Proste muj pribeh…

Ahoj vsichni, nahodou jsem se pred casem dostala na tyhle stranky…no nahodou-hledala jsem neco o hubnuti!A narazila na odkaz sem!Hnedka ten vecer jsem se zacetla do pribehu a byla na pocitaci pres 6hodin! Tak neco malo o me- 21let, ted mam asi 53kg , pri vysce 163. Nemuzu si pomoct , ale cejtim se jak velryba! Na zacatku roku jsem odjela do zahranici za praci a mela okolo 70kg! Do te doby vzdy usmevava a tak nejak i stastna…ale pak jsem si rekla, ze neco musim delat! Zacala jsem cvicit a jist zdrave-to se i darilo a zhubla 5kg ,navrat domu byl planovany v cervnu, tak jsem chtela prijet jako novy clovek! A proto jsem postupem casu zacala vic a vic omezovat davky jidla az jsem se dostala na jablko k snidani a zeleninovy salat k obedu a minimalne 30 minut cviceni denne! A nekdy jsem nejedla nic!Od tohoto radikalu jsem prestala menstruovat! Nejak jsem to ale neresila-chtela jsem jen zhubnout! Vsechno ostatni me nezajimalo!Kdyz si vzpomenu na tu dobu- v noci jsem nespala, neslo to, nekdy jsem se budila desne smradlave spocena-fuj…a timhle tempem sem dosla na 45kg! Byla jsem ale stejne nespokojena,kdyz si ted na ten cas vzpomenu-videla jsem se i tak strasne tlusta!Kdyz kouknu na fotky ste doby-tak jsem byla fakt vychrtla-chtela bych to vratit, ale bez problemu co stoho vzniknou! Nasledovala zachrana v podobe navratu domu-vsichni na me koukali a rikali jak jsem zhubla!Az moc! A me se to libilo , ze sem stim rozhodne nechtela prestat! Naopak! Na otazky-jak-jsem rekla, ze jsem mela spoustu prace a tim jsem zhubla! Doma jsem neco malo pribrala, jedla jsem normalne, aby vsichni videli , ze jim! Rikala jsem si, ze to budu kompenzovat az se zase vratim do zahranici! Ale po navratu uz jsem nemela takovy duvod v tom pokracovat-jsem od mala jedlik a navic uz me vsichni kamaradi videli a i rodina, tak jsem nemela takovy odhodlani zase se vratit k tomu nejist! Naopak jsem se zacala nechutne prezirat! Az me bylo zle-tak nacpanej pupek jsem nemela nikdy-samo vycitky a snaha to vyzvracet, ale na to nemam! Proste to nejde! Tak jsem to kompenzovala tak , ze se jednou nacpu -nezvracim a pak treba dva dny jen na jablku ci nic…postupem casu jsem se snazila jist pravidelne , ale neslo to! Ted jsem ve stadiu , ze se hlidam a dalo by se rict , ze jim normalne! A 53kg si drzim porad bez hnuti mesic! Je to ale uz osmy mesic co jsem to nedostala! Nechapu to, proc????? Ted jim prece tak nejak normalne! Tak jsem myslela, ze tim se ta menstruace dostavi!Ale je to porad ve me! Pecivo nejim furt-zacala jsem konecne jist i nejaky ty prilohy-sladkosti-no kdyz si dam kousek susenky , tak se ten den nacpu sladkym a pristi den to kompenzuju , ze nejim-vlastne ani nemam hlad! Stve me to-porad musim koukat co ma co kalorii, kdyz si neco zakazanyho dam mam desny vycitky! A nemuzu se toho proste zbavit! Porad to ve me je! Na zacatku jsem psala, ze si ted pripadam jak velryba-a to je pravda-tech pribranych osm kilo mam totiz v pupku-nohy mi ani tak neztloustly-takze vypadam jak tehotna-super! Ale mam ted predsevzeti, ze to chci dostat a potom az zacnu zase hubnout! Proto se ted drzim na 53kg a cekam az to dostanu-na gyndu sem nesla…muzete mi prosim poradit, jestli nekdo zazil neco podobnyho-kdy to od te doby dostal????Bojim se , ze s toho budu mit v budoucnu nejake problemy-treba , ze bych nemohla mit deti, ci tak…uprimne me sere, ze jsem nejakou dietu drzela-predtim jsem byla tlusta, ale stastna…nevim proc jsem to vzala tak radikalne! Ted bych jen chtela dostat menstruaci! Prosim poradte za jak dlouho jste to dostali vy?? Dekuji moc!!! Holky , jezte a budte stastny! Vim, ze se to rekne lehce-ja to taky moc nedrzim…uz je to proste ve me! Ale proc to vlastne delame…je to dnesni dobou! Ale treba ja neodjed pryc, tak se na to vyseru a je ze me porad ta usmevava a pohodova holka…ted mam sklony k zavideni a hlavne driv , kdyz jsem byla posedla hubnout jsem nechapala jak muze jist tlusta holka na ulici dvojityho hambace!Asi jsem ji vlastne zavidela:]Ze si doprava a bez vycitek! To bych taky chtela zazit! Ted uz se zacinam vracet pomalicku do normalniho mysleni a kdyz nekoho takovyho vidim , tak si rikam-jen at papa:] No nic, budu koncit, aby ten co to ted cte uplne neusnul, tak diky za precteni a jestli nekdo muzete, prosim poradte s tou menstruaci-jak to mate vy…dekuju!!! Lenka

