Archive for category: Můj příběh

Ach jo…takhle to dál nepude a otáčim klíčem na záchodě v případě že by přišel někdo domů…vyhrnu si rukáv,skláním se a strkám si prsty do krku…mám bolavou celou pusu,bolí mě krk,jakyk zuby všechno…zvracim několikrát denně,ale prsty si do krku musim strkat stejně ,samo to nejde.,,Přežíračky“ mám ráno ,odpoledne a když nikdo neni doma i večer a když je taxe prostě normálně najim a du spát najezená…nebo při sprchování zvracim do vany,každej večer když tak ležim v posteli si říkám že zejtra začnu hubnou shodim 10 kg do léta abych se nestyděla vylézt v plavkách na koupaliště a kvůli tomu,abych se líbila..líbim se i při váze 64 a 170cm,nejsem uplne tlusta sem tak akorát ,zpevněná,ale na slovo AKORÁT sem alergická nechci bejt akorát chci bejt štíhlá,hubená….dřív sem měla takovou pevnou vůli a teď to nějak nejde..od zítra 3.dubna musim začít s dietou chci zhubnot rychle…rady na muj email Prava_blondie@freemejl.cz přivítam…jak naplnit ten zatracenej žaludek abych necejtila hlad a chuť na sladký,slaný,tučný a tak.. ze zvracení mám i dřív mje krásný záviděný nehty hnusný a moje bílý zuby za chvíli takový nebudou…když nemůžu zvracet doma,taky běhám do lesíka a po cestě nakupuju.časem tímhle nakupováním jídla zmizeli mamce tři stovky,pěkně řvala…rodiče furt kontrolujou záchod,brácha mě hlídá,ale nedaří se mu to ani o tom neví…vždycky zahladim stopy a když to přeci jenom zjistí ,zapírám…do léta budu mít 53 kg nejmiň…prostě od zejtra musím něco dělat..na 14let moc problémů napište pa Blondie

Začalo to nevině , babička mě pořát otravovala že jsem tlustá že musím neco se sebou dělat ale já jsem vážila 63kg a měřím 173cm no babička mě vždy tak hrozně vystresovala že jsem si řekla konec budu držet dietu .Ale pokročilo to tak daleko že už 14 dní jím jen jedno jablko deně když jsem začala hodně ubívat tak jsem si řekla že to stačí že víc hubnou nebudu ,ale já jse jedla místo jablka deně jen rohlík , a ten jem si musela lámat na malé kousky a až jsem si ho musela rozdělit na druhý den zhubla ze 63kg na 50kg a to jsem vypadale strašne měla jsem problémy s kloubami a padaly mě vlasy vyhazovala jsem jídlo ,nosila jsem volné oblečení atd…. …( no a to jsem si říkala že mě anorexie nemůže nikdy potkat………(nikdo nezkoušejte držet takovou dietu bude vás to mrzet a následky můžou být mnohem horší….

Vazene ctenarky,<p> po precteni nekolika z Vasich pribehu zverejnenych na techto schrankach, na ktere jsem zavitala vlastne uplnou nahodou, jsem se rozhodla zverejnit ten svuj.O mem problemu nikdo nevi, do dneska jsem ho prisne utajovala, takze se vlastne jedna o jakousi zpoved a ulehceni me dusi. Narodila jsem se v roce 1968 do pomerne stastneho manzelstvi. Rodice se mi vzdy venovali.Sve detsvi povazuji za velmi stastne, rodice nas ( mam jeste mladsiho bratra) vychovavali v duchu velmi kladnych moralnich zasad a vytvorili nam velmi pozitivni rebricek hodnot. Tim vic sil mne stoji zakryvat svuj soucasny problem, ktery k dnesnimu dni trva jiz deset let,a kvuli kteremu ziji vlastne dvojim zivotem: jeden na venek v stastny a druhy temny, hnusny,ponizujici devastujici a nesmyslny.<p> ve skole jsem prospivala spis nadprumerne; mela jsem vzdy par dobrych kamaradek , velice kladny vztah k zivemu svetu( zviratum a rostlinam)a maximalne pratelsky vztah se svymi rodici.Nadvahou jsem nikdy netrpela,krasou jsem prilis neoplyvala a vlastne jsem na svuj vzhled ani prilis nedbala. Byla jsem hubena jak koza,me rezave vlasy vlasy mi ostrihali na jezka kvuli sportu a mela jsem velke zuby ( jak vidim dnes na fotkach)Tenkrat mi to nijak nevadilo. Do prvniho rocniku o mne pohledem nezavadil jediny kluk. Nechybelo mi to,hodne jsem sportovala a mela spousty kamaradek.Pak nejspis prisla nejaka hormonalni zmena, nebo co, a nastal zvrat: lide si mne najednou zacli vsimat,kluci mi zacli