Archive for category: Můj příběh

Co se to deje?? kde se tohle vsechno vzalo… Procitam si vaše příběhy a jsem zděšena, jak se sou identicke s tim mym. jak jsme si nezavisle na sobe vytvorily stejný slovnik s vyrazi „zakazane“…ale to je ted v podstate jedno… desi me jak tu vsechny vypravite muj pribeh…presne popisujete kolotoc, ktery zazivam…stejne zacatky, stejny prubeh…stejna beznadej… neustale pocity viny..kdyz jite i nejite… prisla sem na to ze sem bulimicka…bylo to strasne zjisteni, nebot v dobe kdy sem se vsim zacala jsem o tehle NEMOCI nevedela vubec nic… me dokonce prekvapilo, ze je neco spatneho na tom jidlo vyzvracet…myslela sem si ze sem prisla na zavratnou metodu, jak jist to co mate radi a pritom nepribrat a vazne sem se divila proc to tak nedela kazdy…S usmevem sem stala nad toaletni misou a ujistovala se nad genialitou sveho vynalezu (zda se vam to smesne? me vcelku dost)To mi bylo tak 13… a to sem to jeste vubec nehrotila…proste sem to parkrat udelala… Po devitce jsem si rekla, ze zacnu jist zdrave a vytvorim si nejake stravovaci navyky… jenze zdrave vyzive sem tak nejak tenkrat jeste vubec nerozumnela a tak pro jistotu nejedla radsi nic…a to mi poprve odesla menstruace…doktorka rekla ze je to z hubnuti…to sem samozrejme nechtela riskovat a tak sem se opet na rok vratila k bramburkam, cokoladam, salamum…dvoum hlavnim jidlum za den…ale zpetne si uvedomuju, ze to bylo nejstastnejsi obdobi meho zivota…Nebot sem si „tloustku“ mohla omluvit ztratou menstruace… Jenze to sem dlouho nevydrzela a zase si naordinovala dietu… Kazdy den jsem se presvedcovala, ze jidlo je jen hmota, ktera me udrzuje pri zivote…a ze ho nepotrebuju… Z 65 sem spadla na 54, ale fakt celkem behem strasne kratke doby… okoli si pochopitelne vsimlo… a nasledovalo takove to typicke opojeni a eufoie z nove postavy..atd. ted si presne nevzpomenu, kde to zacalo, ale najednou jakoby mi uplne hrablo (mimochodem chtela bych podekovat doktorce Katerine ze „ste to co jite“) nakup v ochode mi trval tak dve hodiny nez sem prepocitala vsechny KJ a Kcal… porad sem cvicila a cvicila… a nosila si do skoly ty priserny kasicky…Po 17 hodine nejedla..pila jen vodu s citronem…no proste vsechno co si prectete v „chytrych“ knizakch ci clancich…ale jeste to bylo dobry celkem sem se vtom vyzivala..nejvic me bavilo komentovat jidla ostatnich…jak sou tucne, kolik maji kalorii a blabla a proc by je tedy ten dotycny nemel jist..naliskat si… Jo v posledni fazi mi delalo potize napit se ochucene mineralky ci vzit si zvykacku…vazne!! takovy prisernosti.. a tohle asi bylo to obdobi hladoveni…trvalo dlouho celkem…a konecne se dostavam do blizke minulosti az soucasnosti…zacala sem mit strasne chute na „zakazana“ jidla (paradoxne sem brigadnicila v cukrarne..heheee)…do te doby sem zakusky nesnasela…fakt mi normalne nikdy (ani v detstvi)nechutanaly a tak sem je ani nepotrebovala jist..ale pak proste jak sem vedela ze tohle „nesmim“ tak sem na ne mela desnou chut… a tak to bylo se spoustou jidel, ktere me drive neoslovovaly…najednou jsem je musela ochutnat…nikdy sem jidlo neresila tak jak v te dobe a ted…jojo nasledovalo pochopitelene prejidani…bozeee nocni nalety na lednici..k tem sem taky driv nikdy nemela sklony… asi to mnohe znate…takze oslnovat tim, ze jsem byla schopna snist kastrol gulase, dva sladke smetanove jogurty, tri BILE rohliky se salamem, hermelinem tavenym uzenym syrem…mraky susenek..jednen cely polarkovy dort a navrch cokoladovou tycinku..neni na miste zee…nastesti takovy obsah lednicky jsme meli jen