Už od dětství jsem měla štíhlou postavu

Už od dětství jsem měla štíhlou postavu a jídlo nikdy neřešila.Dávala si bez výčitek vše co hrdlo ráčí a nikdy jsem si nevyčítala, že potom budu tlustá. Na konci prázdnin, kdy jsem měla jít do osmičky, jsem byla v Bratislavě, a tam sem si dopřávala každej den zmrzliny, kolu, pizzu atd.. Když jsem se vrátila, tak se konala taková rodinná sešlost, a tam jsem si od babičky vyslechla, že jsem oplácaná. V tu dobu jsem měřila 158 a vážila 50kg. Byla jsem smutná a řekla si, že s tím musím něco udělat. Začala jsem jíst zdravě, vynećhávat sladké a tučné, jíst hodně zeleniny, ovoce, nejíst po 18. hodině, cvičit, prostě vše možné abych ubyla svou váhu. Navíc jsem pokaždém jídle dělala cvik, který je hodně účinný na snížení hmotnosti. Když śem zhubla o 2kg, tak mě všichni chválili a říkali, že jsem dobrá, ale když jsem za 3 měsíce zhubla na 45kg, tak mi začali kámošky,rodiče a dokonce i doktoři říkat, že sem podviživená. Nebrala jsem to moc vážně a v klidu hubla dál. Rok uběhl jak voda a na začátku 9, třídy jsem měla 40kg, při výšce 163cm. Věděla jsem, že to je hrozně málo na moji výšku a věk, doktoři říkali, že sem strašně vyhublá a musí se s tím něco udělat, kámoši mi začali říkat, že mám anorexii, a tak s pomocí mámy a sestrou se z toho pomalu dostávám. Dnes mám 42,5kg, jím pořád zdravě, hodně ovoce a zeleniny, cvičím každej den hodinu a věřím, že se z toho jednou dostanu. Vím, že to nebude jednoduché, ale já se s tím poperu, jak dlouho ta bestie chce.Jestli máte nějaké zaručené rady jak mi pomoci, tak mi PROSÍM PIŠTE, budu moc ráda

