Jídlo,jídlo,jídlo,jídlo…..

Tak tu takhle sedím opět u PC a hledám po celém internetu pomoc,ale je to tak těžké. Trpěla jsem bulimií před 3 roky asi 1,5 roku. Od té doby jsem se vyzvracela 3x,tak 1x za rok,když jsem byla totálně přecpaná. Mám 176cm/72kg,21let, moje „nejlepší váha v období bulimie 59kg“, nejhorší 75kg,když jsem přestala zvracet,ale jedla jsem pořád stejně,no jedla,přežírala se. Mám dobré období, pak špatné období, jsem na vysoké v cizím městě druhým rokem, kolem samé krásné hubené holky,teď v létě hlavně,akorát mi kazí náladu,závidím jim,nesnáším se, hnusím se sama sobě,na cvičení nemůžu spustit oči po těch dokonalých tělech. Jen nějaké vyvedení z míry a už jdu na jídlo,hlavně sladké, KK arašídy,chipsy,pak i uzeniny,pečivo.Pak mě bolí hlava,nemůžu nic dělat, učit se,prostě nic. Mám skvělého kluka už 4 roky,ví to, ale co on s tím nadělá jako hubený kluk,který to nechápe a může jíst cokoli kdykoli.Už nemůžu,chci pomoct,i k psychiatrovi bych šla,ale kam v HK a bez placení, na které jako studentka nemám? Je to bludný kruh a nejde z něho ven, sebevědomí žádné POMOOOOOC.

Já jen tak

Ahoj holky!<p> Možná si řeknete,že nemám nic jinýho na práci než sedět u netu a vnucovat vám svý jídlo,bulimii,anorexii,postavu atd.Třeba na tom něco bude,ale přiznejme si,že přejídání+zvracení je na čas taky docela náročný.Já jsem zrovna snědla „normální“ večeři a místo návštěvy WC jsem najela na tyhle stránky.Jo,už zase,ale mně to fakt pomáhá.Vlastně ani nevím,jestli si to někdo čte,ale je fajn mít se kam vykecat,je mi o dost líp.Navíc prožívám UŽ! druhý den bez zvracení a jsem na sebe hrdá.Asi je to přehnaný a předčasný,ale věřím si-teda aspoň zatím. Čeká mě hodně těžká zkouška teď o víkendu-celý víkend budu sama doma(když nepočítám lednici plnou jídla).Musím si naplánovat nějaký aktivity a taky bych chtěla strávit nějakej čas se svym přítelem.Kdyby věděl,co dělám,když má on zrovna tak náročnej trénink.Je to fotbalista s dokonalym tělem a já chci vedle něj taky vypadat hezky a zdravě.Nevím proč,ale na cvičení jsem hroznej lenoch.Až teď poslední dobou jsem se jakž takž k pohybu přinutila,ale stejně mý tělo není ideálně zpevněný,snad i proto jsem přišla na to hnusný zvracení-lepší být hubená a nezpevněná,než nezpevněná a tlustá.Tlustá je v mym případě asi silný slovo,ale znáte to-takový to naše zrcadlo,kde se vidíme snad trojnásobně.<p> Dneska jsem byla na kafi s kamarádkou,která má za sebou bulimii,teď jí málo a zdravě,navíc posiluje a chodí na aerobic,takže má krásnou postavu.O jídle se bavíme dost často a shodly jsme se na tom,že v nás ten strach a ta posedlost postavou asi zůstane navždycky. I moje další kamarádka má krásnou postavu a to se pořád něčím cpe.Bulimií rozhodně netrpí,strávila jsem s ní dovolenou,takže bych příznaky asi rozpoznala.Jo,je to holt nespravedlivý! <p>Další kámoška se taky pořád cpe a je tak akorát.I ona nesnáší cvičení,takže na to,jak jí,je na tom skvěle. Kamarádka Radka jí málo,nemá anorexii,je hodně silná,ale smířená se svou postavou-obdivuji ji.Dokonce má už tři roky přítele,který váží o 10kg míň než ona-ale co!,hlavně,že tam je láska,pro předsudky není místo.<p> Ani nevím,proč jsem se tak rozepsala i o mých nej kamarádkách,asi pro srovnání,že každá jsme jiná a byla by nuda,kdyby po světě chodily samý vychrtlý holky…

Záchrana?