nadbihat, rodice mne prestali poustet vecer ven(:.Proste jsem vyrostla z oskliveho kacatka( navic se jmenuji Katerina, a nikdo mi nerek jinak nez Kacena)v pomerne hezkou stihlou,dlouhovlasou slecnu. Co se tyce jidla: zadny problem. Byla jsem stihla ( maminka rikala ,ze hubena)jedla jsem , co jsem chtela, mela jsem vzdycky rada sladkosti, ale nikdy jsem na jidlo jako takove nemyslela. Netloustla jsem,lidi kolem mi rikali,jake stesti to mam, ze se mohu cpat od rana do vecera a nepriberu.Ve tride jsem byla spis „revolucni“ typ, ktery si nenechal ujit jedinou prilezitost k proziti legrace.V 19 letech jsme napriklad spolu se tremi kamaradkami procestovali stopem Rumunsko a Bulharso ( samozrejme bez vedomi rodicu).Takovymto stylem jsem prosla prvni dva rocniky vysoke skoly ( coz se da povazovat jako jeden velky flam)Zkousky se mi nejakym zazrakem podarilo vzdycky udelat, na konci druhaku dokonce predcasne ( nepredpokladane) a ja se rozhodla na leto odjet do Spanelska jako au-pair. Spanelsky jsem umela asi pet slov, coz jsem se mylne domnivala mi bude stacit k domluveni se, ale to jen tak na okraj. V tamni skole jsem se seznamila s jednou kamaradkou,velice fajn vtipnou holkou z Nemecka, ktera byla mirne obezni.Tento fakt neuvadim proto, ze by to byla nejaka vada, pouze mel vyznam pri mem dalsim vyvoji.Me kamaradce VELMI chutnalo jidlo v jakemkoliv mnozstvi a v jakoukoliv dobu.No a ja ji doprovazela v konzumaci krabic susenek, ntely, pytlu bramburku, kopce zmrzlin,kila hamburgeru.. atd. A pri tom vsem jsme vlastne byly velice spokojene.. Obe.. Legrace byla, coz bylo hlavni. Pak ale nekde tady doslo k prelomu situace. Kamaradka se vratila znovu do skoly , ja jsem zustala sama, zacla jsem se nudit.. a jist. Sama.To uz jsem ale citila, ze neco neni v poradku: ten nutkavy pocit jist bez pocitu hladu.. a hlavne hodne.Dostavily se vycitky z plytvani jidlem a taky ZACLA JSEM TLOUSTNOUT. Musim rict, ze s ohledem na to jak jsem se precpavala, jsem nijak silene tlusta nebyla, pouze jsem se trochu zaoblila (nekteri mi dokonce rikali, ze mi to tak sluselo vic!!)A pak jsem se seznamila s mym , dnes jiz minulym, manzelem.Byla to moje prvni vazna znamost a ja se zamilovala az po usi. Dusledne, jako konecne vsechno v mem zivote.Chodili jsme spolu asi pul roku,a kdyz mel vyprset cas meho au-pairstvi, rozhodla jsem se zustat. Do skoly jsem se nevratila, a prekvapenym rodicum jsem sdelila, ze si prijedu domu sbalit veci a zustavam ve Spanelsku s osobou, kterou jsem silene milovala.Signaly, ktere mi daval muj pritel,a ktere jsem mela povazovat za varovne, jsem ignorovala (rekl napriklad, ze se nedivi jeho otci, ze se s jeho manzelkou rozvedl, protoze na sebe prestala dbat a ztloustla!!)taky mi zacal davat rady o tom, jak mam jist, co mam jist, kdy mam jist a ZE JSEM TLUSTA!!!! TAAAAAAAAK!! Misto abych se spakovala ( coz bych dneska udelala s prislusnym komentarem),jsem se zacla trapit tim, ze mne prestane mit rad a zacala jsem cilene hubnout. V dobe sve „tloustky“ jsem mela 60 kg/ na 173cm.Nejhorsi na tom bylo, ze jsem mu zacala davat za pravdu a do mysli se mi vkradaly myslenky typu: ma pravdu, proc by mel mit rad tak tlustou osobu jako ja.. Tak jsem zacala hubnout. Proste jsem prestala jist. Za cely den jsem treba snedla jedno jablko a jeden jogurt(bez cukru, aby nahodou..)Za mesic jsem mela o deset kilo min, cili 50. Muj manzel(v te dobe jsme se uz vzali) si liboval a v nejezeni mne podporoval. Naopak mi kupoval koktejly na hubnuti a kremy proti celulitide..Jednou, kdyz jsem si chtela osladit caj medem, mne upozornil, abych nedopadla jako predtim!!! Jedine co mi nyni nejde do hlavy je: jak jsem jen mohla tak omezene chovani strpet!!!!!!ale ja hubla dal a kdyz dalsi leto prijeli rodice na navstevu, maminka se na letisti rozplakala: prijela ji vyzvednout 37 kilova kostra s tremi vlasy na