla jsem to jak je to hrozný od mé bývalé spolužačky. A tak jsem si nevybrala nic.Vlastně vybrala.Navštívila jsem dětskou psychiatričku , která mi moc pomohla.Řekla mi , že jsem vážně nemocná a , že bych se měla jít léčit.Když jsem jí , ale řekla , že do Býteše nechci , vyhověla mi.Zavolala na Kliniku Psychiatrie v Brně – Bohunicích.A hned druhý den jsem tedy jela.Když jsem vešla ne oddělení , věděla jsem že se mi to tady bude líbit.Léčili se tu děti s různými nemocemi a já jsem se stala jednou z nich.Byli jsme jedna velká parta , všichni jsme si rozuměli , nikdo se nikomu nesmál.Nejmladší holčičce bylo 8 let , nejstaršímu klukovi 17.Jsou tu skvělé paní doktorky a hodné sestřičky.Teď jsem momentálně přes Vánoce doma , ale 6 ledna se znovu vracím do Brna a musím říct , že se tam moc těším.Většina dětí se již se mnou nevrátí , ale přijdou jiní , noví. A tedy všem , kteří se máte jít léčit zkuste to v Brně.Přivítá Vás krásné oddělení , zrekonstruované pod patronací ARCHA CHANTAL.Všude krásně vymalované , jako byste byli na lodi.<p> www.archa-chantal.cz/prace/plnou_parou_vpred.html www.fnbrno.cz <p> Gabriela , 15 let
Panebože, co se to se mnou jenom děje, říkám si a dál sedím zamračená a naštvaná sama na sebe.Zase už jsem zvracela.<p> S mojí první dietou jsem začala, když mi bylo jedenáct let.Ale to snad nebyla ani dieta, To jsem pouze na radu svých rodičů nejedla po sedmnácté hodině.Měla jsem totž při necelých 140 cm 38 kilo.Spolužačky v mém okolí byly o polovinu drobnější a mnohdy nevážily ani 30 kilo. Další dieta začala ve čtrnácti letech.Nejprve dělená strava, pak různé hladovky, při kterých jsem zhubla 2-3 kila a váha se mi opět po týdnu vrátila na výchozí hmotnost.V prváku na gymlu jsme během MMF jeli se školou do zahraničí.Pravda, bylo to na konci září a já mělo opět po prázdninách pár kilo(2) nahoře.Nevím proč, ale nikdo se mnou moc u moře nekamárádil.Asi proto, že jsem s nimi nechodila večer pít na pláž nebo nekouřila jednu cigaretu za druhou, narozdíl od ostatních.Od moře jsme se vrátili po 8 dnech a já s údivem koukala ráno na váhu.Říkala jsem si:to není možné mám 2 kila dole, no to je paráda.Samozřejmě, ale jen do té doby, dokud moje mamka neupekla můj oblíbený ořechový štrůdl.Nemusím snad dodávat, že má kila byla opět nahoře.Asi třetí den po návratu ze zahraničí, když nikdo nebyl doma, jsem se pořádně naobědvala.Podívala jsem se po jídla do zrcadla a řekla si:musím zhubnout:Po této větě jsem si poprvé strčila prst do krku.Od tohoto dne se tato scéna pravidělně opakovala.Když jsem tuto zrůdnost udělala podeváté, zavolala jsem na psychiatrii, jestli jsem už bulimička nebo ne.Řekli mi, ať se objednám druhý den telefonicky na vyšetření.Nemusím snad psát, že už jserm se k tomuto kroku neodhodlala.Dnes je to něco málo přes dva roky, co vedu takovýto život, a nikdo o tom neví. Zdravotních problémů mám taky dost-nepravdelná menstruace, věčně bolest v krku, rozkousanou ruku,suché, lámavé vlasy, které mi dost vypadávají a známky ve škole šly taky rapidně dolu.<p> Co s tím?Rodičům to říct nemůžu a ve škole někomu?Tam by se mi akorát smáli, nebo si na mě ukazovali a pomlouvali by mě.A to přece nemám zapotřebí,ne?
AHOJ SARO,PISU TI,PROTOZE MI ZDE PRIPADAS NEJBLIZSI.MOZNA JE TO SILNE SLOVO,ALE STEJNE JAKO TY JSEM V ZAHRANICI-SAMA.DODAVAS MI PLNO SIL,ENERGIE A POZITIVNIHO MYSLENI!!!DNES JSEM NEBYLA POZDRAVIT ZACHODOVOU MISU,MUSIM VYDRZET!!!PROSIM,OZVI SE MI.JAK TO ZVLADAS??? BOJUJ USPESNE!!!!!PA MONCA <p> <p> Poznámka administrátora:<p> I když toto není diskuse, uveřejnil jsem text velmi rád, je totiž vidět, že psaní vašich příběhů má smysl i pro ostatní.