Začalo to ve 14 letech

Ahoj…už jako mladá pubertačka jsem začla blbnout s jidlem a přejidaním, zvracením, projímadly.Tak do 16let mito vydrželo zvracet atd. určite to tady všichni znate. Ted jemi 18 a dělam to samý, ale plně sito uvědomuji, už seto nedá zastavit…..Od rana nic nejim jen piju a pak ze školy přijdu domu a začne ten hrozny kolotoč přejidani a zvracení, zvracím každý den, jeto moje droga…jako když nekdo nedokaze vydrzet bez fetu TAK ja nedokazu vydrzet bez toho aby jsem se nesla vyzvracet!! Zamykam pred sebou kuchyn jen abych se nesla najist, ale pokazdy ji odemknu a prejim se tak ze bych snad i praskla!!..Ale touha po krase a dokonalosti mi nedovoluje v sobe nechat kousek jidla…tak jdu a vyzvracim vse do posledniho sousta…pak tam sedim a brecim, jemi tezko, jemi uzko…padaj mi vlasy jsem nervozni, unavena, malatna, bez energie, podlamuji semi nohy, spatne spim, sex me nebavi, zapominam slova, jmena lidi, spatne vidim KURVIM si zivot….pritel vse vi, ale nekdy me netoleruje….mam stavy kdy se snim rozchazim a jemi to jedno a druhy den brecim co jsem to za kravu!! projimadla mi nepomahaj musim si davat trojitou davku. Bez projimadla si uz nedojdu na zachod…….nechtej mije uz ani prodavat……CHODIM k psychiatrovy, a v pondeli se mam rozhodnout a rict mu jestli s tim chci prestat, ale ja citim ze NECHCI….mili.evicek@atlas.cz natohle mi muzete napsat kdyby ste si chteli popovidat (omlouvam se za chyby) jinak ahoj

Skoro vyhraná bitva

Od začátku dětství jsem byla štíhlá a jídlo nijak neřešila. Dopřávala jsem si bez výčitek vše co hrdlo ráčí. Vše začalo před začátkem 8. třídy, kdy mi babička při menší rodinné sešlosti řekla, že jsem oplácaná.Bylo mi to líto, já jsem si tak nepřipadala. Měla jsem 50kg na 158cm. A kvůli to jsem se rozhodla zhubnout.Nechtěla jsem nějak hodně, tak na 48kg. Po pár měsíců se mi výsledky oběvily. Dokázala jsem to na 48kg dát. Byla jsem štastná, ale nějak mi to nestačilo. Nedržila jsem žádné diety, jenom jsem jedla zdravě, méně, pětkrát denně a po 18. hodině jsem už nejedla. Každej den jsem cvičila hodinu a jedla hodně ovoce a zeleninu. Rok utekl jak voda a já měla v 9.třídě 40kg na 163cm. Všichni mi začali říkat anorektičko, všichni: kámoši, rodiče, doktoři,… . Mámě se to rozhodně nelíbilo a začala mi zjištovat jak zdravě přibrat. Nechce abych byla tlustá, ale rozhodně ne takle podvíživená. Chce abych byla štíhlá, a tak mi začala pomáhat s výběrem jídla. Ted mám 43kg při 164cm a snažím se pořád zdravě přibírat. Jím 5 denně, hodně ovoce a zeleniny, zdravě jím, každej den hodinu, někdy i víc cvičím a jednou tejdně si jedu zaplavat. Po obědě si vždycky dám nějakej dezert a snažím si nic nevyčítat. Jde to sice pomalu, ale já se nevzdám a budu bojovat, dokud nevyhraju. A všem radim: NEKOUKEJTE NA OSTATNÍ JAK VYPADAJÍ A CO ŘÍKAJÍ, KAŽDEJ JE SVÝM ZPŮSOBEM KRÁSNÝ A ŽIJEME PŘECE JEN JEDNOU!!!!! Držím vám všem palce:-)

Pomoc!

Ahoj holky! Jsem fakt hodně ráda, že jsem našla tenhle web, protože nikdo o mým problému neví a já se potřebuju aspoň někomu svěřit… Vlastně sem se zhubnout pokoušela několikrát. Až sme pak s tátou před půlrokem jeli na dovolenou, mimochodem vážila jsem 70 kg při mý výšce 178 cm a viděla tam holku, která měla prostě úžasnou postavu! A když pak táta ještě dodal něco v tom smyslu jako vidíš, ta má hezkou postavu, tak sem měla jasno. Až přiletim domů, začnu hubnout. A tak sem začala, přesně na můj svátek. Kámoška mi dala CD s asi půlhodinovým cvičením, kde sice říkali, že to mam cvičit dvakrát do týdne, ale já cvičila každej den. Asi za dva měsíce už se moje váha pohybovala na 65 kg. Ale já chtěla víc. Když sem dosáhla 63 kg, tak sem zjistila, že víc zhubnout už tak nějak nejde, prostě ať se snažim, jak se snažim, nejde to. A tak sem si řekla, že nebudu vůbec jíst! To se mi ale dařilo jenom ve škole, pak sem přijela domů a tak nějak sem vybílila lednici. Snědla sem všechno, co tam bylo. A když sem se pak zvážila a zjistila, že mam o 2 kg navíc, nedělalo mi problémy jít na záchod a vyzvrátit to. Tyhle moje problémy se zvracením trvají už měsíc a půl. Sedm hodin ve škole vůbec nejim, ale pak najednou přijedu domů a mam pocit, že to musim dohnat a nemůžu si pomoct, prostě se přecpu! Ale pak si to najednou vyčítam a když vidim to ohromný číslo na váze, tak běžim na záchod. A takhle se to opakuje pořád dokola. Cvičim pořád a zhubla sem 1 kg. Takže tady je moje story.. Budu fakt moc, moc ráda, když mi odepíše někdo s podobným problémem. Už tak sem moc ráda, že o tom aspoň někdo ví. Baaaj Martina:)