Ahojte, už několik let mám problémy s jídlem, několik let se trápím, mám deprese, chodím na psychiatrii, kde mi píšou léky a stále mi není líp. Je to čím dál horší. S každým dnem, měsícem přibívá deprese a nejhorší je, že už vůbec nemám chuť žít. <p> Psychiatr mi navrhl léčbu v nemocnici v Brně Bohunicích, a protože už si se svou bulimií opravdu nevím sama rady, tak jsem souhlasila. Ale nejsem si zcela jistá, že tam chci, nevím co mě tam čeká a z toho mám obavy. Je mezi vámi někdo, kdo už má léčbu za sebou – úspěšnou nebo neúspěšnou? Mám to zkusit? <p> Prosím pište mmar1@centrum.cz<p> Díky<p> Markéta

tudy cesta nevede!ktera je ta spravna???

ahoj vsichni!tak i ja jsem se konecne rozhodla trosku se sverit se svym trapenim.<p> je mi 24,ppp u me propukla asi pred 8 lety takovou mirnejsi fazi mentalni anorexie,ktera se pomalu ale jiste obratila do bulimie.litam v tom az po usi!prakticky 6let zvracim dennodenne!uz nemuzu – jsem na dne svych fyzickych sil i psychickych sil!<p> mam velmi dobre domaci zazemi,v rodicich i starsi sestre mam oporu a vsichni mne moc fandi i po tolika letech k uspesnemu uzdraveni a nabizi mi pomocnou ruku.jsem jim za to nesmirne vdecna a budu po cely zbytek sveho zivota.ale ja „hlupak“ je vsechny kolem sebe rafinovane podvadim jak se da.jsem slaboch,ktery nema ani odvahu rict jim vsem jak to se mnou skutecne je.vsichni jsou si dobre vedomi,ze trpim ppp,ale o mych zachfatech prejidani a dennim zvraceni nemaji ani tuseni.zvracim zasadne jen doma,jinde si to nedovolim, a to jen,kdyz jsem sama.takze az kdyz se cela rodina vrati domu,delam,ze je vse v pohode,vymyslim si pohadku,jak jsem pekne a pravidelne behem dne jedla…hrozne me to trapi,ze jim takto musim lhat,nejhorsi na tom vsak je,ze tim ublizuju nejvic sama sobe,svemu telu,psychice…jsem hodne hubena,snazim se zvratit vsechno,klid mam,az kdyz citim,ze zaludek je prazdny a zvracim jen horke zaludecni stavy.<p> muj stravovaci rezim behem celeho dne vypada asi takto: 1./snidane – pokud snidam sama,tak caj,kafe s mlekem a nic pokud snidam s nekym,tak neco pozru,ale v nestrezenem okamziku stejne podvadim (jidlo schovavam do kapes,hazu pod stul psovi…)<p> 2./podobne je to i s dopoledni svacinou 3.)obed snim vzdy cely,ale tim se to vetsinou vse zvrtne,a ja se zacnu ladovat – <p>susenky,kolace,cokolady,tvarohy,jogurty… asi 2-3 hodiny po obede stravim stridave jezenim a zvracenim 4.)odpoledni svacinu snim,ale prisne si vybiram co! 5.)veceri snim,tu jim obvykle ve spolecnosti rodiny,takze zase si prisne vyberu co budu jist a pokud okolnosti dovoli,podvadim<p> 6.)nekdy neco zobnu i na 2.veceri,tak okolo 22 az 23 hod vecerni mam na neco hut,tak neco na zub si dam,ale jen malo,abych nahodou nepribrala do rana „kilo“,coz nehrozi. po takovemto rezimu nepribiram a svou vahu si udrzuju +/- pul kg.ted vazim 43kg,ale podle podle BMI bych mela mit nejmene 50kg.za svou eru PPP je pro me 43kg nejvyssi dosazena hmotnost,na ktere se udrzuju uz 2 roky. rozhodla jsem se tu napsat,protoze mam opravdövy strach,strach z toho,ze se to se mnou potahne po cely zbytek zivota,nebudu mit deti,manzela,pritele….protoze vsichni nakonec ode me daji ruce pryc,proc by si meli vzit nebo zit s takto pomatenou zenskou,ktera se neumi ani „normalne“najist a jeste k tomu vsemu neplodnou.v horsim pripade mam strach ze smrti.te se bojim uplne nejvic!vim,ze touto nemoci si pomalu ale jiste zatloukam hrebicek do rakve…a presto je to silnejsi ….uplne me to ovlada… jsem v bludnem kruhu a prestavam mit sebemensi nadeji,ze z nej lze vykrocit a najit tu spravnou cestu…verte mi,za ty roky jsem to zkousela xkrat,ale vzdy jsem se vratila zpet a zacala cirkulovat zase dokola….cauky viki

Nevim, jestli sem patrim?