hlave a nadhernymi kruhy pod ocima.Rodicum jsem navykladala, ze nejim, protoze mam problemy se zaludkem, a ze se lecim. Maminka mi varila dietni stravu, kterou jsem ja vesele vyhazovala a hubla dal.Nedlouho nato jsem se poprve opravdu prejedla. Nacpala kjsem do sebe behem peti minut absolutne vsechno, co jsem doma nasla.Vypila jsem dokonce i olej.Muj zubozeny zaludek tento napor nesnesl a vsechno zvratil.. A tim se odtstartovala dalsi etapa meho zivota: bulimie. To ze jsem se nacpala vsim moznym a nasledne to vyzvracela jsem videla jako vyborne reseni.. Chvili..Pak nastaly silene vycitky,deprese, zhnuseni ze sebe sama, totalni zivotni znechuceni, izolace..paradoxne, ackoliv jsem, tou dobou pracovala jako letuska, jsem nemela zadne kamaradky, a mym jedinym hobby bylo jidlo. Precpala jsem se kolikrat jiz v aute, kdyz jsem se vracela z letiste domu,nekolikrat dokonce primo v letadle!!.Volne dny, ktere se pri mem zamestnani velmi menily jsem travila nakupem potravin, jezenim a zvracenim.Utratila jsem strasne spousty penez.Tento zpusob zivota jsem vedla dalsi tri roky. Vztah s mym manzelem sel od desetik peti. Nakonec jsem sebrala zbytek svych sil a rozhodla jsem se od nej odejit. To byl prvni rozumny krok za uplynulych pet let, ktery jsem tenkrat ucinila. Leteckou spolecnot , pro kterou jsem pracovala jsem pozadala o zmenu base, v cemz mi vyhoveli. Tak jsem se dostala na Kanarske ostrovy, kde jsem dodnes. Vazim 53 kg, bulimii trpim stale, ovsem zdaleka ne do predchozi miry. Vahu si bohuzel stale hlidam,kdyz se prejim , tak zvracim a mam vycitky.<p> V porovnani s byvalym peklem, jsem ted docela spokojena, ovsem co mne ceka v budoucnosti.. je mi 35 let, deti, ktere jsem vzdy chtela, nemam,mam pritele, kteremu bych za nic na svete nerekla, co se se mnou deje a rodicum bych to nerekla z litosti z toho, jake dcery se museli dockat. To je tedy muj zivot,huste protkan bulimickymi zachvaty. Vsem tem, kteri vydrzeli toto obludne cuuricuulum vitae cist az do konce, preji aby dopadli lip. Aby se vam dostalo pomoci vylezt z toho bludneho kruhu.

Už jako malá jsem byla oplácaná.Sestra,se kterou jsme se nenáviděly,mi s radostí dávala „roztomilé“ přezdívky-od vyžraného prasete až po tlustoprdku.Postupem času se moje problémy horšily-proti spolužákům jsem si připadala méněcenná,nenáviděla jsem sport a stále víc se uzavírala do sebe a problémy řešila tím,že jsem si dala něco „na zub“.Tak to šlo až do mých 17,kdy se ručička váhy nebezpečně pohybovala kolem 100..Byla jsem nešťastná a zamindrákovaná.Doma to taky moc neklapalo,zamilovala jsem se do někoho,kdo nebyl zrovna ideálem mojí mamky.Všechno šlo od desíti k pěti.Všechno se změnilo,když jsem šla do nemocnice na vyšetření štítné žlázy.Doktor mi řekl,ať se pokusím zhubnout.Chtěla jsem to pusti jedním uchem dovnitř a druhým ven,ale pak se ve mně něco zlomilo a já si řekla,že to přece musím dokázat.Za týden úplného haldovění jsem zhubla 5 kilo.Obrovská radost a pochvala doktora způsobila,že jsem takhle pokračovala dál.Kila šla dolů,ale já jsem jednoho dne selhala.Místo půlky jablka jsem snědla celý oběd a šla se poprvé vyzvracet.Připadalo mi to úžasné-můžu sníst,kolik chci a pak se toho tímhle jednoduchým způsobem zbavím.Od té doby jsem zvracela nesčetněkrát.Několikrát denně přejídání a následné zvracení.Takhle už to pokračuje 8 měsíců a občas to prokládám několikadenním totálním hladověním.O stavu vlasů,nehtů,pleti,ale hlavně duše,nemusím vám určitě nic říkat.Jsem na dně.Odmítám pomoc,myslím na sebevraždu a netuším,jak to všechno bude dál.Radost z toho,že za osm měsíců takového života jsem lehčí o 51 kilo je fuč a teď trávím čas jen s depresemi.Nic pro mě nemá cenu a jediné,na co můžu myslet,je jídlo.Nenávidím jej a zároveň bezmezně miluju.Přeju si,abych to dokázala zvládnout a zároveň nechci začít normálně jíst.Netuším,co bude dál…..