Tak snad už…?

Už jsem tu přečetla hafec Vašich příběhů, spousta z nich daleko závažnější, než je ten můj…původně jsem ho sem psát nechtěla, ale nakonec jsem si to rozmyslela a taky se s Vámi podělím o svoji zkušenost s ppp. Takže začalo to asi ve druháku na gymplu, táhlo mi na 17. Upozorňuji, že jsem vůbec, ale vůbec nebyla tlustá a ani oplácaná…při 166cm jsem měla 49kg!!! a už tento údaj sám o sobě vypadá, jako by patřil anorektičce…omyl, já tehdy jedla vše na co měla chuť, kdykoli a v jakémkoli množství, milovala jsem sladké a nejvíc čokoládu:) Sport? Ten jsem znala leda z 2 hodin týdně tělesné výchovy ve škole a nikdy mi neimponoval. Ve druháku, tuším že někdy v únoru 2003 mi ale najednou bez okolků „hráblo“ a já začala mít pocit, že jsem hrozně tlustá (pitomost) a ten okamžik dodneška proklínám. Začalo to asi jako u většiny z Vás – nejdřív že budu jíst zdravě, žádný sladký, postupně jsem zmenšovala porce, obědy jsem si zásadně „jedla“ ve svém pokoji a vyhazovala je do připravených pytlíků a pokud jsem to už nemohla vydržet a „přecpala“ jsem se (nemyslím tím, že bych vyjedla celou spíž, ale třeba jen jsem snědla rohlík), uchýlila jsem se i ke zvracení, naštěstí mi to přišlo tak odporný, že jsem to praktikovala opravdu zřídka. A na rotopedu jsem doma jezdila denně jak šílená. Samozřejmě si toho všimla rodina, babička brečela, vždycky jsem byla její milovaná vnučka, která snědla vše co babi napekla a uvařila, podstrkovala mi vždycky nějakou sladkost a já byla spokojená. Najednou ze mě byla uzavřená holka, naštvaná na celej svět kolem sebe, měla jsem vztek, že mě všichni nutí do jídla a hlídají mě jako hlídací psi. I ve škole už na mě všichni divně koukali, padaly mi vlasy, byla mi pořád zima a psychika na bodu mrazu… Moje nejnižší váha tehdy byla asi 43 kg, tudíž jsem celkem zhubla jen 6 kilo, jenže už samotná moje přirozená váha byla dosti nízká, takže to takhle dopadlo. Naši mi vyhrožovali, že mě vezmou k doktorce (obvodní), nakonec i přes mé protesty mě tam mamka dotáhla, ale doktorka mě jen zvážila, změřila a pak řekla, že bych měla víc jíst a ještě mě poslala na krevní testy. Byla jsem ráda, že mi nevyhrožovala léčebnou nebo tak nějak. A jak se tak říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, v krevních testech mi přišli na šíííleně vysoký cholesterol. Rodiče si mysleli, že to mám následkem nejezení, po čase se ukázalo, že to tak mám geneticky od narození, ale nikdy žádnýho doktora nenapadlo dělat testy na cholesterol u hubenýho dítěte, takže už celoživotně na to budu brát prášky. Jenže to jsem tehdy ještě netušila, a tím cholesterolem jsem se zalekla a začala zase jíst. Jenže jsem už neznala míru, jedla jsem daleko víc než před hubnutím, až jsem se dostala na váhu 56kg. Leckdo by si řekl, ideální váha na 167cm výšky, jenže mně hubnutím zmizela velká část svalové hmoty a místo toho nastoupil tuk, celulitida děs a kondičkou jsem na tom nebyla nejlíp. Navíc díky cholesterolu jsem musela a musím držet dietu s minimálním množstvým živočiš. tuků, což jsem v podstatě uvítala řekla jsem si, že aspoň něco zhubnu…jenže ouha, ačkoli jsem pak jedla a jím dietně, váha se dolů nehla a já měla stále těch 56 kg a to jsem nejedla sladké kromě ovoce, ovocné jogurty výhradně se sladidly apod. Takhle to bylo ještě zhruba před 9ti měsíci. V současné době studuji VŠ a před těmi 9ti měsíci jsem se doslova zbláznila do návštěvy fitness centra, cvičením a úpravou jídelníčku jsem se dopracovala na váhu +/- 51kg, jím hodněkrát denně (jak já říkám, jím 1x denně, ale celodenně:)), sportuji 3-4x týdně, hodně se mi zpevnila postava a lehce pracuji na nabrání svalové hmoty, postupně zvyšuju i kalorický příjem. Takže by se mohlo zdát, že vše dobře dopadlo, jenže stejně někdy ve mě ten červík zahlodá, pořád mám tendenci koukat na energetické tabulky u potravin a závidět bezstarostné ládování se sladkostmi u ostatních lidí. Taky se bojím, že až jednou nějak radikálně budu muset omezit cvičení, že zase naberu, i když si možná říkáte „no bóže, co je to mít 56 kilo?“, ale mně to zkrátka nevyhovuje. Bohužel se s tím asi budu muset smířit, že už nikdy nebudu stejná jako před 17. narozeninama a pořád bude ve mě ten hnusnej strašák ppp.