jednou za 14 dni, kdyz prijel na navstevu bratr…ale kupodivu jsem se dokazala prejist i tema zdravejma blafama, kdyz sem chtela…co nasledovalo je jasne…zvraceni zvraceni zavraceni.. „uz jsem dneska jednou zvracela?? dobre tak at to stoji zato tak se prejim znova“ a zase zvraceni… dostala sem se do takoveho stadia ze sem zvracela trikrat dene…vetsinou kdyz nikdo nebyl doma, a kdyz byl tak do sacku nebo pri pustene sprse do umyvadla… vnoci sem nespala…menstruace davno zase pryc a do toho porad strasna zimaaaa…nehlede na to, ze prisli strasny depky, uzkosti a standardne nutkave mysleni na jidlo, emocionalni hlad…potreba se neustale vazit….atd atd…diagnoza jasna…a tady sem prisla na to ze sem bulimicka…taky sem to vycetla stejne jak ty zasady o hubnuti, ale tady sem si taky mohla precist par realnych pribehu a identifikovat to co mi je… fakt sok!!! Kupodivu se tak nejak porad snazim byt ta vesela bezstarostna holka co nic nehroti neresi… navic mi k tomu pomaha, ze mam spoustu pratel, uzasnych, bajecnych… skvelou rodinu… dobry znamky…ja nevim ikdyz si to tak pekne umim vyjmenovat a u vedomuju si ze mi nic nechybi sem porad tak strasne nestastna..casto dokonce myvam zachvaty breku v nevhodnych situacich..vsechno mi pripada tak neuveritelne zbytecny cely to nase byti tady….a nejhorsi je ze mi prijde ze neni cesty ven… Tak holkyyy pomozme si!!! sak musi byt tolik skvelejch veci na tom svete co se da delat!!Clovek neni prece robot, kterej se da naprogramovat tak, aby fungoval dokonale…rekl si tohle muzu tohle nesmim…musime si najit jinej cil nez dokonalou postavu.. treba jit zachranovat ricni delfiny do Amazonskeho pralesu (fakt tam zijou)…jojo snad i ja tomu jednou vsemu uvěřím

Ahoj vsichni, nahodou jsem se pred casem dostala na tyhle stranky…no nahodou-hledala jsem neco o hubnuti!A narazila na odkaz sem!Hnedka ten vecer jsem se zacetla do pribehu a byla na pocitaci pres 6hodin! Tak neco malo o me- 21let, ted mam asi 53kg , pri vysce 163. Nemuzu si pomoct , ale cejtim se jak velryba! Na zacatku roku jsem odjela do zahranici za praci a mela okolo 70kg! Do te doby vzdy usmevava a tak nejak i stastna…ale pak jsem si rekla, ze neco musim delat! Zacala jsem cvicit a jist zdrave-to se i darilo a zhubla 5kg ,navrat domu byl planovany v cervnu, tak jsem chtela prijet jako novy clovek! A proto jsem postupem casu zacala vic a vic omezovat davky jidla az jsem se dostala na jablko k snidani a zeleninovy salat k obedu a minimalne 30 minut cviceni denne! A nekdy jsem nejedla nic!Od tohoto radikalu jsem prestala menstruovat! Nejak jsem to ale neresila-chtela jsem jen zhubnout! Vsechno ostatni me nezajimalo!Kdyz si vzpomenu na tu dobu- v noci jsem nespala, neslo to, nekdy jsem se budila desne smradlave spocena-fuj…a timhle tempem sem dosla na 45kg! Byla jsem ale stejne nespokojena,kdyz si ted na ten cas vzpomenu-videla jsem se i tak strasne tlusta!Kdyz kouknu na fotky ste doby-tak jsem byla fakt vychrtla-chtela bych to vratit, ale bez problemu co stoho vzniknou! Nasledovala zachrana v podobe navratu domu-vsichni na me koukali a rikali jak jsem zhubla!Az moc! A me se to libilo , ze sem stim rozhodne nechtela prestat! Naopak! Na otazky-jak-jsem rekla, ze jsem mela spoustu prace a tim jsem zhubla! Doma jsem neco malo pribrala, jedla jsem normalne, aby vsichni videli , ze jim! Rikala jsem si, ze to budu kompenzovat az se zase vratim do zahranici! Ale po navratu uz jsem nemela takovy duvod v tom pokracovat-jsem od mala jedlik a navic uz me vsichni kamaradi videli a i rodina, tak jsem