Ja vazne nevim, jestli sem patrim, urcite mate vsichni vetsi obtize.<p> Vazim 48,5 kg, porad jsem si nalhavala, ze mam aspon 55kg.Byla jsem ted na operaci se slepym strevem, tam jsem zhubla asi o 3 kg, ktery jsou uz na mym tele prilis znat. Nemam pocit, ze bych se v jidle omezovala, mam rada vsechno nezdrave, majonezy, kynuty knedliky, maso kazdy den, nesnasim nizkotucny veci, pri reklamach o hubnuti je me blivno…co z nas delaji?Voda bez tuku, jogutr bez kalorii,koktejly na hubnuti…<p> Driv me moje telo pripadalo pekne, byla jsem akorat, sice vzdycky vyhublejsi, ale nebylo do oci.<p> Ted mam ruce jako kost, jako 12 dite, nemuzu se na ne podivat, nechci kratke tricko, schovavam je pri foceni.. Muj problem vznikl asi v tom, jak moc jsem se snazila pribrat, porad jist, co nejtucnejsi veci, jen spanek, zadny pohyb…ale rucicka se zastavila, ja mam porad kosti vsude…<p> Uz me proto nebavi jist, proc, kdyz je to k nicemu…kdyz nevidim nikde ani jeden blbej spek!!!<p> Zavidim silnejsim, je jim teplo, vypadaji dobre, mela jsem spek na brise, byla jsem na nej pysna, vystavovala jsem ho na obdiv, ani ten me uz nezbyl..<p> Chci nejaky leky, abych nemela deprese, abych nebyla lina si jit udelat jidlo, kdyz mam tu moznost.<p> A kamaradi?Nemam skoro nikoho, nejsem nikomu dost dobra a kdyz mam tu moznost nekam jit, jsem radej sama ve sve samote..

Uklouznutí nebo prohra???

Tak jsem se asi přechválila,2 dny bez zvracení byly fajn,ale včera jsem si to trochu pokazila.<p> Samozřejmě mám pro svý zvracení výmluvu,ale ty neplatěj a podstatným pořád zůstává,že jsem zase a opět selhala. Celý den jsem se docela držela,dokonce jsem jedla o něco málo víc než předchozí den,ale bylo to v pohodě a bez výčitek.Zlom nastal po večeři.Zavolal mi přítel,že mě zve na večeři(o mých problémech s jídlem nemá zdání),takže jsem to musela přijmout.Ale co teď?-už jsem měla v sobě 3 krajíce toastového chleba se sýrem,na mě až dost.Šla jsem na záchod,asi ze zvyku nebo co a milej chleba vyzvracela.Říkala jsem si,to bylo ale fakt už NAPOSLED,ale…<p> V restauraci jsem si objednala kuře ve smetanový omáčce s hranolkama,i tohle výborný jídlo skončilo v záchodové míse.No a jak už jsem byla tozjetá,tak jsem si dala ještě palačinky se zmrzlinou a ty jsem vyzvracela taky.V tu chvíli jsem ani neměla výčitky,nechtěla jsem si to připouštět,byla jsem ráda,že jsem s tím,koho tolik miluju. Šli jsme k nám,mám na víkend byt pro sebe.Otevřeli jsme si víno a povídali si,bylo mi dobře.Bohužel jsem se ale brzy opila-bylo to asi tím,že jsem vlastně pila na lačno a asi i tím,že jinak moc nepiju.Moje „opilost“ v ničem nevadila,sice pořád kecám a kecám,ale zase na druhou stranu,jak člověk ztratí zábrany,tak si i ten sex líp vychutná.Včera to bylo fakt <p>nádherný,vášnivý…,nevím,jestli si vůbec zasloužím tak skvělýho kluka,ale musím si přiznat,že kvůli němu jsem před těma dvěma měsícema chtěla zhubnout,ale že jsem to vyřešila bulimií je můj problém.<p> Petr odešel brzy,dneska totiž musel brzy vstávat,mají zápas.Chápu,ale vždycky,když se musíme rozloučit tak brzy,je mi smutno.Tentokrát se to projevilo tak,že jsem snědla 2 balíčky sušenek a balíček chipsů.Nic moc,ale přesto jsem to ze sebe chtěla dostat,ale jak jsem byla opilá,tak jsem se jen tak potácela nad záchodovou mísou a dávila se.Dobrá půlka mi zůstala v žaludku,tak jsem šla spát.<p> Dneska zkusím začít nanovo,je to neustálý kolotoč,prohrála jsem bitvu,ale válku zatím ne…mějte se krásně a hodně síly!