jeto pořád horší

Ahoky sice sem už psala , ale nevím jestli sem to poslala dobře 🙂 Jeden je už napsaný a tady je pokračování. vypadá to semnou hůř než předtím. V hlavě mám pořád hlas který mě říká různý věci okolo jídla a pořád na jídlo myslím. Ve škole místo abych dělala matiku tak počítám kcal a to , jak zhubnu , nebo jak bude vypadat má váha zítra a kolik musím dát dolů do 3 dnů…. už ani nemůžu nikomu nic věřit. Ty jejich řeči vemsi jablko s toho nestloustneš už mě lezou krkem. Sice je pravda že se z děckama a s rodičema bavím celkem normálně ale začínám být nervoznější než předtím a každá blbost mě vytočí. Takhle to začalo před 3 měsíci a vidím že jeto pořád horší a horší. Asi tak před 2 měsíci teda na začátku mích „diet“ sem byla u psycholožky a ta mě řekla že jsem v pohodě. Jednu dobu sem to dělala tak , že jsem 5 dní jedla normálně jako každej normál člověk a třeba dalších 8 dní sem „nejedla tak , jak bych měla “ . Tet jeto horší beru různý věci abych zhubla . Chvilku jak si stoupnu na váhu jsem štastná ale po chvíli …. si říkám že byto chtělo jestě víc.Od minulího týdne jím jinak … myslím tím to nejhorší co je asi víte co myslím . Tetka ve čtvrtek jdu na kontroluk psycholožce tak uvidím co mi řekne.Očekávám odpověd „si v pohodě “ Ja ji pravdu neřeknu protože se bojím to řešit .. bojím se asi jíst nebo já nevim ale něco takovího . Nechci o tom mluvit. Někdy sem ráda že je mi takhle jindy bych se toho nejradši zbavila… Ani nevím co mi ve skutečnosti je ….