nemela takovy odhodlani zase se vratit k tomu nejist! Naopak jsem se zacala nechutne prezirat! Az me bylo zle-tak nacpanej pupek jsem nemela nikdy-samo vycitky a snaha to vyzvracet, ale na to nemam! Proste to nejde! Tak jsem to kompenzovala tak , ze se jednou nacpu -nezvracim a pak treba dva dny jen na jablku ci nic…postupem casu jsem se snazila jist pravidelne , ale neslo to! Ted jsem ve stadiu , ze se hlidam a dalo by se rict , ze jim normalne! A 53kg si drzim porad bez hnuti mesic! Je to ale uz osmy mesic co jsem to nedostala! Nechapu to, proc????? Ted jim prece tak nejak normalne! Tak jsem myslela, ze tim se ta menstruace dostavi!Ale je to porad ve me! Pecivo nejim furt-zacala jsem konecne jist i nejaky ty prilohy-sladkosti-no kdyz si dam kousek susenky , tak se ten den nacpu sladkym a pristi den to kompenzuju , ze nejim-vlastne ani nemam hlad! Stve me to-porad musim koukat co ma co kalorii, kdyz si neco zakazanyho dam mam desny vycitky! A nemuzu se toho proste zbavit! Porad to ve me je! Na zacatku jsem psala, ze si ted pripadam jak velryba-a to je pravda-tech pribranych osm kilo mam totiz v pupku-nohy mi ani tak neztloustly-takze vypadam jak tehotna-super! Ale mam ted predsevzeti, ze to chci dostat a potom az zacnu zase hubnout! Proto se ted drzim na 53kg a cekam az to dostanu-na gyndu sem nesla…muzete mi prosim poradit, jestli nekdo zazil neco podobnyho-kdy to od te doby dostal????Bojim se , ze s toho budu mit v budoucnu nejake problemy-treba , ze bych nemohla mit deti, ci tak…uprimne me sere, ze jsem nejakou dietu drzela-predtim jsem byla tlusta, ale stastna…nevim proc jsem to vzala tak radikalne! Ted bych jen chtela dostat menstruaci! Prosim poradte za jak dlouho jste to dostali vy?? Dekuji moc!!! Holky , jezte a budte stastny! Vim, ze se to rekne lehce-ja to taky moc nedrzim…uz je to proste ve me! Ale proc to vlastne delame…je to dnesni dobou! Ale treba ja neodjed pryc, tak se na to vyseru a je ze me porad ta usmevava a pohodova holka…ted mam sklony k zavideni a hlavne driv , kdyz jsem byla posedla hubnout jsem nechapala jak muze jist tlusta holka na ulici dvojityho hambace!Asi jsem ji vlastne zavidela:]Ze si doprava a bez vycitek! To bych taky chtela zazit! Ted uz se zacinam vracet pomalicku do normalniho mysleni a kdyz nekoho takovyho vidim , tak si rikam-jen at papa:] No nic, budu koncit, aby ten co to ted cte uplne neusnul, tak diky za precteni a jestli nekdo muzete, prosim poradte s tou menstruaci-jak to mate vy…dekuju!!! Lenka

Ahoj…už jako mladá pubertačka jsem začla blbnout s jidlem a přejidaním, zvracením, projímadly.Tak do 16let mito vydrželo zvracet atd. určite to tady všichni znate. Ted jemi 18 a dělam to samý, ale plně sito uvědomuji, už seto nedá zastavit…..Od rana nic nejim jen piju a pak ze školy přijdu domu a začne ten hrozny kolotoč přejidani a zvracení, zvracím každý den, jeto moje droga…jako když nekdo nedokaze vydrzet bez fetu TAK ja nedokazu vydrzet bez toho aby jsem se nesla vyzvracet!! Zamykam pred sebou kuchyn jen abych se nesla najist, ale pokazdy ji odemknu a prejim se tak ze bych snad i praskla!!..Ale touha po krase a dokonalosti mi nedovoluje v sobe nechat kousek jidla…tak jdu a vyzvracim vse do posledniho sousta…pak tam sedim a brecim, jemi tezko, jemi uzko…padaj mi vlasy jsem nervozni, unavena, malatna, bez energie, podlamuji semi nohy, spatne spim, sex me nebavi, zapominam slova, jmena lidi, spatne vidim KURVIM si zivot….pritel vse vi, ale nekdy me netoleruje….mam stavy kdy se snim rozchazim a jemi to jedno a druhy den brecim co jsem to za kravu!! projimadla mi nepomahaj musim si davat trojitou davku. Bez projimadla si uz nedojdu na zachod…….nechtej mije uz ani prodavat……CHODIM k psychiatrovy, a v pondeli se mam rozhodnout a rict mu jestli s tim chci prestat, ale ja citim ze NECHCI….mili.evicek@atlas.cz natohle mi muzete napsat kdyby ste si chteli popovidat (omlouvam se za chyby) jinak ahoj