Moje hloupost

Už toho je i na mě moc…mám kámošku v nemocnici-diagnoza zní-anorexie!<p> mohla bych tam ležet s ní,ale já se držim doma..i když anorexie i bulimie najednou to už je dost no…mám 173 cm a 55 kg ,nyni spise dost zvracim nez hladovim..takže momentalne bulimie…nechci bejt baculka jako driv ale nemuzu si pomoc,kdyz vidim jidlo blokne se mi logický myšlení a já vymetu lednici,bezim na zachod nebo do lesíka za barákem a dostanu ze sebe totalne vsechno az zvracim jenom zaludecni štávy…nějak ani moc necvicim silene me to nebavi,jenom obcas ,nutim se kazdej den aspon do posilování…chci se líbit svýmu klukovi,kterej vzdycha jak má ta holka dobrou postavu co prošla okolo nás!Nezamrzelo by vás to?…mě teda jo….a navíc ale sem skoro plochá a chci mít prsa,ale to bez jídla asi nepude…..

Nikdo mě nechápe

Ahoj holky.<p> Vím,že můj příspěvek nebude nic extra,ale chci se svěřit.Na svých 165cm vážím v průměru 47,5 do 49,5 kilo.Chci zhubnout tak na 47 kilo.Vedu si o všem malé záznamy.Když jsem však jednoho dne s hrůzou stoupla na váhu zjistila jsem,že ta potvora ručička ukazuje 49 a půl kila,byla jsem zděšena.Zhubnout chci, a to na 45,46 max.47 kilo.Ve třídě máme totiž samé hubené holky a já nebudu a ani nechci bejt výjimka.Chodím do osmičky a je mi 14.Anorexii ani bulimii nemám a jsem si jistá,že mít nikdy nebudu.Okolí mě však stále varuje,abych jedla.Moje nejlepší kamarádka ví o mé touze zhubnout.Jestli prý totiž budu mít 44 a méně kilo,tak dojde ve škole za výchovnou poradkyní,která tohle se mnou už řešila.Vím,že se o mě bojí,ale vím to na 100%,že se mi tyto nemoce vyhnou.<p> Nemám ani potuchu o tom,co bude dál,ale jedno vím jistě: Pokud se mi podaří zhubnout na 47 kilo,už nepřiberu ani kilo a udržím si štíhlou postavu.<p> Kdyžtak mi někdo napiště na Tereza123@seznam.cz

Mám bulimii a snažím se zhubnout

Ach jo…takhle to dál nepude a otáčim klíčem na záchodě v případě že by přišel někdo domů…vyhrnu si rukáv,skláním se a strkám si prsty do krku…mám bolavou celou pusu,bolí mě krk,jakyk zuby všechno…zvracim několikrát denně,ale prsty si do krku musim strkat stejně ,samo to nejde.,,Přežíračky“ mám ráno ,odpoledne a když nikdo neni doma i večer a když je taxe prostě normálně najim a du spát najezená…nebo při sprchování zvracim do vany,každej večer když tak ležim v posteli si říkám že zejtra začnu hubnou shodim 10 kg do léta abych se nestyděla vylézt v plavkách na koupaliště a kvůli tomu,abych se líbila..líbim se i při váze 64 a 170cm,nejsem uplne tlusta sem tak akorát ,zpevněná,ale na slovo AKORÁT sem alergická nechci bejt akorát chci bejt štíhlá,hubená….dřív sem měla takovou pevnou vůli a teď to nějak nejde..od zítra 3.dubna musim začít s dietou chci zhubnot rychle…rady na muj email Prava_blondie@freemejl.cz přivítam…jak naplnit ten zatracenej žaludek abych necejtila hlad a chuť na sladký,slaný,tučný a tak.. ze zvracení mám i dřív mje krásný záviděný nehty hnusný a moje bílý zuby za chvíli takový nebudou…když nemůžu zvracet doma,taky běhám do lesíka a po cestě nakupuju.časem tímhle nakupováním jídla zmizeli mamce tři stovky,pěkně řvala…rodiče furt kontrolujou záchod,brácha mě hlídá,ale nedaří se mu to ani o tom neví…vždycky zahladim stopy a když to přeci jenom zjistí ,zapírám…do léta budu mít 53 kg nejmiň…prostě od zejtra musím něco dělat..na 14let moc problémů napište pa Blondie