Ahoj, <p> pravdepodobne me vsichni uz znate. Ano, ja jsem ta, ktera bojuje, plna optimismu a odhodlani. Bojuji jiz 7. den a optimismus me neopustil, ikdyz vcera jsem trosku sklouzla, ale vysvetlim. <p> Byla jsem si zacvicit v posilovne a byla tam holka, ktera mela snad 30 kg. Mela na sobe jen tilko a byla hrozne shrbena, protoze byla hodne hubena a sly ji videt jen kosti. Pravdepodobne na sebe byla pysna (podle obleceni) a ke vsemu stravila 1 hodinu na bezicim pase a pak jeste 30 minut na stepperu. Celou dobu jsem se na ni divala (znate to). Tak jsem ji zavidela. Zase me to nejak chytlo. Zavidela ji a pak hrozne nenavidela, protoze jsem na sebe byla tak pysna, tak vyrovnana a nepremyslela nad svou vahou. Takze jsem se doma „trosku“ prejedla. Teda dost, ale pro me to byla troska, protoze ja kdyz mam tu svoji krizi, tak dokazu spotrebovat i 10x vice. Snedla jsem asi 3 hrnky plne orechu a musli, pul kelimku syru cottage, 5 obrovskych lzic arasidoveho masla, jogurt a vypila hodne mleka. Porad jsem na ni myslela, ale pak se ve mne ozvalo to moje BOJUJICI JA. „Prestan, zvladnes to. Zastav se a bez delat neco jineho, nepremyslej nad tim“. Protoze ja nejsem typ bulimicky, ktera zvraci (vzdycky to kompenzuji naslednymi hladovkami a projimadly), tak jak se rozjedu, tak skoncim az kdyz uz neni co jist nebo kdyz uz je mi hrozne moc blbe, tezce se mi dycha, boli me hlava atd. <p> Prestala jsem. Byl to pro me velky uspech. Ikdyz jsem uz byla dost plna, tak jsem se sla projit, potom do skoly a pak jsem uz nejedla. Tedn den jsem mela snidani, obed a pak me PREJEZENI – posledni sousto v 16.00. A vite co jsem si rikala? Vzpominala jsem na dobu, kdy jsem byla zdrava. Kdy jsme treba doma se sestrou snedly cokoladu nebo chipsy, kdyz jsem na snidani kolikrat snedla i 4 rohliky, na obed i 5 knedliku a nikdy se necitila spatne. proste jsem se citila plna, delala si srandu, ze vypadam jak tehotna a nikdy nemela blby pocit. Proste nekdy byly dny, kdy se jedlo vic a clovek pak byl plny a treba pak jedl mene vecer, ale ne protoze predtim jedl vic, ale protoze byl proste plny. Vzpominala jsem na to a byl to hezky pocit. <p> Rekla jsem si, ze proste to byl takovy den. Zvladla jsem to. Necitila jsem se potom provinile, mela z toho dne radost. Zasla jsem si do knihovny a myslela na neco jineho. Ted uz ten vcerejsek neberu jako PREJEZENI SE, ale jako ty dalsi dny, kdyz jsem byla treba jeste na zakladce. Vzpomente si na to. Bylo to tak fajn. Na to jak jsme doma pekly a ja ujidala testo nebo pak snedla i pul babovky, protoze byla cerstva a vonava. <p> Takze vidite, bojuji i prohravam. Teda ja to jako prohru neberu. Dneska jsem normalne snidala, mela svacinu a doufam, ze to zvladnu. <p> Tak BOJUJTE taky a nevystraste se, kdyz to nepujde primo perfektne. Vsichni vime, ze je to tezky boj a my se musime naucit prijimat ty nase male „prohry“, protoze to ani prohry nejsou. Lidi ji normalne a taky se nekdy preji. Pak se akorat citi plni. <p> Zvladneme to, musime se s tim naucit jist. Nesmime zit jez ze salatu a pocitat kazdou kalorii. Ja chci jednou jit do restaurace a nedivat se na dietni veci, ale treba si dat bez vycitek vepro knedlo nebo pohar, doma pri oslave si dat zakusek, … Chci zit normalni zivot a verte, lidi netouzi po tom byt porad s nekym, kdo chroupa salat. Musime se naucit byt stastne a ne se soustredit na vahu. <p> Mimochodem v patek se zase vazim, tak vas budu informovat. Uspesne se mi dari vazit 1x tydne a ne 10x za den. <p> Tak pa pa, hodne sily a VYTRVEJTE. Protoze prekazky jsou k tomu, aby byly prekonany. <p> Hodne stesti <p> Sara
Mila Moni,<br> prosim napis mi email a muzeme si psat. Jsem hrozne moc rada, ze jsi to dneska zvladla. Napis vic o sobe, kde jsi, co delas. Ani nevis, jak moc ti drzim palecky. Vis, hlavne si musime rikat, ze to pujde pomalu a nebude to ta nejjednodussi vec. Bude par proher, ale my je zvladnem. Hlavne prosim nezvracej. Ikdyz se treba prejis, zkus nekam utect mezi lidi a nemyslet na to (neboj vim jaka to je hruza, mit to „svinstvo“ v sobe). Musime si prestat rikat: „Tak vcera jsem se prejedla, zitra hladovka“. Musime ty dny vymazat. jako ze se nic nestalo, a jit dal. Jedine tak to zvladneme a pak se prejidat nebudeme. Musi to jit.<br> Moni, prosim ozvi se mi. <p> Pro vsechny, muj email je: stozany@seznam.cz <p> Drzim palecky, mame na to. vsechny na to mame, protoze nejsme o nic horsi nez ti ostatni. jsem lepsi, protoze chceme bojovat, bojovat za sebe a za pravo zit stastny zivot. Zvladneme to <p> pa pa <p> P.S. od admina: fajn, ale diskuze je v pokecu :-)<br> I já držím palce.
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.