Ahojky všichni, rozhodla sem se sem napsat svůj příběh. Už od mala sem měla problemy s jídlem..ale teď je to mnohem horší,před dvouma rokama sem byla na psychiatrické klinice v Brně. Léčila sem se tam z ANOREXIE,DEPRESE a SEBEUBLIŽOVÁNÍ. Byla sem uplně na dně, planovala sem si i sebevraždu…předtím sem měla přítele který mě mlátil a strašně mi ublížil. S rodiči sem nikdy nměla moc dobrý vztah takže sem se jim nesvěřovala, s ničím. Tak sem jim tohle neřekla, možna by bylo hodně věcí jinak. Jak mě propustili z kliniky, bylo to asi po dvou měsících, protožesem tam zhubla 6 kilo……tak mě nechtěli pustit. O rok později sem se předávkovala práškama, v den svých osmnáctých narozenin….bylo to něco hrozného..doma sem pořád kolabovala a naši si mysleli že to mám z jídla, ale bohužel nee! Tak mě vzali a jeli sme na pohotovost, tam mě napojili na přístroje, dali vývod a bojovala sm o život…umírala sem našim před očima. Ale po třech dnech sem se dala dohromady…a konečně sem mohla i na nohy…bylo to něco hrozného a už bych to nechtěla zažít. Teď je to vše ve starých kolejích, myslím z jídlem….nejím, hubnu…prostě to nejde přestat chvíli to vydržím ale pak do toho spadnu…prostě chci být hubena, dokonalá…..tak nejím….V 9 třídě sem snědla na co sem přišla, a taky sem vypadala….vážila sem 70 kg….Měřím 172, a teď mam 50 kg ale je to pořád mooooooooooooooooooc…když se na sebe podívu do zrcadla tak to je něco šíleneho….V poslední době sem nejedla nic…a cítím se báječně..úplně perfektně..ptostě mi to takhle vyhovuje a sem spokojena….že nic nemusím jíst…Ale přitom bych chtěla strašně moc pomoct..ale vím že do toho vždycky spadnu…když vidím ty hubené holky tak jim závidím…

Ahoky sice sem už psala , ale nevím jestli sem to poslala dobře 🙂 Jeden je už napsaný a tady je pokračování. vypadá to semnou hůř než předtím. V hlavě mám pořád hlas který mě říká různý věci okolo jídla a pořád na jídlo myslím. Ve škole místo abych dělala matiku tak počítám kcal a to , jak zhubnu , nebo jak bude vypadat má váha zítra a kolik musím dát dolů do 3 dnů…. už ani nemůžu nikomu nic věřit. Ty jejich řeči vemsi jablko s toho nestloustneš už mě lezou krkem. Sice je pravda že se z děckama a s rodičema bavím celkem normálně ale začínám být nervoznější než předtím a každá blbost mě vytočí. Takhle to začalo před 3 měsíci a vidím že jeto pořád horší a horší. Asi tak před 2 měsíci teda na začátku mích „diet“ sem byla u psycholožky a ta mě řekla že jsem v pohodě. Jednu dobu sem to dělala tak , že jsem 5 dní jedla normálně jako každej normál člověk a třeba dalších 8 dní sem „nejedla tak , jak bych měla “ . Tet jeto horší beru různý věci abych zhubla . Chvilku jak si stoupnu na váhu jsem štastná ale po chvíli …. si říkám že byto chtělo jestě víc.Od minulího týdne jím jinak … myslím tím to nejhorší co je asi víte co myslím . Tetka ve čtvrtek jdu na kontroluk psycholožce tak uvidím co mi řekne.Očekávám odpověd „si v pohodě “ Ja ji pravdu neřeknu protože se bojím to řešit .. bojím se asi jíst nebo já nevim ale něco takovího . Nechci o tom mluvit. Někdy sem ráda že je mi takhle jindy bych se toho nejradši zbavila… Ani nevím co mi ve skutečnosti je ….