něco se semnou děje

Ahojky , no je mi 14let , měřím 170 cm a mám nedváhu -75 kg vážím. Před pěti dny mě naši řekli že mám se sebou něco udělat a děcka ve škole mě začali říkat že sem tlustá bečka:-( Tohle mi říkají už 5 měsícu.za tu dobu sem už skoušela hubnout normálně zdravě ale ….. nešlo to. Od minulýho týdne , skoro nejím . jenom cvičím a počítám kalorie….Taky se mi hodně změnila nálada – málo co mě baví a ví a víc se nudím a bojím se vyjít na veřejnost protože se bojím posměchu. Rodiče mi pořád dokola omívají že sem tlustá a začala to říkat i babička. je jasný že měto dost vadí a taky se podle toho chovám..jak se už řekla, tak moc nejím a hodně cvičím. takhle to dělám 10 dnů a už se nechci vracet zpátky …. nechci se vracet k mé minulé postavě.!!! Doufám že nejsem jiná než předtím . sama vím že se něco dějě ale nevím co. Můj problém je to , že kdyš jím víc než předtím tak mi to vadí a užírám se v tom… trpím depresemi atd…. Snad mi nic není a nebude. A vám všem co jste v tom , vám držím palce at se s toho dostanete protože vi nato máte !

Holky, už vim, jak z toho ven!!!

PŘED TÝDNEM JSME SE OPILA A NEVĚDOMKY JSEM NAŠIM MŮJ PROBLEM S BULIMII VYKLOPILA.. Náhodou jsme předevčírem šly s maminou na kontrolu k neuroložce (často mě bolívala hlava..) a řekly jsme jí to a ta mě poslala na ENDOKRINOLOGII (žlázy s vnitřní sekrecí). Zvážili mě, změřili, vzali krev, moč a doktorka mi promluvila do duše: „CHCEŠ TEN GYMPL DODĚLAT?“ „Chci,“ odpověděla jsem. „JESTL ISI BUDES STRKAT PRST DO KRKU, TAK JI S NEJVETSI PRAVDEPODOBNOSTI NEDODELAS.. JEDNA TŘETINA LIDÍ SE Z BULIMIE DOSTANE, PROTOŽE CHCE.. JEDNA TŘETINA SE V TOM MOTÁ CELEJ ŽIVOT.. A JEDNA TŘETINA ZEMŘE. JSI HEZKÁ HOLKA, NENIČ SE SVOU VLASTNÍ SILOU. NEJHORŠÍ JE TO, CO SI ČLOVĚK ZPŮSOBÍ SÁM..“ atd. Následovalo sono břicha, štítný žlázy a nadledvinek.. Všechno naštěstí v pohodě. HOLKY, JDĚTĚ K DOKTORU, POMŮŽE VÁM! Dneškem končim s bulimii.

Procházím si tím zrovna teď

Ahoj lidi, když jsem četla všechny příspěvky, tak jsem se rozhodla, že sem o sobě taky něco napíšu. Je mi 16 a měřim asi 170cm. Asi před dvěma týdny jsem byla posedět s přáteli. A kamarádka mi řekla, že jsem na dovolený nějak zhubla ale kamarád mi řekl, že se mu zdá, že jsem něco přibrala. V ten večer jsem si řekla, že začnu s dietou. V té době jsem vážila asi 64kg. Nebyla jsem tlustá, ale ani hubená. Hned druhý den jsem začala s dietou. V mé rodině jíme hodně zdravě ale já jsem chtěla jíst ještě zdravěji. Jenomže jsem začala i zvracet po jídle. A jídlo se mi začalo hnusit. Nedokážu sníst něco co není zdravé anebo málo tučné. Po těch dvou týdnech zvracení a diety jsem shodila 6kg. Ale mamka a sestra mě nutějí, aby jedla víc a vůbec s mojí dietou nesoulasí. Já vim že je to asi hodně shubnout za dva týdny o 6kg. Taky mi je často blbě, když vstanu tak se mi motá hlava a mám často deprese, to i kvůli tomu že mě před dvěma měsíci umřel pes. Probrečim třebe celý večer anižbych měla důvod. Nevim jak to se mnou bude dál, jestli budu muset začít jíst normálně anebo pokračovat v dietě. Ale vim,že to nechci zase přibrat a chtěla bych se dostat na váhu 53-55kg. Jenom se bojím, že ze mě bude mentální anorektička a že na to naši přijdou a daj mě na terapii. Nikdy jsem si nemyslela, že bulimie a anorexie potká zrovna mě…tady v ppptestu mi vyšlo že mám na 100%bulimii a na 78%mentální anorexii…musím s tím přestat ale nevim jestli to pujde…