Už 8 let peklo

Všechno začalo,už když jsem byla malá.Vždycky jsem málo jedla a máma pořád nadávala.Když mi bylo 9 let začala jsem se cítit špatně ve svým vlastním těle!Máma si pořád na něco stěžovala a já byla jen její malá,nedokonalá a strašně špatná holka,která si snad nezaslouží nic dobrýho!Táta nikdy nebyl doma,měl svý ženský a to mu dokonale vyhovovalo.Domů se vracel jen vyspat a najíst.Nikdy jsme spolu o ničem vážném nemluvili,kromě toho kolik komu dluží,kde by se dalo něco ukrást,nebo jakej zase vymyslel skvělej podvod.Kamarádku jsem měla jen jednu a ta odešla na jinou školu.Od té doby jsem celý odpoledne trávila u televize a jedla,to mi bylo 11.Byla jsem trošku kulatější,ale né nějak moc.Chtěla jsem být zase s kámoškou,a tak jsem odešla na stejnou školu jako ona-osudová chyba!!!Na tý škole si mě kámoška vúbec nevšímala,ba naopak dělala si ze mě srandu,jako ostatní!A právě tady to všechno začalo.Na škole byla šikana jak blázen a obět jsem samozřejmě musela být já!Ten kluk mi zničil život!Nikdy mu to neodpustím,nikdy!Nadával mi,vyhrožoval smrtí,kopal do mě,plival po mě atd.Celý 4 roky!Jenže se ho všichni bály,a tak se k němu většina přidala!Nikdo s tím nic nedělal,i když to každý věděl,i moje máma!Nejdřív jsem ze strachu a stresu přestala jíst svačini,ale pak přišli první letní prázdniny,který jsem trávila sama doma a neměla jsem co dělat.Začala jsem pořád uklízet a pomalu zjistovala,že toho hodně udělám a nepotřebuju tolik jíst.Strašně se mi to zalíbylo!Pak už to takhle jelo dál!Každej den strach,co se mi zase ve škole stane hnusnýho,ale já přece měla svou anorexii!Byla něco jako moje kámoška,která mě zbavovala bolesti!Strašně jsešm se za to styděla,protože jsem si myslela,že dělám něco,co nikdo na světě!Najednou jsem, se omezila jen na potřebu přežít,a tak jsem přežívala.Měla jsem pocit,že každou chvílí musím umřít,ale smrt nepřicházela!Všechno mě bolelo,už jsem nemohla ani sedět!Pak ale základka skončila a já byla volná!Myslela jsem,že všechno skončilo!Ale začaly problémy na jedný stř. škole,pak na druhý,a ted už jsem na třetí!O fobiích,depresích a uzkostech tady ani psát nebudu!Na tý škole,kde jsem ted by bylo všechno fajn,kdybych zase nezačla hubnout!Začala jsem chodit s jedním klukem,ale když jsme se rozešli,chtěla jsem se zabít!Byl jediná krásná věc,která mě v životě potkalaTed mám 3 skvělý kámoše a za žádnou cenu je nechci ztratit!Jednoho z nich dokonce miluju!Jenže já si ani žádnej další vztah dovolit nemůžu-brání mi v tom můj přítel i nepřítel zároven,má nemoc!Všechno by se dalo přežít,ale ty problémy-strašně mi padaj vlasy,bolej mě klouby,když jdu jen po schodech,blbě se mi dejchá atd. je toho strašně moc!Je mi 19 a poprvé za 8 let jsem vyhledala pomoc,ale nevím jak to dopadne.Mám dojem,že bez týhle nemoci fakt nemůžu žít!Vždyt co by země pak bylo?Jen obyčejná Monika,který si nikdo ani nevšimne!To se mi na mý nemoci líbí asi nejvíc,že jsem tím alespon trochu vyjímečná!Nikdy jsem v ničem nebyla tak dobrá,jako v tomhle!!!Ani nevím,proč to sem píšu,rozhodně jsem nechtěla zbuzovat nějakou lítost,jen jsem se potřebovala vykecat.Tady nikdo neví,kdo jsem,neznámá Monika z netu…